Stará Púmucká na vyšívání historie

Vyšívání je starobylá technika zdobení textilu, která si i v moderní době nachází své příznivce. Výsledek vyšívání nás potěší svojí krásou. Ať už se jedná o jemné květinové motivy, geometrické vzory nebo složité krajiny, vyšívání nabízí nekonečné možnosti pro kreativní vyjádření. Od jednoduchých stehů pro začátečníky až po složité techniky pro pokročilé, vyšívání je činnost, která může přinést radost a uspokojení každému, kdo se do ní pustí.

Historie vyšívání

Historie vyšívání sahá hluboko do dávnověku. Některé zdroje uvádí, že ve staré Číně byla metoda vyšívání známá už v pravěku, později se přesunula i do Indie a Egypta. Nálezy staré přibližně 3600 let to potvrzují.

V Evropě se vyšívání začalo objevovat na počátku našeho letopočtu, a od té doby se těší velké oblibě. Nejstarší dochovaná památka pochází z 11. století - je jí nástěnný koberec ve francouzském Bayeux. V České republice je skutečným pokladem vyšívaná Heinigenská tapisérie. Běžně se vyšívaly obrazy, prapory a zástavy a pochopitelně především oděv a bytový textil.

Renesance přinesla rozvoj techniky bílého vyšívání, které se používalo na výrobu osobního prádla, kapesníků, ubrusů a přehozů. V 19. století, s vynálezem vyšívacího stroje, přichází nový impuls pro rozvoj vyšívání.

Základní techniky vyšívání

Existuje mnoho druhů vyšívání, které se dají rozdělit podle různých kritérií. Nejčastěji se používá dělení podle barvy podkladového materiálu na bílé vyšívání a pestré vyšívání. Mezi základní techniky patří:

Čtěte také: Tipy pro dekoraci akvária

  • Křížkové vyšívání (cross stitch): Jedná se o jednu z nejstarších vyšívacích technik. Tato technika je jednoduchá. Stačí se naučit vyšívat křížkový steh. Pro začátečníky je důležité, aby vyšívali stehy vždy jedním směrem. Obrázek se vyšívá podle schématu (předlohy), kde v jednotlivých čtverečcích vyčteme, jakou barvou vyšívat. Vyšívací plátno (látka) může mít různou barvu a také různou velikost vyšívaných křížků (záleží na tom, jak jsou daleko od sebe umístěné dírky v látce). Látky mohou být bavlněné, lněné nebo hedvábné.

  • Stužkové vyšívání: Je velmi populární. Je známo již od středověku, ale tím, že byla omezená volba materiálů, jej vyšívačky moc nepoužívaly. V dnešní době je k dispozici nepřeberné množství vyšívacích stuh ze saténu, hedvábí nebo jemné organzy. Většinou se vyšívají květinové motivy, které vypadají jako živé. Touto vyšívací technikou vznikají mistrovská díla a pro vyšívání je potřeba zkušenost. Můžeme vyšívat na různé druhy látek, schéma na vyšívání není nutné. Na látku se předkreslují pouze hrubé obrysy budoucí výšivky. Ty se pak obšívají obrysovými stehy a vnitřek těchto stehů se vyplňuje výplňovými stehy.

  • Assisi: Tato technika je pojmenována podle italského města Assisi, kde byla vynalezena. Jedná se o jednoduchou techniku vyšívání, při které se vyšívá pozadí vzoru a vzor samotný zůstává nevyšitý. Většinou se vyšívá pouze jednou barvou, tím se jedná o velmi rychlou techniku.

  • Richelieu: Při vyšívání Richelieu je charakteristické, že se používá pouze jedna barva. Jedná se o těžší techniku vyšívání, při které se obšité vzory prostřihují a přebytečná látka se odstraní. Důležité je velmi přesná a pečlivá práce. Před začátkem vyšívání je nutné vzor překreslit na látku, a to velmi přesně.

  • Korálkové (perlové) vyšívání: Je velmi staré. Dnes se používají skleněné korálky, které se přišívají na látku. Kombinováním barev vzniká vzor - většinou je na látce předtištěný. Tato technika se používá nejen pro vyšívání obrázků, ale také např.

    Čtěte také: Lžíce: Malý předmět s velkou historií

  • Sutaškové vyšívání: Princip této techniky spočívá ve vyšívání barevnými provázky, které jsou velmi poddajné. Jedná se vlastně o úzký bavlněný nebo viskózový prýmek o tloušťce 3 až 10 mm. Uprostřed prýmku je drážka, skrz kterou se sutaška přišívá k látce.

  • Hardanger: Je velmi populární zejména v severských zemích.

  • Diamond painting mozaika: Při této technice se nepoužívá jehla ani vyšívací příze, přesto je postup velmi podobný křížkovému nebo korálkovému vyšívání. Základem je předtištěný vzor na plátně s čtvercovou mřížkou, na který se lepí malé barevné kamínky (mozaika).

Kromě těchto základních technik existuje mnoho dalších, jako například ažur, florentská výšivka, malování jehlou, a řada dalších.

Základní stehy

Jako základní prvek pro ruční vyšívání slouží steh. Vyšívacích stehů existuje mnoho desítek. Mezi základní patří:

Čtěte také: Ševci a trhači kostic

  • Křížový steh: Jedná se o nejjednodušší techniku, kdy se dva stehy překřižují pod úhlem 90°. Od tohoto stehu jsou odvozené například gobelínový steh či tkací steh.

  • Kelim: Tyto stehy vypadají jako pletená očka a vytvářejí vodorovné žebrování. Od stehu kelim se odvodil další typ stehu, tzv. stonkový steh, který je žebrovaný kolmo. Obě žebrování se potom spojí diagonálními stehy dohromady, a tak vytvoří originální ozdobné obrazce, které lze vidět například na kobercích.

  • Řetězový steh: Řetězový steh je dvojitý steh, v němž je nit protažena každým otvorem v tkanině ze spodu směrem nahoru. Po tomto jednosměrném protažení se vytvoří smyčka a nit se táhne opačným směrem.

Helena Lišková připravila seriál, v němž nám představí přehled základních stehů.

  1. Zvolíme si tkaninu (panama, kanava - rozdíl je v hustotě vláken), vyšívací bavlnku nebo jakoukoliv tenkou přízi (Sněhurka ap.) a jehlu nejlépe s tupým koncem.
  2. Vyšívat začínáme zprava doleva v pravidelné vzdálenosti od sebe.
  3. Šipky - tvoří se tak že v každé řadě posunujeme steh vždy o jednu nitku dále, od třetí řádky pak stejným způsobem zpět.
  4. Trojúhelníky - tvoříme z různě dlouhých stehů, zvolit můžeme libovolnou délku, ale musí být sudý počet nitek. V této ukázce se střídají délky stehů takto: 6 nitek - vrchní steh, 2 nitky - spodní steh.

Pomůcky a materiál pro vyšívání

Pro vyšívání budeme potřebovat:

  • Vyšívací jehlu: Vyšívací jehla se od obyčejné jehly na šití liší širším a větším očkem, do kterého je možné navléknout i silnější přízi. Velikost jehly závisí na druhu výšivky.
  • Vyšívací přízi (bavlnku): Příze je velký výběr, nejlépe Vám pořadí přímo v galanterii, kde můžete pořídit veškeré vybavení pro vyšívání. Nejpoužívanější jsou příze z mercerovanné bavlny. Pokud budete vyšívat výšivky ke slavnostním účelům, je vhodné použít přízi s příměsí pokovovaných vláken, jako je např. VI/PES. Pro výrobu tapiserií a gobelínů slouží vlněná měkce točená příze, a pro plochý steh, malování jehlou, stínovou výšivku a další podobné techniky se výborně hodí příze z nekonečných viskózových vláken.
  • Látku: Vyšívací plátno (látka) může mít různou barvu a také různou velikost vyšívaných křížků (záleží na tom, jak jsou daleko od sebe umístěné dírky v látce). Látky mohou být bavlněné, lněné nebo hedvábné. Jako podkladový materiál slouží tkanina, nejčastěji bavlněná, ale dobře poslouží i tkanina lněná, konopná nebo hedvábná. Vybraná tkanina ovšem musí mít přesně stejný počet osnovních a útkových nití, které se nesmějí posouvat. Mezery mezi těmito nitěmi musí vytvářet přesné čtverce (např. kanava či stramín).
  • Rám: Rámy pro vyšívání bývají obvykle kulaté a skládají se ze dvou kruhů. Ty slouží ke stisknutí a napnutí podkladové tkaniny.

V sortimentu e-shopů naleznete širokou nabídku potřeb pro vyšívání, jako jsou kanava, panama, předtisky pro vyšívání.

Kde hledat inspiraci a návody

V dnešní době na tuto otázku existuje jednoduchá odpověď - na internetu. Podle mě je nejlepší najít si video s návodem k různým stehům, výšivkám, technikám, prostě podle toho, co se Vám líbí. Na videu můžete vidět přímo postup, jednotlivé kroky, které někdy v kreslených a popisovaných článcích nejsou dobře pochopitelné.

Patchwork: Sešívání historie a kreativity

Nevíte, co s kousky látek například ze starého oblečení? My to víme a rádi poradíme! Nejprve se podíváme, co vlastně slovo patchwork znamená. Je to odvozenina od dvou anglických slov patch (záplata) a work (práce). Patchwork je tedy technika sešívání malých kusů různobarevných látek. Takové kousky spolu vytvářejí geometrické tvary a obrazce, které mohou vypadat velmi úchvatně a neobyčejně.

Historie patchworku

V historii patchworku sehrály klíčovou roli ženy amerických osadníků. Jelikož se američtí osadníci pohybovali v neznámé necivilizované krajině, bylo nutné využívat vše, co bylo po ruce. Ke slovu tak přicházely staré látky a jejich zbytky. Zbytky starých látek dokázaly ženy amerických osadníků přetvořit v hotové divy. Při troše šikovnosti posloužil i malý kousek.Dnes se patchwork vytváří ze zvláštních materiálů, obvykle to je 100 % bavlna ozdobená různými vzory.Ve své historii patchwork prodělal mnoho období, ve kterých se zdálo, že bude patřit už pouze minulosti. Jedno z takových období přišlo i na konci druhé světové války. Avšak, konec patchworku v těch letech se stal pouhým snem… V posledních letech se totiž patchwork stává velmi populární a rozšířenou technikou šití. Kde všude se patchwork těší velkému nárůstu popularity? Jedná se především o země, jako je USA nebo Japonsko, tedy země od České republiky velmi vzdálené. Přesto svou renesancí prochází patchwork i U nás, v České republice. Rozmáhají se různé druhy propagace patchworku a vznikají patchworkové kluby, pořádají se kurzy patchworku, a dnes už také existují obchody zaměřené na patchwork.

Jak na patchwork?

Patchwork se nejčastěji využívá jako deka, přehoz nebo polštář. Patchworkovou techniku lze uplatnit i při jiných příležitostech, například při výrobě tašky, batohů a různých typů oděvů.Jaké jsou základní postupy patchworku? Budete překvapeni, ale některé z nich nejsou vůbec složité. Jedná se o řezání, šití, lemování, stříhání a prošívání.

Patchwork a techniky jeho šití

Stříhání představuje nejjednoduší způsob tvorby patchworku. Při stříhání se látka skládá do několika vrstev. Nejčastěji se vytváří vrstvy dvě, potom čtyři a někdy je také více vrstev. Vždy si ale musíme pohlídat, aby látka na sebe byla poskládána s náležitou péčí. Konce látky musí přesně sedět. Nelze zapomenout ani na okraj. Ten by měl mít s ohledem na švy šířku alespoň 15 mm.Díly patchworku se sešívají sousedním lícem. Po úplně každém sešití musíme vždy sežehlit okraje švů v jednom směru.Jsou i další možnosti šití patchworku. Jednou z nich je tzv. úsporné šití, které se provádí tak, že sešijeme dva první díly, potom přiložíme a sešijeme další dva, a tak se celý cyklus postupně opakuje, až jsou všechny díly sešity dohromady. Nit neodstřihujeme, ale její odstřihnutí provedeme až na konci, kdy se vyžehlí díly.Patchwork lze prošít také různými vzory. Volbu barvy provádíme podle vlastního uvážení. Pokud nepatříte mezi zkušené tvůrce patchworku, můžete si vytvořit ten nejjednodušší vzor šitím podél švů sešitých dílků. Jestliže chcete tvořit složitější vzory, nejprve si je předkreslete. S prošíváním začínejte uprostřed a pokračujte směrem ven, tedy k okrajům patchworku.Jak vytvořit efektivní, trvanlivé a jednoduché zakončení? Pro tento účel slouží dvojité olemování. Výběr barvy olemování opět závisí pouze na vlastním vkusu a uvážení.Také vám přijde, že patchwork vůbec nemusí být náročnou a složitou technikou? Samozřejmě tomu tak je.

Vyšívané gobelíny Jaroslava Jošta z Náchoda

Můžete si jich tam prohlédnout více než čtyřicet a to zdaleka není celé vyšívané dílo Jaroslava Jošta z Náchoda, který se tvorbě svých jedinečných gobelínů věnuje více než třicet let.

Gobelíny takřka přeplňují byt Jaroslava Jošta. Přesto se sám cítí v prostorách plných rozmanitých věcí, obrazů a vkusných drobností velice dobře. Všechno mu totiž dodává příjemné rozjímání a nápady pro další tvorbu. Pouze stropy zůstaly v kontrastu se zbylým prostorem prázdné. V mládí se vyučil tiskařem, pak si udělal grafickou školu, výtvarničina ho baví celý život. Své výtvarné nadání bohatě uplatnil také jako letitý člen náchodské loutkové scény Dětem pro radost, kde tvořil loutky i kulisy.Informace o uměleckých stylech získal při pozdějším studiu Lidové konzervatoře při loutkovém divadle Drak v Hradci Králové. Jeho výtvarný rukopis je naprosto ojedinělý a jak se ve Výstavní síni Muzea Náchodska přesvědčila Romana Pacáková, nesou ho i jeho gobelíny. A jejich autor Jaroslav Jošt na své první samostatné velké výstavě doslova zářil štěstím.Jaroslav Jošt si na vernisáž své výstavy připravil také jedno velké překvapení. Pro Muzeum Náchodska vyšil velký gobelín s motivem náchodského hradu, dnešního zámku, jak vypadal v roce 1538.

Kreslit a malovat Jaroslava Jošta bavilo už jako malého kluka. Měl rád hrady a zámky, na kterých obdivoval nejvíce právě gobelíny. A protože je z Náchoda, velkou inspirací mu byla také slavná sbírka obřích gobelínů na náchodském zámku. Majitel náchodského panství Ottavio Piccolomini koncem 17. století nashromáždil okolo padesáti nástěnných tapisérií. Předlohou některých z nich byly obrazy významných malířů. Do současnosti se dochovalo devět unikátních gobelínů, které patří k našim nejvýznamnějším uměleckým památkám.Do vyšívání se pustil jen tak pro radostJaroslav Jošt se do vyšívání pustil jen tak pro radost, jako do mnoha jiných textilních technik, kterými se ze zájmu zabýval. Začínal s menšími formáty měsíčních znamení a květinovými motivy. Intenzivně se vyšívaní gobelínů začal věnovat až koncem 90.let.

Za třicet let vyšil milióny stehů, postupně zvětšoval formát a našel si svůj odvážný a nezaměnitelný "gobelínový" styl. Jeho dílo je tak rozsáhlé, jako by posledních třicet let nedělal nic jiného. Ovšem tak úplně to není. Vyšívá hlavně po večerech. Ale je také milovaným dědečkem, vášnivým zahrádkářem, stará se o plantáž jahod, kterými poděluje především vnoučata a jeho rodina ho ve všem, co dělá, podporuje. Výstavu vyšívaných gobelínů Jaroslava Jošta můžete ve Výstavní síni Muzea Náchodska v Náchodě navštívit až do 5.

tags: #stara #pomucka #na #vysivani #historie

Oblíbené příspěvky: