Český design, řemeslo a historie: Od zapomenutých profesí po světově uznávané umění
Třetí tisíciletí přineslo nové profese jako IT specialista, manažer, vývojář aplikací, profesionální hráč PC her, youtuber a influencer. Zároveň ale mnohé tradiční obory zanikly. Pojďme se podívat na svět starých řemesel a na to, jak se český design vyvíjel a prosadil ve světě.
Zaniklá a přežívající řemesla: Od ledařů po bednáře
Svět starých řemesel je fascinující a mnohdy neznámý. Některá z nich, jako například ledařství, jsou dnes už jen vzpomínkou na dobu před vynálezem moderních technologií. Jiná, jako vorařství nebo bednářství, se díky nadšencům a institucím stále udržují při životě.
Ledaři: Zapomenutí mistři ledu
Ledaři byli řemeslníci, kteří v zimě lámali led ze zamrzlých řek. Led uskladňovali v ledárnách a rozváželi do hostinců, kaváren, řeznictví a cukráren. Památkou na tuto profesi je například památkově chráněný areál ledáren v pražském Braníku, který vznikl počátkem 20. století. Ledaři ovládali umění zacházení s bidly a dokázali led dopravit ze zamrzlé řeky až do skladu.
Voraři: Tradice plavená na vlnách UNESCO
Na rozdíl od ledařů mají voraři štěstí. V jihočeském Purkarci můžete navštívit Síň tradic voroplavby. Řemeslo vorařství udržuje v Česku několik spolků a v roce 2022 se dokonce dostalo na Seznam nemateriálního kulturního dědictví UNESCO. Žádost předložilo Česko společně s Lotyšskem, Německem, Polskem, Rakouskem a Španělskem. Voroplavbu si můžete vyzkoušet nanečisto v Podskalské celnici na Výtoni, kde Muzeum města Prahy připravilo mechanicko-elektronický simulátor.
Bednáři: Strážci pivní tradice
Namále měli také bednáři, nebýt pivovaru Plzeňský Prazdroj. Ten je jedním z posledních míst v Evropě, kde se s láskou udržuje tradiční bednářské řemeslo. Parta bednářů se tu dodnes stará o ležácké sudy a dubové kádě, v nichž ve sklepech kvasí a zraje pivo. Starší bednáři předávají své znalosti mladším, aby toto krásné a prastaré řemeslo nezaniklo.
Čtěte také: Tuniské háčkování pro začátečníky
Lesní řemesla: Uhlíři, kolomazníci a smolaři
Plzeňsko se zdá být krajem, kde se starým řemeslům daří. Sigmondova naučná stezka vede kolem staré kolomazné pece. Kolomazníci v pecích z dehtu získaného od uhlířů a starého oleje vařili kolomaz, která se používala k mazání náprav u vozů a trakařů. V Lomanech u Plas v Muzeu těžby borové smoly nahlédnete pod pokličku smolařům, kteří se zabývali těžbou borové smoly. Toto řemeslo žilo ještě v 70. letech 20. století.
Názvy míst a obcí jako Smolov, Smoleč, Dehtáře, Smolín, Milíře, Uhlířské Janovice či Uhlířský vrch vypovídají o důležitosti uhlířství, dehtářství a kolomaznictví, takzvaných lesních řemesel. Uhlířské milíře i dehtárny stávaly v těsné blízkosti dřeva, tedy na okrajích lesů. Výroba dřevěného uhlí patří k nejstarším řemeslům vůbec a bylo nezbytnou surovinou pro výrobu kovů, skla a střelného prachu. Konec řemesla přišel v 19. století. V německy mluvících zemích je uhlířství zapsané na Seznamu světového nehmotného dědictví UNESCO. V Česku můžete tradiční pálení uhlí občas vidět jako letní atrakci ve skanzenech či muzeích.
Další zaniklá řemesla: Od trhačů kostic po andělíčkářky
Mezi další zaniklá řemesla patří například trhači kostic, kteří zpracovávali kostice z kosticovitých kytovců pro výrobu korzetů, krinolín, klobouků a slunečníků. V českých zemích se ale nevyskytovali, žili v přístavních městech. Podobně se mudlarking, řemeslo, pro které čeština ani nemá název, provozovali lidé žijící kolem řeky, kteří se snažili uživit prodejem toho, co v době přílivu přinesla řeka a co dokázali vyhrabat z bahna.
Kdybychom ze zaniklých řemesel měli sestavit abecedu, začínali bychom poněkud nevesele u andělíčkářek, což byly ženy, které prováděly potraty. Následují brabenáři, kteří se živili sbíráním mravenčích kukel, které se sušily a sloužily jako krmivo pro zpěvné ptáky. Dráteníci chodívali od vesnice k vesnici a oplétáním drátů opravovali a zpevňovali prasklé hliněné nádoby. Doškaři byli výrobci došků, krytiny ze slámy. Formani byli povozníci a kočí nákladních vozů, jen ti dnešní vyměnili koně za dodávky nebo náklaďáky. Jirchář byl řemeslník vydělávající kůže hlinitými solemi. Hadrnictví byla nebezpečná profese spojená s mnoha chorobami. Koptař pálením smolného dřeva, uhlí, dehtu a pryskyřic vyráběl černočernou barvu pro výrobce tuší, inkoustu, knihtiskařských barev či barev na látky. A pak tu byli koudelníci, lampáři, ponocní, rasové, prachaři, sanytráři, spojovatelky a zvěrokleštiči.
České sklo: Umění, tradice a světový úspěch
České sklo je fenomén, který má ve světě obrovský zvuk. Jeho ruční výroba je od roku 2023 zapsána na seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO. Zatímco v 90. letech sklářský průmysl téměř zkrachoval, v novém tisíciletí se skláři opět prosazují.
Čtěte také: Historie českého sportu
Slavní čeští skláři a designéři
Ve světě je uznávaná tvorba sochaře, skláře a designéra Ronyho Plesla, designové sklářské instalace od Maxima Velčovského anebo tvorba Jana Plecháče, kreativního ředitele karlovarské firmy Moser. K legendám českého designu patří rovněž architekt, designér a sklář Bořek Šípek, architektka a designérka Eva Jiřičná, architekt Jan Kaplický nebo módní návrhářky Blanka Matragi a Liběna Rochová, ze starší generace pak tvůrce špičkových automobilových karoserií Josef Sodomka, skláři René Roubíček a Stanislav Libenský anebo architekt a designér Josef Hoffmann.
Úspěchy českého skla ve světě
České sklo sklízí úspěchy po celém světě. Důkazem jsou například trofeje pro vítěze Tour de France, které vyrábí Lasvit, nebo skleněná instalace Zahradní slavnost na letišti Changi v Singapuru od společnosti Preciosa. Slávu českého sklářství šíří do světa také kouzelné české vánoční perličkové ozdoby, rovněž zapsané v UNESCO.
Broušení skla: Tradice a preciznost
Broušení skla je jedním z nejstarších řemesel, které přetrvalo staletí a dodnes si zachovalo svou unikátnost. Spojuje v sobě tradici, umění a technickou dovednost. České sklo, zejména křišťál, se proslavilo svou mimořádnou čistotou, brilancí a precizním zpracováním. Broušení skla v českých zemích dosáhlo vrcholu v 19. století, kdy se český křišťál stal vyhledávaným artiklem na světových trzích.
Český design: Inspirace a inovace
Český design se neomezuje jen na sklo. Je to široká oblast, která zahrnuje architekturu, módu, hračky, dopravní prostředky a mnoho dalšího.
Ocenění a přehlídky českého designu
Nejprestižnějším oceněním pro české autory a designéry jsou ceny Czech Grand Design, které od roku 2006 uděluje Akademie designu České republiky. Cílem ocenění je upozornit veřejnost na mimořádné počiny a pomoci tak k lepší orientaci na poli českého designu. Největší českou přehlídkou je Designblok, mezinárodní přehlídka designu založená v roce 1999.
Čtěte také: Modelování objektů z fotografií
Čeští designéři v dopravě
Přední čeští designéři ovlivnili také obor dopravy a dopravních prostředků. Například Jan Kotěra navrhl salonní vůz Elektrických drah hlavního města Prahy. Podoba řady dopravních prostředků nese rukopis designéra Otakara Diblíka. Podobu nové lanovky na pražský Petřín chystá designérka Anna Marešová.
Krásná práce: Návrat k řemeslu
Projekt Krásná práce se snaží navrátit lidovému umění prestiž a ukázat široké veřejnosti, že řemeslné výrobky mají své místo i v 21. století. Cílem je podpořit tradiční řemesla a propojit je s moderním designem. V rámci projektu spolupracují řemeslní mistři s designéry na vytváření nových produktů, které spojují tradici a inovaci.
tags: #Český #design #řemeslo #historie