Zanikající řemesla zpracování dřeva: Od ledařů po cvokaře
Globalizace a technologický pokrok přinesly do 21. století nové profese, jako jsou IT specialisté, manažeři, vývojáři aplikací, profesionální hráči PC her, youtubeři a influenceři. Na druhou stranu však mnoho tradičních řemesel upadlo v zapomnění. Pojďme se podívat na svět starých řemesel, s nimiž se v lepším případě seznámíme v muzeu, a v horším případě už vůbec nikde.
Ledaři: Ledové království minulosti
Jedním z řemesel, po kterém zbyly nanejvýš zajímavé technické stavby, byli ledaři. V zimě lámali led ze zamrzlých řek, který se uskladnil v ledárnách a pak se rozvážel do hostinců, kaváren, řeznictví a cukráren. Vzpomínkou na staré časy před vynálezem a masovým rozšířením ledniček je například památkově chráněný areál ledáren v pražském Braníku, který vznikl počátkem 20. století. Ledaři uměli dobře zacházet s bidly: led dokázali dopravit ze zamrzlé řeky až do laguny před ledárnou a dál do obrovského skladu.
Voraři: Dřevěná plavba po řece
Na rozdíl od ledařů mají voraři štěstí: v jihočeském Purkarci můžete navštívit síň tradic voroplavby, řemeslo vorařství udržuje u nás několik spolků, a dokonce se nedávno dostalo na Seznam nemateriálního kulturního dědictví UNESCO. Žádost společně s Českou republikou předložilo Lotyšsko, Německo, Polsko, Rakousko a Španělsko. Voroplavbu si dokonce můžete vyzkoušet nanečisto, a to v Podskalské celnici na Výtoni, kde Muzeum města Prahy připravilo neobyčejný mechanicko-elektronický simulátor. Vorařství bylo v prosinci 2022 zapsáno na seznam UNESCO jako starobylá tradice spojená se stavbou vorů a jejich plavením po řekách. I když voroplavba jako komerční doprava v souvislosti se stavbou přehrad zanikla, tradice spojené s ní jsou stále živé a předávané mladším generacím. Síň tradic jihočeské voroplavby byla otevřena v roce 1977 k 75. výročí založení spolku Vltavan zdejšími plavci, rybáři a jinými místními obyvateli, kteří pracovali kolem řeky. Síň voroplavby na Vltavě obsahuje sbírku dobových předmětů, nářadí a dokumentů. Budova bývalé celnice na Výtoni čp. 412, na dnešním Rašínově nábřeží, je vedle raně barokního původního farního kostelíka sv. Rašínovo nábřeží je v současné době nejatraktivnější, nejcennější a společensky nejživější prostor u řeky Vltavy. Nachází se v úseku mezi výběžkem vyšehradské skály u Výtoně a Jiráskovým mostem u Žofína.
Bednáři: Strážci pivních sudů
Namále měli také bednáři, nebýt pivovaru Plzeňský Prazdroj. Je jedním z posledních míst v Evropě, kde se s láskou udržuje tradiční bednářské řemeslo a parta bednářů se tu dodnes stará o ležácké sudy a dubové kádě, v nichž ve sklepech kvasí a zraje pivo. A samozřejmě starší předávají své znalosti mladším, aby tohle krásné a prastaré řemeslo nezaniklo. Plzeňský pivovar je jedním z posledních míst v Evropě, kde se tradiční bednářské řemeslo zachovává. Bednáři se zde starají o ležácké sudy a dubové kádě, v nichž ve sklepích kvasí a zraje pivo. Dvakrát do roka provádí smolení sudů. Od prosince 2018 jsou bednáři Plzeňského Prazdroje zapsáni v národním seznamu kulturního dědictví a usilují o záznam na seznamu UNESCO.
Lesní řemesla: Uhlíři, kolomazníci a smolaři
Obecně se zdá, že na Plzeňsku starým řemeslům přejí. Například Sigmondova naučná stezka vede nejenom hezkou krajinou kolem Boleveckých rybníků, ale také kolem staré kolomazné pece. V pecích kolomazníci z dehtu získaného od uhlířů a starého oleje nebo jiného tuku vařili kolomaz. Ta se používala k mazání náprav u vozů i trakařů a byla univerzálním mazadlem strojů až do 19. století. V Lomanech u Plas v Muzeu těžby borové smoly nahlédnete pod pokličku smolařům, kteří se zabývali těžbou borové smoly. Tohle řemeslo žilo ještě v 70. letech 20. století. V hájovně v Lomanech u Plas je muzeum věnované těžbě smoly, které vám ukáže nástroje i nádoby potřebné k těžbě, dobové fotografie a další exponáty, které připomínají historii lesnictví v regionu.
Čtěte také: Vývoj řemesel v regionu
Názvy míst a obcí Smolov, Smoleč, Dehtáře, Smolín, Milíře, Uhlířské Janovice či Uhlířský vrch vypovídají o důležitosti uhlířství, dehtářství a kolomaznictví, takzvaných lesních řemesel. Uhlířské milíře i dehtárny stávaly v těsné blízkosti základní a zcela nezbytné suroviny - dřeva, tedy na okrajích lesů. Výroba dřevěného uhlí ostatně patří k nejstarším řemeslům vůbec, byla známa již v pravěku a dřevěné uhlí bylo nezbytnou surovinou pro výrobu kovů, skla a střelného prachu. Konec řemesla přišel v 19. století. V německy mluvících zemích je uhlířství zapsané na Seznamu světového nehmotného dědictví UNESCO, u nás můžete tradiční pálení uhlí občas vidět jako letní atrakci ve skanzenech či muzeích. Přírodní památka Uhlířský vrch (672 m n.m.) je jednou z nejmladších sopek na našem území. Dnes již vyhaslá čtvrtohorní sopka soptila naposledy zhruba před 1,7 milióny let. V 19.století byl na jejím úbočí otevřen lom, ve kterém se až do druhé poloviny 20.
Prastaré dovednosti předků můžete poznat také každoročně v srpnu, kdy u Dolského mlýna v národním parku České Švýcarsko probíhá týden věnovaný lesním řemeslům.
Cvokaři: Hřebíky a cvočky z Rožmitálu
Ve Starém Rožmitálu, což je součást Rožmitálu pod Třemšínem a leží jen kousek za hranicemi Plzeňského kraje, pak objevíte Cvokařské muzeum. Nejde o výletní cíl pro potrhlé kamarády, ale o místo, kde se seznámíte s dalším prastarým řemeslem. Výrobou cvoků a cvočků se tu kdysi zabývali v každé druhé chalupě, kromě toho cvokaři vyráběli například hřebíky, skoby nebo kramle. Jediné muzeum v ČR a možná i v Evropě, či dokonce ve světě věnované zaniklému řemeslu cvokařskému. Muzeum najdete v Aleji Johanky ve Starém Rožmitálu, městské části Rožmitálu pod Třemšínem. Otevřeno je denně mimo zimní měsíce, od slušné hodiny ranní do soumraku. Vstup je volný a nutný.
Další zaniklá řemesla: Abeceda zapomnění
Kdybychom ze zaniklých řemesel měli sestavit abecedu, začínali bychom poněkud nevesele u andělíčkářek: za libozvučným označením se skrývaly ženy, které prováděly potraty. Následují brabenáři: živili se sbíráním mravenčích kukel, které se sušily a sloužily jako krmivo pro zpěvné ptáky. Dráteníci vzkvétalo zejména v Krušných horách, ale už v polovině 19. století chodívali od vesnice k vesnici a oplétáním drátů opravovali a zpevňovali prasklé hliněné nádoby. Nabízeli také třeba pastičky na myši a další výrobky z drátu a plechu, podobné jako vídáte ve stáncích na historických jarmarcích. Pod D patří též doškaři, tedy výrobci došků, krytiny ze slámy. Následují formani, tedy povozníci a kočí nákladních vozů, jen ti dnešní vyměnili koně za dodávky nebo náklaďáky. Jirchář byl řemeslník vydělávající kůže hlinitými solemi. Nebezpečná profese spojená s mnoha chorobami, například neštovicemi, svrabem, tyfem nebo cholerou, bylo hadrnictví. Ke kolomazníkům měl blízko koptař, který pálením smolného dřeva, uhlí, dehtu a pryskyřic v peci s dlouhým komínem a komorou na lapání sazí vyráběl z takto vzniklé hmoty černočernou barvu pro výrobce tuší, inkoustu, knihtiskařských barev či barev na látky. A pak tu samozřejmě byli koudelníci, které znáte z písničky Já jsem z Kutné Hory koudelníkův syn. Lampář chodil večer po městě, přes rameno nesl dlouhou dřevěnou tyč s knotem, později u plynových pouličních lamp s hákem, a rozsvěcoval světla. Ráno potom zase lampy zhasínal. Ponocný bděl nad spícími městy a vesnicemi a hlídal jejich obyvatele před nebezpečím. Ponocné dodnes můžete potkat v Domažlicích a ve Znojmě, ovšem pánové v náležitém historickém outfitu jsou hlavně atrakcí pro turisty. Ras, pohodný neboli antoušek byl člověk, který likvidoval uhynulá zvířata anebo odchytával ta toulavá. Prachař byl výrobce střelného prachu. Sanytr coby materiál potřebný pro jeho výrobu, tedy ve vodě rozpustné vápenné soli, bylo nutné seškrabávat ze zdí chlévů a sklepů. Ještě docela nedávno seděly na telefonních ústřednách a poštách spojovatelky a ručně propojovaly telefonické hovory. Zvěrokleštiči neboli miškáři kastrovali hospodářská zvířata. Obec Komňa v Bílých Karpatech na Uherskohradišťsku otevřela unikátní muzeum, které přibližuje život takzvaných zvěrokleštičů neboli miškářů v druhé polovině 19. století.
Lesní sklo a hyalit: Zapomenuté poklady sklářství
Znáte lesní sklo a hyalit? Nad českým tradičním i moderním sklem budete žasnout. Platí to pro současné výrobky českých sklářů i pro sklo z dávné minulosti: třeba tajemně nazelenalé lesní sklo anebo černočerný, mramorovaný nebo červený hyalit. Jejich čas je dávno pryč, přesto nás prastaré skleněné poháry a džbány dodnes fascinují svou hrou barevných skel.
Čtěte také: Průvodce zrušením řemeslné živnosti
Lampář na Karlově mostě: Světlo v předvánočním čase
V předvánočním čase, od 1. do 23. prosince 2024, máte jedinečnou možnost potkat na Karlově mostě lampáře v historickém obleku, který rozsvěcí plynové osvětlení pomocí dlouhé tyče. Se svou prací začíná lampář současně s rozsvícením veřejného osvětlení - tj. asi v 16:05 až 16:15, podle toho, jak se zkracuje den.
Oživení tradic: Muzea, skanzeny a workshopy
Historie žije! Národ, který se nedokáže poučit ze svojí historie, je odsouzen k zániku. Proto máme k dispozici bezpočet muzeí a expozicí, které jsou věnovány historii a archeologii. Existuje muzeum vah nebo olomouckých tvarůžků, muzeum má třeba umělý mezinárodní jazyk esperanto nebo těžba borové smoly. Speciální muzeum je zaměřeno například také na řeznickou profesi, vorařství či chov perlorodek.
Chtěli byste vidět starobylou mlýnici v provozu? Přijeďte do Býkovic a v muzeu Porčův mlýn se dozvíte vše o tom, jak se mlelo obilí za starých časů. V obci Jivjany na Domažlicku se nachází keltský skanzen zaměřený na řemeslnou výrobu a historii bydlení v době železné. Město Slavičín je bohaté na své kulturní a historické památky. V muzeu je stálá expozice zabývající se leteckou bitvou, která se 29. srpna roku 1944 odehrála ve vzdušném prostoru Slavičína a jeho blízkého okolí. Stálá expozice muzea je zaměřena na život lidí pod brumovským hradem, na typická řemesla a vybavení domácnosti. Historie provaznictví s praktickou ukázkou! Expozice, jediná v Čechách, představuje historii i současnost provaznického řemesla i provaznických rodů. Svou výstavní plochou 2600 m² je největší svého druhu v České republice.
V českokrumlovském Fotoateliéru Seidel se konal workshop výroby dřevěných hraček. Děti tu spatřily, jak se vyrábějí dřevěné staročeské hračky a mohly se do výroby také zapojit. Mistr řezbář Jiří Drhovský se věnuje výrobě dřevěných hraček již čtyřicet let. Pod jeho rukama vznikly koníci, koníci na kolečkách i se žebřiňáčky, malí koníci houpací i s vojákem na zádech, různé panenky a panáčci, pasáčci s ovečkami, čertíci a podobně. Truhlařina a modelářství jsou si blízké, vše se musí udělat ze dřeva. Dřevěné hračky jsou bytelné a děti k nim mají tvůrčí vztah. Hračky vyrábí hlavně ze smrku - na Šumavě se dělalo ze smrku hodně. Pak soustružené věci z olše, z javoru, buku, ale hlavní je ten smrk. Za špičkovou úroveň práce mu byl v roce 2001udělen prestižní titul MK ČR Nositel tradice lidových řemesel a v roce 2012 obdržel poprvé udělovanou Cenu hejtmana Jihočeského kraje za rozvoj a lidových tradic regionu.
V Ostré bylo otevřeno Centrum řemesel a bylinných zahrad. Centrum řemesel vzniklo myšlenkou ukázat nejen zapomenutá řemesla, ale i význam a podíl řady přírodních materiálů při výrobě běžných věcí, které nás v denním životě obklopují. Centrum řemesel není replikou, ale kulisami, jimiž bychom rádi navodili dobovou atmosféru a pokusili se zasadit tradiční řemesla do určitého kontextu a přiblížit život našich předků.
Čtěte také: EET: Vše, co potřebujete vědět
Podpora lidových řemesel v současnosti
Technické vynálezy změnily během desítek let řemesla, která se dříve předávala z generace na generaci. Po zrušení Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV) se část bývalých pracovníků ÚLUV stala členy Sdružení lidových řemeslníků a výrobců. Vedle Sdružení lidových řemeslníků a výrobců vznikla také různá samostatná profesní sdružení jako například Sdružení uměleckých kovářů v Brně, Vzdělávací spolek uměleckých řemesel a Svaz drobných řemeslníků a umělců v Praze, nebo Asociace malířek a malířů kraslic v Libotenicích. Po zrušení ÚLUV a jeho Krásných jizeb našli lidoví řemeslníci možnost prodávat své výrobky na tzv. trzích lidových řemesel, které se v devadesátých letech rozšířily ve městech zejména u příležitostí obnovy bývalých „jarmarků“, nebo při folklorních festivalech. Vznikly také monotematické trhy, organizované na ekonomickém základě jako například známé hrnčířské trhy v Berouně nebo v Kunštátě.
V obecné poloze všechny výhody civilizace a vlastně i naše existence jsou založeny na tom, že se učíme prostřednictvím tradic. S růstem vzdělanosti a materiálních jistot roste i touha člověka po poznávání a využívání dosavadních hodnot, vytvořených generacemi, k obohacení jeho současného života. Vláda České republiky přijala usnesení ke Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice. V oboru péče o uchovávání a rozvoj lidových řemesel a lidové umělecké výroby se mohou zainteresované organizace opírat o formulace Úmluvy o zachování nemateriálního kulturního dědictví, přijaté Generální konferencí UNESCO, v níž se zdůrazňuje - vedle jiných jevů - zejména „dovednosti spojené s lidovými řemesly.“
tags: #zanikající #řemesla #zpracování #dřeva