Pěstování jedle bělokoré: Průvodce pro krásnou a zdravou jedli
Jedle bělokorá (Abies alba) je majestátní jehličnatý strom, který je původní v Evropě. Její elegantní vzhled a nenáročné pěstování ji činí oblíbenou volbou pro zahrady, parky i jako vánoční stromek. Tento článek poskytuje komplexní návod, jak úspěšně pěstovat jedli bělokorou, od výběru správného stanoviště až po péči o mladé i dospělé stromy.
Charakteristika jedle bělokoré
Abies alba, česky jedle bělokorá, patří do čeledi Pinaceae - borovicovité. Ve střední Evropě roste v horských lesích, společně s dubem tvoří vzácné bukojedlové lesy. Jedle bělokorá má velmi vysoký válcovitý rovný kmen a může dorůstat do výšky až 50 m. Korunu má v mladosti kuželovitou, později válcovitou, na vrcholu zploštělou jako kdyby tam bylo hnízdo. Světle šedou kůru má hladkou, ve stáří ztmavne a je rozpukaná. Jehličí nepíchá, roste po jednom přisedlé na větvičce pomocí diskovité báze. Šroubovitě roste dokola. Je dlouhé 2-3 cm, ploché, na vrchní straně lesklé, tmavě zelené. Na spodní straně má dva světlé proužky. Šišky rostou vzpřímeně na vrcholu stromu. Dozrávají během srpna a rozpadají se na jedli.
Jedle bělokorá je atraktivní kultivar vybírající se za cílem pořízení dominantního jehličnatého stromu. V mládí roste spíše do sloupového tvaru, ve starším věku se její sloupová koruna mění na kuželovitou.
Výběr stanoviště
Při výběru stanoviště pro jedli bělokorou je třeba zvážit několik klíčových faktorů:
- Světlo: Jedle bělokorá je velmi stínomilná. Nároky na slunce: Slunce, polostín, stín. Stín - plocha, na kterou slunce svítí méně než tři hodiny denně (ne přes poledne). Mladé jedle většinou dobře snášejí přistínění, v dospělosti však vyžadují slunné stanoviště, počítejte s tím tedy již při výběru vhodného místa. Umístění doporučujeme zvolit na slunné místo nebo do polostínu.
- Půda: Jedle bělokorá ocení propustnou, hlinitou, výživnou a mírně kyselou půdu, ocení i přihnojení. Půda by měla být hluboká, výživná a dostatečně vlhká. Rostlina dobře snáší suché stanoviště. Delší přemokření nesnáší. Jedle potřebují většinou živnou půdu, dostatečně propustnou a přiměřeně vlhkou. Nesnesou vysokou hladinu spodní vody a ani v příliš lehkých a suchých půdách se jim příliš nedaří.
- Vlhkost: Hranice rozšíření je limitována jejími nároky na vlhkost a citlivost na pozdní mrazy. Pro dobrý růst vyžaduje vysokou vzdušnou vlhkost. Jedle bělokorá prospívá jí déšť, mlha a chlad. Mokro - trvale vlhká až zamokřená stanoviště například v pobřežních zónách.
- Prostor: Je vhodná do středních i větších zahrad, do parků, skupinových výsadeb i jako solitéra. Dorůstá velikosti 25-30 metrů, může však dosahovat až 50 m. Dřevo jedle má podobné vlastnosti jako dřevo smrkové.
Výsadba
Nejlepší čas na výsadbu jedlí je na jaře nebo na podzim, kdy jsou teploty mírné. Při sázení se snažte se co nejméně poškodit kořenový bal. Po výsadbě mladé rostliny dobře zalijte a chraňte je před prudkým slunečním úpalem. Jedle saďte na závěrnou stranu, na větrném stanovišti se ji nebude příliš líbit.
Čtěte také: Návody na srdíčkové dekorace
Péče o jedli bělokorou
- Zálivka: Zálivka by měla být pravidelná, ale pozor na přílišné přemokření substrátu. Mladé jedle potřebují pravidelnou zálivku, zejména v prvních letech po výsadbě. Při nedostatečné sněhové přikrývce je i v zimě zalévejte, mladým rostlinám neuškodí ani lehké zimní přikrytí (vždy musí mít dostatek vzduchu, aby se netvořily plísně). Jakmile se jedle zakoření, stávají se poměrně odolnými vůči suchu.
- Hnojení: Během vegetace používáme pomalu rozpustná hnojiva pro okrasné dřeviny. Jedle nepotřebují časté hnojení, ale na jaře můžete použít hnojivo pro jehličnaté stromy, které je bohaté na dusík. Jehličnany můžete podpořit v růstu přihnojováním speciálním hnojivem určeným přesně pro ně.
- Řez: Řez provádíme jen v nejnutnějších případech. Jedle nepotřebují pravidelný řez, ale pokud chcete udržet jejich tvar nebo odstranit suché a poškozené větve, můžete to udělat na jaře nebo v létě.
- Ochrana před mrazem: V zimních měsících se nemusíte bát, že by zmrzla. Je citlivá na pozdní mrazy, teplotní extrémy a exhaláty. Jedle jsou odolné vůči mrazu.
- Ochrana před škůdci a chorobami: Jedle jsou obecně odolné vůči chorobám a škůdcům, ale mohou být občas napadeny mšicemi, houbovými chorobami nebo jinými škůdci.
Rozmnožování
Množíme výsevem nebo roubováním. Kultivary roubováním, přičemž nejčastější podnoží je A. cephalonica nebo A. alba.
Výsev
Semena jedle namočte na 1 den do vody a poté proveďte tzv. studenou stratifikaci po dobu 30 dní při teplotě 4 °C. Poté semínka vysaďte do spařeného výsevního substrátu do hloubky 1-2 cm.
Semena jedle nepotřebují před výsevem složitou stratifikaci jako mnohé jiné jehličnany. Výsev se provádí nejlépe v květnu. Semena se skladují v suchém prostředí a před výsevem je vhodné je na 24 - 48 hodin máčet v čisté vodě, rašelinném výluhu nebo ve stimulačním roztoku. Semena lze nechat nabobtnat a předklíčit také ve vrstvě mokrého písku. Před výsevem nechejte semena povrchově oschnout (tak aby se neslepovala). Semínka sázejte buď do speciálních misek nebo do jednotlivých květináčků (podle počtu semen), na dno vždy dejte dobrou drenáž. Nádobu naplňte substrátem získaným smícháním rašeliny nebo jehličnaté hrabanky, ostrého písku a dobře vyzrálého kompostu v poměru cca 2:1:1. Semenáčky jehličnanů jsou často napadány plísněmi, proto je vhodné substrát před výsevem sterilizovat (např. propařením či upečením). Semena vysévejte řídce, rozprostřete je na substrát a překryjte je pískovou vrstvou v tloušťce cca dvou až třínásobku velikosti semen. Drobná semínka překryjte jen velmi tenkou vrstvičkou písku. Výsev utlačte prkénkem a udržujte neustále mírně vlhký a přistíněný. Výsev dobře větrejte, aby se zabránilo vzniku plísní. Pro úspěšné klíčení by se teplota měla pohybovat v rozmezí 10 - 30 °C.
Vzešlé výsevy jsou náchylné na napadení plísní, proto je třeba udržovat výsev neustále v čistotě, odstraňovat případné plevele, větrat a udržovat optimální teplotu 20 - 30 °C. Mladé rostlinky vyžadují nižší vlhkost vzduchu i substrátu, takže je zbytečně nepřelévejte. Nadměrné stínění, může způsobit vytahování semenáčků za světlem. Cca po 14 dnech od vzejití semenáčků je můžete začít přihnojovat slabými roztoky dusíku. Koncem června začněte rostlinky pomalu zvykat na běžné podmínky (otužování) a cca v srpnu je můžete přemístit do venkovního prostředí. S přenesením do venkovního prostředí se změní i složení hnojiva - dusíkaté vyměňte za hnojivo s obsahem fosforu a draslíku, aby jste podpořili dřevnatění a vyzrání semenáčků - připravíte je tak na přečkání zimy.
První zimu je vhodné nechat semenáčky ještě v původních nádobách. Semenáčky zimujte v pařeništi či ve skleníku, který v případě silných mrazů bez sněhu raději přikryjte. Ihned po odeznění mrazů semenáčky zkontrolujte, jestli je silný mráz nevytáhl ze země. I v zimě nezapomeňte na občasnou zálivku!!! Na jaře proveďte tzv. školkování (příprava rostliny před výsadbou na konečné stanoviště).
