Chirurgické šicí materiály: Průvodce výběrem pro úspěšný zákrok
Volba správného chirurgického šicího materiálu je klíčovým faktorem pro úspěšné provedení chirurgického zákroku a rychlé hojení ran. Tento článek poskytuje komplexní přehled o typech chirurgických šicích materiálů, jehel a nástrojů, které chirurgové používají k sešívání tkání. Vysvětlíme si, jaké vlastnosti šicího materiálu jsou důležité, jak vybrat správnou jehlu a jaké nástroje se používají k manipulaci se šicím materiálem a tkáněmi.
Význam správného výběru šicího materiálu
Zvolení náležitého chirurgického šití představuje základ pro úspěšné provedení zákroku. Každá vlastnost šicího materiálu hraje důležitou roli - od složení přes strukturu až po vstřebatelnost vlákna. V současnosti se šicí materiály vyrábějí zpravidla ze syntetických vláken, jako je polymer polyglykolové kyseliny, polypropylen či polyamid. Je zásadní pro adekvátní použití.
Typy chirurgických šicích materiálů
Chirurgické šicí materiály lze rozdělit podle několika kritérií:
1. Vstřebatelnost
- Vstřebatelné: Tato vlákna se postupně rozkládají v těle a jsou ideální pro tkáně, kde není nutná trvalá podpora. U vstřebatelných vláken je důležitý čas, za který dojde k jejich resorpci. Zpravidla činí 14-210 dní, v závislosti na potřebách daného zákroku. Syntetická vstřebatelná vlákna vynikají vysokou pevností a zároveň vyvolávají minimální reakci organismu. Materiálem pro vstřebatelná polyfilní vlákna je buď rychle vstřebatelná polyglykolová kyselina (P.G.A.) nebo střednědobě vstřebatelný polyglactin 910 (Neosorb). Monofilní vstřebatelná vlákna jsou nejčastěji z pomalu vstřebatelného polydioxanonu (MONOSORB).
- Nevstřebatelné: Tyto materiály zůstávají v těle trvale a jsou vhodné pro sešívání tkání, které vyžadují dlouhodobou podporu. Řadíme sem chirurgická vlákna na bázi nerezavějící oceli, silonu, polyamidu, polytetrafluorelylenu PTFE, polyesteru, polypropylenu a z přírodního hedvábí. Polyfilní hedvábné vlákno má nesporné výhody ve snadné manipulaci a uzlení, navíc se neprořezává a nepíchá na víčkách, sliznicích a v záhybech. Naproti tomu syntetické materiály jako je například Polyamid nebo Propylen tkáň téměř nedráždí a vynikají vysokou elasticitou a pevností v tahu. Mají však částečný paměťový efekt, což vede k problematickému uzlení a manipulaci.
2. Původ vlákna
- Přírodní: Nejčastěji kolagen, hedvábí.
- Syntetické: Polypropylen, polyamid, polyester, kyselina polyglykolová, polyglaktin, polyglykonát, polydioxanon apod. Vzhledem k výrazně lepším vlastnostem, jako je pevnost, čistota rozkladu a nižší stupeň dráždění okolní tkáně, se doporučuje užívat syntetický šicí materiál.
- Kovové: Nerezavějící ocel.
3. Struktura vlákna
- Polyfilní (pletená či tkaná): Skládá se z mnoha jemných vláken vzájemně stočených nebo propletených v podélné ose. S polyfilními vlákny se snáze manipuluje, uzly lépe drží, nepovolují se a po odstřižení vlákna netrčí - mechanicky tedy nedráždí okolní kůži, což má velký význam při lokalizaci v místě se zvýšenou citlivostí. Oproti monofilním vláknům více drhnou a tkání nepronikají tak šetrně.
- Monofilní: Tvoří jediné vlákno bez struktury. Díky snadnému průniku tkání se pro zákroky častěji užívají vlákna monofilní, v některých případech ale mohou způsobovat prořezávání tkáně.
4. Síla vlákna
K označení síly se souběžně používají americká (USP) a evropská (EP) klasifikace. Americká klasifikace udává pevnost vlákna v tahu. V chirurgii se běžně setkáte s vlákny, u nichž je za lomítkem uvedena nula. Pak platí, že čím je číslo před lomítkem nižší, tím je pevnost vlákna v tahu vyšší. Například vlákno 3/0 či 4/0 se používá hlavně na trupu a končetinách, zatímco vlákno 5/0 a 6/0 v obličeji. Při výběru vždy zohledňujeme kromě lokalizace i napětí prováděné sutury. Evropská klasifikace označuje sílu vlákna v desetinách milimetru.
5. Barva vlákna
Je důležitá pro vizuální kontrolu při zákroku, kdy může pomoci lépe rozlišit šicí materiál od tkáně. Pro dobrou viditelnost se oblibě těší vlákna modrá nebo fialová.
Čtěte také: Techniky a materiály pro hojení ran u zvířat
6. Délka vlákna
Při výběru vlákna pro konkrétní indikaci se bere v potaz i jeho délka. Kratší vlákna se hodí na menší, přesnější šití. V praxi se nejčastěji setkáte s vlákny délky 45 a 75 cm, pro pokračovací steh ale potřebujete vlákna delší.
Chirurgické jehly
Správný výběr jehly je stejně důležitý jako volba šicího materiálu. Atraumatické i ouškové jehly používané v chirurgii musí splňovat nejrůznější požadavky. Proto existuje široké spektrum jehel, které jsou vhodné pro nejrůznější indikace. Přesné zpracování chirurgických jehel zaručuje ideální práci s těmito jehlami. K dispozici jsou specializované geometrie jehel pro nejrůznější oblasti použití.
Tvar jehly
Hojně rozšířené jsou jehly kruhové s různými typy zakřivení. Existují i jehly tvaru J - pro sutury v hloubce a jehly rovné - např.
Průřez jehly
Jehly mívají různé průřezy - kulaté, trojúhelníkové či s trokašpicí. K sutuře kůže se používají atraumatická vlákna (tj. zatavená do konce jehly, která tak plynule pokračuje přímo ve vlákno), používá se tzv. nevstřebatelný.
- Kulatý s trojúhelníkovitou špičkou (tzv. evropská (EP)): Udává sílu vlákna v desetinách mm.
- Americká (označení USP): Pevnost udávána počtem nul (čím více nul, tím je vlákno slabší), počet nul je zvykem udávat číslem před lomítkem, za kterým je nula - tedy čím je číslo před lomítkem nižší, tím je vlákno pevnější.
Druhy jehel
- Atraumatické jehly: Jsou jehly, s nimiž je šicí vlákno pevně spojené (navlečené), což minimalizuje traumatizaci tkáně. Veškeré šicí materiály jsou atraumatické, což znamená, že jehla je přímo od výrobce pevně připevněná k šicímu materiálu. Toto poskytuje několik výhod. Materiál je dodáván sterilně zabalený a tím je garantována prvotřídní kvalita a zaručena sterilita zákroku.
- Střevní jehly: Půlkulaté s kruhovou špičkou, používají se se vstřebatelnými vlákny (nejlépe monofil, popř. Možné různé kombinace (u dvouvrstevných sutur např.
Materiál jehel
- Řada 300: Nejjakostnější ocel, austenitická, s nejvyšší houževnatostí a nejvyšší pevností v ohybu. Často se nabízí jen pro kardiovaskulární chirurgii.
- Řada 420: Standardní jakostní ocel, martenzitická, nejméně houževnatá, s nejmenší pevností v ohybu.
- Řada 455: Zvýšená jakost oproti řadě 400, martenzitická, se zvýšenou houževnatostí a vyšší pevností.
Chirurgické nástroje pro šití
Kromě šicího materiálu a jehel se při šití používají různé chirurgické nástroje:
Čtěte také: Komplikace při šití prasečí nohy
1. Skalpely
Používají se k rozříznutí kůže. Existuje celá řada typů skalpelů s nejrůznějšími tvary čepelek. Jejich výběr závisí na tom, na jakou tkáň budou použity. Skalpel držte volně mezi ukazovákem a palcem. Při kožním řezu ho držte v úhlu 90° ke kůži.
2. Pinzety
Rozeznáváme dva hlavní druhy pinzet:
- Pinzety chirurgické (s háčky): Jsou určeny na hrubší a pevnější tkáně, jako jsou fascie nebo kůže.
- Pinzety anatomické (atraumatické, bez háčků): Používají se na jemnější tkáně, jako jsou střeva nebo cévy.
Pinzetu držte volně mezi palcem a prsty, přičemž klíčovou úlohu má prostředníček. Uchopte tkáň pinzetou tak, abyste ji neponičili. Tkáně přidržujte a manipulujte jimi vždy velmi jemně a opatrně.
3. Nůžky
Rozlišujeme dva druhy nůžek podle toho, na jaký materiál jsou určeny:
- Jeden druh je určen na měkké tkáně.
- Druhý na tvrdší materiál, jako jsou například stehy.
Vložte palec a prsteník do rukojeti nůžek až po distální články. Nůžky stabilizujte přiložením ukazováku k zámku nůžek. Při stříhání tkání nebo stehů zejména v hloubce rány často pomůže, opřeme-li si nůžky o ukazovák druhé ruky. Stříhání špičkami nůžek je přesnější než ostřím celých listů, kdy hrozí nežádoucí přestřižení struktur mimo cílenou oblast a navíc je zde přesnost snížena.
Čtěte také: Přístupy k modelování
4. Jehelce
Existují různé druhy jehelců v závislosti na způsobu šití. Na jemné šití choulostivých tkání se používá jemný jehelec s krátkou rukojetí a přiměřená jehla. Šití v hloubce vyžaduje jehelec s dlouhou rukojetí. Uchopte jehelec stejným způsobem jako nůžky. Jehlu uchyťte do špičky čelistí přibližně ve dvou třetinách délky jejího obvodu, nedržte ji nikdy za jemný hrot nebo ouško. Pomocí západkového uzávěru jehlu upevněte v jehelci.
- zalomený (Bozemanův): Delší, dvakrát lomený jehelec, umožňuje pohodlné šití v hůře přístupných oblastech (např. tvar prac.
5. Cévní svorky (peán)
Cévní svorky se používají na sevření a stisknutí cév, které budou přerušeny. Nástroj drží cévu uzavřenou, takže nemůže po přeříznutí nebo přestřižení krvácet. Uchopte svorku podobným způsobem jako nůžky. Svorku naložte na cévy, použijte špici čelistí. Pomocí západkového uzávěru svorku v její pozici zajistěte. Systém uzávěru cévních svorek a jehelců umožňuje jejich pevné sevření. Západkový uzávěr drží při uzamčení obě ramena nástroje u sebe ve stanovené pozici. V případě cévních svorek se mají chirurgové naučit techniku ovládání a používat je oběma rukama. Rukojeti lehce stiskněte a pomocí prostředníku od sebe odtlačte obě části uzávěru.
6. Další nástroje
- Háčiky: V pravém úhlu zalomené kovové nástroje, používané zvláště v břišní chirurgii. Pro snadnější držení mají speciálně tvarované rukojeti.
- Peány: Jsou vlastně drobné klíšťky, které mají na vnitřní straně úchopové části samozavírací mechanismus, který umožňuje peán zacvaknout a držet sevřený, aniž by ho bylo nutné držet. tvar prac.
Moderní metody šití
Moderním způsobem je sutura pomocí staplerů - lineárních nebo cirkulárních. Jejich výhodou je rychlost sutury, nevýhodou vysoká cena.
Hygiena a údržba chirurgických nástrojů
Nástroje používané při menších ambulantních výkonech mohou být jednorázové. Drtivá většina je ale určena k opakovanému použití. Tyto nástroje se obvykle posílají na centralizovaná sterilizační pracoviště nemocnice, kde jsou nejprve mechanicky a chemicky očištěny. Po očištění se kontroluje jejich stav a hlavně funkčnost. Životnost nástrojů souvisí se způsobem jejich údržby. Následuje sterilizace buďto v autoklávu či v horkovzdušném sterilizátoru. Pokud se jedná o nástroje, které nemohou být sterilizovatelné (např. optika), tak dochází pouze k tzv.
tags: #chirurgické #nástroje #k #šití #typy