Tvoření slov přejímky: etymologie, adaptace a vliv jazykového kontaktu
Jazykový kontakt, neboli výsledek interakce dvou či více jazyků, vede k přejímání, což je proces replikace jazykového materiálu nebo vzorů z modelového jazyka (výchozího, zdrojového) do jazyka replikujícího (cílového, přijímacího). Přejímka zahrnuje integraci přejatého materiálu (např. sweater > svetr) nebo vzoru (české onikání podle německého vzoru) do systému cílového jazyka. Adaptace je průvodním jevem výpůjčky. Replikace materiálu a vzorů se mohou kombinovat v hybridních výpůjčkách, jako je být in (< be in) nebo brněnské něm. verwoschliwieren (< zošklivit). V důsledku jazykového kontaktu dochází i ke změně frekvence jazykových prostředků podle vzoru jiného jazyka.
Typy přejímek
Přejímky se dělí na lexikální a vzorové. Lexikální přejímky, týkající se plnovýznamových slov, jsou obvykle vědomé a vznikají tam, kde existuje potřeba pojmenování nového jevu. Repliky vzorů se neobejdou bez bilingvismu. Interference, jak se přejímky také označují v psycholingvistice, zahrnují přenos výslovnostních pravidel, slovosledných nebo syntaktických vzorů z modelového jazyka do jazyka replikujícího, což může být důsledkem nedokonalého osvojení druhého jazyka. Lingvistika chyb se zabývá interferencemi, které se nestaly součástí jazykového systému.
Replikace materiálu
Replikou materiálu rozumíme fonetické, fonologické, grafematické, morfematické a lexikální výpůjčky.
- Fonetické výpůjčky: Posílení depalatalizace mluvčími němčiny, kteří přešli na češtinu.
- Fonologické výpůjčky: Převzetí fonému f v důsledku lexikálních výpůjček.
- Grafematické výpůjčky: Převzetí a adaptace řecké abecedy pro staroslověnštinu nebo latinské abecedy pro češtinu.
- Morfematické výpůjčky: Abstrahované formanty ze slovotvorných typů jako -ista (houslista, sborista), -ismus (čechismus, hyenismus), -izovat (telefonizovat, amerikanizovat).
- Lexikální výpůjčky: barva < Farbe, flaška < Flasche, dealer < dealer, job < job, byznys < business.
Lexikální výpůjčky jsou nejrozšířenější, proto se pro ně používají specializované termíny jako loanword nebo Lehnwort. U lexikálních výpůjček se sleduje jejich výslovnostní, pravopisná a morfosyntaktická adaptace. Rozlišují se přímé výpůjčky (např. goal > gól) a deriváty, které představují další úroveň adaptace (např. barva → barvičky, barvit).
Replikace vzorů (kalcích)
Replikou vzorů rozumíme „převody“ vzorů z modelového jazyka do jazyka replikujícího. Kalcích mohou mít původ substrátový, superstrátový nebo adstrátový. K výpůjčkám vzorů lze přiřadit repliky vzorů slovotvorných (např. bohabojný < gottesfürtig), morfosyntaktických (např. vznik německého futura na bázi českého futura složeného), syntaktických (větné vzory, slovosled, syntaktické konstrukce) a pragmatických funkcí (např. rozšíření formálního vykání podle němčiny).
Čtěte také: Návody na podzimní aktivity s dětmi
V případě replik onomaziologických vzorů se jedná o sémantické výpůjčky. Například české slovo proud získalo v 19. století nový význam v elektrotechnice podle německého slova Strom. Dochází i k překladům odvozených nebo složených slov (např. názor < Anschauung) nebo celých syntagmat (Lehnübersetzung). U frazeologických kalků dochází k překladu se zachováním struktury cizojazyčného frazému (např. být v obraze < im Bilde sein).
Výpůjčky textové a stylové
Pokud se uživatel jazyka orientuje při produkci textu podle dopisních vzorníků, lze hovořit o výpůjčkách textových nebo stylových. Například v důsledku vlivu latiny na češtinu v době humanismu došlo k převzetí složité periody ciceronského typu.
Důvody lexikálních přejímek
Důvody lexikálních výpůjček jsou mezera v systému (přejímání novinek spolu s označením), potřeba prestižního označení nebo expresivního výrazu. Funkční potřeba sehrála roli při zachování germanismů v běžně mluvené češtině.
Etymologie a definice přejímky
Definice přejímky jako repliky modelového jazyka zdůrazňuje významové posuny a adaptaci. Pomáhá rozlišit mezi modelovým jazykem a jazykem, z něhož slovo původně pochází. Například české slovo žalm je germanismus, i když etymologicky pochází z latinského psalmus.
Definice v. jako repliky se otevírá prostor i pro uchopení výpůjček, pro které potenciálně existuje více modelů, jako je tomu u č. papež, resp. pro které se vychází z univerzalizovaného modelu, jako je tomu u internacionalismů či evropeismů.
Čtěte také: Tvoření vánočních zvonečků
Výpůjčky a cizí slova
Staré výpůjčky jsou plně adaptované a nepociťují se jako cizí (např. osel). Novodobé výpůjčky jsou často ne zcela adaptované a pociťované jako cizí (např. basketbal). Rozhodující je sociolingvistické hledisko. Od výpůjček se odlišuje střídání kódů a ad hoc výpůjčky. Jako výpůjčky se chápou i citátová slova.
Výpůjčky jako reflexe kulturního kontaktu
Výpůjčky a jejich potlačování vypovídají o kulturních a jazykových kontaktech i jazykových konfliktech. Purismus namířený proti němčině lze chápat jako specifickou formu jazykového plánování. Jazykové ideologie jsou i v pozadí tolerance vůči výpůjčkám z angličtiny.
Výpůjčky podle stylistických příznaků
- Spisovné: džem, župan
- Odborné: progredovat, torakoskopie
- Obecné: mašina, barák, mejlovat
- Slangové: kompík, rašple
- Argotické: feťák, bonzák
Regionální přejímky z němčiny
V jihozápadočeském regionu se vyskytují regionální přejímky z němčiny, které charakterizují typ člověka nebo řemeslnické pojmenování (např. cuchta, ponk, šnytlík). Některá příznaková slova jsou užívána starší generací (např. ramlík, cuk, kaslík).
Výzkum germanismů v češtině
Germanismy se zabývala řada slavistů. V 19. století převládaly puristické snahy o vymýcení německých prvků. Od konce 19. století vznikaly i nepuristicky pojaté práce o lexikálních výpůjčkách. Nejrozsáhlejší monografii o germanismech napsal Mayer (1927). V roce 2004 uveřejnil Newerkla (2004, 2011) obsáhlou publikaci o lexikálním materiálu převzatém z němčiny do češtiny a slovenštiny.
Jazykový kontakt a konvergence
Vedle slov přejatých z němčiny se lingvisté zajímají o výpůjčky na úrovni fonetiky, fonologie, slovotvorby, sémantiky a syntaxe. S ohledem na jazykovou konvergenci češtiny a němčiny se předpokládá existence středoevropského jazykového svazu.
Čtěte také: Nápady pro vánoční tvoření
Chronologie a sémantické oblasti německých výpůjček
Nejstarší vrstva německých výpůjček pochází z období před vydělením pračeštiny z praslovanštiny a je spojena s církví a náboženstvím (např. biskup, mnich). K masivnímu přejímání docházelo ve 13.-14. století v souvislosti s německou kolonizací a týkalo se různých sémantických oblastí (církev, rytířstvo, vojenství, hornictví, řemesla, města, hospodářství, kuchyně, hra, lékařství, látky). K přejímání docházelo i v dalších stoletích, a to jak ze spisovných, tak i z mluvených variet němčiny.
Integrace výpůjček z němčiny
Slova přejatá z němčiny podléhají změnám v plánu fonologickém, morfonologickém, morfologickém a slovotvorném. Dochází k fonologické adaptaci (např. felčar < feldscher), asimilaci, disimilaci, elizi, metatezi a vkládání hlásek. V rovině morfonologické a morfologické existuje řada produktivních sufixů (např. -unk-). Přejatá slovesa se začleňovala do slovesných tříd. Přejatá přídavná jména jsou často nesklonná. Přejatá příslovce a partikule fungují v expresivní mluvě.
tags: #tvoření #slov #přejímky #etymologie