Čtěte také: Květinové dekorace na svatební tabuli
Využití jedle bělokoré
V minulosti se využívala zejména na vodních stavbách, na stěžně lodí, dále jako stavební dřevo, na výrobu tašek, sudů a podobně. Jedle má velice dekorativní vzhled, využívá se do parků a zahrad jako solitér.
Různé druhy jedlí
Existuje na 70 druhů jedlí, u nás se však pěstuje zhruba polovina z nich a také zhruba 30 kultivarů. Většina mladých jedlí má vzhled vánočního stromečku, tedy tvoří přeslenitě uspořádané pravidelné větve, které mají tvar kužele. V dospělosti mohou jedle dorůst několika metrů. Pokud k tomu nemáme uzpůsobenou zahradu, rozhodneme se při výběru pro zakrslý nebo pomalu rostoucí druh.
Jedle obvykle tvoří páskovité jehlice, které jsou měkce kožovité. Jehlice jsou tmavě zelené, zelené nebo stříbřité, na rubu mají obvykle šedou na bílou barvu. Oválné šišky rostou vždy vzpřímeně a zejména na hořejších větvích. Dozrávají obvykle během doby rozmnožování a později se rozpadnou. Mohou být zelené, hnědé nebo purpurové.
Mezi oblíbené druhy jedlí patří:
- Abies nordmanniana (Jedle kavkazská): Tento druh je oblíbený jako vánoční stromek díky svým měkkým a hustým jehlicím.
- Abies koreana (Jedle korejská): Tento druh je oblíbený pro své modrofialové šišky, které se objevují už na mladých stromech.
- Abies concolor (Jedle šedá): Má nádherné modrozelené jehličí a dorůstá do výšky 15 až 25 metrů.
- Abies procera (Jedle vznešená): Tento druh má nádherné stříbřitě modré jehličí a dorůstá do výšky 30 až 40 metrů.
- Jedle ojíněná (lat. Abies concolor): roste v horách západní a jihozápadní části USA a severozápadního Mexika. Tyto oblasti se vyznačují dlouhou zimou a srážkami zejména ve vegetačním období. Při pěstování se jí bude dařit ve středně hlubokých, vlhkých, bohatých, ale také dostatečně provzdušnělých písčitých až písčito-hlinitých půdách. V extrémních podmínkách však přežívá i ve velmi suchých půdách či na holých skálách. Bez problémů se může dožít i více než 300 let. Jedle ojíněná vyrůstá do výšky cca 25 - 60 m. Koruna je kuželovitá, v dospělosti se mění na kopulovitou. Zimní pupeny jsou oválné až kulaté, nažloutlé až světle hnědé barvy, obsahují velké množství pryskyřice. Jehlice jsou srpovitě zahnuté s modrozeleným nádechem. Pruhy vespod jehlic jsou nevýrazné. Šišky jsou válcovitého až eliptického tvaru, dlouhé 7 - 12 cm. Jejich barva je nazelenalá či nafialovělá.
- Jedle korejská (lat. Abies koreana): pochází z jižní části Korejského poloostrova. Zde roste v horských oblastech s chladným a vlhkým klimatem. V letním období jsou tam velmi intenzivní srážky, pro zimní období je charakteristický velmi silný vítr a nízké teploty. V domovině roste jedle korejská v mělkých půdách chudých na humus. Tento druh jedle je vzrůstově spíše menší, v domovině dorůstá pouze 10 - 18 m, při pěstování na našem území ještě méně. Kmen mívá v průměru 20 - 30 cm. Koruna jedle korejské je široce kuželovitého tvaru, hustě větvená, starší jedinci nají tupý vrchol. Jehlice jsou široké, směrem k vrcholu se rozšiřují, na koncích jsou většinou vykrojené. Lícová strana je lesklá, zelené barvy s výraznou rýhou. Na rubové straně se nachází velmi nenápadné křídově bíle pruhy, které občas splývají s celistvou bílou plochou. Nejvýraznější částí této jedle jsou její šišky, které po dozrání mají fialovou barvu. Šišky jsou krátce stopkaté, válcovité, dlouhé cca 4 - 7 cm.
Jedle jako vánoční stromek
Jedle kombinuje kompaktnost smrku s odolností borovice. Je ale z této trojice nejdražší. Vyberte si zdravý strom.
Čtěte také: Jednobarevná bílá bavlna: Co o ní víme?
tags: #jedle #bělokorá #pěstování