Dekorace stěn omítkou: Druhy a aplikace
Vnitřní omítky a štuky představují finální úpravu vnitřních povrchů, která předchází nátěrům, tapetám a dalším dekorativním prvkům. I když se na první pohled může zdát, že jde pouze o estetickou záležitost, omítky mají i další důležité funkce. Přispívají ke zpevnění a ochraně konstrukce, zlepšují tepelné vlastnosti a akumulaci tepla v interiéru.
Kvalita zdiva a spotřeba omítky
Kvalita provedení nosných konstrukcí (zdiva) a vnitřních příček má přímý vliv na spotřebu omítkového materiálu. Čím kvalitnější a rovnější zdivo, tím méně omítky bude potřeba. Výjimkou jsou sádrokartonové příčky a podhledy, které se pouze tmelí a brousí. Ideálního stavu se dosáhne při použití komplexního stavebního systému, který zahrnuje i vnitřní příčky.
Důležité je realizovat vnitřní povrchy až po "dosazení" hrubé stavby vlivem teplotních změn během zimy. Pokud se dům nechá "vymrznout", předejde se budoucím prasklinám v omítkách a nákladným opravám. Klasická stavba zděného domu proto nemůže být dokončena během několika měsíců.
Typy vnitřních povrchů
Kromě klasických omítek existuje řada dalších možností pro úpravu vnitřních povrchů. Patří sem obklady z keramiky, dřevěné palubky, sádrokartonové desky, mozaiky a Luxfery. Keramické obklady se používají v koupelnách, toaletách a kuchyních. Mozaiky jsou moderním prvkem s osvěžujícím vzhledem. Luxfery umožňují prosvětlení interiéru a moderní design. V případě Luxfer se zcela vyhneme jakýmkoli povrchovým úpravám.
Tradiční vs. moderní omítky
Tradiční omítky se skládají z cementu, vápna a písku, s finální úpravou štukem z písku a vápna. Složení tradičních omítkových směsí závisí na druhu a stavu zdiva. Tradiční omítky jsou obvykle dvouvrstvé: hrubá (jádrová) a jemná (štuk). Štuk je vlastně jemná omítka.
Čtěte také: Útulný domov na podzim
Dnes existuje široká škála moderních stěrek a omítek, jako jsou akrylátové, silikonové a silikátové omítky, které umožňují dekorativní úpravy. Barevné nátěry a efekty, jako jsou batiky, benátské štuky a různé povrchové struktury, hrají důležitou roli. Samostatnou kapitolou je úprava stropů, kde je důležitá světlá barva.
Realizace hrubých vnitřních omítek
Hrubé vnitřní omítky se realizují po vytvrdnutí betonových podlah (anhydritové podlahy jsou vhodným řešením). Aplikace může být ruční nebo strojní. Strojní omítání je efektivnější a šetří čas i náklady. Před omítáním je nutné zkontrolovat stav zdiva a vyplnění spár.
V místech s potenciálním pnutím se aplikuje perlinka pro lepší přilnavost omítky. Na betonové prvky a v místech napojení okenních rámů se používá penetrace a systémové lišty, které zabraňují vzniku trhlin. Rohové lišty chrání rohy před poškozením.
Při strojovém omítání se nejprve omítnou svislé pruhy (platle) a poté ostatní plochy. Po zatuhnutí omítky se plochy srovnají do požadované rovnosti pomocí latě. Tloušťka hrubé omítky by měla být ideálně 1,5 cm. Důležité je omítat stropy a stěny postupně a zajistit dostatečné větrání pro vysychání.
Nanášení štuků
Štuky se nanášejí ručně, začíná se od stropů a pokračuje se stěnami. Hrubá omítka musí nejprve vyzrát (obvykle dva týdny). Štuky se nanášejí pomocí ocelových, plstěných nebo molitanových hladítek v tloušťce 1 až 2 mm. Na kouty se používají speciální hladítka. Role štuku je estetická a hygienická. Před aplikací štuku je nutné zdrsnit vyzrálou jádrovou omítku. Větší nerovnosti se nesmí vyrovnávat silnější vrstvou štuku, ale je nutné je opravit omítkovou směsí.
Čtěte také: Jak uspořádat vojenskou párty?
Složky omítkových směsí
Základní složkou omítkových směsí jsou pojiva, které spojují sypké materiály v pevnou hmotu. Pojiva umožňují omítce držet na zdivu a štuku na hrubé omítce. Při tuhnutí dochází ke změnám chemického složení hmoty. Důležitá je voda, která umožňuje rozmíchání a nanášení směsi. Pojiva se dělí na anorganická (minerální) a organická. V omítkových směsích se používají převážně anorganická pojiva. Anorganická pojiva mění při tuhnutí chemické i fyzikální vlastnosti. Mezi pojiva patří vzdušná (vápno), sádrová, hydraulická a cementy. Klasické omítky jsou založeny na bázi malty s rozdílným podílem pojiv, plniv a vody. Plnivo vyztužuje omítku a zmenšuje její objemové změny při tuhnutí. Nejčastěji se používá drobné kamenivo.
Funkce vnitřních omítek
Vnitřní omítky chrání zdivo před mechanickým poškozením, zlepšují technické vlastnosti konstrukce a zvyšují estetický dojem interiéru. Mohou mít i akustické, tepelně izolační, protipožární a antistatické funkce. Speciální sanační omítky se používají při rekonstrukcích starých objektů. Omítky slouží k vyrovnání nerovností zdiva.
V minulosti se používal klasický třívrstvý postup: cementový postřik, hrubá jádrová omítka a jemná štuková omítka. Dnes se používají suché omítkové směsi, které vznikají v moderních výrobnách s kontrolou kvality. Suché omítkové směsi se dělí podle oblasti využití (zdící malty, vnitřní a venkovní omítky, univerzální omítky) a podle způsobu zpracování (ruční a strojní omítky). Dále se dělí podle druhu použitého pojiva (vápno, cement). Stejně jako u klasických omítek se i suché směsi dělí na jádrové a jemnější (štuky). Pro ruční použití je možné míchat směsi klasicky. Běžným podkladem pro vnitřní omítky je beton, který umožňuje aplikaci všech typů omítek. Před aplikací je vhodné použít penetraci.
Současné trendy ve výzdobě stěn
Současné trendy spočívají ve využívání moderních designů. Originální jsou barevné stěny a speciální techniky.
Benátský štuk
Benátský štuk je směs vápence a prachu z drceného mramoru. Je trvanlivý, odolný vůči vodě a plísním. Imituje mramor nebo leštěný kámen. Hodí se do obývacích pokojů, ke krbům a do koupelen. Je dražší než klasické omítky, ale levnější než mramor.
Čtěte také: Osvěžte svůj domov květinami
Stěrky s plastickými efekty
Kromě hladkých štukových omítek se používají stěrky s plastickými efekty, které se vytvářejí různými technikami (mořská houba, hladítko, štětka). Plastické efekty se mohou barevně dekorovat. Vytvořené výstupky jsou malé (do 2 mm) a zaoblené. Tyto dekorační prvky se používají v restauracích, barech, hotelech, podnicích i domácnostech. Plastický dojem vynikne na stěně, která je nejvíce na očích.
Další dekorační prvky
Design domova mohou doplnit rohové, lemovací a stropní lišty, rozety, sloupy a další dekorace z polystyrenu, polyuretanu a sádry.
Praskliny ve vnitřních omítkách
Praskliny v omítkách a nepřesnosti v usazení oken a dveří jsou častými reklamacemi novostaveb. Jde o přirozené fyzikální procesy, které pokračují po kolaudaci. Příčinou je spěch investorů na dokončení stavby. Objekt je hotový během krátké doby, ale zdivo a omítky potřebují čas na usazení.
Nový byt je možné užívat až po kolaudaci, která je úředním, nikoli technickým aktem. Objekt by se měl prodávat až po usazení materiálu a odstranění vad. Lhůta pro vyřízení reklamace je jeden měsíc. Tlak na rychlou výstavbu způsobují i úvěrové podmínky.
Volba omítky
Omítka se volí podle typu zdiva a podle náporu opotřebení, kterému bude stěna vystavena. Hotové směsi se snadno zpracovávají, ale někdy je lepší namíchat si vlastní omítku.
Malta pro omítání se připravuje z písku, vápna a cementu v různých poměrech. Směsi pro omítání se označují jako omítky, zatímco směsi pro zdění jsou malty.
Pozor na cement
Existují různé druhy omítek a techniky aplikace. Silnovrstvé (jádrové, hrubé) omítky se ručně nahazují na stěny (z cihel, tvárnic, kamene nebo smíšeného zdiva) ve více vrstvách. Slouží k vyrovnání povrchu a vytvoření podkladu pro tenkovrstvé finální (štukové, sádrové) omítky. Ty se natahují na vyzrálý podklad pomocí ocelového hladítka a vyhlazují měkkým hladítkem.
Při omítání tradičního zdiva starších domů a chalup je nutné zvolit tradiční postup omítání, tedy kombinaci jádrových a štukových omítek. Nejjednodušší je nakupovat hotové pytlované omítky, které se ředí vodou. Problémem průmyslově vyráběných omítkových směsí je někdy převažující podíl cementu, který není vhodný pro některé typy zdiva, protože má tendenci stěny uzavřít a zadržovat v nich vlhkost. Řešením je vybrat speciální vápenné omítky nebo si omítku namíchat ručně s převažujícím podílem vápna.
Samostatnou kapitolu tvoří hliněné omítky určené pro hliněné zdivo. Ty vyžadují jiný postup nanášení a je nutné podpořit jejich soudržnost se zdivem pomocí rabicového pletiva, rákosu či laťování.
Materiály pro přesné zdění včetně sádrokartonu umožňují použití hotových tenkovrstvých pastovitých omítek, které se natahují na stěny hladítkem. Pořídit se takto dají vnitřní, ale i fasádní omítky. Mezi jednovrstvé interiérové omítky bez nutnosti finální štukové vrstvy patří i sádrové omítky, s nimiž lze docílit dokonale rovných zdí. Tyto omítky se rovněž natahují hladítkem a nejsou vhodné pro exteriér ani pro příliš vlhké vnitřní prostory. Jednou ze základních výhod sádrových omítek je jejich tvarová stálost. Po ztuhnutí se dál nepropadají v důsledku sesychání a nepraskají.
Míchání svépomocí
Lehká a snadno přepravitelná stavební míchačka je pro míchání omítkových směsí ideální, ale někdy si vystačíte i s míchadlem. U rekonstrukcí starších domů je vhodné udělat si důkladný přehled o složení zdiva a na základě toho zvolit nejvhodnější složení omítky. Někdy má smysl požádat o konzultaci památkáře nebo profesionály z firem, které se specializují na opravy historických staveb.
Jakmile budete vědět, který typ omítky je pro vaše zdivo nejvhodnější, můžete si je podle následujících doporučených poměrů vlastnoručně namíchat. Je to pracnější než nákup hotových směsí, ale ušetříte, a hlavně budete přesně vědět, co ta či ona směs obsahuje a jak se bude v budoucnu na stěnách chovat.
Tradičním a stovkami let používání prověřená je vápenná malta, která se používá hlavně na vnitřní omítky stěn a stropů. Plnivem je v ní písek, pojivem hašené vápno nebo namočený vápenný hydrát (jednodušší cesta), případně další přísady. Míchá se zpravidla v poměru 1 díl vápna a 3 díly písku. Příliš vysoký podíl vápna omítce neprospívá, naopak sníží její pevnost a způsobuje po vyzrání vznik jemné sítě vlasových trhlin v omítce.
Mezi základní univerzální směsi patří i štuková malta, která je směsí vápna a jemného prosátého říčního nebo kopaného písku v poměru 1 : 3. Do směsi je možné přidat i cement, který by však měl tvořit jen asi padesátinu celkového množství namíchané štukové omítky. Počítejte se spotřebou zhruba 140 až 210 kg vápna na jeden krychlový metr písku u vnitřních a zhruba 250 kg vápna (vápenného hydrátu) na jeden krychlový metr písku u vnějších štuků. Rozmezí množství vápna je závislé na jeho kvalitě, je potřeba vápno vyzkoušet.
Vápenocementová malta je směsí vápna, cementu a písku. Je určena pro vnější i vnitřní omítání zdí ve vlhkém prostředí, případně k omítání stěn v místech vystavených většímu opotřebení. Na stropy a stěny se míchá v poměru 140 kg vápna a 60 kg cementu na krychlový metr písku. Orientační poměr dílů ve směsi je 1 lopata hašeného vápna, 1 lopata cementu a 3 až 5 lopat písku. Cement snižuje prodyšnost omítky, u rekonstrukcí starých domů s neizolovanými základy se proto doporučuje použití vápenných omítek bez cementové složky.
Cementová malta se používá pro omítání místností s větším podílem trvalé vlhkosti (např. prádelny, sklepy) k vytvoření tzv. zatřených, hlazených či pálených cementových omítek. Míchá se z písku, cementu a vody v nejčastěji udávaném poměru 1 díl cementu a 4 díly písku.
Vápenná hrubá omítka je jednovrstvá omítka, která se nahazuje v tloušťce 10-15 mm. Vyrovnat ji lze latí, dohlazovat ocelovým či dřevěným hladítkem.
Vápenná hladká omítka se nahazuje se jako jednovrstvá o tloušťce 15 mm nebo jako dvouvrstvá o tloušťce jádra 15 mm a štuk o tloušťce 5 mm. Finální vrstva se upravuje měkkými hladítky.
Vápenocementová a cementová omítka je jednovrstvá omítka tloušťky 10-15 mm z malty cementové nebo vápenocementové. Oproti vápenné je tato omítka odolnější vůči vlhku a otěru. Pro konečnou úpravu povrchu se používá měkké hladítko, světlo z boku snadněji odhalí veškeré nerovnosti.
Tradiční štuk
Pokud byste chtěli vyzkoušet pracnější, ale osvědčené zednické postupy, můžete si připravit štuk metodou, která se na stavbách používala ještě před rozšířením hotových omítkových směsí. Pro přípravu „fajnové“ omítky se nejprve namíchala řídká malta z vody, a jemného písku a vápna v poměru 1 : 1. Ta se pak přelévala přes jemné síto do nádob (sudů) a nechala se ustát do dalšího dne, kdy voda postupně vystoupala na povrch a houstnoucí malta klesla ke dnu. Voda se z povrchu odebírala a malta postupně houstla do vláčné máslové konzistence. Aby byla dokonale připravená k natažení na hrubou omítku, je potřeba vyčkat až tři dny. Před zpracováním lze do této malty pro zlepšení její odolnosti přidat i cement nebo pomalu tuhnoucí sádru.
Dobré rady
Složení jednotlivých hotových omítkových směsí je obvykle dobře popsáno na internetových stránkách výrobců. Pokud máte možnost, nastudujte ho raději předem.
Rozdíl mezi jemnou (štukovou) a hrubou (jádrovou) omítkou spočívá v zrnitosti: pokud omítka přesáhne zrnitost 1,5 mm, je už obtížné filcovat ji na stěně pomocí měkkého hladítka.
Pro míchání většího množství vlastních omítkových směsí, kdy se poměry zpravidla odměřují na lopaty, je nejvhodnější stavební míchačka. Na trhu jsou k dispozici i poměrně lehké a skladné modely, které lze po sklopení nohou naložit i do kufru auta.
Přípravu omítek mohou zjednodušit univerzální pojiva.
Dekorativní ražená omítka
Pokud jste propadli kouzlu přírodních materiálů a chtěli byste, aby obložení fasády vašeho domu připomínalo kámen či cihlu, jistě vás osloví dekorativní ražená omítka.
Dekorativní ražená omítka je povrchová úprava, která svým vzhledem dokáže nahradit povrchy různých přírodních materiálů, jako je dřevo, kámen (zejména pískovec, žula, břidlice), nebo cihlové zdivo. Velikost a tvar skládaného kamene může být různý. Dekorativní ražená omítka vyniká jedinečnými vlastnostmi, díky kterým se stala velmi oblíbeným a žádaným řešením při realizaci stěn v exteriéru i interiéru. Omítka je odolná vůči povětrnostním vlivům, opotřebení a rozmrazovacím solím, je paropropustná a zajišťuje vysokou tepelnou izolaci. Udržuje si stálou texturu a probarvení, je dobře omyvatelná, její údržba je tak snadná a rychlá. Znečištěná místa stačí omýt vodou, silné znečištění se dá odstranit průmyslovými čistidly. Dekorativní ražená omítka tak zajistí dokonalý design a unikátnost každé stavbě. Výhodou je rovněž široká nabídka barev a vzorů, které je možné si vybrat a rychlé provedení.
Dekorativní ražená omítka vzniká tak, že se daný dekorativní prvek vyrazí PUR raznicí přímo do čerstvé vrstvy speciální maltové směsi. Plochy tak nevznikají složitým skládáním jednotlivých dílů (dlaždic, kamenů) vedle sebe, ale ražením (otiskováním) reliéfu do speciální podkladní omítky. Maltová směs je nanesena na předem připravený a očištěný podklad zdiva, sádrokartonu či dřevotřísek v takové tloušťce, která odpovídá hloubce raženého designu. Tyto omítky je možné aplikovat na různé druhy podkladních povrchů, je však třeba zajistit vysokou přilnavost. Na vlhký povrch se aplikuje podkladový nátěr a než vyschne, tak se na něj nanese další vrstva. Na vyzrálou podkladní omítku je možné nanášet omítku dekorativní, jejíž tloušťka závisí na vybraném dekoru (od pouhých 3 mm až po 80 mm). Hloubka omítky by měla vždy odpovídat hloubce dekoru zvolené konečné úpravy. Celková aplikace dekorativní ražené omítky zabere 1až 3 dny v závislosti na daných klimatických podmínkách. Dekorativní raženou omítku není vhodné aplikovat při vysokých teplotách, protože by sluneční záření nevhodně urychlovat zasychání spojovacího můstku a zhoršovalo plynulost nanášení směsi. Stejně tak nejsou dobré ani nízké teploty, kdy teplota podkladu klesne pod 5 stupňů Celsia.
Nabídka dekorativních ražených omítek je v současné době opravdu rozmanitá. Velmi efektně vypadá například skládaný, surový, tesaný, selský či horský kámen, ale stále oblíbené je i cihlové zdivo. Co se týče barev, tak barevnost povrchu je možné ovlivnit tónováním dekorativní směsi pomocí práškových pigmentů (přidáním do roztoku), nebo tónováním vyraženého povrchu pomocí tekutých barev. Barevných odstínů je celá řada a používají se v různém poměru ředění. U kamene je na výběr z množství přírodních odstínů - od bílé, přes různé odstíny žluté, šedé, hnědé, červené, zelené, až po namodralé odstíny a černou. Barevná škála není nijak omezená, barvy mohou být libovolně kombinovány. Na velké plochy se barva stříká, na menší se nanáší pomocí štětce či houby.
Dekorativní ražená omítka má vysoce estetický charakter a dokáže doladit exteriéry či interiéry v moderním i tradičním stylu. Kromě fasád budov tak může zdobit obklady soklů domů, kamenné zídky, ploty, opěrné či pohledové stěny, vinné sklepy, obklady krbů, ale rovněž i dekorativní stěny v domácnosti. Dekorativní raženou omítku je možno využít také pro historické stavby, ostění otvorů či opěrné stěny mostů.
Sádrové omítky a stěrky
Omítky a stěrky na bázi sádry se vám budou hodit při rekonstrukci i v novostavbách. Aplikovat se totiž dají na různé druhu podkladů. Díky sádře dokáží absorbovat přebytečnou vlhkost v místnosti a později ji opět uvolnit do ovzduší. Jejich hlavní předností je rychlá aplikace, skvělý výsledný vzhled a pozitivní vliv na vnitřní prostředí.
Rimano Glet XL je jemná tenkovrstvá sádrová stěrka určená pro povrchovou úpravu stěn a stropů. Skvěle se hodí na všechny druhy povrchů. Její výhodou je možnost ji aplikovat ve dvou vrstvách, tzv. z mokrého do mokrého. Využijete ji všude tam, kde požadujete dokonale hladký povrch.
Pro drobné opravy stěn a při renovaci a výměně oken je ideální sádrová omítka Rimano UNI. Jedná se o rychloopravnou maltu, která se snadno ručně aplikuje a lze ji i kletovat. Je vhodná pro různé druhy podkladů (beton, pórobeton, cihelné zdivo apod.) a také ji lze využít jako podklad pro keramický obklad např.
Směs nanášíme nerezovým hladítkem. V tomto kroku ještě nemusíme dbát na rovnoměrnost nanesené vrstvy. Po přiměřeném vyzrání plochu navlhčíme dlouhými tahy houbovým hladítkem namočeným ve vodě. Omítka po navlhčení uvolní jemnou sádru (sádrové mléko), kterou vyrovnáme všechny nerovnosti. Pokud by měla sádrová omítka přijít do kontaktu s ocelí, například u překladů, sloupů apod., musí být kov ošetřen základovou barvou proti vzniku rzi. V místě přechodu materiálů, např. Cementové podklady, jako jsou např.
Při omítání stěn pracujeme vždy na protilehlých stěnách, abychom v rohu měli jednu plochu již pevnou. Pokud navlhčení omítky provedeme brzy nebo na omítku dáme moc vody, mohou se na povrchu objevit puchýře. Stačí chvíli počkat a potom povrch znovu srovnat fasádní špachtlí.
Dekorativní omítka - Efekt rzi
Dekorační omítka INDUSTRIÁLNÍ REZ se používá k vytvoření dekorativních efektů na stěnách v interiéru budov. Je vhodná pro dekoraci moderních i klasických prostor.
- Etapa I: Aplikace adhézního můstku.
- Etapa II: Aktivátor rzi nanášejte na vrstvu omítky pomocí rozprašovače.
- Etapa III: Opatrně se dotkněte dekorace houbou, aby se zachytili nadbytek aktivátoru a snížili se skvrny.
- Etapa IV: Abyste získali strukturovanější povrch, můžete přibližně po 6 hodinách houbou aplikovat druhou vrstvu omítky.
- Etapa VI: Povrch by měl být ošetřen dekoračním lakem nejdříve druhý den po aplikaci. Aplikace laku zastaví proces koroze.
tags: #dekorace #stěn #omítkou #druhy #a #aplikace