Pletené retro kočárky: Historie a vývoj
Dětské kočárky, kdysi luxusní zboží, se postupem času staly běžnou součástí života rodin s malými dětmi. Jejich vývoj prošel mnoha fázemi, od prvních zmenšenin kočárů až po moderní multifunkční modely. Tento článek se zaměřuje na historii a vývoj pletených retro kočárků, s důrazem na jejich proměny v průběhu času a vliv na společnost.
Počátky dětské dopravy
Než se objevily první kočárky, byly děti nošeny v různých kožených a textilních úvazech na zádech, břiše nebo boku. Některé národy používaly i méně obvyklé způsoby přepravy dětí. Na delší trasy se až do 19. století používaly vozíky či žebřiňáčky s dřevěnou ojí, které sloužily i k jiným účelům, například k dopravě dřeva a trávy.
První kočárky jako zmenšeniny kočárů
Nejstarší dochovaný kočárek v Německu pochází z roku 1708 a je vystaven na zámku Moritzburg u Drážďan. V Anglii se dochoval kočárek z roku 1733, navržený architektem Williamem Kentem pro děti vévody z Devonshiru. Nejstarší kočárky vypadaly jako zmenšeniny kočárů a bylo do nich možno zapřáhnout různá zvířata. Sloužily spíše pro zábavu. Až do 30. let 20. století se v českých zemích používaly názvy dětský kočárek a dětský vozík. Na Těšínsku se s pojmenováním vozík - „vuzek“ setkáváme i dnes.
Vliv společenských změn na výrobu kočárků
V průběhu 19. století se v souvislosti s velkými hospodářskými a společenskými změnami měnil i pohled na dítě. Začalo se vyrábět dětské oblečení, které nebylo pouhou zmenšeninou oblečení dospělých, a nastal velký rozvoj ve výrobě hraček. Z interního lékařství se vydělila pediatrie, která rodičům radila, jak se mají o děti starat. Doporučovala kojení, neutahování kojenců do povijanu a pobyt na čerstvém vzduchu. Lékaři varovali před nošením dítěte kvůli nebezpečí pádu a vybízeli k vožení dítěte v kočárku.
Sériová výroba a proměna vozíků v kočárky
Počátky sériové výroby dětských kočárků se vážou ke 40. letům 19. století v Anglii a Německu, po roce 1850 se kočárky více objevují i v českých zemích. Z vozíků se staly kočárky. Těžko ovladatelná dřevěná oj sloužící k táhnutí byla nahrazena vodítkem, pomocí kterého se kočárek tlačil. Změnil se podvozek s loukoťovými koly, na němž byla upevněna korba - proutěná košatina - s textilní nesklopnou střechou. Na výrobě takového kočárku se podílel kovář, kolář i košíkář.
Čtěte také: Piknikový koš z papíru
Trojkolky a trakářky
Kolem roku 1840 se začaly sériově vyrábět tzv. trojkolky, dnes bychom řekli sportovní kočárky. Za vzor těmto trojkolkám sloužily vozíky pro tělesně postižené a byly určeny pro děti, které již uměly sedět. Součástí tohoto kočárku bývala sklopná textilní nebo kožená stříška chránící dítě proti slunci. S výrobou trojkolek začali v Anglii, aby se vyhnuli porušování zákona, který zakazoval jízdu čtyřkolových vozíků po chodníku. Dalším typem dětského sportovního kočárku, který se rozšířil kolem roku 1870, byl trakářek. Svým vzhledem a především vodítkem - dvě držadla - připomínal trakař. Vyvinul se z anglického poštovního vozíku a pojízdné židličky. Trakářek měl dvě velká kola s drátěným výpletem a čtyři dřevěné opěrné nohy. Aby lépe překonával obrubníky, byly přední nohy doplněny malými kolečky. Po roce 1885 se začaly vyrábět trakářky s podnožníkem nastavitelným do dvou poloh, aby si dítě mohlo kromě sezení i lehnout.
Princezny a varování pediatrů
Na konci 19. století se začaly vyrábět tzv. princezky. Byly to kočárky původně na polovysokém, později vysokém podvozku, většinou s dvěma většími a dvěma menšími koly, která se mírně překrývala. Vodítka byla většinou drátěná se soustruženým dřevěným nebo porcelánovým držadlem. Korba byla dřevěná nebo proutěná se sklopnou střechou z voskovaného plátna či koženky. Některé korby měly uprostřed dna malou schránku pro nožičky již sedících dětí. Pediatři v různých časopisech pro „paní a dívky“ upozorňovali na nevhodné nebo přímo nebezpečné kočárky pro zdraví dítěte. Např. v roce 1877 varovali před používáním kočárků bíle natřených se střechou z bělavé nebo šedé tzv. americké kůže (jemný druh voskového plátna). V bílé a šedé barvě se vyskytovalo velké množství olova, kterým se děti mohly přiotrávit. Nezbytnou součástí kočárků byly i záclonky a řasení po obvodu střech. Čím bohatší, tím byl kočárek dražší.
Cena a dostupnost kočárků
V roce 1886 se cena nejlevnějšího kočárku s rovnou korbou, bez čalounění a s dřevěnými loukoťovými koly pohybovala kolem 6 až 10 zlatých. Nejdražší kočárky měly čalouněné prolamované korby s bohatými záclonkami a drátěná kola obložená gumou.
Změna potřeb a vznik skládacích kočárků
Na počátku 20. století se kočárky více rozšířily i do domácností středních vrstev obyvatelstva, které si nemohly dovolit chůvu. Nutnost nošení kočárků do vyšších pater činžovních domů, rozvoj hromadné dopravy a výlety do přírody vyvolaly potřebu vzniku lehčího a skladnějšího kočárku. Kolem roku 1908 se v českých zemích objevuje americký tzv. Alvinův skládací kočárek, z něhož byl vyvinut skládací kočárek, který byl typem sportovního kočárku. Byl dřevěný na dřevěném, později kovovém křížovém podvozku s rourovým vodítkem. Jeho složení i rozložení bylo velmi jednoduché.
Kočárky v domácnosti a doporučení pediatrů
Kočárky se nepoužívaly pouze venku, ale také doma, kde občas nahradily kolébku. Pediatři, kteří neschvalovali kolébání kojence z boku na bok, protože se obávali poškození mozku, nejprve přijali tuto novinu s povděkem. Dokud si neuvědomili, že v kočárku s pérováním se dítě také kolébá - nahoru a dolů. Proto doporučovali jako domácí kočárek proutěný koš na nástavci se 4 nohami nebo na pevném podvozku bez pérování.
Čtěte také: Originální dekorace květináče
Vznik Československa a specializace na výrobu kočárků
Konec 1. světové války a vznik Československé republiky v roce 1918 znamenal velkou změnu ve společenském, politickém i hospodářském životě v českých zemích. Nejinak tomu bylo i ve výrobě kočárků. Ve 20. letech 20. století vznikly v Československu firmy, které se specializovaly na výrobu kočárků. HIKO, firma Hirsch & Co. Tuzemské firmy začaly vyrábět tzv. americké skládací kočárky, které mohly být používány jako lehké hluboké i sportovní kočárky vhodné do přírody i hromadných dopravních prostředků. Měly kovový křížový podvozek kombinovaný s řemínkovým pérováním, větší drátěná kola s gumovým obutím, korbu a posunovací sklopnou střechu z koženky nebo voskovaného plátna, nastavitelné opěradlo a rourové vodítko.
Anglické skříňkové kočárky a obdiv k automobilismu
Během 20. let 20. století mizely z ulic a parků nazdobené princezky a čím dál častěji se objevovaly tzv. anglické skříňkové kočárky na polovysokém nebo nízkém podvozku s řemínkovým či pružinovým pérováním a drátěnými kolečky s gumovým obutím. Měly hlubokou, prostornou, dřevěnou, překližkovou či koženkovou oblou korbu, s kovovými součástmi niklovanými nebo chromovanými. Nezbytným vybavením se stala ochranná přikrývka se slídovým okénkem a nárazník na čelní straně korby, který usnadňoval přenášení. Ve 30. letech 20. století se do výzdoby a tvaru skříňkových kočárků začal promítat obdiv k automobilismu. Na kočárcích se objevila autíčková střecha se slídovými okénky, kabrioletová stříška se stahovacími slídovými okénky a celuloidovým sklopným či pevným stínítkem proti slunci. Kočárky čím dál tím více připomínaly malá autíčka. Některé měly aerodynamický tvar, nárazníky a disková kolečka s blatníky, jiné měly korbu vyplétanou z pedigu. Rozšířila se i barevná škála autíček na bílou, světložlutou, světlemodrou, světlozelenou apod. Kočárky byly zbaveny záclonek a přemíry třásní, některé byly vybaveny brzdou. Pro bezpečí dítěte se doporučovaly kožené ochranné řemínky, tzv.
Móda a sportovní kočárky
Móda se promítla i do sportovních kočárků. Na konci 20. let 20. století vystřídaly dřevěné skládací kočárky s kovovým křížovým podvozkem kovové skládací kočárky na polovysokém, později nízkém podvozku, s řemínkovým, později čtyřpružinovým, pérováním, drátěnými kolečky, rourovým vodítkem, které se mohlo přehodit na druhou stranu, aby dítě mohlo sedět ve směru, či proti směru jízdy. Opěradlo i podnožník bylo nastavitelné do několika poloh. Bočnice kočárku byly volně potaženy koženkou. Nezbytnou výbavou byl i ochranný pás proti vypadnutí dítěte.
Prošívané kočárky a kukaně
Na počátku tohoto období se stále ještě vyráběly kočárky na nízkém podvozku. Prošívané hluboké kočárky, které kolem roku 1936 měly hranatou korbu a kosočtverečně prošitou koženku se na konci 30. let změnily na kočárky se zaoblenou korbou a prošíváním do čtverců, klikatic a jiných tvarů. Zůstalo zachováno opěradlo nastavitelné do několika poloh i posuvná klasická nebo víceoblouková střecha zdobená třásněmi, kroucenou šňůrou nebo stínítkem. Mezi základní výbavu patřila ochranná přikrývka se slídovým okénkem. Zákazníci měli na výběr úpravu podvozku - smaltovaný, niklovaný nebo chromovaný, blatníky, brzdy, řemínkové, pákové či pružinové pérování. Novinkou bylo v roce 1939 boční pérování pomocí osmi pružin. Až do roku 1965 zůstávaly velmi oblíbené hluboké kočárky, které měly korbu i posuvnou nesklopnou střechu vyplétanou z pedigu a čalounění z koženky. Byly to tzv. kukaně, někdy též košatiny. Tvarově se příliš neměnily. Ve 30. letech se prodávaly na polovysokém podvozku, ve 40. letech již na nízkém se šestipružinovým pérováním. V roce 1938 se začaly kukaně vyrábět s prohnutým vodítkem s držadlem s dřevěným potahem zakončeným dvěma kovovými koulemi. Kolem roku 1950 se kočárky začaly vyplétat i z bužírky (hadička z PVC). Nevýhodou proutěných kočárků bylo jejich promoknutí v dešti, proto se k nim prodávala i pláštěnka.
Vliv druhé světové války na výrobu kočárků
Druhá světová válka (1. 9. 1939 - 2. 9. 1945) negativně ovlivnila kromě jiného i produkci dětských kočárků. Jejich výzdoba a tvar se zjednodušily. Přestávaly se vyrábět osmipéráky i autíčkové kočárky a nahradily je kočárky s oblou skříňkovou korbou s malovanými ornamenty a bez kovových ozdob. Vzhledem k nedostatku tradičních materiálů hledali výrobci jejich náhražky. Bočnice se vyráběly z lisované lepenky, lůžka se pletla z papírového motouzu nebo ze slámy, čalounění bylo papírové. Kovové součásti se nechromovaly, pouze šedě lakovaly. Kukaně se pletly z papírového motouzu nebo ze slámy.
Čtěte také: Pohodlí pro kočku: pletený pelíšek
Výrobci kočárků po roce 1949
V roce 1949 existovali v Československu dva velcí výrobci dětských kočárků - Liberta Mělník a Továrna dětských vozidel Duchcov (bývalé HIKO).
Osmipéráky a kukaně v 50. letech
V 50. letech 20. století patřily mezi nejoblíbenější kočárky osmipéráky a kukaně. Osmipéráky měly všechny kovové součásti chromované a trubkové držadlo potažené bílým igelitem. Disková kolečka byla vyráběna z hliníku a krátce i z bakelitu, který se však neosvědčil. Kočárek byl většinou světle béžový, šedý a bílý, méně často červený, tmavomodrý a černý. K běžné výbavě patřila našitá koženková kapsa na pleny, na vodítko se upevňovala síťka na nákup. V zimě se mohla kolečka vyměnit za lyžiny.
Nové typy kočárků kolem roku 1960
Kolem roku 1960 se objevil nový typ prošívaných kočárků, který byl oproti osmipérákům lehčí a užší, se čtyřpružinovým spodním pérováním, průběžným hliníkovým blatníkem a zajišťovací brzdou. Vyráběl se však jen do roku 1965. Od roku 1962 se u nás vyráběly kočárky na vyšším podvozku, které se daly spolu s korbou lehce složit do kufru auta. Říkalo se jim „vanička“ podle tvaru korby. Pérování bylo spodní pomocí tažných pružin a disková kolečka byla nahrazena kolečky vyplétanými, později paprskovými, se zajišťovací brzdou. V roce 1964 připravila Továrna dětských vozidel v Mělníce do prodeje zcela nový druh kočárku na vysokém podvozku, se čtyřmi tažnými pružinami, s vyplétanými koly a bílými gumovými obručemi, jehož korba i podvozek se daly složit. Tento kočárek byl prvním z řady vysokých kočárků, které ovládly 2. polovinu 20. století.
Změny v 2. polovině 20. století
Měnily se např. typy podvozků - křížový, šavlový apod., druh pérování - pružiny, řemínky aj., tvary koreb - zkosenější, oblejší, hranatější, ale také materiál a jeho zdobení. V letech 1977-1983 se vyráběly hluboké kočárky s průhlednými bočními okénky. Zahraniční kočárky byly k dostání v prodejnách podniku zahraničního obchodu TUZEX.
Sportovní kočárky a skládací modely
Sportovní kočárky si uchovaly opěradlo a podnožník nastavitelné do několika poloh. Na počátku tohoto období se vyráběly na nízkém podvozku se čtyřpružinovým pérováním, od roku 1967 již na vysokém podvozku. Bočnice kočárků bývaly volné, koženkové, vyplétané z proutí či pedigu, z překližky apod. Vodítka bývala často mobilní, dala se upevnit na přední i zadní část kočárku, aby dítě sedělo po směru nebo proti směru jízdy. Od 60. let se vyráběly některé sportovní kočárky se sklopnou střechou. Zvláštní skupinou sportovních kočárků jsou skládací kočárky, které měly být lehké, skladné a jednoduché k sestavení. Mezi nejzajímavější patřil kočárek Nefa, který se mohl sestavit do sedmi tvarů na ležení, sezení, houpačku, sáňky i hračku. K nejznámějším patří od 50. let 20. století.
Retro kočárky v současnosti
V dnešní době si můžeme vybrat z mnoha druhů moderních kočárků se spoustou „vychytávek“. Oblíbené jsou i tzv. retro kočárky.
Výstava "Boudičky odklopit, aneb v čem jsme se vozili"
Pracovníci Ostravského muzea připravili na jarní měsíce výstavu „Boudičky odklopit, aneb v čem jsme se vozili“. Návštěvníci se od 21. 3. do 3. 6. 2018 mohli v Ostravském muzeu (Masarykovo nám. 1) vrátit do svého dětství a zavzpomínat, v jakých kočárcích vozili své sourozence, děti či panenky. Na výstavě se podařilo shromáždit na 100 různých dětských i loutkových kočárků, čtyřkolek a trojkolek. Výstava byla rozdělena do pěti částí. V první části byly nejstarší kočárky do roku 1918 doplněné panenkami, křestními košilkami a upomínkami. Druhá část byla zaměřená na období 1. republiky (1918-1938), jejíž 100. výročí založení proběhlo v roce 2018. Byly zde i exponáty zapůjčené z polského Muzea Historii Katowic. Ve třetí části byly kočárky z let 1939 až 1985 a ve čtvrté kočárky z 80. až 90. let 20. století pro dvojčátka a dokonce i jeden pro trojčátka.
Expozice v Muzeu dětských kočárků v Příkazích
V Ostruhové ulici v Příkazích se nachází Muzeum dětských kočárků, které představuje vývoj dětského kočárku od počátku sériové výroby - od druhé poloviny 19. století do konce šedesátých let 20. století. Jednotlivé exponáty jsou veřejnosti představeny ve stylizovaných dobových interiérech a exteriérech.
Vánoce 1890 - 1900
Koncem 19. století byly velmi oblíbené kočárky pro větší děti na tříkolovém kovovém podvozku, s koly buď loukoťovými nebo kovovými s dráty, s korbičkami vyplétanými proutím či dřevěnými, doplněnými malou textilní, většinou sklopnou stříškou. Kromě kočárků pro děti se téměř současně začaly vyrábět i kočárky loutkové - pro panenky.
Kolonáda 1900 - 1910
Od konce 19. století se vyráběly kočárky na vysokém kovovém podvozku většinou s nestejně velkými předními a zadními koly, s pásovým, později řemínkovým pérováním, s mělkými korbičkami - buď proutěnými s různými často plastickými vzory nebo dřevěnými s malovaným či lepeným ornamentem a sklopnými střechami původně textilními, postupně "koženkovými", často s dvojitým lomením vzpěr. Velmi rozšířený byl typ sportovního kočárku, který svým vzhledem připomíná trakař. Starší z těchto kočárků nesou na sobě zdobné prvky, které nezapřou vliv secese, ty pozdější jsou již strohé, ryze praktické.
Piknik 1920 - 1930
Pro svou praktičnost, lehkou manipulaci a snadný převoz na větší vzdálenosti si získaly velkou oblibu během dvacátých let minulého století skládací kočárky, ať už celodřevěné nebo z voskovaného plátna. Ve druhé polovině dvacátých let minulého století přišly do módy kočárky na nízkém podvozku, takřka u země, s malými drátěnými kolečky a zprvu ještě závěsným pérováním. Změnila se i korba kočárku. Mělkou korbičku vystřídala hluboká prostorná korba ze dřeva či překližky. Střecha zůstala sklopná, postupně mizely záclonky a řasení kolem obvodu střechy. Oblíbenými se staly tmavé barvy kočárků.
Odpoledne v parku 1930 - 1940
Během první poloviny třicátých let minulého století stále přetrvávala móda tmavých kočárků s hlubokou korbou, změnilo se pouze pérování z řemínkového na spodní pomocí čtyř spirálových pružin. Od druhé poloviny třicátých let se kočárky svým vzhledem přizpůsobovaly automobilům. Kromě dřevěných korbových kočárků se objevily i kočárky celokoženkové, prošívané.
Válečný interiér 1940 - 1945
Druhá světová válka značně omezila výrobu kočárků. V nabídkách továren, které nepřešly zcela na válečnou výrobu se objevilo několik typů luxusnějších kočárků, převahu však tvoří kočárky z náhražkových materiálů - papírový provázek, sláma, lehká překližka. Vzhledově kočárky zachovávaly ráz druhé poloviny třicátých let, včetně aerodynamického tvaru.
Předsíň 1950 - 1960
Padesátá léta byla ve znamení dnes již legendárního "osmipéráku". Kočárek na nízkém podvozku se spodním, později bočním osmispirálovým pérováním v prošívaném či pleteném provedení s kovovou konstrukcí se udržel až do poloviny šedesátých let. Velmi oblíbenou zůstala i tzv. kukaň - celoproutěný kočárek, který svůj základní tvar od roku 1933, kdy se poprvé objevil ve výrobní nabídce, až do poloviny šedesátých let vůbec nezměnil.
Dětský pokoj 1950 - 1960
Loutkové kočárky i v tomto období věrně kopírovaly kočárky pro děti. Vyráběly se jak typy prošívané s kovovou konstrukcí, v různých barvách - červené, modré, zelené, růžové apod., tak pletené varianty i miniatury klasických kukaní.
Návštěva zdravotního střediska - 1960 - 1969
Během první poloviny šedesátých let zůstávaly velmi oblíbené "osmipéráky" i kukaně. Rok 1960 však avizoval nový typ kočárku prošívaný prodloužený, užší a lehčí typ s tzv. průběžnými hliníkovými blatníky. O dva roky později se objevil nový typ - tzv. vanička, koženkový kočárek s oválným tvarem korby a s pérováním pomocí čtyř tažných pružin. V polovině šedesátých let došlo k nejvýraznější změně v podvozku za posledních 40 let - podvozek se opět začal zvedat od země, pružinové pérování bylo nahrazeno kovovým závěsným. Sportovní kočárky si zachovaly spirálové pérování pomocí čtyř nebo šesti pružin. Kromě koženkových kočárků se v tomto období jako novinka objevily kočárky s bočnicemi z lisovaného PVC.
Sbírka dětských houpadel
V Muzeu dětských kočárků v Příkazích byla v roce 2018 otevřena další místnost, kde je vystavena unikátní sbírka dětských houpadel společně s plyšovými medvědy z období 1920 - 1990. K vidění jsou houpací koníci, kohouti, kachny, husy, labutě, psi, zajíc, osel i žirafa.
Dary a sběratelské poklady
Sbírka muzea se neustále rozrůstá díky darům od jednotlivců a institucí. Mezi nejzajímavější dary patří panenky s fotografiemi z dětství, výbavičky pro miminka s poklady z dob minulých a retro kočárky nalezené na půdách starých domů. K darům panenek neodmyslitelně patří i něžná nádhera dob minulých s částí z nich se muzeum pochlubí, neb si to zaslouží.
Panenka jako talisman muzea
Jedna z panenek, darovaná rodinou, která žila v místech, kde se chystá stavět nové muzeum, byla zvolena jako talisman muzea. Panenka má dokonce na zádech 8 let starý záznam komu byla původně věnována, což je úžasné. Panenku věnoval vnuk dotyčné obdarované. Jde o panenku z celuloidu české výroby.
Další dary a příběhy
Mezi dalšími dary se objevila i panenka, která nečekaně přistála pod stromečkem na vánoce 2019. Tato bělostná krása se dostala do rukou od úžasných lidiček spolu se spoustou panenek a kočárkem. Pro mne jsou tyto věcičky k nezaplacení pro tvorbu aranžmá a nostalgii, kterou díky těmto darům dokáži v lidech na výstavách vyvolat. Zároveň mi vyrazil dech fakt, v jakém stavu vše bylo, ač dárkyně tvrdila, že vše bylo hrané, mně připadalo vše jako nové, v úžasném stavu na to, kolik let věcičky mají.
Moskvič jako splněný sen
Moskvič byla hračka, kterou jsem jako malá klukům děsně záviděla a legrace byla, když jsem se před jedněmi návštěvníky naší výstavy k tomu přiznala a oni mi řekli, že si pro něj mám jet, že se jim jeden stařičký válí doma. Tak se mi vlastně splnil další z dětských snů..pravda už do něj nevlezu :-D. Přesto to bylo velmi milé a navíc, když jsem zjistila, že je zrovna z roku, kdy jsem se narodila já, tak jakoby si mne našel a slavíme spolu narozeniny. Zároveň pro mne byl velkou výzvou v renovaci, kterou toto autíčko muselo podstoupit a já jsem na to právem pyšná, že se mi povedl….a nastartoval renovaci dalšího autíčka a zároveň položil základ k naší mezinárodní garáži. :-D.
Panenky z prvovýroby a další dary
Poslední panenkou je panenky z prvovýroby, česká firmy Novotný. Vyráběla se v různých velikostech. To se v našem případě stalo už třikrát a naše sbírka je ,tudiž, obohacena třemi jinými, které nám byly nezištně věnovány. Naposledy nedávno (2024), kdy jsem si s manželem jela pro několik krabic plných panenek.. A že byly :-D, jedna hezčí než druhá. Když se mi do rukou dostanou staré zavinovačky, je to něco, co není nic zvláštního, když máme sbírku miminek, ale když se mi do rukou dostane ještě stará dobová galanterie či metráž, jsem nadšená, neb spousta věcí se pak dá využít právě na dobové panenky či kočárky a tím pádem je vše autentické, ne každý dar se mi totiž dostane ve skvělé kondici a potřebuje vymazlit. Zde můžete vidět i takový poklad jako je pravá flanderská krajka. Jelikož háčkování a pletení neovládám, jsou pro mne tyto ruční práce úžasným spestřením sbírky, za každou tuto jemnou krásu jsem tudiž patřičně vděčná a když se k háčkování přidá i zručnost mužů, pak vzniknou i takové originály, jako jsou dřeváčky z poctivého dřeva.
Panenka z pohřbu a retro zavinovačky
Tato panenka je darem, který jsem obdržela na pohřbu…ano na pohřbu a smutné na tom je to, že jí domluvila právě teta, která ten den byla pochována. To mi tak jednoho dne napsala má bývalá spolužačka ze základní školy, že doma uklízí a chtějí vyhodit staré retro zavinovačky a že si na mne vzpomněla, když tedy sbírám ty panenky. Byla jsem nadšená a moc jsem za to byla ráda , to jsem ovšem nevěděla, že jich přinese 20, to bylo překvápko :-D. Tak se zrodila v naší sbírce i část věnovaná této překrásné krajkové nádheře, donutila mne naučit se škrobit a kulmovat, což se pro mne stalo relaxem a krásná výstava díky této nádheře byla k vidění v roce 2017 na For Model…je k vidění i na tomto webu včetně videa.
Reborn miminka a panenky z Ruska
Přiznám se, že nad jedním mega darem opravdu kroutím hlavou, čím jsem si ho zasloužila. Pravidelně dostávám darem reborn miminka a že už jich je a kdo zná aspoň částečně jejich cenu, ví, o čem mluvím…Jedním z nich je i tento cvrček, za kterého opět děkuji. Dárkyně už má pomalu v naší sbírce svou vlastní expozici :-D. Jak už to tak bývá, tak už spousta lidiček, co o mně ví, tak zachraňuje panenky z míst, kde by skončily jako odpad..jednou z nich je tato panenka z poloviny minulého století, která se vyráběla v Rusku. Tato panenka je taktéž darem mé kolegyně, tentokrát jiné a je to panenka z druhé poloviny dvacátého století.
tags: #pletený #retro #kočárek #historie