Řemesla v obrazech zrcadel: Od lidové tvořivosti po ochranu kulturního dědictví
Řemesla odjakživa tvořila nedílnou součást lidské kultury a historie. Jsou zrcadlem naší kreativity, zručnosti a vztahu k materiálnímu světu. V tomto článku se podíváme na řemesla z různých úhlů pohledu, od konkrétních příkladů lidové tvořivosti až po legislativní rámec, který chrání předměty s kulturní hodnotou.
Krušlovský včelín Josefa Macha: Dílo lásky ke včelám a řezbářství
Krušlov, malá obec na Strakonicku, se pyšní unikátním dílem lidové tvořivosti. Včelař a řezbář Josef Mach zde vytvořil včelín, který je oslavou včel a řemeslné zručnosti. Celý svůj život zasvětil nejen živým včelám, ale svou lásku k nim promítl i do řezbářského řemesla. Z různých druhů dřev vytvořil včelí království, které se stalo turistickým lákadlem.
Stavba včelína byla započata v roce 1948. Včelín obsahuje 65 výtvarně zpracovaných úlů, některé vyřezávané ztvárňující lidovou architekturu, jiné malované. Interiéry včelína Josef Mach vyzdobil nesčetnými řezbami připomínající osobnosti včelařství, místa z okolí i památky naší vlasti. Machův vyřezávaný, malovaný včelín s řezbářskou výzdobou interiérů navštěvovalo v minulosti mnoho lidí nejen z České republiky, ale i ze zahraničí.
I pro stáří včelína byla nutná rekonstrukce a nezbytné opravy chátrajícího včelína. Pro tento záměr vzniklo občanské sdružení Krušlovský včelín, o.s., které se snaží zachovat toto místo pro další generace. Za pomoci dotace z Programu rozvoje venkova, mnoha jednotlivých dárců, včelařských spolků a dobrovolníků se podařilo včelín opravit, dát mu novou střechu a vrátit bývalý lesk. Nyní se sdružení soustředí na zajištění prostředků na restaurování dřevořezeb, kterých je na 200 kusů. Objekt sice není památkou, ale má nespornou kulturní hodnotu, kterou je nutné zachovat.
Drátenictví: Umění z obyčejného drátu
Drátenictví je řemeslo s bohatou historií, které vzkvétá i v současnosti. Vzniklo v 18. století na Slovensku jako kočovné řemeslo a rozšířilo se i do českých zemí. Dráteníci původně opravovali nádobí pomocí drátu, později začali vyrábět drátěné a plechové výrobky. V polovině 20. století sice drátenictví v původní podobě zaniklo, ale stalo se trvalým inspiračním zdrojem pro umělecké řemeslníky, designéry a výtvarníky.
Čtěte také: Vývoj řemesel v regionu
Z drátu se vyráběly tradiční předměty denní potřeby, jako jsou cedníky, naběračky, podložky, košíky, mísy na ovoce, šparáky do dýmek, věšáčky, háčky, poličky, pasti na myši, klece a klícky. Oblíbené byly také dekorativní rámy zrcadel, šperky, ozdobné kraje talířů, umělecké plastiky a sochy. Z drátu lze vytvořit i letadlo, motorku, lokomotivu, dámské šaty, střevíček nebo zdařilé podoby nejrůznějších druhů ptáků, mořských živočichů a hmyzu. V komorních uměleckých dílech autoři často kombinují drát se sklem, keramikou nebo kamenem. Vyvinula se unikátní technologie založená na ručním tvarování, vázání a proplétání kovových vláken bez svařování či pájení. Drát se rovněž používal na zpevnění kuchyňského nádobí, jako prevence před rozbitím. Nebo naopak byla-li nějaká nádoba rozbita, dráteník tuto nádobu slepil směsí vody a mouky a následně odrátoval.
Dnes se tato rukodělná výroba opět vrací na výsluní zájmu lidí, práce s obyčejným drátem, ze kterého lze šikovnou rukou za pomocí jednoduchého nářadí vykouzlit nejrůznější předměty, šperky, roztodivné tvary i ornamenty.
Drátenictví na Berounských trzích
Tradiční jarní hrnčířské a řemeslné trhy se konají na Husově náměstí v Berouně. Vystavovatelé na obou trzích jsou pokaždé jiní, tedy oba jarní berounské trhy stojí za to navštívit.
Jedním z nejznámějších slovenských uměleckých dráteníků současnosti je Jaroslav Rod, v Berouně dobře známý. S tímto příjemným a stále pozitivně naladěným chlapíkem jste se mohli setkat na jarmarcích a výstavách v Praze, Brně, Olomouci, Českých Budějovicích, Berouně, Teplé u Mariánských Lázní, Rožnově pod Radhoštěm, Bratislavě, Trnavě, Trenčíně i ve své domovině, v jeho milované Dubnici nad Váhom. Ozdobné kraje talířů vám představí manželé Pichovi z Milevska. Ti již k nám do Berouna na trhy jezdí s keramikou také dlouhá léta, ale víte také, že jsou zruční dráteníci? Oba mají velmi rádi historii a tak se naučili vyrábět středověkou keramiku, zároveň zmapovali i drátenictví. Svému řemeslu se věnují již od roku 1991. Jejich výrobky jsou k vidění na trzích, jarmarcích, v galeriích, muzeích i na různých hradech v černých kuchyních, pro muzea vyrábějí věrné kopie vzácných nálezů. Zpevnění kuchyňského nádobí pak uvidíte u keramiků běžně, ale opravdovou drátenicí je keramička Miluše Hlavinková, autorka tradičních tvarů kameniny z Litovle. Ta se výrobě keramiky věnuje už dvaatřicet let, drátkování dělá bezmála patnáct let. Jezdí po republice, po jarmarcích a lidé jí nosí hrnce, abyjim je odrátkovala. Denně udělá tak deset až patnáct výrobků, což je dost nápor na ruce. Na nejmenší keramiku používá 0,315 milimetrů slabý drátek a na ty největší hrnce to je drát tlustý 2 a půl milimetru.
V Muzeu berounské keramiky byla představena drátenická zručnost drotára a kováře Štefana Smržíka z Námestova, nedaleko od Žiliny, která je kolébkou slovenských dráteníků. Vybrat si u něj můžete jak tradiční naběračky, cedníky, mísy, misky, věšáčky na utěrky, či dekorace, jako například drátované srdíčko. Kromě jeho výrobků k prodeji na trhu vás zveme do Muzea berounské keramiky, kde v sobotu od 18 h zahájíme také výstavu jeho tvorby nejen užitkových předmětů, ale i interiérové doplňky, plastiky, reliéfy. Začal tak, že vzal manželčinu soupravu, kterou pro ni sám na koleni vyrobil a kovaný svícen kombinovaný s drátem na setkání dráteníků v Žilině, kde byli pracovníci z Ústředí lidové umělecké výroby (ÚĽUV) a jeho tvorba jim padla do oka. Nakonec s nimi začal od roku 1999 i spolupracovat a to trvá dodnes. Díky ÚĽUVu procestoval kus světa. Tak jako kdysi chodili dráteníci po světě, chodí i on, jen trošku jinak, buď letadlem nebo autobusem, nejčastěji ale v autě. Prezentovat lidovou uměleckou tvorbu byl několikrát ve Francii a Polsku, navštívil Nizozemsko. Zúčastnil se celosvětové výstavy v Kazachstánu „Expo“ a dokonce byl i na letních olympijských hrách v Číně 2008.
Čtěte také: Průvodce zrušením řemeslné živnosti
Ochrana kulturního dědictví: Předměty kulturní hodnoty
I porcelánový servis po babičce může být předmětem kulturní hodnoty, nemluvě o obrazech a dalších starožitnostech. Pokud artefakt spadá do této kategorie, potřebuje jejich majitel k vývozu za hranice povolení. Vyvézt starý porcelánový servis po babičce z Česka nemusí být tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Pokud pochází z doby před rokem 1938, například ho babička dostala jako svatební dar v roce 1937, má automaticky status předmětu kulturní hodnoty. A nakládání s ním už se musí řídit speciálními zákony. Ty se vztahují i na další starožitnosti či umělecké předměty. Třeba kresby starší než padesát let a s tržní hodnotou přes 10 tisíc korun jsou také předmětem kulturní hodnoty.
Předměty kulturní hodnoty (PKH) jsou přírodní nebo lidské výtvory i jejich soubory, které jsou významné pro historii, literaturu, umění, vědu nebo techniku a (zároveň) splňují kritéria přílohy č.1. zákona č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty. Zjednodušeně řečeno - pokud plánujete váš artefakt vyvézt z ČR (dočasně nebo trvale), a artefakt splňuje všechny podmínky přílohy č. 1 - Seznam předmětů kulturní hodnoty, musíte požádat odborný orgán o povolení vyvézt ho za hranice ČR. Takové povolení se jmenuje osvědčení o povolení k vývozu. Bez něj nesmí PKH opustit území ČR.
Předměty kulturní hodnoty jsou v příloze č. 1 rozděleny do celkem 17 skupin, každá pokrývá různé druhy předmětů, od přírodnin a archeologických nálezů, přes umění a technické předměty, až po historické zbraně nebo hudební nástroje.
Kategorie předmětů kulturní hodnoty
Zde jsou některé příklady kategorií předmětů kulturní hodnoty:
- Třída III. Umělecká díla, předměty uměleckého řemesla a uměleckoprůmyslové práce sakrální a kultovní povahy (pro představu vybavení kostelů, kaplí, modliteben apod.
- Třída IV. Předměty z oboru výtvarného umění mimo těch uvedených v bodě III. (např.
- Třída VI. Předměty z oboru uměleckého řemesla a uměleckoprůmyslové práce mimo těch uvedených v bodě III. - kdy tato třída je velmi obsáhlá a různorodá (např.
PKH mohou být i předměty typu poštovní známky, bankovky, hudební nástroje nebo partitury, motorová vozidla, zbraně chladné i střelné, odznaky a medaile, prapory a další.
Čtěte také: EET: Vše, co potřebujete vědět
Kritéria pro určení předmětu kulturní hodnoty
Téměř ke všem položkám je stanoven limit doby vzniku, aby se artefakt stal předmětem kulturní hodnoty. K některým položkám je přidaná i podmínka výše tržní ceny. Pokud svůj artefakt v příloze najdete, pak nastupuje limit stáří. Zpravidla to není velký problém, i když často lze stáří konkrétního artefaktu určit jen přibližně - před druhou světovou válkou apod. Splní-li artefakt limit času, následuje limit tržní ceny. Stanovení tržní ceny už nemusí být tak jednoduché. Pokud jste artefakt koupili, pak se to bude řídit kupní cenou. Tady si určitě při četbě přílohy č. 1 všimnete, že cenové limity k PKH jsou zcela poplatné době vzniku celého zákona, tj. jsou z roku 1994, kdy se stát snažil zabránit neregulovanému a jednostrannému vývozu kulturního dědictví za hranice. Limity odpovídají tomu, že naše měna ve srovnání s cizími měnami byla „sirotkem“ a i přes změnu grafické podoby přílohy č.
Postup při vývozu předmětu kulturní hodnoty
V dalším díle k nakládání s PKH popíšeme, jak postupovat při podání žádosti o vydání osvědčení k trvalému nebo dočasnému vývozu za hranice, a dále rozebereme další povolení, pokud chcete vyvézt artefakt mimo EU (a to podle zákona 241/2002 Sb.
tags: #řemesla #v #obrazech #zrcadel