Odborný pojem pro tvoření: Hledání definice a aplikace v praxi

Odborný text představuje klíčovou formu vědecké komunikace v akademickém prostředí. Vyznačuje se jasnou a pevně danou strukturou, kterou lze pozorovat v odborných časopisech napříč různými typy textů, jako jsou přehledové studie, výzkumné studie, recenze a polemiky. Článek se zabývá odborným textem a tvořením.

Struktura odborného textu

Typicky odborný text začíná samostatným úvodem a končí shrnutím s nastíněním dalších výzkumných otázek. Nejdelší, prostřední část textu se věnuje samotnému obsahu sdělení a obvykle se skládá z nejméně tří podčástí:

  1. Vymezení současného stavu vědeckého bádání a jeho reflexe v literatuře.
  2. Metodologická část.
  3. Aplikace metodologie na konkrétní situaci či problém.

Styly odborného textu

Z hlediska způsobu výstavby textu se rozlišují tři hlavní styly:

  • Německý styl: Hutný, strohý, bez emocí a osobního kontextu, jasný, přehledný s jednou možnou interpretační linkou. Signifikantní jsou nepříliš marketingově lákavé názvy. Uplatňuje se v přírodních i technických vědách, ale i v humanitních a společenských vědách.
  • Francouzský styl: Metaforický, užívá obrazy, přirovnání a metafory, které dávají textu čtivější a literárně hodnotnější ráz. Text může mít charakter eseje, ve které ustupuje do pozadí detailní analýza výzkumu a autor se zaměřuje na výsledky a jejich komplexní interpretaci.
  • Anglosaský styl: Stojí někde mezi německým a francouzským stylem, ale má také svá vlastní specifika. Důraz je kladen na vysvětlení motivace autora k napsání textu a na implikace do praxe. Text musí jasně a přesvědčivě říci, co z něj plyne a proč.

Formáty odborných textů

V prostředí vědy se lze setkat s různými formáty odborných textů, které ve svém názvu přímo poukazují na vědecký přístup či metodu, v níž jsou zpracovány. Mohou existovat buď samostatně v podobě odborného článku, nebo jsou součástí odborných textů jiné povahy, například kvalifikačních prací.

  • Komparace: Formát založený na porovnávání dvou (nebo více) přístupů či fenoménů mezi sebou. V úvodu práce nastíníte význam a důvody sepsání takového textu, dále popíšete metodu srovnávání a pak samotnou komparaci. V závěru je možné shrnout případné praktické implikace nebo celkové vyznění textu.
  • Kompilace: Vychází z jasně zvoleného tématu, ke kterému se snažíte získat co nejvíce zdrojů. Výsledkem je tedy dobrý přehled o tom, kdo a co o daném tématu kdy napsal nebo řekl. Má částečně subjektivní charakter, výběr jednotlivých výroků nebo pramenů vychází z erudice a narativu autora.
  • Přehledová studie: Podobná kompilaci, ale má systematický charakter. Obsahuje po úvodu zařazenou metodologickou část, v níž popisujete, jaké zdroje jste vybrali a jakým způsobem s nimi pracujete. Metodologie se týká jak získávání a výběru zdrojů, tak také nakládání s nimi. Tento žánr představuje často základní východisko pro další vědecké zkoumání nebo bývá zařazován jako jedna z prvních kapitol některých vědeckých monografií.
  • Teoretická stať: Věnuje se problému, který chce studovat pouze z hlediska logické argumentace nebo metodologie. Není spojená s aplikací, maximálně z ní získává argumenty pro své závěry, případně může být spojena s predikcí určitých jevů. Jde o klasický vědecký článek delšího rozsahu, často bez jasně akcentované metodologie. Klíčem k úspěchu je zde logická argumentace a výstavba textu, a především originální pohled na nějaký problém či fenomén.
  • Empirická stať: Podobná teoretické, ale obsahuje vlastní výzkumná zjištění. Výstavba tohoto typu článku je většinou taková: úvod popisující motivaci a zkoumaný problém; teoretické vymezení a uchopení tématu (povětšinou s odkazem na předchozí výzkumná zjištění); formulace hypotéz či předpokladů; dále výzkumný design, data a jejich interpretace; diskuze výsledků a komparace s teoretickou částí a závěr.
  • Recenze: V úvodní části je představena a shrnuta monografie či jiné recenzované dílo, dále je provedena kritická reflexe vybraných částí, ať již jde o diskuzi chyb, problematizaci závěrů nebo polemiku s metodami.
  • Esej: Subjektivní, ale současně odborně laděný text, ve kterém autor formuluje svůj názor a argumentuje. Esej je literárně náročný formát, který je třeba natrénovat - je nutné dodržet formální zásady, rozsah, strukturu, být přesný, stylisticky na výši, formulovat složité myšlenky do srozumitelných vět, argumentovat.

Abstrakt a anotace

Po dopsání textu je nutné ho doplnit o abstrakt a anotaci. Abstrakt obsahuje všechna důležitá sdělení z článku - metodologii, závěry, způsob práce, téma. Je stručný a seznamuje čtenáře s výsledky. Anotace je kratší a jejím cílem je říci, co bude obsahem článku, nalákat a zaujmout. Neprozrazuje výsledky ani metody, ale upozorňuje na to, že by si dílo měl člověk přečíst. Odborné zdroje většinou pracují s abstrakty, popularizační s anotacemi. Abstrakt i anotace jsou klíčové (spolu s názvem článku) proto, abychom čtenáře nalákali k přečtení celého článku.

Čtěte také: Návody na podzimní aktivity s dětmi

Klíčová slova

Klíčová slova se přiřazují článku či knize. Je třeba se držet úzu časopisu a zvolit taková, která budou adekvátně široká, dostatečně výstižná a přesná.

Tvořivost jako odborný pojem

Tvořivost neboli kreativita se často definuje jako nejvyšší poznávací a mimopoznávací funkce. Jedná se o univerzální kompetenci člověka, která zahrnuje tvořivé myšlení a cítění. Často je také tvořivost definována jako produkce nových originálních nápadů či originálních výtvorů ve všech oblastech lidské činnosti.

Většina definic se shoduje v tom, že novost a užitečnost jsou dva nejpodstatnější znaky, které lze nalézt téměř ve všech těchto definicích, přičemž novost je dána výskytem produktů naší tvořivé činnosti vzhledem k určité sociální skupině nebo i celé společnosti. Užitečnost pak posuzujeme různými způsoby: například podle využití společností. V mimopoznávací sféře je tvořivost spojována s výchovou k tvořivému stylu života, který je charakterizován stále pokračující snahou o rozvoj vlastní osobnosti.

Rozvíjení tvořivosti

Při rozvíjení tvořivosti zdokonalujeme vnímání dětí. Dbáme na to, aby se na věci a jevy okolo sebe dívaly netradičním způsobem, novým očima. Při rozvoji vnímání se zaměřujeme na rozsah, dynamiku, soustředění, aktivitu vnímání, snažíme se zapojit co nejvíce smyslů. Zaměřujeme se na to, aby se dítě stávalo zvědavější a vnímavější ke svému okolí, aby vnímalo nevšedně, což znamená, že nevnímá věci a jevy okolo sebe jako jasné, ukončené a uzavřené, ale spíše jako neuspořádané a v pohybu.

Procházky a výlety do přírody představují jednu z nejvhodnějších a nejpřirozenějších aktivit pro rozvoj tvořivosti, rozvoj všímavosti a komplexního vnímání. Před odchodem na procházku dětem sdělíme, aby si pozorně všímaly prostředí okolo.

Čtěte také: Tvoření vánočních zvonečků

Aktivity pro rozvoj tvořivosti

Existuje mnoho aktivit, které podporují rozvoj tvořivosti u dětí:

  • Pozorování přírody: Před samotnou procházkou můžeme na pozorování děti navnadit přečtením pohádky o lese. Před vlastním pozorováním zadáme dětem úkol, který je také namotivuje k všímavějšímu pozorování svého okolí.
  • Práce s přírodními materiály: Na vycházce sesbíráme krásně barevné podzimní listy. Sesbírané listy musíme vylisovat a dobře vysušit. Po několika dnech dětem rozdáme vylisované a vysušené listy a vyzveme je, aby z nich udělaly obrázek dle své fantazie. Musíme dětem zdůraznit, aby s listy zacházely opatrně, neboť jsou velmi křehké. Podobně můžeme nechat děti vytvořit obrázky lepením okvětních plátků.
  • Hádání zvuků: Děti sedí se zavřenýma očima v kruhu a mají uhádnout různé předměty, které vydávají prezentované zvuky - např. cinkání klíči, míchání lžičkou v šálku, luskání prsty, stříhání nůžkami.
  • Výtvarné zpracování hudby: Zajímavou aktivitou je také výtvarné zpracování poslouchané hudby. Pro tuto aktivitu se hodí jak skladby z vážné hudby, tak také skladby z jiných hudebních žánrů.
  • Vytváření a pojmenovávání skvrn: Děti mají před sebou na půl přeložený a opět otevřený list papíru. Na jednu stranu tohoto papíru udělají velkou skvrnu pomocí temperových nebo plakátových barev. Skvrna může být jak jednobarevná, tak i různobarevná. Ihned po namalování skvrny se papír s ještě mokrou skvrnou zavře a barva se prstem roztlačuje od okraje do stran. Potom složený list papíru otevřeme. Ze skvrny se tak vytvořil zrcadlový obrázek. Následně se dětí ptáme na to, co jejich obrázek představuje. Děti napřed hledají název pro svůj obrázek, poté i pro obrázky ostatních dětí.
  • Vymýšlení příběhů k obrázkům: Děti vyzveme, aby na list papíru nakreslily nějaký předmět, zvíře, rostlinu nebo osobu. Pak připíchneme obrázky na nástěnku vedle sebe nebo nalepíme na stěnu, aby je všichni dobře viděli. Následně vybídneme děti, aby k obrázkům vymyslely příběh. Můžeme chtít, aby si každé dítě vymyslelo svůj příběh, nebo můžeme chtít, aby si skupina děti vymyslela jeden společný příběh.
  • Tanec s hudbou: Hraje pomalá hudba. Velmi vhodné jsou zejména různé skladby vážné hudby. Děti vnímají hudbu a vžívají se do hudby a představují si, o čem hudební skladba dle jejich mínění vypráví. Hudební vjemy jsou spojeny s pocity, jaké hudba v dětech vyvolává. Děti si na základě pocitů, jaké v nich hudba vyvolává, vymýšlejí taneční kroky a předvádějí svůj vlastní, originální tanec na danou hudbu. Jejich kreativitu můžeme také podpořit tím, že rozdáme dětem šátky, které pak také využívají k ztvárnění svých pocitů při tanci. Tuto aktivitu lze obměnit tím, že dětem přiblížíme téma, o kterém mají v souvislosti s hudební skladbou rozvíjet své představy a ztvárňovat je tanečními pohyby.
  • Popisování věcí: K rozvoji vnímání slouží aktivity, při kterých děti popisují co nejpodrobněji nějakou věc - např. tužku, lístek na autobus.
  • Představování si budoucnosti: Pro rozvoj tvořivosti a představivosti dětí jsou vhodné aktivity orientované na minulost a budoucnost. Aktivita pokračuje tak, že si děti mají představit, jak bude vypadat jejich život za 20 let, pomůžeme jim v tom návodnými otázkami: Čím budou? Kde budou bydlet? Jak bude vypadat jejich bydlení? Jakou budou mít rodinu?
  • Hra "Co by se stalo, kdyby…": Co nejvíce rozvíjí nápad, tvořivé a produktivní myšlení a rychlou produkci, je poměrně jednoduchá, ale velice zábavná hra. Při této hře je dětem představen známý předmět - např. kelímek, školní guma, mobil apod. Děti si představují, co by se stalo, kdyby…
  • Hra "Přeměna v předmět": Děti si mají představit, že se náhle přeměnily ve školní batoh. Mají si svou podobu ve formě školního batohu vybavit do co nejmenších podrobností, které jsou pro ně charakteristické. Následně mají děti odpovídat na otázky: Kdo tě nosí? Jak vypadáš? Kde se nyní nacházíš? Jak se jako batoh cítíš? Co nejhoršího jsi zažil?
  • Hra "Zvíře, květina, nábytek, jídlo": Hráče rozdělíme do čtyřčlenných skupin. Každý má před sebou list papíru, který si rozdělí do pěti sloupců. Do sloupců se postupně napíší následující slova: zvíře, květina, nábytek a jídlo. V řádcích budou jména všech členů skupiny, nejprve každý člen na svůj papír do prvního řádku napíše své jméno a pod ně píše pod sebou jména všech členů skupiny, přičemž jména ostatních členů skupiny napíše dvakrát. Následně se dostáváme opět do fáze představ a žák na papír do připravené tabulky ke svému jménu postupně vpisuje, čím by chtěl být, kdyby byl zvířetem, květinou, nábytkem a jídlem. Poslední etapa hry spočívá v tom, že členové skupiny mezi sebou proberou své představy o sobě navzájem a následně si do tabulky zapisují to, jak si jejich kolegové představovali sami sebe v podobě zvířete, květiny, nábytku nebo jídla. Takto všichni zjistí, jak dokážou odhadnout své kolegy ve skupině. Také zjistí, jak je vnímají ostatní členové jejich skupiny, zjistí, jak působí na druhé. Pokud dojde k tomu, že některý z návrhu bude velmi překvapující, což se stává, své návrhy, důvody volby si ve skupině vyjasní.
  • Hra "Strašák v poli": Úlohou hráče je postavit se jako strašák v poli a ostatní k němu přicházejí a oslovují ho.

Čtěte také: Nápady pro vánoční tvoření

tags: #odborny #pojem #pro #tvoreni

Oblíbené příspěvky: