Veterinární šicí techniky

Tento článek se zabývá různými šicími technikami používanými ve veterinární medicíně, včetně typů stehů, materiálů a postupů pro specifické tkáně.

Úvod do šití (sutury)

Šití neboli sutura je základní chirurgický postup, který zahrnuje přiblížení a spojení okrajů rány, uzavření perforovaných tělních dutin, zúžení přirozených tělních otvorů a přerušení krvácení. Cílem je podpořit hojení tkání a obnovit jejich integritu.

Šicí nástroje

K úspěšnému provedení sutury je nezbytné mít správné nástroje:

  • Chirurgické jehly: Různé velikosti a tvary (zakřivené, polozakřivené) s atraumatickým (kulatý průřez) pro šití žaludku, střev, šlach, svalů nebo traumatickým (trojúhelníkovitý průřez, ostré) průřezem pro šití kůže a podkoží. Dle typu ouška - s jednoduchým nebo patentním (lepší navlékání). Velikost jehly volíme dle typu šicího materiálu, jeho síly a druhu operované tkáně
  • Jehlce: Zajistí pevné uchopení a fixaci jehly a přesné směřování stehu. Používáme většinou jehelce s patentním uzávěrem a pérkem (autofix).
  • Chirurgické pinzety: Používají se k uchopení okrajů operační rány. Anatomické pinzety se používají tam, kde nechceme tkáň poranit.

Šicí materiál

Šicí materiály se dělí na dva hlavní typy:

  • Resorbovatelné (vstřebatelné): CATGUT (připravuje se z tenkých střev malých přežvýkavců), SERAFIT, VICRYL, PDS, CHIRLAC. Fixuje okraje rány po dobu potřebnou ke zhojení a poté se vstřebá. Používá se k šití vnitřních orgánů, pobřišnice, svaloviny, podkoží.
  • Neresorbovatelné (nevstřebatelné): SILON (polyamidové vlákno), HEDVÁBÍ (menší pevnost, lepší snášenlivost), NEREZOVÉ DRÁTY, KOVOVÉ SVORKY. Používá se k šití kůže (s vyjímáním stehů za 10-14 dní dle velikosti rány) nebo vnitřních orgánů (vazivově se opouzdří, tam, kde chceme dosáhnout dlouhodobé fixace, např. žaludek při torzi).

Požadavky na šicí materiál:

  • Sterilita
  • Tkáňová snášenlivost
  • Dobrá vstřebatelnost (u vstřebatelných materiálů)
  • Pevnost při zachování elasticity

Síla vlákna se udává buď evropsky (EP) v desetinách mm nebo americky (USP) počtem nul (čím více nul, tím je vlákno slabší).

Čtěte také: Techniky a materiály pro hojení ran u zvířat

Vlákno může být monofilní (jedno vlákno) nebo polyfilní (spletené z více vláken). Polyfilní vlákna se snáze manipulují a uzly lépe drží, ale mají vyšší kapilaritu a mohou umožnit průnik infekce do rány.

Všeobecné zásady šití

Při šití je důležité dodržovat následující zásady:

  • Jehlu vést kolmo přes tkáň (nejmenší odpor)
  • Šetřit tkáň
  • Místa vpichu stejně daleko od okrajů rány i od sebe
  • Steh příliš neutahovat, aby nezpůsobil odkrvení nebo prořezání tkáně, ani nenechat příliš volný, aby nepovolil
  • Steh zakládat kolmo na okraj rány
  • Nenechat volné dutiny, kde se zadržuje raný sekret
  • Nešít při hnisavých, hnilobných a nekrotických procesech
  • Přísně dodržovat pravidla asepse a antisepse při šití (hygiena a sterilita)
  • Nerovné nebo nekrotické okraje rány zarovnat skalpelem nebo nůžkami

Typy stehů

Steh musí vytvářet ranový hřeben přiložením tkání stejného typu na sebe (podkoží na podkoží, u vnitřních orgánů seróza na serózu) jako předpoklad zhojení tkání.

  • Uzlíčkový: Samostatně zauzlený každý steh.
  • U-steh: Vytváří ranový hřeben, začneme jako uzlíčkový, ale vracíme se zpátky z druhé strany vedle místa prvního vpichu a uzlujeme po straně (horizontální, vertikální).
  • Pokračovací: K rychlému sešití vnitřních vrstev (pobřišnice, svalovina, podkoží), méně spolehlivý, nepoužívá se na kůži!
  • Matracový (pokračovací U-steh): Vydrží větší tah.
  • Cirkulární: K dočasnému uzavření přirozených tělních otvorů, dole ukončen mašličkou a lze jej podle potřeby uvolnit (výhřez konečníku).
  • Odlehčovací: Podkládáme gumovými trubičkami nebo válečky z buničité vaty, mezi ně klademe stehy uzlíčkové (v místě většího tahu).
  • Křížový: Vracíme se křížem přes ránu zpět.
  • Lembert: U drůbeže se k sutuře kůže používají Michelovy svorky.

Tvaru J - sutury v hloubce.

Způsoby šití jednotlivých tkání

  • Sutura kůže: Sešíváme okraje rány rovnoměrně k sobě - podkoží na podkoží. Používáme traumatické jehly dle síly kůže. Okraj rány zvedneme chirurgickou pinzetou proti jehle a pronikneme všemi vrstvami kůže a na opačné straně stejně směrem ven. Každý steh uzlíme zvlášť tak, aby okraje k sobě pevně přilehly a vytvořily ranový hřeben. Snažíme se, aby uzlíky byly po straně ranového hřebene. Po zauzlení kryjeme povrch rány plastickým obvazem (Acutol, Aluminium, Novikov aj.). Chránit též obvazem, průbanem (elastická punčocha k fixaci obvazu) - zajištění proti vykousání stehů. Při potřebě zvýšené pevnosti šijeme kůži U-stehem, matracovým nebo odlehčovacím stehem. Stehy odstraňujeme za 8 - 10 dní, kontrolujeme vytvoření jizvy. Jako šicí materiál používáme hedvábí nebo silon.

    Čtěte také: Čalounické služby Rychnov a okolí

  • Sutura svaloviny, podkoží, pobřišnice: Pokračovacím nebo uzlíčkovým stehem, vstřebatelným materiálem, při větším tahu silonem. Podélně nařízlou fascii stačí přešít pokračovacím stehem (prevence vzniku svalové kýly). Podélný řez svalem (např. při uzávěru šikmého řezu po apendektomii) - sutura může ischemisovat sval, stačí jej přiblížit několika jednotlivými stehy, uzlenými nikoli pod tahem a kolmo na průběh svalových vláken. Příčný řez (přeřízlé svalové bříško) - jednotlivé stehy fascie. Při uzávěru kýlní branky šijeme fascii uzlovými stehy pevným nevstřebatelným materiálem, možno použít stříškovou plastiku dle Maya (rozsáhlé pupeční kýly), možno šít ve dvou vrstvách, při silném tahu a u recidivujících kýl se použítá tzv.

  • Sutura střev, žaludku, dělohy a dalších vnitřních dutých orgánů: Atraumatickými jehlami, vstřebatelným materiálem ve 2 - 3 etážích - seróza musí přiléhat na serózu.

    • Dle Lemberta (nejpoužívanější): jehla pronoká přes serózu a svalovou vrstvu dále od okraje rány a vyúsťuje asi 5 mm od něj serózou ven. Na druhé straně provedeme vpich opačným postupem a zauzlujeme nebo steh prodloužíme na způsob pokračovacího stehu.
    • Dle Czernyho: 5-7 mm od okraje přes svalovou vrstvu
    • Dle Amana: steh vedeme paralelně s ranou a navracíme se vždy na protější stranu zpět křížem na úroveň původního vpichu. Nad ním šijeme 2. etáž dle Lemberta.

Používají se tzv. střevní jehly (půlkulaté s kruhovou špičkou) a vstřebatelná vlákna (nejlépe monofil).

Uzlování

Uzlování je způsob zakončení stehu, jehož účelem je zajistit pevnost po dobu hojení rány. Uzluje se rukou nebo přes jehelec a provádí se minimálně 2, někdy i více uzlů nad sebou.

Typy uzlů:

  • Jednoduchý: ne příliš pevný, 1x přetočené vlákno
  • Ambulantní (námořnický): dva jednoduché uzly nad sebou, druhý směřuje opačně
  • Pravý chirurgický: první uzel 2x přetočíme a druhý jako při ambulantním
  • Babský (ženský): dva jednotlivé uzly nad sebou stejným směrem - nedostatečně pevný
  • Kastrační (lodní): pro šití semenného provazce

Uzlování rukou: Obě vlákna napneme přes malík do dlaně a zachytíme mezi palec a ukazovák, jedno vlákno podvlékneme prostředníkem tou rukou, na kterou stranu uzlujeme.

Čtěte také: Historie čištění peří a šití dek

Uzlování přes jehelec: Utvoříme dvojitou otáčku delším koncem vlákna přes čelist jehelce, zachytíme kratší konec čelistmi a provlékneme vzniklým okem, stejně pokračujeme na druhou stranu.

Navlékání jehly

Jehlu zafixujeme mezi čelisti jehelce asi v jedné třetině její délky a jehelec uchopíme do pravé ruky. Vlákno vedeme přes jeho čelist na druhou stranu k oušku jehly, opřeme jehelec a napneme vlákno o bříško palce levé ruky. Zaklapneme je do zámku ouška jehly a odstřihneme vlákno potřebné délky. Při navlékání je třeba povytáhnout a odstřihnout asi 5 cm nesterilního vlákna. Jeden konec navléknutého vlákna necháme kratší asi o polovinu a delší konec přidržujeme při šití k rukojeti jehelce.

Moderní metody sutury

Moderním způsobem je sutura pomocí staplerů - lineárních nebo cirkulárních. Jejich výhodou je rychlost sutury, nevýhodou vysoká cena.

Operační nástroje (doplnění)

Kromě výše zmíněných nástrojů se používají i další:

  • Chirurgické nože: Skalpely (bříškatý, hrotnatý, tenotom, knoflíčkový), smyčkový nůž, kopytní nůž, kastrační nůž.
  • Ostré lžíce (kyrety)
  • Chirurgické nůžky: Rovné, zahnuté, tvarované, ostré/hrotnaté, tupé, hrotnato-tupé, knoflíčkové, speciální (střevní, oční, obvazové, stehové).
  • Pátradla (sondičky): Tyčinkovité, žlábkovité.
  • Chirurgické háčky a háky: Tupé, ostré.
  • Chirurgické kleště: Pean (má vroubky jako anatomická pinzeta + zámek, rovný, zahnutý), Kocher (žlábek a zub jako chirurgická pinzeta + zámek), Moskytopean (viz pean, je menší než 12 cm), Backhaus (má zámek, slouží k uchycení roušky), tampónové kleště (se zámkem, bez zámku), svorka Mikulicz (viz kocher, ale je zahnutá, vroubky jen do poloviny pracovní plochy), vrubovací kleště (vrubování prasat), střevní kleště (dlouhé pružné čelisti, zámek), ušní kleště.
  • Rozvěrače/dilatátory rány: Weitlenerův rozvěrač (ostrý, tupý).
  • Chirurgické jehly: Šicí, punkční (jugulární j., trokar, jehla s olivkou, mléčná kovová kanyla).

Požadavky na operační nástroje:

  • Musí se dát sterilizovat
  • Vyrobeny z kvalitní oceli
  • Snadná čistitelnost (co nejméně záhybů, hladký povrch)
  • Musí přesně plnit svou funkci

tags: #veterinární #šití #techniky

Oblíbené příspěvky: