Kroužkové zbroje: Historie, výroba a ochrana

Chcete se dozvědět více o kroužkových zbrojích, jejich historii, výrobě a ochraně, kterou poskytovaly? Tento článek vás provede základy tohoto fascinujícího tématu.

Úvod

Kroužková zbroj (také známá jako brnění, pancíř) je ochranný oděv složený z malých kovových kroužků spojených dohromady. Tato zbroj, využívaná již od starověku, poskytovala účinnou ochranu proti sečným a bodným útokům. Správný způsob pletení kroužkové zbroje se od Antiky či středověku prakticky nezměnil, takže většina zbrojí, se kterými se setkáte v historickém šermu je pletena stejně.

Historie kroužkových zbrojí

Princip vzájemně zřetězených kroužků byl znám již starým Keltům, od nich jej převzali Římané a jako kořist se dostala často i daleko za hranice impéria. Po pádu Říma byla technologie výroby těchto zbrojí na západě prakticky zapomenuta a přežívala jen v Byzanci a okruhu byzantského vlivu, následně i v arabském světě. Díky obchodním stykům nebo jako válečná kořist se později dostává do Skandinávie, Franské říše, Británie i do českých zemí.

Nejstarší doklady zbrojí našich předků přinášejí vedle sporých archeologických nálezů tradičně písemné prameny. Zmínky o zbrojích můžeme najít např. v arabských pramenech - Ibn Rusta uvádí o knížeti Svatoplukovi, že: „Má dobrá, pevná, drahocenná brnění“. Fuldské anály popisují jak roku 849 při německém vpádu stahovali Češi zbroje poraženým Němcům, roku 936 pak pro změnu popisuje Widukind jak stahovali Němci zbroje padlým Čechům. V Kristiánově legendě z 10. st. se hovoří o zbrojích v souvislosti s připravovanou vzpourou proti knížeti Bořivojovi a zbroje zmiňuje i Kosmas v 11. st. nebo Mnich Sázavský ve 12. st.

Z našich nejstarších památek tohoto typu z raného středověku lze uvést např. nálezy fragmentů kroužkového pletiva z Libně (8. st.), Rubína u Podbořan, Pohanska aj. Zbytek kroužkového pletiva přinýtovaného na kovový pásek z okraje přilby z Královské Obory v Praze a zatím blíže neidentifikovatelný kus kroužkového pletiva nalezený uvnitř podobné přilby nalezené tamtéž.

Čtěte také: Vyjádřete svůj hudební vkus s korálky Pandora

Nejstarší dochovanou kompletní kroužkovou zbrojí u nás je pak tzv. „zbroj sv. Václava“ datovaná do počátku 10. st. Někteří historici ale dnes také předpokládají výrobu kroužkových zbrojí i u nás - na Velké Moravě, s tím že i zmíněná zbroj sv. Václava by hypoteticky mohla být výrobkem domácím, právě z rukou bývalých velkomoravských brnířů.

Výroba kroužkových zbrojí

Technologie výroby kroužkového pletiva byla náročná, protože brníř musel nejprve vykovat polotovar drátu, poté jej protáhl sérií průvlakových oček v ocelové desce až na požadovaný průměr drátu, natočit na kulatinu, rozštípat či rozsekat na jednotlivé kroužky, roztepat přesah, proseknout otvor a jemně pronýtovat.

Pokud jste se někteří z vás přesto rozhodli vyrobit si kroužkovou zbroj sami - ať už jako skutečnou nýtovanou repliku nebo jen jednodušší zavíranou zbroj, pro vás je určen tento návod. Záměrně jsem jej pojal tak, aby podle něj dokázal zbroj vyrobit úplně každý - tedy i laik bez sebemenších zkušeností a kvalitního vybavení, doma na koleně.

Materiály

K výrobě kroužkové zbroje budete potřebovat následující materiály:

  • Drát: Používá se nejrůznější materiály od poměrně levných „železných“ černěných drátů, přes pozinkované, mosazné, svářecí, až po drahé ocelové. Dnes se obvykle používá drát od 1,2mm (výjimečně i 1mm) po extrémní 2mm. Nejběžnější používaná kombinace dnes bude pravděpodobně černý nebo pozinkový drát o síle 1,4-1.6mm a průměr kroužku 6-8mm.
  • Nýtky: Čtverhranné nýtky se vyráběly poměrně jednoduchým postupem - buď se odstřihl pásek z předem vytepaného plechu nebo se vzal silnější drát, který se roztepal do pásku obdélného průřezu.
  • Kulatina: Pro natáčení drátu o požadovaném průměru.

Nástroje

K výrobě kroužkové zbroje budete potřebovat následující nástroje:

Čtěte také: Pohodlí a elegance v boho stylu

  • Navíjecí zařízení: Kovová tyčka o vhodném průměru, zasazená pro snazší uchopení do dřevěné rukojeti.
  • Kleště: Pro štípání kroužků.
  • Kalibrační deska: Pro zmenšení kroužků a překrytí konců.
  • Kladivo: Pro zploštění kroužků.
  • Jehla: Pro prosekávání otvoru pro nýtek.
  • Podložka s důlkem: Pro rozklepnutí nýtů.

Postup výroby

  1. Navíjení drátu: Nejprve je nutné si drát natočit na kulatinu o požadovaném průměru.
  2. Štípání kroužků: Namotanou pružinu je třeba rozdělit na jednotlivé kroužky.
  3. Zmenšení kroužků: Pomocí zvláštní kalibrační desky se kroužek zmenší a oba jeho konce se mírně přeloží přes sebe.
  4. Zploštění kroužků: Následně se kroužek buď kladivem nebo v nějakém razícím přípravku zploštil.
  5. Prosekávání otvoru: V místě přeložení pak vznikla vetší ploška, do které následně kalenou jehlou prosekl drobný otvor.
  6. Nýtování: Poslední fázi představoval samotný nýtek, který brníř vložil do otvoru a rozklepl či rozmáčkl.

Druhy kroužkových zbrojí

V raném středověku se vyskytovala vedle sebe celá řada různých konstrukcí zbrojí, případně i kombinace různých konstrukčních prvků. Celá historie zbrojí je vlastně hledáním jakéhosi optimálního kompromisu mezi kvalitní ochranou na jedné straně a vahou, pohyblivostí a cenou na straně druhé.

Zbroj se vyskytovala v nejrůznějších modifikacích - od krátkých rukávů a krátkých zbrojí se postupným vývojem dospělo k uzavřeným jezdeckým kompletům. Zdá se, že se vedle sebe vyskytovaly různé varianty kroužkových zbrojí souběžně.

Poměrně dlouho dosluhovala starší řešení vedle modernějších a dokonalejších, což dokládají i různé typy kroužkových zbrojích v jediném rukopisu. Můžeme tedy sledovat spíše jen jakési hlavní trendy a přibližné počátky, kdy se objevují různé modifikace ve výzbroji, odkázáni většinou jen poměrně málo spolehlivou ikonografii.

Zdá se, že nejprve se ke zbroji pevně připojila v 11. st. kapuce (alternativou v ochraně byl závěs na přilbě) a v průběhu 12. st. došlo k dále k protažení a zúžení rukávů směrem k zápěstí a nakonec jejich zakončení ochrannou rukavicí. Tím byl završen vývoj nového typu zbroje - tzv. Bojovník z druhé poloviny 11. st. Zbroj je ještě poměrně dlouhá, má již pevně připojenou kápi ale krátký rukáv ještě nekryje předloktí a ruce. Přestože se ve 12. st. objevují již dokonalejší varianty, podobné zbroje se objevují na výjevech ještě po celé 12. st.

Bojovník ve zbroji z konce 12. st. až poč. 13. st. Zbroj už má dlouhé rukávy zakončené pěstnicí. Zbroje bývaly počátkem 12. století ještě poměrně dlouhé - dosahovaly ke kolenům či pod ně, v průběhu století se však jejich délka postupně zkracovala, protože nohy bojovníka již také kryla kvalitní kroužková ochrana. Hlavu těžkooděnce mohla již od druhé poloviny 11. st. chránit pevně připojená kapuce a tento trend pokračoval i v 12.-13. st.

Čtěte také: Trendy v bydlení pro Lovosice

Vývojem prošel i rukáv zbroje - původní široký nezužovaný rukáv dosahující zpravidla k lokti či pod loket nakonec postupně nahradil dlouhý rukáv zužovaný směrem k zápěstí, zakončený od druhé poloviny 12. st. někdy také ochranou hřbetu ruky a nakonec nějakou formou kroužkové rukavice.

Ochranou ruky se se vývoj kroužkové zbroje završil a dospěl tak k asi nejkomplexnější formě kroužkové ochrany - tzv. „kompletům“. Kroužkové komplety bojovníků z rukopisu Petra de Ebulo 12. Soudě dle vyobrazení se v některých případech, zvláště u starších zbrojí, nosil opasek s mečem pod zbrojí. Častěji se však opasek utahoval přes zbroj.

Ochranu hlavy řešila, jak už jsme naznačili kroužková kapuce pevně spojená se zbrojí, přetažená přes hlavu bojovníka, ale ta sama o sobě nechránila dobře obličej (ten chránil jen nánosník a později maska přilbice), proto se objevují kapuce opatřené odnímatelnou ochranou brady či úst pomocí trojúhelníkového cípu či čtvercového dílce připojeného na zbroj - tzv. „aventailu“.

Ochrana poskytovaná kroužkovými zbrojemi

Kroužková zbroj, vyrobená tak jak bylo v článku popsáno, odolá většině seků a bodů, neboť kroužky mají při bodu tendenci se k sobě shlukovat a vytvořit tak větší překážku. Proti úderům byla slabší, ale to vykompenzovala již zmíněná prošívanice, která sama o sobě byla shopna poskytovat ochranu proti sekům.

S kvalitou kroužkové zbroje souvisí ještě jeden aspekt, který v diskuzi Erik zmiňoval - totiž, jak se nosila. Největší problém amatérských replik je prý v tom, že pomíjí onu prošívanici, vrstvu dávanou pod kroužky. Ta byla ovšem strašně důležitá nejen kvůli větší míře ochrany, ale i právě kvůli pohodlí v nošení. Navíc se kroužkovka taky upínala, v pase a mám dojem že i nějak na rukách a snad i kolem hrudníku, což všechno dohromady způsobilo, že se nosila v pohodě - pokud člověk zvládl nést 15 kilo navíc, že.

Údržba kroužkových zbrojí

  • Pravidelné čištění: Odstraňuj prach a nečistoty.
  • Konzervace olejem: Pravidelně nanes tenkou vrstvu konzervačního oleje. Přebytečný olej pečlivě setři, aby nešpinil oděv.
  • Odstraňování počínající rzi: Pokud se objeví drobná povrchová rez (liščí zrzka), co nejdříve ji odstraň.
  • Skladování: Skladuj na suchém, dobře větraném místě.

Nález zbroje ze Stromovky

Při zemních pracích v Královské oboře - Stromovce roku 1938 narazili dělníci na depot, sestávající ze dvou analogických přileb s barmicemi, kroužkové košile, kroužkových, kožených a plechových fragmentů. Velikost nálezů naznačuje, že přilby byly vloženy do sebe a zbroj byla uložena dovnitř menší přilby. Zbroj, která má inventární číslo H2-60755 (dříve č. dep. 1150), je uložena v terezínském depozitu a byla celkem čtyřikrát publikována.

Zbroj má v současné chvíli podobu homolotovité, kompaktní, vrstvené, rzí slepené hroudy o výšce cca 17-20 cm a obvodech 50 × 47 cm. Váha hroudy byla roku 2014 přibližně 7 kg, roku 2022 je již váha nižší. Zbroj rozhodně není kompletní, části jsou nepochybně odpadnuté. Na všech viditelných částech zbroje je styl pletení klasický „čtyři v jednom“ a pletivo je kombinací nýtovaných a solidních kroužků.

Vzhledem k povaze nálezu se depot v minulosti dlouhodobě datoval mezi 7.-12. století. S narůstajícím korpusem analogických přileb se ukazuje, že datace této skupiny směřuje do 3. třetiny 9. století a 1. poloviny 10. století, jak poznamenala též Profantová (2016: 134). Přilby lze řadit do pozdního velkomoravského období a do povelkomoravského horizontu. Zbroj tak reflektuje středoevropské ochranné odění kolem přelomu 9. a 10.

Nálezy z Černé mohyly a Gulbišče

V 70. letech 19. století byly v Černihivu otevřeny dvě významné mohyly 10. století, které co do velikosti a bohatosti výbavy patří na samý vrchol a v prostoru staré Rusi se k nim obtížně hledá srovnání. Řeč je o slavných mohylách Černá mohyla a Gulbišče. V těchto mohylách byly kromě tří přileb nalezeny také tři poškozené kroužkové zbroje.

Černá mohyla, co do inventáře jedna z nejbohatších mohyl raného středověku, byla archeologicky prozkoumána D. Samokvasovem v letech 1872-3. Kremační hrob ukrýval těla dvou mužů, kteří museli pocházet z vládnoucí dynastie. Do dnešního dne se zachovaly pouze větší či menší zpřekládané, okorodované a zpečené fragmenty zbrojí. Je patrné, že styl pletení je klasický „čtyři v jednom“, nicméně kombinaci nýtovaných a solidních kroužků nelze z dostupných fotografií prokázat.

Mohyla Gulbišče byla otevřena při vykopávkách D. Samokvasovem roku 1872. Složená kroužková zbroj byla nalezena pod přilbou a mečem. Je výrazně poškozena kremací, která ji spekla do jednolité a špatně rozpoznatelné masy, k jejímuž povrchu byly byly připevněny kusy uhlí a železných předmětů. Zachovaná masa neumožňuje jakoukoli rekonstrukci tvaru či střihu. Je patrné, že styl pletení je klasický „čtyři v jednom“, avšak z fotek nelze jednoznačně potvrdit, že jde o kombinaci nýtovaných a solidních kroužků.

tags: #styl #pleteni #krouzkovych #zbroji

Oblíbené příspěvky: