Konvergentní myšlení a kreativita: Hledání rovnováhy mezi řádem a chaosem
Kreativita, odvozená z latinského "creo" (tvořím), je schopnost vytvářet nové a užitečné věci. Není to trvalá vlastnost, ale spíše stav mysli, který lze rozvíjet. Tento článek se zaměří na vztah mezi konvergentním myšlením a kreativitou, přičemž zdůrazní, že obě formy myšlení jsou pro tvůrčí proces nezbytné.
Co je to kreativita?
Cambridge Dictionary definuje kreativitu jako schopnost produkce a/nebo užití originálních a neobvyklých myšlenek. Kreativitu lze chápat dvěma způsoby. Prvním je tvoření myšlenek, které jsou fundamentálně odlišné od všeho, co existovalo dříve. Příkladem je Einsteinova teorie relativity. Druhým, častějším přístupem je aplikace existující myšlenky nebo postupu v nečekané situaci. Příkladem může být seriálová postava MacGyver, která dokáže z omezených zdrojů vytvořit nástroje pro řešení problémů.
Kreativita není jen o umění
Kreativní myšlení není jen o umění nebo designu. Kreativní myšlení umožňuje jednotlivcům a organizacím přicházet s inovativními řešeními a nápady, které mohou vést k pokroku a úspěchu. Osobně vám kreativní myšlení pomáhá lépe řešit problémy, adaptovat se na změny a zvyšovat kvalitu vašeho života. Profesně může kreativita přinést konkurenční výhodu, zvýšit produktivitu a umožnit průlomové inovace. Firmy dnes hledají zaměstnance, kteří dokáží přinášet inovativní nápady a řešení. Kreativní myslitelé mají schopnost vidět příležitosti tam, kde ostatní vidí pouze problémy.
Kreativita a užitečnost
Aby byly nápady kreativní, musí být nové a užitečné. Přijít s kreativním nápadem je jen prvním krokem k úspěchu. Většina inovací začíná kreativním nápadem v myslích lidí. Chcete-li mít úspěšný produkt nebo službu potřebujete kreativní nápady. Vytvořit nápad je začátek dlouhého a náročného procesu, protože jsou často riskantní, nejisté, složité na pochopení a málokdo si dovede představit jejich praktickou hodnotu a užitek. Společnosti mají navíc tendenci upřednostňovat status quo.
Malá a velká kreativita
Kozbelt, Beghetto a Runco rozlišují mezi "malou" a "velkou" kreativitou. "Velká" kreativita se týká geniálních tvůrců a vynálezců, kteří přicházejí s mimořádnými objevy. "Malá" kreativita se týká využití nových postupů nebo produkce nových myšlenek, které mají často všední charakter. Tady ale platí, že každý může být kreativní. V takovém případě hovoříme o tzv. malé kreativitě, tedy využití nových postupů nebo produkce nových myšlenek, které mají často velice všední charakter. Vymyslíme způsob, jak chutněji uvařit nějaké jídlo nebo jak spočítat nějaký zapeklitý příklad, napadne nás nová interpretace biblického verše nebo básnička. To vše se schovává pod jménem malá kreativita.
Čtěte také: Aspekty lidské tvořivosti
Konvergentní a divergentní myšlení
U myšlení obecně je možné podle Guilforda rozlišovat mezi tzv. lineárním, tedy konvergentním, a rozbíhavým neboli divergentním myšlením. Lineární myšlení je spojené se zaměřením se na předem známý, nebo alespoň logicky vyplývající proces řešení určitého problému. Postupujeme v něm krok za krokem, až se dostaneme k cíli. Takový způsob myšlení je velice důležitý v případě řešení již známých problémů, nebo třeba při popisu objevu nového jevu. Jeho zásadní výhodou je, že může být snadno opakovatelný a lze jej jednoduše zkoumat a zdokonalovat. Problémem takového myšlení ale může být naopak to, že obtížně nachází nová řešení, nápady či přístupy. Je tedy většinou (ač ne zcela přesně) vnímáno jako nekreativní. Naopak divergentní myšlení nesleduje jeden postup, ale snaží se pracovat s velkým množstvím informací, které tvůrčím způsobem reflektuje. Hledá více cest k řešení problémů, je nestrukturované, neopakovatelné, málo přesné. Preferuje kvantitu před kvalitou.
Konvergentní myšlení: Cesta k jedinému správnému řešení
Konvergentní myšlení se soustředí na nalezení pouze jedné odpovědi na konkrétní problém nebo otázku. V tomto případě není prostor pro nejednoznačnost. Konvergentní myslitel zúží možnosti během procesu, aby nakonec získal jednu možnost.
Charakteristika konvergentního myšlení:
- Rychlost: Konvergentní myslitelé jednají rychle. Hledají pouze jedno řešení problému a nezamýšlejí se nad tím, zda by jiná metoda byla lepší.
- Logika: Konvergentní myslitelé jsou velmi logičtí. Neztrácejí čas hledáním nových řešení nebo implementací inovativních metod.
- Efektivita: Konvergentní myšlení je efektivní pro řešení problémů, které mají jasné a definované řešení.
Divergentní myšlení: Hledání nových možností
Jedním z buzzwordů spojených s divergentním myšlením je kreativní myšlení. Na tom něco je. Divergentní myšlení se netýká specifikace v rozhodovací fázi. Je spojeno s větší svobodou, absencí omezení a hledáním nových možností. V tomto případě je následování dobře vyšlapané cesty vyloučeno. Každý případ je zde posuzován individuálně a zohledňují se různé perspektivy. Divergentní myslitelé vynikají v inovativních prostředích, kde může každý sdílet své myšlenky a nápady, které mohou vyřešit konkrétní problém. Schopnosti divergentního myšlení vám umožňují vytvořit něco nového a progresivního.
Charakteristika divergentního myšlení:
- Zvědavost: Abyste mohli následovat svou vlastní cestu a prozkoumávat neobjevené, je důležité být zvědavý.
- Vynalézavost: Divergentní myslitelé jsou vynalézaví a skvělí v brainstormingu. Brainstormingové sezení jim umožňují produkovat množství potenciálních nápadů, které mohou být dále prozkoumány.
- Ochota riskovat: Každý divergentní myslitel je riskér.
Dialektická teorie kreativity
Holm-Hadulla se svými kolegy vytvořil dialektickou teorii kreativity, která tvrdí, že ke skutečně tvořivému myšlení (tedy ke kreativitě) dochází tehdy, když se divergentní a konvergentní myšlení potkávají nad určitým společným problémem. Základem tvořivosti je tedy dialektický vztah mezi řádem a chaosem, ze kterého vyvstávají nové myšlenky. Je však vhodné se vyvarovat jednoduchého schematismu, že jedna z forem myšlení je lepší než druhá.
Střídání divergentního a konvergentního myšlení
Při řešení problémů často můžete využít právě střídání divergentního a konvergentního myšlení. Nejprve využijete myšlení divergentního (např. brainstormingu), abyste vytvořili co nejvíce nápadů a nová řešení. Pomocí myšlení konvergentního potom myšlenky třídíte a sjednocujete, abyste dospěli k tomu nejlepšímu řešení pro daný problém.
Čtěte také: Tvořivost a poslech v hudbě
Příklad:
Představte si, že potřebujete vyřešit matematický příklad. Nejprve přemýšlíte o různých způsobech, jak byste mohli příklad řešit (divergentní myšlení). Poté vyberete jeden konkrétní způsob a podle něj příklad řešíte (konvergentní myšlení).
Důležitost obou stylů myšlení
Není možné říci, který styl myšlení je lepší. Oba styly myšlení jsou důležité a vzájemně se doplňují. Divergentní myšlení je cenná dovednost, která vám může pomoci přijít s různými inovativními řešeními. Můžete se však naučit myslet divergentně? Může se konvergentní myslitel stát divergentním? Určitě to bude pro některé lidi snazší, a jiní budou muset na svých dovednostech trochu více pracovat, ale je to možné! Nicméně se neobejdete bez nějaké praxe. Divergentní myšlení vyžaduje, abyste se na známé objekty nebo úkoly podívali zcela jiného úhlu. Tuto dovednost můžete cvičit každý den, na všem kolem vás.
Metody pro rozvoj kreativity
Existuje mnoho metod, které vám mohou pomoci rozvíjet kreativitu. Mezi nejznámější patří:
- Brainstorming: Generování co nejvíce nápadů bez jakéhokoli hodnocení.
- Myšlenkové mapy: Vizuální nástroj pro uspořádání myšlenek a vztahů mezi nimi.
- Technika šesti klobouků: Metoda pro zkoumání problému z různých perspektiv.
- Technika 6-3-5: Skupinová technika pro generování velkého množství nápadů.
- SCAMPER: Akronym pro sedm užitečných otázek, které vám pomohou podívat se na problém z různých úhlů.
Fáze kreativního procesu podle Wallase
Graham Wallas pojmenovává čtyři základní fáze kreativního procesu nebo obecně kreativního přístupu k řešení problémů.
- Příprava: Formulace základní otázky či problému, na který budete hledat řešení.
- Inkubace: Doba, kdy se nevěnujete přímo problému, ale děláte něco jiného.
- Inspirace: Okamžik, kdy řešení člověku najednou dojde.
- Verifikace: Zhodnocení a ověření funkčnosti nápadu.
Kreativita a zahálka
Dnes již téměř zapomenutý český filosof Josef Ludvík Fischer napsal krátkou stať na téma zahálky. Zahálka je činnost vnímaná všeobecně jako špatná, morálně pokleslá. Člověk povolaný k práci ve světě, k aktivitě nebo kontemplaci, nedělá nic užitečného. Promrhá čas, který je vyměřený jeho bytí, a nic po něm nezůstane. Ve společnosti se předháníme, kdo uběhl více kilometrů, navštívil lepší výstavu nebo přečetl kvalitnější monografii. Odpočinek byl nahrazen aktivním trávením volného času. Také ten je nutné naplánovat, řídit, aktivně jej reflektovat, užívat pro seberozvoj. Fischer ale přichází s něčím jako chvalořečí na zahálku. Ve světě existuje mnoho krásy a zajímavých věcí. Jenže těch si během toho, co jsme zaměstnáni malými i velkými problémy, nemůžeme všimnout. Přehlušíme je činností. Nevidíme svět kolem sebe ani v sobě ostře, vše se jen míhá podle stanoveného plánu a rozpisu. Zahálka spočívá v tom, že všeho necháme, otevřeme oči a budeme se jen dívat. Fischer doslova hovoří o umění zahálky. Ty největší, nejkrásnější a nejdůležitější věci objevujeme skrze ni. Kde je čas břemenem, není zahálky, píše Fisher. Je pouze útěkem před nudou, což je činnost - jak každý uzná - pošetilá. Proč by měl člověk před nudou utíkat? Aby se z nudy stala zahálka, je třeba udělat dvě věci. Předně je třeba přestat vnímat čas jako břemeno, jako tlak, a svůj pobyt ve světě jako plnění seznamu úkolů. Zahálka, tedy prostor pro bytí se sebou samým, je klíčovým aspektem možnosti být kreativní.
Čtěte také: Význam kreativity
tags: #konvergentní #myšlení #a #kreativita