Historie Frenštátu pod Radhoštěm
Frenštát pod Radhoštěm, město s bohatou historií, leží v malebném prostředí Moravskoslezských Beskyd. Jeho dějiny sahají hluboko do minulosti, od pravěkých dob přes středověké osídlení až po moderní dobu. Tento článek si klade za cíl zmapovat klíčové momenty a události, které formovaly identitu tohoto významného regionálního centra.
Pravěké osídlení a příchod Slovanů
Území Frenštátska bylo osídleno již v pravěku. Archeologické nálezy dokládají přítomnost člověka neandertálského (100 000 - 80 000 př. n. l.) a později i kromaňonce (asi 20 000 př. n. l.). Ve střední době kamenné se zde vyskytovali především pastevci (asi 10 000 př. n. l.). V mladší době bronzové obýval zdejší oblast lid popelnicových polí (1200 - 700 př. n. l.). Později se zde objevili Keltové. V 5. století n. l. přicházejí Slované, pohané uctívající bohy, z nichž nejznámější je Radegast, jehož socha dodnes stojí na Radhošti. Po Slovanech se na Frenštátsku dochovalo několik staroslovanských hradišť.
Vznik města a hückeswagenská éra
Zhruba do 13. století byl frenštátský kraj pokryt hlubokými lesy, což dokazují archeologické výzkumy. Město samotné vzniklo na přelomu 13. a 14. století v době hückeswagenské éry na místě prastarých osad zvaných Nový Lichnov, Butnařov a Gremhovy. Stalo se hospodářským centrem Šostýnského panství, které dal vystavět Jindřich z rodu Hückeswagenů. Později přešlo město pod správu olomouckého biskupství. Písemné doklady o vzniku se bohužel nedochovaly.
Existuje několik teorií o založení města. Jedna z nich tvrdí, že město vzniklo díky hraběti Frankovi Hückeswagenovi, jemuž Přemysl Otakar II. věnoval v roce 1260 Hukvaldy. Jiná hypotéza uvádí, že město založil Jindřich z rodu Hückeswagenů, syn Franka Hückeswagena, na počest svého zesnulého otce. Další teorie považuje za zakladatele fojta Gerlacha z Osoblahy. Skutečnost se dnes zřejmě už nedozvíme.
V době vzniku nebylo město příliš velké, tvořilo jej pouze 37 domů s pivovarečným právem, které se soustředily kolem obdélníkového náměstí. Dlouho si uchovávalo pasekářský charakter bez opevnění. Převážně čeští obyvatelé káceli stromy a získávali tak novou zemědělskou půdu.
Čtěte také: Návody na podzimní aktivity s dětmi
Husitské války a správa Jiřího z Poděbrad
Na počátku 15. století, v době husitského odporu, byl zřejmě hrad Šostýn dobyt (pravděpodobně kolem roku 1420) a následně zničen. Poté vykoupil Hukvaldské a Šostýnské panství král Zikmund. Počátkem roku 1438 přešlo toto území pod správu husitského válečníka Jana Čapka ze Sán. V této době získali ve Frenštátě husité velký vliv, což dokládají zprávy o husitských kázáních v kostele sv. Martina. Od roku 1465 pak spadá Šostýnské i Hukvaldské panství pod Jiřího z Poděbrad.
Rozvoj v 16. století
Ve druhé polovině 15. století splynuly Šostýnské a Hukvaldské panství v jedno. Ve Frenštátě tehdy vzniklo fojtství. Městu bylo uděleno právo odúmrtí (právo odkazu majetku bezdětnými občany), rybolovu v blízkých potocích a navíc bylo osvobozeno od všech robot. Správu samotného města měli na starosti fojt, jenž zastupoval vrchnost, volený purkmistr a konšelé. Městu bylo povoleno konat týdenní trhy a čtyři výroční trhy, na kterých se prodával dobytek, koně a různé krámské a kupecké věci. Frenštát udržoval obchodní kontakty i s jinými městy, například s Krakovem.
Informace o Frenštátsku z konce 15. a první poloviny 16. století jsou omezené. Je však zřejmé, že v tomto období utrpělo díky česko-uherským válkám. V roce 1479 dokonce vyhořelo. Brzy se však vzpamatovalo a došlo k novému populačnímu rozvoji, který podpořilo dobývání železné rudy a zprovoznění hamrů a hutí v okolí, a také založení skláren v blízkých Kunčicích p. O. (1581). Kromě práva pivovarečného získal Frenštát i právo vinného šenku.
V průběhu 15. až 19. století se vyskytovaly různá pojmenování města - Franštat, Framštat nebo také Frankštát. I v 16. století si město ponechalo spíše zemědělský charakter. Z řemesel se nejvíce rozvinulo tkalcovství. Už v roce 1606 vznikl proslulý tkalcovský cech. Pálila se zde kořalka (v 19. století). V té době žilo ve městě asi 1200 obyvatel, z nichž asi 30 % bylo zámožnějších a rozhodovalo o správě města. Od roku 1588 je dosvědčena městská pečeť. V letech 1585, 1607 a 1624 zasáhly město epidemie moru a projevila se migrace obyvatelstva. Ve druhé polovině 16. století proběhla na Frenštátsku rekatolizace, takže od roku 1584 nesměli do města vkročit žádní nekatolíci. Vliv katolíků se projevil například výstavbou v pořadí již druhého kostela (zasvěcen sv. Janu).
Třicetiletá válka a rozvoj řemesel v 17. století
V 17. století ovlivnila město zejména třicetiletá válka (1618-1648). Frenštátští občané zůstali po celou dobu věrni císaři. Město utrpělo obrovské škody při vpádu Dánů (1626) a později švédského vojska (1646). V roce 1661 stihl město požár, při němž vyhořelo celé náměstí, včetně pivovaru, kostela, fary, místní školy, čtyř sladoven a 19 chalup v ulicích. Ani tato událost však rozvoj města nezastavila.
Čtěte také: Tvoření vánočních zvonečků
Už tehdy působilo ve Frenštátě několik cechů a neustále přibývaly nové. Roku 1657 obdrželi cechovní privilegium zámečníci, kováři a kotláři a roku 1659 řezníci, krejčí a kožešníci. Koncem 17. století začala úroveň města stoupat. Z řemesel se rozvíjí a nabývá na důležitosti především tkalcovství. Frenštátčané bohatli. V okolí města se začali usazovat pasekáři, jejichž činnost byla v počátcích zaměřena na mýcení panského lesa. Vrchnost je podporovala, protože v těchto osídleních získala stálou a levnou pracovní sílu.
Frenštát považoval nové pasekáře za své obyvatele, a proto po nich požadoval, aby se podíleli na frenštátských robotách, ale pasekáři se vzpírali. Spory trvaly od roku 1657 a byly ukončeny až v roce 1748, kdy bylo sídlisko „Paseky“ s více než 100 usedlostmi separováno. Byla vytvořena samosprávná obec, která měla vlastního fojta. Samostatnost obce, nazývané zpočátku Paseky, potvrdil v roce 1754 zvláštní listinou kardinál Ferdinand J. Troyer. Proto byla tato oblast pojmenována Troyerovice (dnešní Trojanovice).
Frenštát městem a rozvoj v 18. století
V roce 1781 získal Frenštát titul města (dosud byl pouze městečkem a od roku 1657 obnovoval každoročně obecní úřad hukvaldský hejtman). Řídila ho tedy městská rada spolu s dvanácti až patnácti konšely. V roce 1796 byl navíc zřízen regulovaný magistrát pro věci správní a soudní, který byl veden právnicky vzdělaným syndikem a purkmistrem a 2-3 radními. V tomto období však zachvátila město další vlna moru, která si vyžádala asi 186 obětí (převážně dětí). Frenštát tehdy zahrnoval asi 222 domů a 64 výměnkářských chalup. Obyvatelé stále kladli větší důraz na výnos z polí (oves, pohanka, žito…) nežli z řemesel.
Rozvoj však pokračoval a ke konci 18. věku žilo ve Frenštátě už 2707 obyvatel (595 rodin), což bylo víc než v tehdejším Příboře či Ostravě! Ve městě a jeho okolí začaly vznikat první manufaktury.
19. století: Průmyslový rozvoj a vznik institucí
O podobě města v 19. století vypovídají dobové fotografie. Náměstí, kolem něhož se soustředily jednopatrové domy s podloubím, dominovala radnice s balkonem, tři kamenné sochy a vodní nádrž s vodotryskem. Obyvatelé se soustředili na pěstování brambor, ovsa, žita, poskrovnu taky pšenice, pohanky a zelí. Jejich jídelníček byl tedy tvořen jídly z brambor a zelí či mléčných a moučných výrobků.
Čtěte také: Nápady pro vánoční tvoření
V polovině 19. století, v průběhu Prusko-Rakouské války, zasáhl město hladomor a vzápětí epidemie tyfu, která si vyžádala na 600 obětí, a o pár let později ještě cholera. V téže době se vytváří městská samospráva a od roku 1850 je volen městský úřad se starostou. V průběhu 19. století byly za městem budovány první továrny a začíná se rozvíjet místní průmysl. Například rukodělné tkalcovství přechází na mechanickou tovární výrobu. Z dalších průmyslových odvětví jmenujme například barvířství, punčochářství, výrobu ohýbaného nábytku. Tehdy byl také založen vodovod, který nahradil cisternu s vodou, jenž doposud stála na náměstí. Ve Frenštátě začaly vznikat důležité instituce.
Novorenesanční radnice ve Frenštátě p. R. nahradila roku 1889 starší stavbu téhož účelu (1796). Postavena dle projektu A. Rohová budova radnice s podloubím byla vybudována v roce 1891 ve slohu italizující novorenesance podle projektu A.Tebicha na místě staršího barokního radního domu z roku 1796. Ten byl v roce 1889 zbořen, aby uvolnil místo nové representativní budově. Fasádu zdobí reliéfní portréty J. A. Komenského, J. Jungmana, Fr. Palackého a B. Jablonského. Nad hlavním vstupem je umístěn pískovcový znak města zobrazující sv. Martina na trůně. V budově radnice je kromě Městského úřadu umístěno i městské museum a turistické informační centrum. Od 6. listopadu 1998 je ve vstupní hale radnice umístěna regionální vzácnost, původní socha pohanského boha Radegasta, kterou 4. července 1998 nahradila na hřebeni masívu Radhoště kopie.
20. století: Světové války a poválečný rozvoj
Slibný vývoj Frenštátska, pokračující ve dvou desetiletích první republiky, ukončila druhá světová válka. Největší dopad na město měla Mnichovská dohoda z roku 1938. Frenštát se tehdy stal pohraničním městem a útočištěm uprchlíků, úřadů a škol z Těšínska, Opavska a Novojičínska, které byly obsazeny Němci. 15. března 1939 začali Němci okupovat České země, z kterých se tak stal protektorát. Do města přišlo na 500 německých vojáků. Byly zrušeny veškeré politické strany a jedinou, která zde zůstala, bylo Národní souručenství. Ve městě byly zavedeny dvojjazyčné nápisy a ochromena průmyslová výroba. Mnoho mladých lidí bylo odvedeno na nucené práce do Německa, nacisté zatýkali a pokoušeli se rozbít ilegální komunistickou skupinu, působící ve zdejším okolí. Hlavní organizátor frenštátského komunistického odboje Rajmund Raška byl zatčen a roku 1942 umučen.
V roce 1944 probíhaly v Beskydech boje mezi okupanty a partyzány. V únoru a březnu 1945 byl Frenštát bombardován letectvem Velké Británie a Sovětského svazu, přičemž bylo poškozeno kino, několik obytných domů a některé školy. Poté začali Němci ustupovat a ničit vše, co jim přišlo do cesty. Poškodili komunikace, nádraží a částečně taky kasárny. Během okupace přišlo o život na 40 občanů města Frenštátu a to na popravištích, v koncentračních táborech, žalářích, v pracovních táborech nebo při partyzánské činnosti.
Osvobozování města začalo 6. května 1945 v časných ranních hodinách a postarala se o to sovětská vojska 18. armády IV. Ukrajinského frontu. Jako první vstoupil do Frenštátu oddíl rozvědčíků pod vedením poručíka Sergeje Stěpanoviče Rožkova. V tu dobu byli Němci na ústupu a stahovali se směrem Bordovicím. Rožkov a jeho muži se pustili za nimi. Brzy je dopadli, ale při jejich odzbrojování byl S. S. Rožkov zákeřně postřelen a po několika hodinách svému zranění podlehl.
Po válce dochází k rozvoji města, probíhá velká bytová výstavba. Společně s touto výstavbou jsou budovány jesle, mateřské školy, nové prodejny, samoobsluhy, restaurace, sportovní zařízení, kulturní zařízení. Jsou budovány nové komunikace, vodovodní a kanalizační řád, je provedena plynofikace města.
Spolkový život a Národopisná výstava českoslovanská
Ve městě v minulosti působilo mnoho spolků. Ještě před 2. světovou válkou jich bylo 41 (celkem měly asi 6000 členů). Tou nejvýznamnější je však bezesporu Pohorská jednota Radhošť (1884; první turistický spolek v českých zemích). Právě díky ní je Frenštát považován za kolébku české turistiky. Pohorská jednota se zasloužila o budování několika horských chat a útulen a mimo jiného také dřevěných staveb Maměnky a Libušína architekta Dušana Jurkoviče na Pustevnách. Iniciátory jejího vzniku se stali frenštátští rodáci PhMr. Štěpán Ježíšek a JUDr. Edvard Parma. Jejich hlavním cílem bylo „návštěvu hor a zajímavých krajin moravsko-valašských usnadňovati, lásku k nim pěstovati a k vědeckému prozkoumávání Valašska přispívati“. V roce 1990 obnovila Pohorská jednota Radhošť svou činnost.
Pro léta devadesátá minulého století je příznačný rozvoj českého národního, kulturního, hospodářského a politického života. Jedním z jeho projevů je i uspořádání pražské Národopisné výstavy českoslovanské (dále NVČ) v roce 1895, které předcházela úspěšná „Česká chalupa“ na Jubilejní výstavě v roce 1891. Národopisná výstava českoslovanská vyvolala zájem o lidové památky a národopisnou práci vůbec, byla vyjádřením úcty a sounáležitosti s dědictvím minulosti. Zde byl počátek vzniku Národopisné společnosti českoslovanské (1893) a jejího časopisu, Národopisného muzea (1896), národopisných sjezdů (v období 1892-1895 jich bylo uskutečněno 14), vzniku celé řady regionálních muzeí, krajinských národopisných odborů (za období 1892-1895 jich vzniklo v Čechách 154, na Moravě 54 a ve Slezsku 2) a četných krajinských národohospodářských výstav (v období 1892-1895 v Čechách 118, na Moravě 54, ve Slezsku 2).
Práce místních odborů a pořádání krajinských výstav, které shromáždily bohatý sbírkový materiál, byly hlavním předpokladem zdárného uskutečnění výstavy pražské. Iniciátorem této činnosti byla místní inteligence, duchovenstvo a průmyslová maloburžoasie; ohlas a podporu nacházela však tato činnost téměř ve všech vrstvách českého národa. Jejím zázemím byla bohatá spolková činnost a živá kulturní tradice. Nebylo tomu jinak ani ve Frenštátě pod Radhoštěm. Snahy o národní uvědomění sahají zde do 60. let minulého století. Kolem roku 1890 bylo ve Frenštátě přes 20 spolků. Mezi nejvýznamnější patřila Občanská beseda (1861-1931), prvý český spolek v městě a protiváha převážně německého Střeleckého spolku (1835-1900), Jednota divadelních ochotníků (1862-1890) jako pokračovatel dřívějšího divadelního spolku (od roku 1836), Společenská knižnice (1875-1926), Sbor dobrovolných hasičů (1878 - 1954), Řemeslnická beseda (1882 - 1910), první turistický spolek v českých zemích Pohorská jednota Radhošť (1884-1950) a Tělocvičná jednota Sokol (1890-1950). Vliv těchto spolků na společenský a národní život města byl nemalý.
Četná provolání a organizační pokyny výboru a jednotlivých odborů Národopisné výstavy českoslovanské, jejíž konání původně stanoveno již na rok 1893, dále provolání Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci (založen v roce 1883) a zejména Muzejní společnosti ve Valašském Meziříčí, založené v roce 1884 jako nejstarší na Valašsku, našla počátkem roku 1892 odezvu i ve Frenštátě pod Radhoštěm. V uvedeném provolání, které podepsali zástupci 13 měst a obcí Valašska (za Frenštát mj. starosta dr. E. Parma, dr. F. Spiritus agens národopisné činnosti ve Frenštátě byl Jiří Felix (*1856 v Domažlicích +1926 ve Frenštátě), pedagog, sokolský a vlastivědný pracovník, autor doposud jediných dějin města. Z jeho popudu usneseno 7. dubna 1892 na schůzi Občanské besedy ustavit místní odbor NVČ. S tímto návrhem pak byla seznámena městská rada, spolky, představenstva a školy i okolních obcí. Na 10. dubna byla svolána schůze všech zainteresovaných a zvolen výbor v čele s poslancem R. Kallusem. Činnost výboru byla nevalná, posléze přestal pracovat vůbec. V říjnu téhož roku promluvil k dámskému odboru místního Sokola člen pražského výboru NVČ Frenštačan MUC. Hradečný o smyslu a organizaci národopisné výstavy. Dámský odbor začal posléze se sběrem národopisných předmětů.
Již na přednášce učitelského spolku „Komenský“ v Místku 2. března 1893 bylo navrženo uspořádat v témže roce krajinskou výstavu. Návrh byl ve Frenštátě přijat s porozuměním, „ale čilost v práci se nezvětšila ani v nejmenším“. 30. dubna 1893 vzešel ze schůze zástupců všech korporací ve městě nový výbor a 1. května 1893 se místní národopisný odbor sešel k ustavující schůzi, na které rozhodl o konání výstavky v témže roce. Výbor pracoval ve složení: předseda dr. F. Křenek, místopředseda ředitel školy Jan Ambroz, jednatelé učitelé Jiří Felix a Karel Winkler, pokladník mlynář Jan Pauček, zpravodaj učitel J. R. Vitásek. Za dámský odbor Karla Kalivodová, Am. Charvátová, Marie Valtrová, Žofie Vignati a Karla Vrbová.
Odbor rozeslal jednotlivcům, institucím a korporacím do celého okresu četná provolání o smyslu, poslání a organizaci místní výstavky. Byla uspořádána řada přednášek (Jiří Felix přednášel na Hukvaldech 14.5., v Tiché 28.5., 4.6. ve Štramberku; předseda valašsko-meziříčského odboru E. Domluvil promluvil 25.6. ve Frenštátě), shromažďován národopisný materiál. Po mnohém úsilí mohla být „Národopisná, průmyslová, umělecká a školská výstavka“ dne 13. srpna 1893 slavnostně otevřena. Obsáhla všechny místnosti chlapecké školy. Vedle průmyslových a řemeslných výrobků byla většina sesbíraného materiálu národopisného charakteru, a to nejen frenštátské provenience, ale i z okolí (Hodslavice, Hukvaldy, Frýdlant, Kozlovice, Lichnov, Štramberk, Tichá, Trojanovice atd.). V programu výstavy bylo vystoupení taneční skupiny z Kozlovic a předvedení valašské svatby z Trojanovic.
Odbor k této výstavě vydal i katalog obsahující příspěvky o Frenštátu a jeho okolí (Jiří Felix), z historie města (Jan Ambroz), o kroji a výšivkách (J. R.Vitásek a F. Buzek), o Pohorské jednotě Radhošť (J. R.Vitásek). Ohlas výstavy byl značný. Navštívilo ji přes 4 000 osob, Moravská Ostrava vypravila zvláštním vlakem 700 návštěvníků. V knize návštěv najdeme mj. podpisy dr. L. Niederleho a dr. Kováře za výbor NVČ, Klimenta Čermáka, dr. Stránského, K. J. Mašky a dalších. Výstava skončila úspěšně i po finanční stránce; z čistého výtěžku 594 zl. bylo 200 zl. darováno výboru NVČ.
Frenštátské výstavě předcházela v roce 1892 národopisná výstava ve Vsetíně (14. - 28. 8.), kde se také v poslední den výstavy konal II. národopisný sjezd, kterého se za výbor NVČ zúčastnili hrabě Lažanský a dr. Kovář, a koncem září národopisná výstava v Rožnově. Téhož roku jako frenštátská proběhla i výstava ve Valašském Meziříčí (21. - 22. 5.), konaná při příležitosti sjezdu moravského učitelstva, a výstava v Loučce u Nového Jičína (2. - 5. 9.), organizovaná Kravařským odborem. V jeho výboru byl zastoupen Libhošť (předseda učitel Kajetán Kocián, jednatel učitel J. Kranich), Hodslavice (místopředseda učitel K. Červinka), Štramberk (místopředseda farář P. Nehudka), Veřovice (jednatel učitel Tapla), Starý Jičín (zapisovatel učitel Jevický) a Nový Jičín (pokladník JUDr. F. Dostál). Výstava a koncem září národopisná slavnost v Loučce za účasti více než 2000 návštěvníků byly významným projevem češství na Kravařsku. V roce následujícím (1894) uskutečnila se druhá výstava Kravařska v Příboře (22. - 24. 9.) při příležitosti odhalení pomníku Řehoře Volného; byla organizována odborem v Libhošti.
Centrem příprav Valašska na Národopisnou výstavu českoslovanskou se zpočátku stal odbor ve Valašském Meziříčí. Zde ze schůze delegátů 2. 11. 1894 vzešel instalační komitét (předseda poslanec K. Bubela ze Vsetína), který měl zajistit organizační účast Valašska na NVČ, mj. také postavení valašské vesnice podle návrhu arch. Tímto úsilím žije i frenštátský odbor. Osvětluje veřejnosti význam výstavy (např. úspěšná přednáška M. Václavka ze Vsetína), finančně na ni přispívá (sbírka mezi občany vynesla 233 zl., výtěžek velikonočního večera dámského odboru 126 zl.) a zejména pokračuje ve sběru informací a národopisných předmětů (např. Jiří Felix sestavil slovník 1200 místních slov, sbírku místních jmen a přezdívek; učitel J. Bařina sesbíral národní písně z Lichnova a sestavil jeho místopis). Celkem bylo pro NVČ odesláno z Frenštátu prostřednictvím vsetínského odboru 425 sbírkových položek, z toho bylo darováno Národopisnému muzeu 125 položek; z ostatních některé pak byly vráceny či darovány pro místní muzeum. O tuto sběratelskou činnost se vedle dámského odboru zasloužili i učitelé z okolních obcí (M. Bartoník, F. Pěček, V. Polach a E. Bordovský z Trojanovic, J. Bařina v Lichnově, T. Gerlich v Tiché, J. Kalus na Čeladné, R. Luzar v Kunčicích, K. Strumhaus v Kozlovicích, J. Žluna v Bordovicích), místní školy, spolky a instituce. Klub českých turistů ve Valašském Meziříčí zorganizoval společnou výpravu z Valašska na NVČ na moravské slavnosti ve dnech 15. až 18. srpna. Z Valašska úspěšně účinkovali mj. skupina tanečníků z Kozlovic s vedoucím F. Šmiřákem a Válkova kapela z Kunčic.
Když výstava, kterou byl vznik a činnost místního odboru především motivován, skončila, končí i jeho existence. Vytrácí se počáteční vlastenecký elán a pracovní úsilí, nehledě k tomu, že odbor pro založení muzea ve Frenštátě nenašel mnoho pochopení. Na své poslední likvidační schůzi 5. února 1897 se odbor usnáší, aby veškerý majetek - 266 zl. a přes 80 sbírkových předmětů - byl odevzdán městské radě jako základ existence budoucího muzea.
tags: #historie #Frenštátu #pod #Radhoštěm