Historie vyšívání: Od pravěkých stehů po moderní technologie
Výšivka, jedna z nejstarších textilních technik, provází lidstvo po tisíce let. Od prvotních ručně šitých vzorů až po moderní strojové vyšívání prošla tato technika neuvěřitelným vývojem. Symboly vypráví příběhy, a proto si zaslouží důstojné ztvárnění.
Počátky vyšívání v pravěku a starověku
Nejstarší dochované důkazy o výšivce pocházejí z pravěku, kdy lidé zdobili své oděvy a obydlí jednoduchými stehy. Úplně první oblast, ve které bylo vyšívání známo, byla Čína. V Číně se vyšívalo již v pravěku. Do dalších oblastí vyšívání dorazilo mnohem později. Nejprve se rozšířilo do Indie a do Egypta, což potvrzují nálezy staré přibližně 3600 let. Ve starověkém Egyptě, Číně a Mezopotámii byla výšivka znakem bohatství a vysokého postavení.
Výšivka ve středověku a renesanci
Evropa si na počátek vyšívání musela počkat ještě další dlouhá staletí. Kdy přesně se v Evropě začalo s vyšíváním, není bohužel známo. Odhady hovoří o začátku vyšívání na počátku našeho letopočtu. Avšak nejstarší dochovaná památka pochází z 11. století. Ve středověku se výšivka stala nejen dekorativní technikou, ale také způsobem, jak vyprávět příběhy. Známá „Bayeuxská tapiserie“ ze 11. století, která zachycuje normanské dobytí Anglie, je jedním z nejvýznamnějších děl té doby. Touto památkou je 70 metrů dlouhý a 50 cm široký nástěnný koberec ve francouzském městě Bayeux. V České republice je skutečným pokladem vyšívaná Heinigenská tapisérie. Běžně se vyšívaly obrazy, prapory a zástavy a pochopitelně především oděv a bytový textil.
V období renesance a baroka se výšivka dostala na vrchol popularity. Byla spojována s luxusem a ručně vyšívané látky zdobené perlami a drahými kameny byly symbolem prestiže. Renesance přinesla zajímavý rozvoj vyšívání. Šířit se totiž začala nová vyšívací technika, tzv. bílé vyšívání, které nejprve sloužilo k výrobě osobního prádla, později kapesníků, ubrusů a přehozů.
Průmyslová revoluce a strojové vyšívání
S příchodem průmyslové revoluce se výroba textilií výrazně změnila. Vývojem šicích a vyšívacích strojů se zabýváme v jiném článku, avšak mechanizace šití se nevyhnula ani vyšívání. Objevily se první vyšívací stroje, což vedlo k masové produkci vyšívaných ozdob. A tak v 19. století, kdy byl vynalezen vyšívací stroj, přichází nový impuls pro rozvoj vyšívání. Vůbec první vyšívací stroj byl vyvinut v roce 1829 ve Francii. Vyšívání od té doby dostalo nový rozměr. Předně se vyhotovení výšivky zrychlilo a zpřesnilo.
Čtěte také: Návody na vyšívání kuchyňských motivů
Ruční vyšívání: Techniky a materiály
Jelikož existuje mnoho druhů vyšívání, existuje také velké množství kritérií, podle kterých se vyšívání dělí do skupin. Nejčastěji používané je dělení podle barvy podkladového materiálu na bílé vyšívání a pestré vyšívání. Ruční vyšívání vyžaduje mnoho trpělivosti a pozornosti, a přesto je velmi oblíbené u žen všech generací.
Jako základní prvek pro ruční vyšívání slouží steh. Vyšívacích stehů existuje mnoho desítek, z těch jsme pro základní seznámí s vyšíváním vybrali tři následující:
- Křížový steh: Jedná se o nejjednodušší techniku, kdy se dva stehy překřižují pod úhlem 90°. Od tohoto stehu jsou odvozené například gobelínový steh či tkací steh. Vyšívání křížkovým stehem je velmi populární, má působivý výsledek a je i trochu tolerantní k jemným nepřesnostem. Všichni známe ze školy :-)
- Kelim: Tyto stehy vypadají jako pletená očka a vytvářejí vodorovné žebrování. Od stehu kelim se odvodil další typ stehu, tzv. stonkový steh, který je žebrovaný kolmo. Obě žebrování se potom spojí diagonálními stehy dohromady, a tak vytvoří originální ozdobné obrazce, které lze vidět například na kobercích.
- Řetězový steh: Řetězový steh je dvojitý steh, v němž je nit protažena každým otvorem v tkanině ze spodu směrem nahoru. Po tomto jednosměrném protažení se vytvoří smyčka a nit se táhne opačným směrem.
Jelikož stehy nebyly používány vždy pouze jediným způsobem, ale ti, kteří vyšívali, zkoušeli různě experimentovat, vyvinuly se z původních druhů stehů nové a zajímavé techniky, například ažur, florentská výšivka, malování jehlou, hardanger, a řada dalších.
Materiál pro vyšívání
Ruční vyšívání se neobejde bez některých pomůcek a bez materiálu. Materiálem jsou vždy příze (zpravidla sekané) a podkladový materiál. Výběr příze je nutné podřídit druhu a kvalitě techniky vyšívání.
Nejpoužívanější jsou příze z mercerovanné bavlny. Pokud budete vyšívat výšivky ke slavnostním účelům, je vhodné použít přizi s příměsípokovovaných vláken, jako je např. VI/PES. Pro výrobu tapiserií a gobelínů slouží vlněná měkce točená příze, a pro plochý steh, malování jehlou, stínovou výšivku a další podobné techniky se výborně hodí příze z nekonečných viskózových vláken. Vyšívací příze (zpravidla skaná) se přizpůsobuje druhem a kvalitou technice vyšívání. Vyšívacích přízí je mnoho, nejčastěji se používá mulinka a bavlnka. Mulinka se skládá ze šesti nitek, které můžeme podle potřeby rozdělit a vyšívat tak požadovaným množstvím nitek.
Čtěte také: Vše o vyšívacích rámečcích
Jako podkladový materiál slouží tkanina, nejčastěji bavlněná, ale dobře poslouží i tkanina lněná, konopná nebo hedvábná. Vybraná tkanina ovšem musí mít přesně stejný počet osnovních a útkových nití, které se nesmějí posouvat. Mezery mezi těmito nitěmi musí vytvářet přesné čtverce (např. kanava či stramín). Jako podkladový materiál se používá tkanina, která je nejčastěji bavlněná (např. batist), lněná, konopná nebo hedvábná.
Pomůcky pro vyšívání
Pro ruční vyšívání se používají také nezbytné pomůcky. Jehly pro vyšívání mají širší oušku než jehly na šití. Velikost jehly závisí na druhu výšivky. Další pomůckou pro vyšívání je rám. Rámy pro vyšívání bývají obvykle kulaté a skládají se ze dvou kruhů. Ty slouží ke stisknutí a napnutí podkladové tkaniny.
Strojové vyšívání: Moderní technologie a možnosti
Vyšívací stroje vycházejí z principu ručního vyšívání, avšak malý rozdíl zde lze nalézt. Vyšívací stroj pohybuje podkladovou tkaninu různými směry podle požadovaného vzoru výšivky, aby se mohla jehla vpichovat kolmo k ní ze stále stejného místa. Moderní vyšívací stroje jsou vybaveny více jehlami, takže se výroba zrychluje, protože není nutné například čekat na výměnu barvy vyšívací příze. Moderní vyšívací stroje také mohou vyrábět výšivky různými, často složitými, technologiemi a dosáhnout tak požadovaného efektu, vysoké kvality a dlouhé životnosti.
Například současné vyšívací stroje, které využívají různých programů a jsou řízené počítačem, vyhotoví až 1 500 stehů za minutu. Dnešní stroje vyšívají například rychlostí až 1 500 stehů za minutu, jsou řízeny počítačem a mohou být doplněny různými automatizačními prvky.
Dnešní vyšívací stroje se rozdělují na:
Čtěte také: Kreativní sada pro papírové vyšívání
- jednojehlové stroje - které slouží na křížový steh
- vícejehlové stroje - které jsou konstruované na plochý steh nebo jako tzv.
Jako první byly typické jedno jehlové vyšívací stroje, které celkem autenticky napodobují ruční vyšívání, a to i při výrobě. Rozdíl je pouze v tom, že podkladová tkanina se pohybuje různými směry, ale jehla je vpichována stále kolmo.
Slovácké výšivky: Regionální tradice a umění
Historie slováckých výšivek sahá až do 19. století, kdy se začaly vyrábět na vesnicích v okolí Uherského Hradiště. Slovácké výšivky byly původně inspirovány tradičními lidovými kroji a vyšíváním na krojích. Tyto vzory byly postupně přizpůsobovány pro výrobu výšivek a rozvíjeny o nové motivy, které odrážely místní tradice, obyčeje a život na vesnici. Během 20. století se slovácké výšivky staly ještě populárnější a začaly být vyráběny komerčně.
V současné době jsou slovácké výšivky často používány jako dekorace na ubrusy, polštáře, záclony, ručníky a další textilní výrobky. Slovácké výšivky jsou dodnes symbolem regionální identity a jsou velmi ceněny pro svou krásu a uměleckou hodnotu.
Výšivka dnes: Móda, umění a funkčnost
Ve 20. století se výšivka těší oblibě nejen v tradičním pojetí, ale i jako moderní umělecký a designový prvek. Díky digitálním vyšívacím strojům lze vytvořit složité vzory s dokonalou přesností. S neustálým vývojem technologií se výšivka posouvá do nových dimenzí. Kombinace tradičních technik s moderními materiály, jako jsou smart textilie a ekologické nitě, otevírá nové možnosti.
Výšivky jsou krásným způsobem, jak přidat osobní nádech k oblečení nebo doplňkům. Výšivky a nášivky jsou v dnešní době čím dál oblíbenější a představují určitou ozdobu, která může zásadně změnit charakter oblečení, na němž je umístěna. Může vyjádřit náš styl. Nabízí člověku možnost upravit vzhled nebo parametry zvoleného oblečení dle svých představ a tím vytvářet originalitu, kterou se budete odlišovat. Dnes je celá řada různých typů a druhů výšivek. Nejčastěji se vyšívají například loga společností na trička, pracovní oblečení, kšiltovky nebo jiné oblečení. Výšivky lze použít také na technických textiliích. Hlavním cílem je v tomto případě zlepšení mechanických vlastností textilií.
Zachování tradice a budoucnost vyšívání
Řádové sestry v klášterních školách svěřily tajemství ruční výšivky našim vyšívačkám, na nás je nyní tuto krásnou tradici uchovat. A to nelze jinak, než při zachování tradičních postupů. Vlastní stehy dnes sice vytváří jehla vyšívacího stroje, nikoliv však automatického! Motivy na látku vypichujeme přes průsvitnou šablonu po vzoru předků ručně, tzv. inkoustem notredamských jeptišek. Přesnou recepturu tohoto inkoustu zná v České republice pouze hrstka vyšívaček, které si jeho složení střeží jako oko v hlavě. V budoucnu ho pak předají svým následovnicím. V žádném případě nepoužíváme počítačově předtištěné šablony, které se zašívají spolu se stehy do výšivky, a bohužel se dnes staly velkým nešvarem původního řemesla. Naše vyšívačky musí s využitím svého výjimečného nadání, podle tečkami předkresleného vzoru, vést jehlu způsobem, jako když malíř ztvárňuje malbu na plátno dle předlohy. Tato vyšší pracnost je spolu s mistrovským ovládáním různých vyšívacích technik zárukou skutečné originální hodnoty. Jen díky ní vynikne plasticita výšivky, dokonalé stínování a překrásný dojem z výšivky jako celku.
Prapory vyrobené klasicky, precizní ruční prací a z těch nejlepších materiálů, mají velice dlouhou životnost. V rámci restaurování a konzervace praporů zachraňujeme mnohdy i více než 100 let staré exempláře. Výjimkou nejsou ani prapory, které dosáhly úctyhodného věku téměř 200 let.