Způsoby tvoření slov v češtině
Tento článek se zabývá problematikou tvoření slov v českém jazyce. Nová slova vznikají z existujících slov a obohacují slovní zásobu, aby pojmenovala nové jevy, předměty a skutečnosti. Existují čtyři základní způsoby: odvozování, skracování, skládání a přejímání z cizích jazyků.
Odvozování (Derivace)
Odvozování je jeden ze základních slovotvorných postupů v češtině a jde o nejčastější způsob tvoření slov. Spočívá ve vytváření nových slov přidáním předpony nebo přípony ke kořeni slova (slovotvornému základu).
- Definice: Odvozováním označujeme proces, kdy vytváříme nová slova přidáním předpony nebo přípony ke kořeni slova.
- Princip: K základovému slovu (slovu, ze kterého se tvoří nové slovo) se připojí předpona (na začátek slova) nebo přípona (na konec slova).
- Příklad: pra-les-ní. Základové slovo je les. Přidáním předpony pra- a přípony -ní vzniklo slovo pralesní.
- Slovotvorný základ: Je to část slova, kterou mají společnou slovo základové a slovo odvozené (tj. část, která přechází ze slova základového na slovo odvozené). Jeho součástí bývá kořen slova.
- Slovotvorné prostředky (formanty): Jsou to předpony a přípony. Připojují se k slovotvornému základu a díky nim vzniká nové slovo.
Typy odvozování:
- Základové slovo + přípona: dát + va → dávat
- Předpona + základové slovo: vy + malovat → vymalovat
- Základové slovo + koncovka: opravit + a → oprava
- Předpona + základové slovo + přípona: ná + čelo + ník → náčelník
- Předpona + základové slovo + koncovka: ob + oči + í → obočí
Příklady:
| Základové slovo | Odvozené slovo | Slovotvorný základ |
|---|---|---|
| cvičit | secvičit | cvičit |
| jevit | jeviště | jevi |
| kdo | někdo | kdo |
| moře | námořník | moř |
| plechový | plechovka | plechov |
| škola | školní | škol |
| učit | učitel | uči |
| učitel | učitelka | učitel |
| znít | rozeznít | znít |
| zničit | zničený | znič |
| život | životní | život |
Hláskové změny při odvozování:
Při odvozování slov může docházet ke změnám hlásek ve slovotvorném základu:
- Krácení nebo dloužení samohlásek: slíbit - slib, hrad - hrádek
- Střídání samohlásek: stůl - stolek, dělat - dílo, probíhat - průběh
- Vznik nebo zánik samohlásky: zamknout - zamykat, pes - psí
- Změny souhlásek: krk - krček, parohy - parůžky, spěch - spěšně
Skládání (Kompozice)
Skládání je tvoření slov ze dvou a více slov nebo slovotvorných základů. Tímto způsobem se tvoří především podstatná a přídavná jména. Skládáním vznikají slova složená (složeniny).
- Definice: Jedná se o tvoření slova ze dvou nebo tří základových slov. Skládáním vznikají složeniny. Místo, kde se základy setkávají, označujeme jako morfologický šev.
- Princip: Vezmeme dvě základová slova a pomocí nich vytvoříme jedno nové. Jejich členy nemůžeme rozdělit (nejsou samostatnými slovy). Tyto složeniny bývají spojeny tzv. spojovacím vokálem -o-, -i-, -e-.
- Příklady: velkoměsto, vlastivěda, vodovod, autodoprava, strojmistr, spolupracovat, hláskosloví, krasobruslař, plynojem.
- Použití: V českém jazyce tento způsob tvoření slov není příliš častý a nejvíce se využívá při tvoření odborných názvů, např. citoslovce, pravoúhlý, rovnoramenný, úhloměr.
Druhy složenin:
- Složeniny vlastní: Nedají se rozložit na volné spojení slov (např. dějepis, jihozápadní, novověk).
- Složeniny nevlastní: Dají se rozložit na samostatná slova (např. zeměkoule: země + koule, díkůvzdání: díků + vzdání, spolupracovat: spolu + pracovat).
- Složeniny hybridní: V českém jazyce v současnosti přibývá složenin, z nichž jedna část je cizího původu (např. biopotraviny, topmodelka, ultralehký).
Spojovník u složenin:
- Spojovník píšeme tehdy, jsou-li obě složky v souřadném vztahu a je-li první složka zakončena na:
- -sko (francouzsko-český)
- -cko (politicko-organizační)
- -ně (literárně-hudební)
- -ově (ideově-politický)
- Spojovník nepíšeme u složených přídavných jmen:
- která vznikla z ustáleného spojení přídavného jména a podstatného jména (např. vysokoškolský - vysoká škola, středočeský - střední Čechy)
- jejichž obě složky jsou v souřadném vztahu a není-li první složka zakončena na -sko, -cko, -ně, -ově (např. sladkokyselý)
- u kterých je první složka tvořena podstatným jménem (např. palivoenergetický)
Zkracování (Abreviace)
Zkracování je způsob tvoření slov zkracováním základových slov nebo ze zkrácených částí základových slov. Zkracováním vznikají iniciálové zkratky, zkratky, slova zkratková a značky. Při procesu zkracování základového slova vznikají zkratky a slova zkratková. Mezi zkratková slova řadíme i zkratky typu atd. (a tak dále), atp.
Čtěte také: 3 typy tvoření slov
Typy zkracování:
- Iniciálové zkratky: Vznikají z počátečních písmen (iniciál) jednotlivých slov názvu. Píšeme je velkými tiskacími písmeny bez teček a při výslovnosti je obvykle hláskujeme. Jsou nesklonné. Např.: ČR (čé er), OSN (ó es en), USA (ú es á).
- Zkratky:
- Vypíšeme zpravidla první písmeno slova nebo slov, příp. slabiku tak, aby zkratka končila souhláskou. Za takovou zkratkou píšeme tečku. Např.: č. j. (číslo jednací), př. Kr. (před Kristem), př. n. l. (před naším letopočtem), s. r. o. (společnost s ručením omezeným), v. r. (vlastní rukou).
- Někdy u zkratek vypisujeme první a poslední písmeno nebo písmena. Nepíšeme za nimi tečku. Např.: pí (paní), fa, fy, fě (firma, firmy, firmě).
- Závazné je psaní oficiálních zkratek akademických titulů: Např.: MUDr. (doktor všeobecného lékařství), MVDr. (doktor veterinární medicíny), JUDr. (doktor práv), PhMr. (magistr farmacie), Ing. (inženýr), Mgr. (magistr), Bc. (bakalář), CSc. (kandidát věd), DrSc. (doktor věd).
- Slova zkratková: Vznikají spojením počátečních písmen nebo slabik několikaslovného názvu. Zkratková slova se dají skloňovat (např. Eurotel, -u, Sazky, -y). Např.: Čedok (Česká dopravní kancelář), Tredos (Třebíčská dopravní společnost), sitkom (situační komedie).
- Značky: Mají ustálený grafický obraz, příp. jsou tvořeny písmeny z cizích abeced nebo zvláštními grafickými znaky. Nepíšeme za nimi tečku.
- značky měr a vah (mm, cm, dm, km, g, dkg, kg, t, ml, cl, l, …)
- značky měn (Kč, $, €)
- fyzikální veličiny a jednotky (f - síla, g - zemské zrychlení, W - watt, A - ampér, Hz - hertz)
- matematické pojmy (r - poloměr, sin - sinus)
- hudební pojmy (p - piano, ff - fortissimo)
- chemické prvky (s velkým počátečním písmenem, H - vodík, O - kyslík, Al - hliník, Au - zlato)
Značkami jsou také číslice (arabské i římské). Označení hodin a minut oddělujeme tečkou, např. 12.25h nebo 12.25 hod. Označení finančních částek oddělujeme čárkou, např.
Přejímání slov z cizích jazyků
Přejímání slov z cizích jazyků představuje důležitý zdroj obohacování slovní zásoby.
- Princip: Slova, která byla převzata z jiných jazyků, se postupně adaptují do češtiny.
- Příklady: fotbal, bufet, kupé, parfém.
Motivovanost slov
Slova můžeme rozdělit na:
- Slova motivovaná: Můžeme zjistit, ze kterého slova vznikla (např. slovo moudrost vzniklo ze slova moudrý, slovo okamžik vzniklo ze slov oko a mžik).
- Slova nemotivovaná (základová neboli prvotní): Nemůžeme zjistit, jak vznikla (např. slova jako bratr, chléb, malý, srdce, stůl).
Derivatologie
Nauka o tvoření slov (derivatologie) se zabývá způsoby tvoření slov motivovaných, jejich stavbou a vztahy k jiným slovům. Zkoumá slovotvornou stavbu slov a její fungování v jazyce i slovotvorné souvislosti, do nichž slova na základě své stavby vstupují, tzv. utvářenost slov.
Historický kontext a výzkum tvoření slov
Tvoření slov v češtině nebylo dříve soustavně vědecky zpracováno. Důraz na vědecké zkoumání slovní zásoby z hlediska slovotvorného byl kladen ve výzkumných úkolech Ústavu pro jazyk český ČSAV. První svazek kolektivního díla Tvoření slov v češtině (autor Miloš Dokulil) obsahoval teoretické uvedení do problematiky slovotvorné a byl přijat s velkým zájmem. Tato práce je průkopnická jak svým pojetím, tak svým materiálovým založením, vychází ze zpracování úplného slovního materiálu, jak jej poskytují nové lexikografické práce, zvláště obsáhlý Příruční slovník jazyka českého. Ve svých teoretických zásadách razí nové cesty na tomto úseku jazykovědného bádání.
Čtěte také: Základy a pokročilé techniky háčkování
Dokulilova práce se zaměřuje na synchronní popis slovotvorného systému, jehož cílem je odhalit vzájemné vztahy a souvislosti jednotlivých složek a prvků tohoto systému v současném jazyce. Staví se proti staršímu, tradičnímu hledisku vznikovému, genetickému. K tradičním úkolům (zjišťování způsobů a postupů, jimiž se tvoří nová slova, prostředků, které k tvoření slov slouží, a zákonitostí vytváření nových slov v daném období) se připojuje jako nový úkol zkoumat slovotvornou stavbu slov a její fungování v jazyce i slovotvorné souvislosti, do nichž slova na základě své stavby vstupují.
Základní hlediska při zkoumání tvoření slov
Při řešení slovotvorné problematiky vystupují do popředí určitá základní, dominantní hlediska:
- Důraz na synchronní popis: Poznání současného slovotvorného systému a slovotvorných souvislostí, které se v současném jazyce mezi jednotkami slovní zásoby projevují.
- Jazyk jako systém: Vidět jazyk jako soustavu jevů spjatých vzájemnými vztahy a souvislostmi, odhalovat systémovou povahu jazykových jevů.
- Objektivnost zkoumání: Vypracovat metody objektivního zjišťování slovotvorných jevů.
Čtěte také: Česká slovotvorba
tags: #zakladni #zpusoby #tvoreni #slov #v #cestine