Koláže Jana Švankmajera: Techniky a vlivy
Jan Švankmajer, významný český surrealistický umělec, je známý svou tvorbou přesahující hranice různých uměleckých disciplín. Jeho tvorba zahrnuje kresbu, malbu, volnou grafiku, koláže, objekty, keramiku a film (animovaný, hraný, loutkový a jejich vzájemné kombinace). Tento článek se zaměřuje na Švankmajerovy koláže a techniky, které používá, a na vlivy, které ovlivnily jeho tvorbu.
Život a umělecké začátky
Jan Švankmajer se narodil v Praze v roce 1934. Studoval na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Praze a poté na loutkářské katedře DAMU u profesora Richarda Landera. Během studií se seznámil se surrealismem, který ho hluboce ovlivnil. Stal se členem Surrealistické skupiny a SVU Mánes. Po ukončení studií se věnoval různým uměleckým činnostem, včetně malby, grafiky, keramiky (pod pseudonymem Kostelec, s manželkou Evou), filmové tvorby, scénografie a animace. V 70. letech pracoval jako scénograf v Činoherním klubu a spolupracoval s Divadlem Na zábradlí a Večerním Brnem. Založil a vedl Divadlo masek v Semaforu a Černé divadlo Laterny Magiky. Pro Národní divadlo v Praze navrhl s E.
Loutkářské inspirace
Švankmajerova tvorba je silně ovlivněna tradičním loutkovým divadlem. Už v dětství dostal loutkové divadlo, pro které vyráběl vlastní loutky. Tato vášeň pro loutky se prolíná celou jeho tvorbou, nejen divadelní a filmovou, ale i výtvarnou. Ve svých filmech často používá loutky a kombinuje je s živými herci. Například jeho absolventská inscenace Gozziho hry Král jelenem (1958) propojila živého herce a loutky. Tento princip se stal klíčovým v jeho další divadelní tvorbě a režisér ho pak v osobité formě přenesl i do některých svých filmů (Poslední trik pana Schwarzewaldea a pana Edgara, Don Šajn, Lekce Faust).
Surrealistické kořeny
Švankmajerova tvorba je úzce spjata se surrealismem. Ovlivněn Vratislavem Effenbergrem již v 60. letech, Švankmajer se stal jedním z předních představitelů českého surrealismu. Jeho díla jsou plná fantazie, absurdity a podvědomých motivů. Ve svých kolážích často kombinuje různé materiály a vytváří bizarní a snové obrazy.
Koláže a techniky
Švankmajerovy koláže jsou charakteristické kombinací různých materiálů, jako jsou fotografie, kresby, textilie a nalezené předměty. Používá techniky asambláže, dekoláže a froáže. Ve svých kolážích často pracuje s motivem jídla, těla a smrti. Jeho koláže jsou často politické a satirické.
Čtěte také: Werich: Herec, který předběhl dobu
Divadlo masek v Semaforu
Po absolvování DAMU založil Švankmajer společně s dalšími absolventy loutkářské katedry DAMU skupinu Divadla masek, která působila v Semaforu v letech 1960-1962. První inscenací Švankmajerovy skupiny byly Škrobené hlavy s podtitulem Divadlo masek, které měly premiéru 28. listopadu 1960 v prostoru Ve Smečkách. Švankmajer opět spojil živého herce a loutku - herci měli na hlavách naddimenzovanou kašírovanou masku (hlavu) a jeho inscenace pracovaly i s technikou černého divadla, která se na počátku 60. let začala výrazněji prosazovat. Inscenační princip divadla (nejen ve Škrobených hlavách) navazoval na předešlé kombinování živého herce a marionety. Zde Švankmajer - ještě důsledněji než v Králi jelenem - postoupil na další stupeň ve vývoji loutkového divadla. Na scéně už nebyl pouze herec, který by komunikoval s loutkou. Sám herec se stával loutkou a přejímal některé její charakteristiky. Aktéři zde totiž měli podobu herce-nadloutky, vyměňovali si papírové škrobené hlavy a vyjadřovali se pouze gesty a pohyby těl. Režisér často používal principy černého a luminiscenčního divadla (například v pantomimicky pojatém čísle Historie řadového vojáka se v temném prostoru jeviště jakoby vznášely loutky natřené fluorescentní barvou).
Druhou inscenací souboru Divadla masek pod záštitou Semaforu byl Johanes doktor Faust uvedený opět na scéně Ve Smečkách 31. března 1961 - Švankmajerův první pokus o zpracování faustovské tematiky. Inscenace, vycházející z textů českých lidových loutkářů, svědčí o jeho osobním vztahu k tomuto tradičnímu fenoménu české (nejen) lidové kultury a zároveň naznačuje (a předjímá) mnohé z jeho využívání tohoto fenoménu v celé své další tvorbě divadelní, výtvarné i filmové. Švankmajer je i autorem dramaturgické úpravy, na níž se dále podíleli Ivo Dvořák a Milan Schulz. Herci byli opět nápodobou tradičních marionet - měli drát v hlavě, vahadlo, vodicí nitě připevněné ke končetinám. Svým omezeným, toporným pohybem tedy napodobovali tradiční loutky.
Sbírka Pražské plynárenské
Pozoruhodná sbírka, kterou vytvořila společnost Pražská plynárenská, se zaměřuje především na poválečnou koláž, ale zasahuje i hlouběji do historie, do období mezi oběma světovými válkami. Jedním z podnětů k jejímu založení se stala výstava Česká koláž, uspořádaná v roce 1997 Grafickou sbírkou Národní Galerie v Praze, která ukázala její výrazovou šíři a neobyčejnou invenci. V kolekci se nachází řada jedinečných, a dnes již v některých případech těžko dostupných ukázek z tvorby výrazných osobností nejrůznějšího zaměření. Je vlastně jedinou takto rozsáhlou a na koláž tak výrazně orientovanou sbírkou. Sběratelská činnost Pražské plynárenské tvoří pozoruhodný celek, zahrnující tvorbu výrazných představitelů výtvarného umění několika generací. Ve svém důsledném zaměření na koláž a v soustředěném hledání nových zisků nemá u nás obdobu. Neustále se rozšiřuje, postupně se v ní zaplňují dosavadní mezery. Rýsuje se tak stále objektivnější pohled na jedno z nejdůležitějších a nejpříznačnějších médií 20. století, které svými výrazovými možnostmi zasahuje do současného a budoucího vývoje. Vzniká přirozeně, vychází totiž do značné míry z výstavního programu Galerie Smečky.
Filmová tvorba
Na pole filmu vstoupil v 60. letech, v době české nové vlny, svůj první film Poslední trik pana Schwarcewalldea a pana Edgara vytvořil v roce 1964. Poté se zaměřoval na krátké filmy, kde kombinoval prvky z loutkařství, animaci a prvky hraného filmu (Rakvičkárna (1966), Historia naturae (1967), Leonardův deník (1970) aj.) Jeho volná tvorba sleduje některé filmové postupy (Historia naturae, 1967). Jde o cykly grafických listů, mystifikačních, pseudovědeckých ilustrací fantastické fauny a flóry, sdružené pod názvem Švankmajersbilderlexikon.
Čtěte také: Veselá zvířata z filcu
Čtěte také: Jak vybrat nejlepší program pro koláže?
tags: #jan #svankmajer #kolaze #techniky