Tvoření pro děti s využitím přírodních materiálů: Kreativní nápady a inspirace

Příroda nám nabízí nepřeberné množství materiálů, které můžeme s dětmi využít k tvoření. Tato činnost není jen zábavná, ale má i řadu pozitivních dopadů na rozvoj dítěte. Vyrábění z přírodních materiálů je v podstatě upcycling v praxi, učí děti vnímat krásu v jednoduchosti a podporuje jejich kreativitu.

Proč tvořit s dětmi z přírodních materiálů?

Tvoření s přírodninami má mnoho výhod:

  • Rozvoj fantazie a kreativity: Přírodní materiály podněcují děti k volnému tvoření bez striktních návodů, což rozvíjí jejich fantazii a kreativitu.
  • Podpora jemné motoriky a koordinace oko-ruka: Manipulace s drobnými přírodninami, jako jsou kamínky, listy nebo větvičky, zlepšuje jemnou motoriku a koordinaci oko-ruka.
  • Učení hrou: Tvoření s přírodou nenásilně učí děti poznávat různé druhy rostlin, stromů a dalších prvků přírody.
  • Upcycling v praxi: Děti se učí, že i z "odpadu" se dá vytvořit něco krásného a užitečného.
  • Společně strávený čas v přírodě: Samotnému tvoření často předchází sběr materiálu v přírodě, což je skvělá příležitost pro rodinný výlet a poznávání okolí.

Nápady na tvoření z přírodních materiálů

Možností, co se dá s dětmi z přírodnin vyrobit, je téměř nekonečné množství. Zde je několik tipů, které můžete vyzkoušet:

1. Barvy přírody a barevné hrátky

  • Objevování barev v přírodě: Vydejte se s dětmi na procházku a zaměřte se na různé odstíny barev, které se kolem vás nacházejí.
  • Barevný koláč: Děti si mohou namalovat kruh nebo koláč a vyplnit ho různými odstíny barev, které v přírodě viděly.
  • Barevné kolíčky: Vyrobte si sadu barevných kolíčků, kterými můžete přichytit barevné úlovky na papír nebo provázek.
  • Barevné kostičky: Menší děti ocení, když do pátrání po barvách zapojíte i odstíny jejich oblíbené stavebnice.

Na závěr se můžete s dětmi podělit o to, co je při hledání barev překvapilo, jaká barva se hledala nejobtížněji, a která má nejvíce odstínů.

2. Okna do krajiny

Stačí rámeček nebo okénko pro každého žáka. Ideálně s prostorem pro vlastní ztvárnění vybrané krajiny. Je na autorech, zda si vyberou detail nebo široký celek. Cílem je zaměřit svou pozornost na vnímání krajiny. Pro každého je to něco jiného. Právě díky těmto odlišnostem vznikne vždy skvělá diskuze o krajině, když všichni dokončí svůj obraz a vystaví ho v galerii Příroda (stačí zatížit kamenem či chytit kolíčkem na větev). Hra může být i vhodný startér k hlubšímu soustředění.

Čtěte také: Návody na podzimní aktivity s dětmi

3. Příběhy listových skřítků

Ideální je podzimní čas, ale zajímavé přírodniny k tvoření můžeme najít po celý rok. Aktivitu lze realizovat hned u školy nebo se hodí i na cestu, během které můžeme sbírat vhodné barevné listí, kamínky, větvičky, oříšky, cokoli, co malé tvůrce zaujme a neuškodí přírodě. Když máme dostatek materiálu, můžeme tvořit přímo na zem, na papír nebo vzít přírodniny do třídy.

4. Přírodní barvy z hlíny a rostlin

  • Barvy z půdy: Krásné, přírodní barvy můžeme získat i z půdy. Dá se jimi barvit nejen papír, ale i keramika, dřevo či plátno. Z půdy vyrobíme pigment a spojíme jej pojivem. Pro získání různých pigmentů potřebujeme různě zbarvené typy půdy. Hlínu necháme vyschnout, ideálně několik týdnů. Pak ji prosejeme přes hrubší síto, následně jemnější a nejjemnější prach získáme proséváním přes hrubou látku nebo speciální síto. Z tohoto pigmentu těsně před kreslením vyrobíme barevnou kaši. Pigment s vodou smícháme v poměru 1 : 1 s pojivem a můžeme kreslit. Jako pojivo použijeme kaseinové lepidlo nebo vaječnou temperu. Tu vyrobíme tak, že žloutek z vajíčka smícháme s vodou v poměru 1 : 2. Vaječné pojivo smícháme s pigmentovou kaší. Jako konzervační prostředek použijeme hřebíčkový olej.
  • Barvy z rostlin: Když rozmačkáme rostliny, nebo ještě lépe z nich získáme barvivo, třeba varem, půjde o barvu nestálou, která se vpije do papíru, neudělá vrstvu. Když ale do takto vzniklého barviva přidáme - rozpustíme - arabskou gumu nebo klej (klovatinu - výtok z ovocných stromů - třešní či švestek), získáme hustou stálou barvu, která funguje podobně jako vodovky.

5. Patchwork z listů

Stáhněte si z webu jednoduché šablony na patchwork (do obrázků v googlu zadejte patchwork patterns). Hledejte ty, kde se opakují 3-4 jednoduché obrazce. Každý žák dostane šablonu a vystřižené obrazce tak, aby podle nich mohl vystřihnout tvar z barevného listu. Pak už se rozběhněte po zahradě a dejte se do stříhání listů, děti je lepí na předlohy až zaplní celý obrazec.

6. Zvuky přírody a hudební nástroje

  • Zvukové CD, zvuková mapa: Něco pro nácvik vnímání okolí, ale i vnímání sebe sama. Na tuto aktivitu se každý vybaví vyrobeným CD z pevnějšího papíru, pastelkami a trpělivostí. Každý sám si najde takové místo, kde bude moci být sám a tiše poslouchat dění okolo sebe. Neuškodí, když na chvíli zavře oči, aby se mohl soustředit ušima. Pak ale oči otevřít musí, protože slyšené zaznamenává na připravený nosič. Už nemusí být abstraktní, klidně nakreslí na CD psa, ptáčky, vlak, podle toho, ze které strany mu tyto zvuky přiletěly. Zvuková mapa může být variantou pohybovou - každý sám se prochází vymezeným územím (zahradou, okolím domu) a zaznamenává, jaké zvuky převládají v různých částech plochy.
  • Hudba a zvuky z přírody: Hudba z přírody navazuje na předchozí Zvukovou mapu. Děti dostanou nebo si nakreslí kruh a vyznačí do středu sebe. Pak na domluvený čas zavřou oči a soustředí se na zvuky kolem sebe. Zkouší rozpoznávat nejen to, co zvuk způsobuje (jako u sluchových map), ale navíc zkouší vnímat i barvu hudby, kterou slyší.
  • Na co hrát v přírodě: Venku může vzniknout celý orchestr. Vyzkoušejte, jak hrají dvě borové šišky, když jimi o sebe drnkáte. Objevte rozdíl, jak zní šišky z modřínu a ze smrku. Nebo jak různě cinkají odlišné oblázky. Zavěšené přírodniny otevřou další nové zvuky. Stačí vzít ven provázek a koncert může začít. Dřevěný závěsný xylofon už je jen třešnička na dortu. Vyzkoušejte různé zvuky, např. během cesty. Potom vyberte hudební nástroj pro každého hráče a zkuste se společně vyladit, např. u známé lidovky. Pak přichází na řadu improvizace. Vytvořte např.
  • Tečka čárka čárka tečka: 1) Vyzvěte žáky, aby se zamysleli nad délkami jednotlivých slov. Zkuste jim pár slov nabídnout (ČÁP, JETEL, ZAHRADA, ZÁHON, JEHLIČÍ,…) a seznamte je s tím, že budou skládat různá slova z čárek a teček. 2) Dlouhá slabika ve slově bude zastoupena čárkou a krátká slabika zase tečkou. Potom nechte děti (ve dvojicích, nebo ve skupinách) posbírat klacíky a například kamínky (nebo jiné přírodniny, které by znázorňovaly tečku). 3) Jako první dětem zadáte (napíšete křídou na chodník, na venkovní tabuli, na papír/plakát, který pověsíte venku) slova a ony musí poskládat jejich správnou „partituru“. Klidně 10 slov. 4) Poté můžete role vyměnit a vy (jako učitel) můžete napsat „partituru“ a děti vymýšlí na papír/tabulku/chodník, které slovo by to mohlo být. 5) Poslední varianta může být ponechána na dětech samotných.
  • Zvuková hádanka: To je taková malá rozcvička. Hlavní muzikant (učitel, lektor, jedno z dětí) nashromáždí různé přírodniny, které může rozeznít. Hádající posluchači buď vždycky na chvíli zavřou oči nebo se otočí zády nebo prostě jsou na druhé straně opony, než kde hraje muzikant. Ten vybírá nástroje a hraje na ně, ostatní podle sluchu hádají. Využijte i různé pohyby a vzájemné kombinace - ťukání, tření, štěrchání v dlaních.
  • Hudební detektivové: aneb Zvukové pexeso v pohybu - podobné uspořádání jako při Zvukové hádance. Jen s tím rozdílem, že muzikant hraje, ale nástroj neukáže. Posluchači se snaží ve svém okolí najít takový nástroj, který bude hrát stejně jako ten muzikantův.
  • Přírodní orchestr: Cílem je samostatně zkoumat, jak co spolu hraje, zkoušet různé kombinace živé i neživé přírody. Klidně si toho vyzkoušejte víc a nakonec vyberte nástroj, který vám nejlíp padne do ruky nebo zní nejpříjemněji vašim uším. Uvádíme několik motivačních příběhů, které jsme někdy pro vznik přírodního orchestru použili: - chystá se lesní (luční, zahradní) slavnost, na které mají víly tancovat, je potřeba sehnat hudebníky - nějaký přírodní kmen vybírá nového náčelníka podle písně, kterou dokáže se svými pomocníky zahrát (zazpívat, zatančit) - přivolávání (zahánění) deště - Česká filharmonie letěla na zájezd do Japonska, ale jejich letadlo letělo bouří a otevřel se zavazadlový prostor. Společné mají to, že po shromáždění všechny nástroje rozezníme a zapojíme je i do písničky.
  • Orchestr s dirigentem: Když už máte nástroje pohromadě z předchozí aktivity, tak muzikanty rozdělte jako v opravdovém orchestru do skupin podle nástrojů. Na jednu stranu si stoupnou ti, kteří ťukají kamínky, na druhou ti, kdo škrtají klackem přes šupiny šišek, na další ti se skořápkami ořechů či s šustícím listím. Dirigent nejprve nechá hrát každou hudební sekci zvlášť. Pak nastane fáze nácviku hraní podle ukazování, vnímání rytmu, trénink pohotovosti a soustředění na mávnutí dirigentovy taktovky. Když jsou hudebníci trošku nacvičení, můžeme se pustit i do písničky, kterou všichni znají.
  • Orchestr nepřírodní: Tato varianta sice vyžaduje jistou přípravu, ale rovněž se hodí ven. Děti při ní uklízí - hledají věci, které do přírody nepatří (předem nachystané očištěné odpadky - sklenice, dráty, plechovky, víčka, staré příbory apod.).
  • Jazykové okénko v hudbě: Rozšiřme pozornost z hudebních nástrojů, které rozezníváme my, také na ty, které se projevují „samy“ - vítr, listí na stromech, tekoucí voda. A teď zkuste pojmenovat ty zvuky, které slyšíte.
  • Hudební příběhy: Dokážete pomocí zvuků předat druhým beze slov příběh? Vypravěč si tajně vymyslí svůj příběh. Může si ho taky napsat, aby ho nezapomněl pro další opakování. Posluchači poslouchají a zkouší odhadnout, o čem ten příběh je. Své tipy můžou napsat, nakreslit. Nevadí ani to, když sérii zvuků nakreslí abstraktně. Zajímavé je sdílení představ všech zapojených a nakonec i odhalení autorského příběhu.
  • Malovaná hudba: Může mít hudba nějakou barvu? U nástrojů se to tak někdy říká, že jejich zvuk má barvu, i když pak teoretici použijí přívlastek jako třeba „sametová“ či „zádumčivá“, což nám vůbec nic neříká o barevných odstínech. Ale zkuste to - jak byste namalovali šustění listů, proudění vody, déšť, vítr, klepnutí kamene, zpěv ptáků, chůzi v písku?
  • Rozlišování zvuků: Máme-li se bavit o námětech pro hudební výchovu, musíme si nejprve uvědomit rozdíly v různých zvucích. Bavte se o tom, který zvuk bychom nazvali ruchem, který tónem, který je tichý, který hlučný. Jsou zvuky harmonické, ale také dizonantní (falešné). Hluboké, nízké, krátké, dlouhoznějící. Jak vlastně vznikají?
  • Vznik a vlastnosti zvuků: Ano, jsme u fyzikálních otázek. Zvuk je mechanické vlnění, které se šíří v nějakém vhodném prostředí a které může rozkmitat i naše sluchové orgány. Zvukové vlny se šíří určitou rychlostí, s určitou frekvencí, dají se popsat vlnovou délkou. V závislosti na tom zvuky slyšíme nebo taky ne. Co je tím spouštěčem chvění, které vnímáme jako zvuk? Všímejte si, kdy zvuk vznikne úderem, kdy třením, rychlým pohybem (švihnutí), drnkáním o něco jako strunu, foukáním přes hranu. Zkuste, jak se mění síla zvuku v souvislosti s hustotou materiálu, kdy se rozezní víc, kdy je naopak zvuk tlumený (třeba něčím měkkým). Zní líp věci plné nebo duté? Zavěšené, položené, držené v ruce?
  • Ozvěna: V tunelech, sklepech, kostelích a podobných uzavřených prostorech jste si určitě všimli, že se váš hlas rozléhá, že se vám v ozvěně vrací. Podobně se chovají i některá místa v přírodě. Schválně najděte na výletě místo, kde ozvěnu uslyšíte. Bude to v rovině? V kopcích? V lese nebo v otevřené krajině? Když se vám toto místo podaří objevit, pohrajte si s ním - jaký zvuk se vrací? Vrací se stejné slovo? Je lepší volat nebo zpívat? Věty nebo jednotlivá slova? A za jak dlouho se dočkáme odpovědi? Mohlo by se tohle zjištění k něčemu hodit? Zvuk se vzduchem šíří rychlostí 330 m/s. Zkuste tedy podle ozvěny spočítat, jak daleko jste od protějšího kopce, který vám ozvěnu vrací (nezapomeňte, že ten zvuk nejdřív letěl od vás tam a teprve potom zpět).
  • Výška tónu: Výška tónu může souviset s materiálem, který rozezníváme, ale co je lépe pozorovatelné, tak souvislost s vlnovou délkou. Všimněte si toho třeba u píšťalek z pampelišky, křídlatky či vrbových píšťalek, kdy výšku tónu ovlivňuje povytažení nebo zastrčení pohyblivé části nebo zakrytí dírek na píšťalce.
  • Vodní varhany: Výška tónu v závislosti na výšce vzduchového sloupce se dá sledovat i v nádobách s vodou. Sestavte si „vodní varhany“ - do lahví s úzkým hrdlem, přes které se dá snadnou foukáním vyloudit zvuk, nalijte různé množství vody. Zkuste takové vodní varhany naladit, aby zahrály čistou stupnici. Bude záležet na množství vody nebo na tom, kolik vzduchu zbývá od hladiny k hrdlu? Budete-li pozorně měřit, mohli byste zjistit, jestli se v různých sestavách (míněno srovnání sestavy stejných širokých lahví se sestavou stejných úzkých lahví) dají vysledovat stejné matematické závislosti - porovnat to třeba s tabulkou, která udává ladění stupnic. Jednodušeji řečeno - zazní vždycky oktáva, když bude zvukový sloupec poloviční než u prvního tónu?
  • Jiříku, přelils!: A ještě jeden námět, který souvisí s vlnovou délkou - všimli jste si, jak se mění zvuk dopadající vody v lahvi nebo v hrníčku, když ho napouštíte?
  • Jednoduché nástroje z přírodnin: Pojďme ale od fyziky a matematiky k tvorbě, zručnosti a tvořivosti. Když už víme, jak zvuky vznikají, můžeme řadu hudebních nástrojů vyrobit. Jednoduché je tzv. škrdlátko - silnější dřívko, do kterého uděláme zářezy - zvuk vzniká přejížděním jiným klacíkem přes ty zářezy. „Pískátko“ (tady úplně nevím, jak to nazvat) - širší list trávy napnutý mezi palci se rozechvívá foukáním. Chrastidlo - ulity nebo skořápky ořechů.

7. Další nápady na tvoření

  • Kouzelné hůlky: Z kousku dřeva a vlny si můžete s dítětem vmžiku vyrobit krásné kouzelné hůlky.
  • Vánoční ozdoby z jedlových větviček: Použijte tři různě dlouhé jedlové větvičky o délce tři až devět centimetrů. Na každý přívěsek si připravte jednu krátkou, jednu středně dlouhou a jednu dlouhou větvičku. Odstřihněte kousek lepicí pásky na balíky a ve formě poutka ji zezadu připevněte na horní konec skořicové tyčinky. Teď na skořicovou tyčinku podle velikosti přilepte jedlové větvičky.
  • Girlanda z šišek: Z již rozevřených šišek se dá s kouskem tenké šňůrky nebo příze vyrobit girlanda na balkon, terasu nebo zahradu. Rozmyslete si, jak má být girlanda dlouhá a každých deset centimetrů na ni navažte šišku - hotovo. Girlandu můžete zpestřit tím, že šišky pomalujete.
  • Řetízek z kaštanů: Na podzim můžete vyrobit opulentní řetízek z kousku přírodní příze a nasbíraných kaštanů. Je potřeba, aby rodiče trochu pomohli: Tenkou ruční vrtačkou se uprostřed každého kaštanu provrtá malá dírka. Pak se kaštany navlečou jako obrovské perly, na konci se řetízek zauzlí a šperk už stačí jen zavěsit na krk.
  • Veselé figurky na papíře: Udělejte si inventuru všech pokladů, které jste nasbírali. Ideálně se hodí ty nejmenší přírodní materiály, jako jsou bukvice, javorové nažky nebo lístky.
  • Strašák do zelí: Vyrobte si strašáka do zelí.
  • Hra na procvičování jemné motoriky z kartonu: Vytvořte hru na procvičování jemné motoriky z kartonu.
  • Tiskání prstíčky: Nakreslete jablko a hrušku - jako omalovánky i jako šablonu na tiskání prstíčky.
  • Barevná ryba: Vyrobte barevnou rybu, při které si děti procvičí jemnou motoriku.
  • 3D model dinosaura z kartonové krabice: Podle PDF vystřihněte z krabice model dinosaura.
  • Snadné tvoření z ruličky od toaletního papíru: Tvoření zaujme nejvíce děti okolo tří až čtyř let.
  • Zmrzlinové PDF pro procvičení počítání: Stáhněte si PDF zdarma, vytiskněte na tiskárně a zábava může začít. PDF obsahuje tři listy, na kterých si děti procvičí snadné počítání.
  • Vyrábění z krabičky od sirek: Škoda jen, že sirky nevyužíváme tolik, abychom měli dostatek volných krabiček, protože vyrábění z nich je parádní.
  • Papírový počítač: Děti si tuze přály vyrobit počítač. Jak se postupně ukázalo, takový papírový počítač, to je něco. Je lehký, přenosný, nepřehrává pohádky ani hry, ale za to podporuje dětskou představivost a také zájem o učení číslic a písmen.
  • Omalovánka s nanuky: Připravila jsem velmi snadnou omalovánku, ve které mohou děti podle své fantazie zdobit nanuky. Vybarvovat mohou už dvouleté děti. Součástí PDF je jeden obrovský nanuk, dva menší nanuky a pět malých nanuků.

8. Letní tvoření s dětmi

Léto je obdobím volnosti, slunce a dobrodružství. Děti mají více volného času, rodiče a prarodiče hledají způsoby, jak je smysluplně zabavit, a příroda i počasí přímo vybízejí k tvoření. Letní tvoření s dětmi není jen způsob, jak je udržet v pohybu nebo je na chvíli odpojit od obrazovek.

  • Malování venku: Můžeš malovat venku, přímo na trávě, na kartony, stará prostěradla nebo třeba na kameny. Inspirace? Vezměte kamínky, omyjte je a nechte děti tvořit zvířátka, smajlíky, domečky nebo celé miniaturní vesnice. Použijte akrylové barvy nebo fixy na kámen. A pokud je venku vedro, zkus vodomalbu - vezmi štětec a obyčejnou vodu, a děti malují na chodník nebo dřevo.
  • Tvoření z přírodnin: Léto nabízí ideální podmínky pro tvoření z přírodnin - větviček, šišek, květin, listů, peříček nebo kamínků. Stačí si vzít košík nebo látkovou tašku a vyrazit na „sbírací procházku“. Z nasbíraných pokladů můžete vyrábět koláže, obrázky na karton, věnce nebo lesní zvířátka. S pomocí tavné pistole, jutového provázku nebo špejlí vznikají skutečně originální výtvory. Použij listy jako razítko. Natři je štětcem, přitiskni na papír a vytvoř si vlastní letní herbář. Kombinuj s kresbou a popisky.
  • Tvoření z papíru: Děti milují, když mají volnost - dej jim barevné papíry, lepidlo, nůžky a samolepky a sleduj, co všechno vznikne. Mladší děti mohou skládat jednoduché harmoniky nebo tvořit s rodičem papírové květiny. Starší zvládnou složitější výřezy, přáníčka nebo 3D objekty. Velmi oblíbené jsou koláže - vytrhejte obrázky z časopisů, doplňte kresbou a vytvořte letní deníky nebo „vision boardy“ prázdninových přání. Vše můžeš nalepit na čtvrtku nebo svázat do sešitu.
  • Modelování: Děti milují modelování - nejen proto, že si ušpiní ruce, ale protože si mohou „vyrobit“ svět. Modelování rozvíjí jemnou motoriku, představivost i trpělivost. Mladší děti si rády mačkají, kroutí a tvarují kuličky a hady. Starší se pustí do zvířátek, talířků, medailonků nebo celé sady jídla pro hračky. Vytvořte si společně letní sadu - mušle, hvězdice, květiny a stopy zvířátek. Otiskněte do hmoty přírodniny (kousek kapradí, list, kamínek) a vzniknou krásné textury.
  • Tvoření s chlupatými drátky, očičky, pompony a třpytkami: Jsou dostupné, snadno kombinovatelné a dětem okamžitě rozproudí fantazii. Chlupaté drátky se dají ohýbat a spojovat bez nutnosti lepení. Můžeš je kombinovat s korálky, papírem i dřevěnými výřezy. Očička dodají každému výtvoru charakter - z kuličky pomponu a dvou očí vznikne figurka během vteřiny.
  • Tvoření s textilem: Děti zvládnou tvořit i s textilem. V létě je ideální čas ukázat jim základní techniky - jednoduché přišívání, vyšívání nebo tkaní. Skvělým začátkem je tkaní na papírovém rámu - děti provlékají proužky látky nebo bavlnek mezi výřezy a tvoří barevné koberečky. Starší mohou vyšívat jednoduché tvary (srdce, slunce, květinu) na plátno pomocí velké jehly s tupou špičkou. Oblíbené jsou také „náramky přátelství“ z přízí nebo stužek - děti si je vyměňují, učí se trpělivosti a soustředění. Pokud máte zbytky filcu, děti si mohou vytvořit vlastní brože, zvířátka nebo klíčenky.
  • Tvoření se dřevem: Dřevo je tradiční, přírodní materiál, který má kouzlo už na první dotek. V letním tvoření hraje zvláštní roli - děti mohou brousit, malovat, lepit i skládat. Velmi oblíbené jsou dřevěné výřezy - zvířátka, písmena, květiny nebo geometrické tvary. Děti je malují akrylovými barvami, doplňují knoflíky, šňůrkami nebo fixy. Mladší děti milují dřevěné špachtle - lze z nich sestavit domečky, obrázky, větrníky nebo maňásky. S pomocí lepidla, očíček a barev vznikají celé scény.

#

Čtěte také: Tvoření vánočních zvonečků

Čtěte také: Nápady pro vánoční tvoření

tags: #tvoření #pro #děti #příroda #nápady

Oblíbené příspěvky: