Pravěká řemesla z doby kamenné v archeologii
Doba kamenná, nejstarší a nejdelší období lidských dějin, je charakterizována postupným vznikem lidské kultury a technologií. Archeologické nálezy z tohoto období nám umožňují nahlédnout do života a řemesel našich dávných předků.
Paleolit: Počátky lidské kultury a technologie
Paleolit, neboli starší doba kamenná, je nejstarší a nejdelší období lidských dějin. Během tohoto období se postupně vytvářely zárodky lidské kultury a technologií. Tradičně se počátky paleolitu spojovaly se vznikem rodu Homo, jehož první představitelé měli vyrábět první nástroje v Africe zhruba před dvěma a půl miliony let. Podle nejnovějších poznatků se však zdá, že první nástroje vyráběli ještě dříve australopitékové. Výroba a používání nástrojů se dá pokládat za počátek lidské kultury jako takové. Opakováním výrobních postupů se tvorba nástrojů ustálila a typizovala, čímž se předkové člověka postupně začali oddělovat od zvířat.
Za prvního předchůdce člověka je považován Homo ergaster, který se od jednoduchých valounových sekáčů a úštěpů dostal až k vyrábění tzv. pěstních klínů (acheuléenská kultura). V Evropě je paleolit doložen přibližně poslední dva miliony let, avšak právě pouze nálezy kamenné industrie. Během tohoto dlouhého období došlo k řadě výrazných změn jak v přírodním prostředí, tak i ve vývoji lidského rodu. Člověk se naučil nejen používat oheň, ale i ho rozdělávat, pokračoval ve zlepšování techniky opracování kamene, ale i dřeva, kůží a dalších organických materiálů, rozšiřoval spektrum používaných nástrojů, zhotovoval si oděv.
Život lovce a sběrače
Paleolitický člověk byl lovcem-sběračem, to znamená, že si pořizoval obživu lovem zvěře a sběrem rostlinné potravy. V případě lovu známe řadu archeologických dokladů, potvrzujících tento způsob získávání obživy. Pro sběr rostlinných plodů vycházíme z analogií tradičních lidských kultur, které se paleolitickým kulturám podobají. Lovecko-sběračská společenství se stěhovala z místa na místo - tomuto způsobu byly zřejmě přizpůsobeny i příbytky, které musely být lehce transportovatelné. V mladších fázích paleolitu se objevují i doklady dlouhodobě užívaných sezónních sídlišť.
Duchovní život a umění
Velmi slabě jsme zpraveni o duchovním životě našich dávných předků. Již ze staršího a středního paleolitu známe první pokusy o výtvarné umění, které se pak plně vyvíjí až s rozvojem moderního člověka (Homo sapiens) v mladším paleolitu (různé rytiny, malby, kresby či plastiky). Ve středním paleolitu se vyvíjí kult předků, který můžeme sledovat na dokladech pohřbů doprovázených různými milodary, či dokonce i posmrtnou úpravou těla nebožtíka.
Čtěte také: Pravěké řemeslo v současnosti
Proměny životního prostředí
Životní prostředí se v průběhu paleolitu měnilo, jednoduše se dá charakterizovat jako střídání dob ledových a meziledových. Spolu se změnami klimatu docházelo i ke změnám druhové skladby lovené zvěře a sbíraných rostlin. Některé druhy v průběhu dob ledových zmizely a v klimaticky příznivějších obdobích byly nahrazeny novými. V závislosti na změnách klimatu se musel paleolitický člověk přizpůsobovat novým podmínkám.
Tachovien: Specifická industrie středního paleolitu
V okolí Tachova byly nalezeny kamenné nástroje, které svým charakterem odpovídají moustérienu, a proto je pro nález takovéto industrie snad oprávněně použit název „Tachovien“. Jak pravěký čas plynul, měnil se i charakter a řemeslná úroveň vyráběné kamenné industrie. Lidé starší fáze středního paleolitu si vystačili s univerzálním pěstním klínem, vyráběným z horninového, především křemenného jádra odštípáním okrajů, tedy vyráběných více méně náhodnou úštěpovou technikou. Obyvatelé pravěké Evropy v období mladší fáze středního paleolitu, tedy v období poslední doby meziledové a především v průběhu posledního würmského zalednění, již vyráběli specializované kamenné nástroje a používali náročnější výrobní postupy.
Nástroje tohoto období, označovaného odbornou terminologií jako „moustérien“, byly vyráběny již jako jednoúčelové, pravděpodobně už jako specializované pro jednotlivé pracovní úkony. Sice také úštěpem z výchozího horninového materiálu, ale s předem promyšleným vytvarováním jak úchopové, tak i pracovní části. A přesně takové je možno nalézat na poli v blízkosti města Tachova.
Nálezová lokalita u Tachova se liší od ostatních pravěkých nalezišť tím, že dosavadní nálezy pravěké industrie byly učiněny bez jediného kopnutí pod povrch země, jen pouhým povrchovým sběrem na kultivované polní ploše. Poloha nálezové lokality v blízkosti někdejšího břehu pravěké řeky Mže nasvědčuje o rozsáhlém a jistě intenzivně a dlouhodobě využívaném centru pro zpracování ulovených zvířat. Pro všechny úkony, spojené s touto činností, byly vyráběny a také používány specializované kamenné nástroje.
Mezi nálezy se objevují drásadla, škrabky a drtidla. Drásadla jsou vyrobena v drtivé většině z hydrotermálního nebo žilného křemene. Pracovní plocha drásadel je široká buďto oválná nebo nepravidelně obdélníkovitá a úchopová část je u většiny tvarována anatomicky s vybráním pro jednotlivé části ruky. Škrabky jsou druhou nejpočetněji zastoupenou skupinou kamenných nástrojů a k jejich zhotovení bylo u tachovienu nejčastěji použito hydrotermálního nebo žilného křemene. Úchopová část kamenných škrabek je tvarována do standardního trojúhelníkovitého hřbetu. Drtidla tvoří překvapivě početnou skupinu nástrojů tachovského nálezu a k výrobě drtidel bylo využíváno převážně místního hydrotermálního křemene, méně křemence či buližníku.
Čtěte také: Vývoj řemesel v regionu
Mezolit: Přechodné období
Mezolit, neboli střední doba kamenná, představuje přechodné období mezi paleolitem a neolitem. Toto období je v Evropě často uznáváno spíše tradičně, ale na Předním východě lze s jistotou mluvit o samostatném období. Na našem území jde spíše o závěrečnou vývojovou fázi paleolitu (mezolit proto bývá označován rovněž jako epipaleolit, koncový paleolit). Období mezolitu začalo po poslední době ledové.
Při následném oteplení se na našem území změnila druhová skladba lovné zvěře - chladnomilná stádní zvířata byla vystřídána zvířaty žijícími v menších stádech v lesním prostředí. Člověk se tudíž musel přeorientovat na nový způsob lovu, navíc se při získávání obživy začíná výrazněji prosazovat i rybolov a lov vodního ptactva. Rovněž větší podíl potravy tvořily pokrmy rostlinného původu.
Lidé sídlili v malých lovecko-sběračských tábořištích, nejčastěji na místech se sušším podložím. Taková tábořiště bývala osidlována opakovaně, zejména v blízkosti větších vodních toků či vodních ploch. K sídlení jsou často využívány i skalní převisy. Na rozdíl od sídlišť nejsme v období mezolitu bezpečně informováni o pohřbívání.
Nové klimatické podmínky a změna skladby lovné zvěře měly za následek i změnu technologie opracování kamene - místo mladopaleolitických štípaných čepelí se začínají objevovat tzv. mikrolity (tj. úštěpky menších rozměrů). Závěr mezolitu se s největší pravděpodobností kryje s nástupem neolitu - příchod neolitických zemědělců způsobil proměnu ve využití krajiny a této změně se museli přizpůsobit i mezolitičtí lovci-sběrači. Osud nositelů mezolitické kultury není znám, existuje však několik hypotéz: Ustoupili do okrajových, pro zemědělství nevhodných oblastí? Byli násilně potlačeni nově příchozím obyvatelstvem?
Neolit: Zemědělství a usedlý způsob života
Neolit, neboli mladší doba kamenná, je charakterizován nástupem zemědělství a s ním spojeného usedlého způsobu života. S nástupem neolitu můžeme předpokládat příchod nového obyvatelstva na naše území, samotný proces neolitizace je však stále předmětem vědeckých diskuzí. Rozhodně se však objevuje nový ekonomický systém, který je dále rozvíjen a pokračuje do dnešních dnů - jde o zemědělství a s ním spojený usedlý způsob života.
Čtěte také: Průvodce zrušením řemeslné živnosti
Neolit se z oblasti Úrodného půlměsíce rozšířil přes Anatolii a Balkán dále do Evropy. V okrajových částech Evropy však dlouhou dobu ještě přetrvává mezolitický způsob života, i když řada lokálních postmezolitických kultur. Původně bylo šíření neolitu spojeno s ideou migrace zemědělců z Předního východu směrem na západ. V současné době je spíše uznávána teorie akulturace a přijetí tzv. neolitického balíčku, tj. souhrn technologických inovací (broušení kamene, tkaní, výroba keramiky), budování stálých sídel a zvládnutí zemědělství (respektive chov domestikovaných zvířat a cílené pěstování rostlin). Kromě toho si neolitická společenství mezi sebou budují nové sociální vazby.
Ekonomika neolitických společenstev byla založena zejména na pěstitelství. Neolitické zemědělství bylo ve srovnání s pozdějším obdobím poměrně primitivní: pole byla vytvářena na místech původního lesa, lesy byly vypalovány (žďářeny), čímž se začala tvořit ornice a zároveň se do půdy dostávaly živiny. Žďářením lesů postupně dochází k přeměnám životního prostředí až k vytvoření kulturní krajiny s umělými společenstvy rostlin a zvířat. Úrodnost polí vzniklých žďářením lesa postupem času klesala, a tudíž byla po několika málo letech opuštěna a vytvořena pole nová. Po určité době byl vypálen les v širším okolí vesnice a celá komunita se po asi šesti letech přesunula na nové místo, kde začal nový cyklus žďáření další části lesa.
I přes jednoduchost zemědělské výroby dávala rostlinná produkce poměrně vysoké výnosy a umožnila rychlý vzestup hustoty obyvatelstva. Populační exploze napomohla rychlejšímu rozšíření neolitu v Evropě a zároveň vedla i k proměnám ve společnosti, kdy se začínají objevovat specializované činnosti (např. výroba keramiky či těžba kamenné suroviny) a změny ve společenské organizaci. Vznikají např. kultovní stavby (tzv. rondely), které často vyžadovaly kolektivní práci, mnohdy snad i členů několika společenství (vesnic). Máme rovněž i doklady dálkového obchodu.
Neolitické osady a domy
Neolitické osady lze rozdělit na dvě skupiny - na centrální a okrajové obce. Ty se lišily počtem domů, obecně lze říci, že neolitické vsi byly poměrně malé, o dvou až čtyřech domech, centrální obce mohly mít mezi 10-12 domy. Neolitické tzv. dlouhé domy byly poměrně velké, jejich délka se pohybovala v rozmezí 15-25 m (ojediněle až okolo 40 m) a šířka bývala 5-7 m. Interiér domu tvořily sloupy (většinou v řadách po třech), které nesly konstrukci střechy. Nevíme, jak velké společenství sídlilo v takovýchto domech, nicméně se předpokládá, že v jednom domě žila jedna velkorodina či několik příbuzných rodin.
Pohřební ritus v neolitu ještě nebyl ustálený, pohřebiště často bývají spojena se sídelním areálem, ostatky zesnulých bývaly často ukládány přímo na sídlišti do nepoužívaných původně užitkových jam.
Osada z mladší doby kamenné v Dobřeni
Dosud neznámou osadu z mladší doby kamenné postavily před více než 7000 lety komunity nejstarších zemědělců, které se na české území dostaly z jihovýchodní Evropy. Archeologové našli půdorysy čtyř dlouhých domů - typických staveb své doby. Domy bývaly široké mezi 4 až 6 metrů a dlouhé od 10 do 40 metrů. Sloupy jsou stavěny nejhustěji ve vnějších řadách, které tvořily stěny domu. Sloupy v nich občas stály i těsně vedle sebe. Domy se skládaly až ze tří částí. Experti stále diskutují o tom, zda neolitické dlouhé domy patro měly, či nikoli. Některé budovy mají totiž část sloupů zdvojenou - ta mohla sloužit jako jednoduchý způsob k postavení druhého patra.
K využívání domů je nutné poznamenat, že ještě donedávna se většina denních činností odehrávala mimo dům a dovnitř se lidé přesouvali kvůli zimě anebo dešti. V létě se tak většina činností odehrávala venku, od přípravy jídla po řemesla. V zimě naopak domy nabízely dobré útočiště před chladem a dešti. Kromě domů jsou důležitým nálezem i okolní jámy - sloužily k těžbě hlíny a následně byly zaplněny odpadem. Experti našli v jámách nejčastěji keramiku - používala se každý den k vaření, servírování, ale i skladování. Navíc šlo o spotřební zboží a když se rozbila, lidé ji snadno nahradili novou.
První zemědělci při svém příchodu nevstupovali do neproniknutelného pralesa, který ještě „nepoznal sekeru“. Po tisíce let jej totiž zjevně cíleně vypalovali lovci a sběrači, aby si udrželi vhodnou zvěř. Osady totiž nepotřebovaly jen materiál na stavbu domů a plochu pro pole, ale i neustálý přísun palivového dřeva anebo krmiva pro dobytek.
Eneolit: Doba měděná a sociální změny
Eneolit, neboli pozdní doba kamenná (doba měděná), je poslední etapou doby kamenné. Jde o období, ve kterém došlo k řadě ekonomických i technologických inovací. Vedle opracování kamene se objevuje i nový materiál - měď, ta však byla zpočátku využívána zejména k výrobě šperků či drobných nástrojů (dlátka, sekerky). Kámen spolu se dřevem a parohem zůstávají nadále hlavní surovinou k výrobě nástrojů. Rozvinula se i těžba (dokonce i hlubinná) kamenné i měděné suroviny.
Důležitou změnou v eneolitické společnosti bylo rozšíření jednoduchého oradla, taženého nejspíš párem dobytčat. Hlavním zdrojem obživy se spolu se zemědělstvím stává i dobytkářství, zejména chov skotu. Skot však nebyl pouze zdrojem obživy, ale i pracovní síla, byl používán k orbě a dále i k tažení (čtyřkolového?) vozu. Dobytkářství však vyžadovalo jisté změny ve fungování zemědělské komunity. Bylo potřeba dobytek ustájit a zajistit dostatek píce. Podle doložených nálezů můžeme předpokládat, že v období eneolitu začali lidé dojit skot, ovce i kozy a mléko pak využívali k výrobě řady mléčných produktů.
Ekonomické změny šly spolu se změnami ve společnosti - úloha muže při zajišťování obživy vzrostla (orba, pastevectví, kovolitectví, výroba kamenných nástrojů, těžba, boj), a tudíž se předpokládá přechod k patrilineárnímu uspořádání společnosti. V eneolitu se rovněž předpokládá rozdělení polností podle rodového a nikoliv komunitního principu a s tím spojený vznik institutu dědictví (primárně v mužské linii).
Spolu s ekonomickými i sociálními změnami můžeme sledovat řadu dalších nových rysů eneolitické společnosti. Podle nálezů kamenných broušených sekeromlatů (a zřejmě i bronzových seker) soudíme, že došlo k vytvoření společenské vrstvy bojovníků. Kovolitci zároveň mohli plnit i úlohu kněžích - tavba mědi a odlévání měděných nástrojů a šperků bylo jistě spojeno s řadou magických úkonů. Rozšíření mladoeneolitických tzv. "pohárových kultur" (tj. kultura se šňůrovou keramikou a kultura se zvoncovitými poháry) na rozsáhlém území Evropy souviselo s dalšími společenskými změnami - předpokládá se, že rozšíření pohárových kultur je spojeno s ritualizací pití alkoholických nápojů.
Eneolitická sídliště bývala menší než jejich neolitičtí předchůdci, rovněž se zmenšily i domy, které bývaly velké průměrně 6-8×3-4 m. Se zmenšováním domů i sídlišť může být spojena transformace společnosti z komunitní na rodovou. Spolu s obytnými stavbami se nutně objevují i objekty hospodářského charakteru. Většina sídlišť byla sídliště rovinná, eneolitickou inovací jsou i menší výšinná sídliště (hradiska). Jejich funkce není přesně známá, mohlo jít buď o refugia, nebo místa, kde sídlili řemeslníci (zejména kovolitci) a možná sloužila i jako střediska kultu. Situace se mění v mladším eneolitu, kdy pro období kultury se šňůrovou keramikou a kultury zvoncovitých pohárů archeologicky neznáme žádná sídliště.
Změny ve společenském uspořádání se odrážejí i v pohřebním ritu - ten se postupně začíná unifikovat, ačkoliv se často setkáváme s birituálním pohřbíváním - vedle běžných kostrových pohřbů ve skrčené poloze se objevují i pohřby žárové. Nad hroby bývaly navršeny mohyly. Ostatky byly doprovázeny řadou milodarů. Jejich skladba se postupem času začíná rovněž unifikovat a typizovat, zejména podle pohřební výbavy v hrobech pohárových kultur můžeme často rozlišit pohlaví pohřbeného jedince. Mohyly i unifikace ritu mohou být svědectvím dokládajícím kult předků a snahu o demonstraci kontinuity rodové linie jednotlivých rodin.
Doba bronzová: Rozvoj metalurgie a stratifikace společnosti
Doba bronzová vyrůstá z eneolitických tradic, kultury doby bronzové na našem území vlastně plynule pokračují z mladoeneolitických tzv. pohárových kultur. Doba bronzová se dá rozdělit na tři významné logické celky - na starší dobu bronzovou, na období mohylových kultur a na období popelnicových polí. Starobronzové a mohylové období vykazuje jisté podobnosti. Komplex popelnicových polí sice vychází z mohylového prostředí, ale kulturně je spíše předobrazem následující starší doby železné.
Starší a střední doba bronzová
Počátky starší doby bronzové lze spatřovat již na sklonku eneolitu, kdy se na našem území vyvíjejí dvě kultury odvozené z eneolitických pohárových kultur - kultura únětická, která je přímým pokračovatelem kultury zvoncovitých pohárů a kultura Chłopice-Veselé, která je součástí tzv. epišňůrového kulturního okruhu. Společnost starší a střední doby bronzové byla společností zemědělskou, ve středobronzové fázi možná s větším podílem dobytkářství. Došlo k rozvoji kovolitectví, zpočátku však byla hojně využívána buď čistá měď anebo její slitiny s arsenem (tzv. arsenové bronzy) či s olovem (tzv. olověné bronzy) apod. Od 2. čtvrtiny 2. tisíciletí př. Kr. se objevuje cínový bronz.
Nálezy měděných hřiven vypovídají o obchodu našich zemí s alpskou oblastí; zejména v Krušnohoří pak předpokládáme těžbu cínu, která byla zřejmě spojena s příchodem prospektorů ze sousedních oblastí. S rozvojem metalurgie dochází k další stratifikaci společnosti. Začíná se rodit zejména bojovnická vrstva, významnou roli ve společnosti hrají i samotní metalurgové. Bronzová industrie se postupně vyvíjí. Ve starší době bronzové se ještě setkáváme s řadou kamenných nástrojů a bronz je jen doplňkovým materiálem pro výrobu nástrojů, častější jsou spíše bronzové šperky či zbraně. Od střední doby bronzové se počet bronzových nástrojů zvyšuje, objevují se např. bronzové srpy - to může být dokladem lepší dostupnosti bronzových nástrojů mezi prostým lidem. Zejména od střední doby bronzové se setkáváme s tzv. depoty bronzových nástrojů.
Na rozdíl od mladšího eneolitu jsme poměrně dobře informováni o sídelních areálech starší doby bronzové - v únětické kultuře se objevují ‚dlouhé‘ domy, bohužel však neznáme jejich předchůdce. Sídliště starší a střední doby bronzové vykazují charakteristiky stálých zemědělských sídel, ke sklonku starobronzového období se začínají objevovat i výšinné osady s víceméně pravidelnou vnitřní zástavbou opevněné hradbami a příkopy. Tato hradiska však byla vyvrácena na přelomu starší a střední doby bronzové.
Pohřební ritus starší doby bronzové pokračuje v tradicích eneolitických pohárových kultur. Lidské ostatky byly pohřbívány inhumací ve srčené poloze, hroby únětické kultury bývají obloženy kameny. V únětické kultuře nebyly rituálně rozlišovány pohřby mužů a žen, v kultuře Chłopice-Veselé i v nitranské kultuře mají ostatky pohřbených těl mužů a žen rozdílnou polohu. Hroby byly vždy vybaveny milodary (keramika, šperky, zbraně, nástroje). Ve střední době bronzové se pohřbívání začíná měnit, pohřby inhumací či žehem jsou překryté mohylovým náspem. V mohylách byli pohřbíváni i představitelé společenských elit. Ti mohou být identifikováni podle bohatší bojovnické výbavy.
Mladší a pozdní doba bronzová (období popelnicových polí)
V rámci mladší a pozdní doby bronzové bývá vyčleňováno období popelnicových polí. Nejde o samostatné období pravěku, ale spíše o rozsáhlý kulturní okruh, který se začal formovat z mohylového komplexu v Karpatské oblasti a dále se rozšířil do rozsáhlých oblastí Evropy od Katalánska a východní Francie na západě, k Baltu a na Ukrajinu na východě a do Makedonie a severní Itálie na jihu. V rámci komplexu popelnicových polí.
Archeologické lokality a muzea v České republice
V České republice se nachází řada významných archeologických lokalit a muzeí, které dokumentují život a řemesla v době kamenné a dalších pravěkých obdobích. Mezi nejvýznamnější patří:
- Archeopark Pavlov: Moderní interaktivní archeologická expozice věnovaná lovcům mamutů, s jedinečnou architekturou a geniem loci na svahu Pavlovských vrchů.
- Archeoskanzen Pohansko: Doplňuje expozici v zámečku, která představuje život starých Slovanů z pohledu nejnovějších archeologických nálezů. Venku se nachází repliky znázorňující velkomoravský kultovní, výrobní a obytný areál.
- Muzeum v Roztokách u Prahy: Multimediální archeologická expozice nazvaná Archevita - stopami věků, která vám umožní zažít dějiny všemi smysly, potkat pratura, podívat se, jak se vyráběla sekyra anebo jak se kdysi obchodovalo.
- Sloupsko-šošůvské jeskyně: Největší zpřístupněné jeskyně v ČR, jejichž součástí je jeskyně Kůlna, významná archeologická lokalita.
- Muzeum města Nové Strašecí: První Slované se v této centrální oblasti města usadili již v 6. až 7. století. V průběhu druhé poloviny 8. století zde vzniklo opevněné sídliště - hradisko.
- Památník Velké Moravy - Cyrilometodějské centrum ve Starém Městě: Seznamuje návštěvníky s archeologickými nálezy z regionu a životem Slovanů.
- Archeologické muzeum v přírodě Villa Nova: Snaží se přiblížit středověkou kolonizační vesnici.
tags: #praveke #remesla #z #doby #kamenne #archeologie