Pravěké umělecké řemeslo: Štípání pazourku v moderní době
Prehistorie fascinuje lidi od nepaměti. Pro Petra Zítku se stala celoživotní vášní, kterou rozvinul i během studií na České zemědělské univerzitě v Praze. Dnes je Petr Zítka jediným profesionálním štípačem pazourku v České republice. Jeho umělecké řemeslo, zdokonalené pod vedením anglického mistra Johna Lorda, se stalo nejen koníčkem, ale i úspěšným podnikáním.
Od koníčku k živobytí
K pravěkým technikám štípání kamene se Petr Zítka dostal až po studiích. Po návratu do Česka přetavil štípání pazourku v živnost, která ho dnes úspěšně živí. Dobové repliky tohoto jediného profesionálního štípače v Česku můžete vidět v muzejních expozicích či archeoparcích. Petr Zítka žije v Jindřichovicích na Frýdlantsku, kde kromě štípání kamene zahradničí a chová kozy.
Kouzlo štípání pazourku
"Štípání kamene je ale hlavně zábava," říká Petr Zítka. "Baví mě ta kombinace soustředění a nutnosti okamžitě vyhodnocovat situaci. Je to řetězec bleskových výpočtů a rozhodnutí, kdy se musíte naučit přijímat odpovědnost za své kroky bez možnosti vrátit se zpět. Nepovedený úder totiž nemůžete zopakovat a udeřit lépe. Není žádný druhý pokus."
Život s pravěkým řemeslem v moderní době
Petr Zítka se samotnému štípání věnuje do 30 hodin týdně. "Je to fyzicky náročná činnost, takže mám své limity. Nejde to dělat deset hodin denně pět dní v týdnu," vysvětluje. Jeho činnost má několik rovin:
- Expertiza pro archeology: Petr Zítka poskytuje archeologům, kteří zkoumají pravěké technologie, expertizu technologie štípání kamene. Mých služeb využívají třeba při výzkumu, jak se liší technologie štípání kamene u posledních lovců v mezolitu a prvních zemědělců v neolitu.
- Kurzy štípání kamene: Pořádá kurzy pro studenty archeologie na českých univerzitách i pro soukromou sféru. Už se mu rýsuje i potenciální konkurence: z řad zájemců o kurzy pro veřejnost ročně projde tak 20 až 25 lidí. Většina z nich pokračuje a štípání rozvíjí dál. Během let se zlepšují, takže si každoročně vychovává "konkurenci".
- E-shop s replikami: Petr Zítka má vlastní e-shop, skrze který repliky prodává. Ty tak neputují pouze do muzeí a jiných veřejných sbírek, ale i do těch soukromých.
- Křesací kameny do historických zbraní: V posledních letech v jeho portfoliu výrobků hrají stále důležitější roli pazourkové křesací kameny do historických pušek, mušket a pistolí. V Čechách a na Moravě jsou to stovky lidí, kteří se zajímají o napoleonské války nebo sedmiletou válku z poloviny 18. století. Ti si u něj objednávají tato drobná křesadla, jež se časem opotřebovávají. Buduje si tak stálé zákazníky, kteří navíc neustále přibývají.
Podle Petra Zítky je jeho příjem z těchto aktivit rozdělen velmi rovnoměrně.
Čtěte také: Řemesla v archeologii
Pazourek: Kámen s pravěkou historií
Pazourek je druh kamene, který je tvořen oxidem křemičitým. Je amorfní, tzn. nemá žádné vrstvy. Při úderu se štěpení v pazourku šíří předvídatelným způsobem a vede k odražení úštěpu s ostrou pracovní hranou. Díky této vlastnosti byl pazourek našimi předky v pravěku vyhledáván a využíván jako surovina k výrobě hrotů a nožů.
Pazourek je překvapivě organického původu, vznikl přeměnou těl mořských organismů před 70 miliony lety v křídových usazeninách severní a západní Evropy. Přirozeně se vyskytuje v podobě plochých či nepravidelných hlíz. K nám na severní okraj Čech a Moravy byl druhotně transportován pevninským ledovcem v několika dobách ledových.
Ujištění o životaschopnosti byznys modelu
Významnou zakázkou a zároveň ujištěním toho, že si Petr Zítka vybudoval důvěru u lidí z akademické sféry, byla spolupráce na expozici archeoparku ve Všestarech. Založil ho doc. Radomír Tichý, vedoucí katedry archeologie Univerzity Hradec Králové. Otevřen veřejnosti byl v roce 2012, ještě předtím pro něj Petr Zítka dělal velký soubor replik do částí expozice věnované době kamenné.
Specializace a kvalifikace
Kvalifikaci si Petr Zítka kontinuálně zvyšuje účastí na celoevropských archeologických sympoziích o štípání kamene, kde je stále jediný Čech mezi kolegy z Německa, Švédska, Dánska a dalších zemí. V září třeba odjíždí do Francie na stáž k prof.
Neobvyklé zakázky
Mezi nejzajímavější zakázky patřila rozměrná severská dýka jako svatební dar, ale i kamenné hroty na šípy, se kterými odjel jejich majitel lovit medvědy do Kanady, kde je stále povolen lov zvěře lukem a šípy. Kanadská vyhláška jasně stanovuje rozměry a parametry hrotů, ale neřeší, jestli je hrot ocelový, nebo štípaný z pazourku. I když se lov nepodařil, ukazuje to na široké spektrum využití pravěkých technologií v moderním světě. Petr Zítka osobně používá pazourkový srp ke sklizni neolitických obilnin, které pěstuje.
Čtěte také: Kontext armádní umělecké soutěže
Rozdíly mezi replikami a originály
Vzhledem k tomu, že artefakty vyrábí z původního materiálu a stejnými technikami jako pravěcí lidé, tak jediným rozdílem je trvalá značka. Tu za pomoci frézky a diamantového kotouče vryje do každého svého výrobku. Petr Zítka je pravděpodobně jediný v Česku, kdo artefakty označuje, což je možná i důvod, proč v něj mají archeologové důvěru. Etická stránka řemesla je velmi důležitá a všechny kurzisty na ni upozorňuje.
Získávání suroviny
Nejkvalitnější kámen nakupuje v Dánsku, případně ve Francii. Menší část produkce pokrývá lokální surovinou. Má štěstí, že bydlí v jednom z mála regionů v Čechách, kam dostoupil kontinentální ledovec a ze Skandinávie dovalil společně s dalším štěrkem i pazourkové hlízy. Kameny u nás jsou ale rozdrcené na menší kusy a rozpraskané mrazem.
Technologie štípání
Kámen opracovává něčím tak měkkým, jako je jelení a losí paroh. Na technologii štípání kamene je právě zajímavé, že to štěpení se v kameni šíří předvídatelným způsobem a zdaleka nepotřebujete nástroj tvrdší, než je samotné pazourkové jádro. Naopak parohové otloukače jsou mnohem efektivnější nástroje například při ztenčování pěstních klínů nebo listovitých hrotů. Nejenže používá autentické nástroje, ale když dělá repliky pro muzea, tak používá i přírodní materiály, jako je jelení šlacha na uvázání nožů do rukojetí nebo březový dehet, což je černý tmel, který se získá suchou destilací březové kůry.
Jizvy po štípání, jak se říká stopám na hrotech a čepelích, vznikají pouze štípáním, nelze je napodobit průmyslovou výrobou a broušením.
Plány do budoucna
Český trh není saturovaný, takže expanze do zahraničí není vůbec na pořadu dne. Ročně má třeba 20 zahraničních zakázek od kolegů archeologů. Něco ze své tvorby tak zasílal do Polska, Německa, na Slovensko, ale třeba i do Japonska nebo Jižní Koreje. Baví ho to dělat jako řemeslo. Dodávat křesací kameny pro tisíce střelců už není řemeslo, ale průmysl a to by ho nebavilo. Zajímavé by možná byly trhy jako Polsko a Německo, ale rozhodně to není aktuální.
Čtěte také: Armádní soutěž umělecké tvořivosti - podrobný článek
Šperky z pazourku
Několik zakázek ročně má i na náhrdelníky, výjimečně na náušnice, kde hrot pazourku medově prosvítá. Případně vytváří hroty i z obsidiánu, což je sopečné sklo a splňuje představu klenotu. Používá obsidián z Ameriky, Mexika nebo z Kavkazu.
Archeologie pro veřejnost: Příklad Znojma
Původní expozice archeologie byla sice plná pravěkých a středověkých nádob či kovových šperků, ovšem zaujmout mohla nejspíše studenty archeologie či odbornou veřejnost. Právě to byl popud k vytvoření nové originální expozice, která archeologii a její nálezy přiblíží široké veřejnosti včetně dětských návštěvníků. Příkladem snahy o popularizaci archeologie je i nová expozice ve Znojmě.
Už v roce 2011 byla stávající expozice vyklizena a exponáty putovaly do beden či do konzervátorské laboratoře. Nová expozice vznikala v letech 2011-2014 podle scénáře archeoložky Aleny Nejedlé. Při vstupu se před návštěvníky otevírá tmavý prostor úzké místnosti, na jehož konci tajemně září replika bohatého hrobu ze starší doby železné. Cestu k němu lemuje vitrína s exponáty, dokumentujícími ranou dobu dějinnou Znojemska. Rekonstrukci dobové krajiny představuje nástěnná tapeta z dílny akademického malíře L. Průchod vás zavede do největšího sálu, jehož prohlídku můžete zahájit u dvou uzavřených vitrín, obsahujících to nejzajímavější a nejcennější ze znojemského pravěku. Dominantou je pak dlouhá otevřená vitrína, prezentující nálezy od doby prvních zemědělců, tzv. kultury s lineární keramikou, až po dobu římskou. Četné originály doplňují zdařilé kopie, rekonstrukce pece, žárového hrobu nebo hromadného nálezu bronzových předmětů. Trasa pokračuje interiérem zahloubené obytné stavby až do závěrečné části expozice, do krutého období stěhování národů a nakonec do prostředí Velké Moravy. Otevřená vitrína nastíní různá odvětví lidské činnosti, třeba rybolov, tavbu železa či výrobu velkomoravského šperku. Navíc je prostor doplněn o figurínu bojovníka ze 7. století z ateliéru sochaře J. Ideální zakončení prohlídky nabízí posezení v multimediálním koutku při sledování krátkých filmů z dílny K. Špalka. Děti, na které tvůrci expozice v žádném případě nezapomněli, mohou využít množství interaktivních panelů a herních prvků.
tags: #praveke #umelecke #remeslo #archeologie