Zábřeh: Historie Svadleny Macháčové a doba komunistického režimu
Článek se zabývá historií Zábřehu a Svadleny Macháčové v kontextu doby komunistického režimu v Československu.
Úvod
Téma Státní bezpečnosti (StB) i dnes, na počátku druhého desetiletí 21. století, budí velkou pozornost historiků, ale také široké veřejnosti. Cílem této práce je přispět pomyslným dílkem do mozaiky poznání o komunistickém režimu v Československu. Zaměříme se na ty, kteří byli tolik obávanými „věrnými sluhy" a vykonavateli komunistické moci. Podíváme se na toto období komunistické diktatury, v době velkých perzekucí z let 1948-1954. Kdo byli ti ochránci režimu a strany? Je důležité prozkoumat samotné aktéry této tajné státní policie, která spadala pod komunistické Ministerstvo vnitra, potažmo Ministerstva národní bezpečnosti a přivedla do služeb Sboru národní bezpečnosti (SNB).
Cíle a zaměření práce
Cílem práce je pokusit se odpovědět na otázky: Jací to byli lidé? Ze kterých sociálních poměrů pocházeli? Jakého vzdělání dosáhli? Co je motivovalo ke vstupu do SNB? Kdo, nebo co je přivedlo do služeb StB? Jaký měli způsob práce? Práce se zaměří na období od roku 1945, až po závěr padesátých let 20. století, s přihlédnutím k Svitavsku s přilehlým okolím. Je určena badatelům, kteří se zabývají podobným tématem, ale i široké laické veřejnosti. Práce si klade za cíl seznámit čtenáře s tehdejší dobou, popsat organizaci a strukturu státně bezpečnostních složek ve sledovaném období, neboť politická atmosféra této doby formovala myšlení a chování lidí, kteří v ní žili. Důležité je i poznání cílů a záměrů Státní bezpečnosti jako instituce, neboť nelze pochopit fungování státobezpečnostních složek bez poznání cílů a záměrů Komunistické strany Československa, těch nechvalně proslulých „sluhů" moci komunistické strany. Práce se zaměří na činnost příslušníků StB z obecného hlediska a jejich celkové působnosti ve Státní bezpečnosti, jak byli školeni, proti komu měli bojovat apod. Budeme se snažit získat i zajímavé poznatky o jejich trestné činnosti a nemorálním jednání, a to i s využitím portrétních fotografií.
Prameny a metodologie
Mezi klíčové prameny patří materiály uložené v Archivu bezpečnostních složek (ABS), konkrétně dokumenty uložené ve fondu A 2/1 (Sekretariát ministra vnitra) a materiály vzniklé z činnosti tzv. bezpečnostního kolegia, sekretariátu a politbyra ÚV KSČ. Dále fond A 12 (Bezpečnostní složky MV) a krajské správě (KS) MV a fond A 9 (Sekretariát I. vnitra plk. Jana Záruby). Z nej důležitějších fond 310 (Velitelství Státní bezpečnosti) z období 1945 - 1953. Důležitý je i Stručný přehled fondů, uložených v depozitáři FMV Archivu MV Brno-Kanice. Sborník Archivu Ministerstva vnitra, č. 3, Odbor archivní a spisové služby MV ČR, Praha 2005. Fondy okresních oddělení MV v Moravské Třebové, Litomyšli a Poličce, rozkazy krajské správy Brno z let 1954, 1955, 1956, 1959. Klíčovým pramenem byl fond personálních spisů příslušníků Státní bezpečnosti a bezpečnostních složek, zahrnující životopisy, dotazníky, hlášení, hodnocení apod. Důležité jsou i archiválie Státního okresního archivu (SOkA) Svitavy se sídlem v Litomyšli a Moravské Třebové.
Při studiu dokumentů StB je třeba mít na paměti několik věcí. Jaký je pramen? Zdali je přínosný nebo zavádějící? Rozhodně musíme porozumět době vzniku pramene a zachovávat si kritický odstup, neboť prameny byly ovlivněny společenskými a ideologickými omezeními. Je třeba si uvědomit, že prameny mohly uvádět nepravdivé informace nebo naopak zamlčet různé skutečnosti. StB prováděla prověrky, a to jak jejich činnosti, tak i ve vedení agendy. Citace z pramenů jsou v práci dány do uvozovek v původním znění a podobě (včetně podtržení textu a textu psaného kurzívou). Gramatické chyby, interpunkce a zřejmé překlepy jsou ponechány v původní podobě. Výrazy, které používala StB, jsou ponechány v původní podobě. Pro lepší identifikaci uveden také název vzniklého dokumentu a jeho datace.
Čtěte také: Hodnocení Svadlena Vsetín Luh
Historiografický kontext
Pro studium StB v Československu jsou klíčová díla historika Karla Kaplana, především "Nebezpečná bezpečnost. Státní bezpečnost 1948-1956", která představuje organizaci, fungování a činnost Státní bezpečnosti v letech 1948-1956, její vazby na vedení KSČ, napojení na soudy, práci s agenturou apod. Tato kniha je základním průvodcem pro seznámení s problematikou Státní bezpečnosti. Dále je důležitá publikace "StB o sobě. Výpověď vyšetřovatele Bohumila Doubka", ve které se vedle struktury StB v 50. a 60. letech pojednává i agenturní prací a statistikou sociálního původu a vzděláním příslušníků StB. Mezi další významné publikace patří "Pět kapitol o únoru", "Nekrvavá revoluce", "Kronika komunistického Československa: doba tání 1953-1956" a "Komunistický režim a politické procesy v Československu". Dále je třeba zmínit díla Jiřiny Dvořákové "Státní bezpečnost v letech 1945-1953" a "Státní bezpečnost v letech 1948-1989", Františka Koudelky "Státní bezpečnost 1954-1968: základní údaje", Prokopa Tomka "Život a doba ministra Rudolfa Baráka" a "Okres na Východě 1960-1989", Jaroslava Pospíšila "Hyeny v akci" a Jiřího Pernese "Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století".
Geopolitické pozadí a nástup komunismu
Po druhé světové válce se Sovětský svaz stal nej silnější zemí v Evropě. Osvobozením východní Evropy svou armádou od nacistů si upevnili moc a nastolili komunistický režim, který byl v přímém napojení na Moskvu. To se týkalo i Československa.
Únor 1948 a nástup komunistické totality
Po druhé světové válce byla v Československu nastolena vláda Národní fronty (NF) Čechů a Slováků. Již od prvních dnů své existence uskutečňovala nová vláda svůj program, který se zaměřoval na potrestání okupačních zrádců. Většina předválečných voličů ľudové strany přešla do nové Demokratické strany Slovenska, což vedlo k prudkému útoku proti ní. V Národní frontě docházelo ke sporům mezi komunisty a nekomunistickými stranami, což vedlo až ke krizi NF. Komunisté získávali stále více pozic, na které dosazovali své lidi, zejména v bezpečnostních útvarech, které byly absolutně v rukou KSČ. Zaměřovali se na získávání informací o veškerých plánech a činnosti těchto stran. Zpravodajskou síť v řadách koaličních partnerů měli již od roku 1946.
Se vznikem zákona o SNB z 11. 7. 1947 měly být orgány ZOB zrušeny, ale komunisté je převedli do Státní bezpečnosti, ve které nadále působily. V únoru 1948 donutily nekomunistické strany na tuto situaci reagovat demisí několika ministrů. Nicméně cíle ministrů nebyly jednotné. Komunisté demisi přijali a využili situace k dosazení svých lidí. Gottwald navíc vyhrožoval Benešovi krveprolitím ve státě. Dne 25. února 1948 Beneš kapituloval a zároveň přijal Gottwaldův návrh nové vlády. Na klíčové posty byli dosazováni noví, zcela prověření lidé.
Po únoru 1948 se KSČ rozhodla realizovat svůj plán na vytvoření tzv. obnovené Národní fronty. Od 22. února 1948 prováděly akční výbory Národní fronty živelnou politickou čistku. Z úřadů a podniků byly odstraňovány osoby, které nebyly loajální komunistům. Akční výbory si přisvojovaly pravomoci a vydávaly nařízení, která jim nepříslušela. Tyto akce vedly k uchopení moci ve státě. Totalita byla prohlášena v únoru 1949. V rámci nastavení tzv. lidové demokracie probíhaly politické čistky, které prováděly komunistické a státní instituce.
Čtěte také: Osobnost Františka Svadleny
Společenské změny a represe
Komunistický režim po únorovém převratu v roce 1948 provedl rozsáhlou politickou čistku všech mocenských, politických i zájmových institucí. Byly rušeny spolky a organizace, které nebyly pod kontrolou KSČ. Některé úkoly prováděly podle vládních nařízení, častokrát však jednaly z vlastní iniciativy.
Díky tomu mohli komunisté „legálně" začít prosazovat a realizovat své plány. Toto období bylo provázeno nej vyšším stupněm nezákonností. Docházelo k perzekuci nepohodlných osob a k likvidaci soukromého sektoru v Československu. Strana prosadila svůj monopol moci do všech struktur společnosti a do stranického vedení. Proběhlo rozsáhlé znárodňování a kolektivizace zemědělství. Zanikaly soukromé podniky, družstva, živnosti. Československá sociální demokracie byla 27. června 1948 násilně sloučena s KSČ. Tyto změny přeměnily tvář tehdejší společnosti. Společnost se roztříštila. Lidé se více izolovali a uzavřeli okolí. Způsobena neustálým sledováním a zatýkáním. Docházelo k deformaci hodnot lidí.
Politické procesy a perzekuce
Po únoru 1948 se komunistický režim neustále obával o svoji moc. Ve vzduchu visela hrozba vypuknutí války východního bloku s kapitalistickým západem. Proto se režim snažil všemi prostředky likvidovat potenciální „nepřátele demokratického zřízení". Tato paranoia ospravedlňovala prováděné represe vůči svému obyvatelstvu. Režim se inspiroval svým „velkým učitelem" z Východu a snažil se vyřídit „reakci". Mezi nepřátele režimu zařadili bývalé funkcionáře nekomunistických stran, členy organizace Sokol a katolickou církev. V říjnu 1948 přijalo ÚV KSČ teorii tzv. zostřování třídního boje. Represe se dotýkaly příslušníků všech vrstev obyvatelstva.
Po vlně zatýkání z roku 1948, přišla druhá v květnu 1949, v jejím rámci tak došlo k zatýkání a pronásledování inteligence, církve a věncích. Byla likvidována městská malovýroba, perzekuováni byli živnostníci a obchodníci. V rámci kolektivizace zemědělství došlo na bohaté rolníky a odpůrce kolektivizace. Represe se dotkly i dělníků a dále těch, kteří kritizovali poúnorové poměry. Především jejich propaganda a vše, co se kolem nich točilo. Politické procesy do roku 1954 se konaly v souvislosti s novým podnětem politiky komunistické strany a aktivními odpůrci nového režimu. Oběťmi se stali i organizátoři puče, účastníci zahraničního protifašistického odboje, generálové a důstojníci, kteří bojovali na Západě a v neposlední řadě se politické monstrprocesy týkaly také funkcionářů KSČ. Mezi sebou začali vyřizovat účty a hledali nepřítele ve vlastních řadách.
Vliv Sovětského svazu a politické procesy
Po konfliktu mezi Stalinem a Titem začal Sovětský svaz hledat ve svých vazalských státech onen „slabší článek socialistického bloku", který sympatizoval s politikou Titovi Jugoslávie. Tyto události daly do pohybu události, které pro čs. komunisty nevěstily nic dobrého. Českoslovenští komunisté stáli před úkol nalézt ve svých řadách československého Rajka. V této atmosféře pod heslem „bdělosti, ostražitosti a čistoty stranických řad" byl dáván československým komunistům za vzor proces s Rájkem. V roce 1949 přijeli sovětští poradci a zatýkání prvních členů KSČ mohlo začít. Tyto čistky vyvrcholily zatčením Rudolfa Slánského roku 1951. Rudolf Slánský byl obviněn z velezrady, sabotáže, prozrazení vojenského tajemství a 3. prosince 1952 byl popraven. Po Stalinově smrti v březnu 1953 byl tento kurz opuštěn a režim se postupně stabilizoval. Nicméně politické procesy se neobešly bez vynucených přiznání, nepravdivá obvinění apod. Podobné procesy probíhaly i v Polsku, Maďarsku, Bulharsku a Albánii.
Čtěte také: Barbie a její dobrodružství v Princezně a Švadlence
tags: #Zábřeh #Svadlena #Macháčová #historie