Veterinární chirurgické šití: Techniky a materiály pro optimální hojení

Úvod

Chirurgické šití, neboli sutura, je základní dovednost v veterinární chirurgii. Zahrnuje přiblížení a spojení okrajů rány s cílem podpořit hojení, uzavřít perforované tělní dutiny, zabránit výhřezu orgánů, zúžit přirozené tělní otvory a zastavit krvácení z větších cév. Správná technika šití a výběr vhodného materiálu jsou klíčové pro úspěšný chirurgický zákrok a minimalizaci komplikací.

Nástroje používané při šití

Chirurgické jehly

Chirurgické jehly se liší velikostí, tvarem (zakřivené, polozakřivené), průřezem (atraumatické, traumatické) a typem ouška (s jednoduchým nebo patentním mechanismem).

  • Atraumatické jehly: Mají okrouhlý průřez a jsou vhodné pro šití žaludku, střev, šlach a svalů, kde je kladen důraz na minimalizaci poškození tkáně.
  • Traumatické jehly: Mají trojúhelníkovitý průřez s ostrou špičkou, ideální pro šití kůže a podkoží, kde je potřeba snadno proniknout tkání.

Velikost jehly se volí v závislosti na typu šicího materiálu, jeho síle a druhu operované tkáně.

Jehelce

Jehelce slouží k pevnému uchopení a fixaci jehly, což umožňuje přesné směřování sutury. Většinou se používají jehelce s patentním uzávěrem a pérkem (autofix). Jehlu zafixujeme mezi čelisti jehelce asi v jedné třetině její délky a jehelec uchopíme do pravé ruky. Vlákno vedeme přes jeho čelist na druhou stranu k oušku jehly, opřeme jehelec a napneme vlákno o bříško palce levé ruky. Zaklapneme je do zámku ouška jehly a odstřihneme vlákno potřebné délky. Při navlékání je třeba povytáhnout a odstřihnout asi 5 cm nesterilního vlákna. Jeden konec navléknutého vlákna necháme kratší asi o polovinu a delší konec přidržujeme při šití k rukojeti jehelce.

Chirurgické pinzety

Chirurgické pinzety se používají k uchopení okrajů operační rány. Tam, kde je potřeba minimalizovat poranění tkáně, se používají anatomické pinzety.

Čtěte také: Detailní průvodce šicími technikami pro veterináře

Šicí materiál

Šicí materiál se dělí na resorbovatelný (vstřebatelný) a neresorbovatelný (nevstřebatelný).

Resorbovatelný šicí materiál

Mezi resorbovatelné materiály patří CATGUT (připravuje se z tenkých střev malých přežvýkavců), SERAFIT, VICRYL, PDS, CHIRLAC a další. Tyto materiály fixují okraje rány po dobu potřebnou ke zhojení a poté se vstřebají. Používají se k šití vnitřních orgánů, pobřišnice, svaloviny a podkoží.

Neresorbovatelný šicí materiál

Neresorbovatelné materiály zahrnují SILON (polyamidové vlákno), HEDVÁBÍ, NEREZOVÉ DRÁTY a KOVOVÉ SVORKY. SILON a HEDVÁBÍ se používají k šití kůže (stehy se odstraňují za 10-14 dní dle velikosti rány) nebo vnitřních orgánů (kde se vazivově opouzdří). Nerezové dráty a kovové svorky se používají tam, kde je potřeba dosáhnout dlouhodobé fixace, například u žaludku při torzi.

Požadavky na šicí materiál

  • Sterilita: Zásadní pro prevenci infekce.
  • Tkáňová snášenlivost: Minimalizuje zánětlivou reakci a podporuje hojení.
  • Dobrá vstřebatelnost (u resorbovatelných materiálů): Zajišťuje, že materiál nezůstane v těle po zhojení rány.
  • Pevnost při zachování elasticity: Umožňuje materiálu odolat tahu a napětí v ráně.

Balení šicího materiálu

Šicí materiál je balen ve skleněných lahvích s propichovacím víčkem, v plastikových lahvičkách nebo v sáčcích a plastikových pouzdrech (k jednorázovému použití, někdy i s jehlou).

Všeobecné zásady šití

  • Jehlu vést kolmo přes tkáň: Minimalizuje se tak odpor a šetří se tkáň.
  • Místa vpichu stejně daleko od okrajů rány i od sebe: Zajišťuje rovnoměrné rozložení tahu.
  • Steh příliš neutahovat, ani nenechat příliš volný: Příliš utažený steh může způsobit odkrvení nebo prořezání tkáně, příliš volný steh může povolit.
  • Steh zakládat kolmo na okraj rány: Zajišťuje správné přiložení okrajů rány.
  • Nenechat volné dutiny, kde se zadržuje raný sekret: Prevence infekce.
  • Nešít při hnisavých, hnilobných a nekrotických procesech: Zhoršuje se hojení a zvyšuje riziko komplikací.
  • Přísně dodržovat pravidla asepse a antisepse: Hygiena a sterilita jsou klíčové pro prevenci infekce.
  • Nerovné nebo nekrotické okraje rány zarovnat skalpelem nebo nůžkami: Zlepšuje se přiložení okrajů rány a podpora hojení.

Typy stehů

Steh musí vytvářet ranový hřeben přiložením tkání stejného typu na sebe (podkoží na podkoží, u vnitřních orgánů seróza na serózu) jako předpoklad zhojení tkání.

Čtěte také: Komplikace při šití prasečí nohy

  • Uzlíčkový steh: Každý steh je samostatně zauzlený.
  • U-steh: Vytváří ranový hřeben, začíná se jako uzlíčkový, ale vrací se zpátky z druhé strany vedle místa prvního vpichu a uzluje se po straně (horizontální, vertikální).
  • Pokračovací steh: Používá se k rychlému sešití vnitřních vrstev (pobřišnice, svalovina, podkoží), méně spolehlivý, nepoužívá se na kůži!
  • Matracový steh (pokračovací U-steh): Vydrží větší tah.
  • Cirkulární steh: K dočasnému uzavření přirozených tělních otvorů, dole ukončen mašličkou a lze jej podle potřeby uvolnit (výhřez konečníku).
  • Odlehčovací steh: Podkládá se gumovými trubičkami nebo válečky z buničité vaty, mezi ně se kladou stehy uzlíčkové (v místě většího tahu).
  • Křížový steh: Vrací se křížem přes ránu zpět.
  • Lembertův steh: U drůbeže se k sutuře kůže používají Michelovy svorky.

Způsoby šití jednotlivých tkání

Sutura kůže

  • Sešíváme okraje rány rovnoměrně k sobě - podkoží na podkoží.
  • Používáme traumatické jehly dle síly kůže.
  • Okraj rány zvedneme chirurgickou pinzetou proti jehle a pronikneme všemi vrstvami kůže a na opačné straně stejně směrem ven.
  • Každý steh uzlíme zvlášť tak, aby okraje k sobě pevně přilehly a vytvořily ranový hřeben.
  • Snažíme se, aby uzlíky byly po straně ranového hřebene.
  • Po zauzlení kryjeme povrch rány plastickým obvazem (Acutol, Aluminium, Novikov aj.).
  • Chránit též obvazem, průbanem (elastická punčocha k fixaci obvazu) - zajištění proti vykousání stehů.
  • Při potřebě zvýšené pevnosti šijeme kůži U-stehem, matracovým nebo odlehčovacím stehem.
  • Stehy odstraňujeme za 8 - 10 dní, kontrolujeme vytvoření jizvy.
  • Jako šicí materiál používáme hedvábí nebo silon.

Sutura svaloviny, podkoží, pobřišnice

Používá se pokračovací nebo uzlíčkový steh, vstřebatelným materiálem, při větším tahu silonem. Podélně nařízlou fascii stačí přešít pokračovacím stehem (prevence vzniku svalové kýly), podélný řez svalem (např. při uzávěru šikmého řezu po apendektomii) - sutura může ischemisovat sval, stačí jej přiblížit několika jednotlivými stehy, uzlenými nikoli pod tahem a kolmo na průběh svalových vláken. Příčný řez (přeřízlé svalové bříško) - jednotlivé stehy fascie, popř. Při uzávěru kýlní branky šijeme fascii uzlovými stehy pevným nevstřebatelným materiálem, možno použít stříškovou plastiku dle Maya (rozsáhlé pupeční kýly), možno šít ve dvou vrstvách, při silném tahu a u recidivujících kýl se použítá tzv.

Sutura střev, žaludku, dělohy a dalších vnitřních dutých orgánů

Používají se atraumatické jehly, vstřebatelným materiálem ve 2 - 3 etážích - seróza musí přiléhat na serózu.

  • Dle Lemberta (nejpoužívanější): Jehla proniká přes serózu a svalovou vrstvu dále od okraje rány a vyúsťuje asi 5 mm od něj serózou ven. Na druhé straně provedeme vpich opačným postupem a zauzlujeme nebo steh prodloužíme na způsob pokračovacího stehu.
  • Dle Czernyho: 5-7 mm od okraje přes svalovou vrstvu.
  • Dle Amana: Steh vedeme paralelně s ranou a navracíme se vždy na protější stranu zpět křížem na úroveň původního vpichu. Nad ním šijeme 2. etáž dle Lemberta.

Uzlování

Uzlování je způsob zakončení stehu. Účelem je zajistit pevnost po dobu hojení rány. Uzluje se rukou nebo přes jehelec. Provede se minimálně 2, někdy i více uzlů nad sebou.

Typy uzlů

  • Jednoduchý uzel: Není příliš pevný, 1x přetočené vlákno.
  • Ambulantní (námořnický) uzel: Dva jednoduché uzly nad sebou, druhý směřuje opačně.
  • Pravý chirurgický uzel: První uzel 2x přetočíme a druhý jako při ambulantním.
  • Babský (ženský) uzel: Dva jednotlivé uzly nad sebou stejným směrem - nedostatečně pevný.
  • Kastrační (lodní) uzel: Pro šití semenného provazce.

Techniky uzlování

  • Uzlování rukou: Obě vlákna napneme přes malík do dlaně a zachytíme mezi palec a ukazovák, jedno vlákno podvlékneme prostředníkem tou rukou, na kterou stranu uzlujeme.
  • Uzlování přes jehelec: Utvoříme dvojitou otáčku delším koncem vlákna přes čelist jehelce, zachytíme kratší konec čelistmi a provlékneme vzniklým okem, stejně pokračujeme na druhou stranu.

Druhy chirurgických uzlů

  1. Ambulantní
  2. Pravý chirurgický

Požadavky na operační nástroje

  • Musí se dát sterilizovat.
  • Vyrobeny z kvalitní oceli.
  • Snadná čistitelnost (co nejméně záhybů, hladký povrch).
  • Musí přesně plnit svou funkci.

Operační nástroje

Dělí se na základní a speciální.

Základní chirurgické nástroje

  • Chirurgické nože: Skalpely (bříškatý, hrotnatý, tenotom, knoflíčkový), smyčkový nůž, kopytní nůž, kastrační nůž, ostré lžíce (kyrety).
  • Chirurgické pinzety: Anatomické, chirurgické.
  • Chirurgické nůžky: Rovné, zahnuté, tvarované, ostré/hrotnaté, tupé, hrotnato-tupé, knoflíčkové, speciální (střevní, oční, obvazové, stehové, …).
  • Pátradla (sondičky): Tyčinkovité, žlábkovité.
  • Chirurgické háčky a háky: Tupé, ostré.
  • Chirurgické kleště: Pean (má vroubky jako anatomická pinzeta + zámek, rovný, zahnutý), Kocher (žlábek a zub jako chirurgická pinzeta + zámek), Moskytopean (viz pean, je menší než 12 cm), Backhaus (má zámek, slouží k uchycení roušky), tampónové kleště (se zámkem, bez zámku), svorka Mikulicz (viz Kocher, ale je zahnutá, vroubky jen do poloviny pracovní plochy), vrubovací kleště (vrubování prasat), střevní kleště (dlouhé pružné čelisti, zámek), ušní kleště.
  • Jehelce: Ermhold, Mathie (může mít i nůžky), Hagar-Olsen (může mít i nůžky).
  • Rozvěrače/dilatátory rány: Weitlenerův rozvěrač (ostrý, tupý).
  • Chirurgické jehly: Šicí, punkční (jugulární j., trokar, jehla s olivkou, mléčná kovová kanyla).

Stehy z hlediska materiálu

Stehy se rozdělují podle několika hledisek. Používají se poměrně nové způsoby "sešití" tzv. tvaru J - sutury v hloubce, např. Jehla rovná - např. kulatý s trojúhelníkovitou špičkou (tzv. evropská (EP) - udává sílu vlákna v desetinách mm (např. americká (označení USP) - pevnost udávána počtem nul (čím více nul, tím je vlákno slabší), počet nul je zvykem udávat číslem před lomítkem, za kterým je nula - tedy čím je číslo před lomítkem nižší, tím je vlákno pevnější - např. vlákno polyfilní (spletené nebo stkané z více vláken) - snažší manipulace, uzly lépe drží, nepovolují se a po odstřižení vlákna konce netrčí (vhodné pro kožní řasy), nevýhodou je kapilarita umožňující průnik infekce do rány (na druhou stranu lze toto vlákno použít i jako kapilární drain) a také drhnutí při průniku tkání (toto lze omezit potažením synthetickým materiálem - např. kys. K sutuře kůže se používají atraumatická vlákna (tj. zatavená do konce jehly, která tak plynule pokračuje přímo ve vlákno), používá se tzv. nevstřebatelný - pro všechny stehy uzlené nad povrch kůže (vč. Půlkulatá řezací jehla, vstřebatelný i nevstřebatelný materiál, Monofilní vstřebatelná nebo nevstřebatelná vlákna, popř. Monofilní atraumatické vlákno (Prolene) tenké až 10/0 opatřené na obou koncích atraumatickou jehlou, popř. Velmi tenké monofilní nevstřebatelné vlákno, popř. Používají se tzv. střevní jehly (půlkulaté s kruhovou špičkou) a vstřebatelná vlákna (nejlépe monofil, popř. Možné různé kombinace (u dvouvrstevných sutur např.

Čtěte také: Šicí materiály pro chirurgii

Moderní techniky sutury

Moderním způsobem je sutura pomocí staplerů - lineárních nebo cirkulárních. Jejich výhodou je rychlost sutury, nevýhodou vysoká cena.

tags: #veterinární #chirurgické #šití #techniky

Oblíbené příspěvky: