Systém Tvoření Kurzu Eura: Komplexní Analýza
Česká republika se vstupem do Evropské unie v roce 2004 zavázala v budoucnu vstoupit také do eurozóny, tedy zavést společnou evropskou měnu euro. Otázka optimálního měnového kurzu a mechanismu jeho tvorby je pro Českou republiku, malou otevřenou ekonomiku, klíčová. Jaká je role plovoucího kurzu? Jaké jsou dlouhodobé trendy ve vývoji české koruny? A je v současnosti používaný režim plovoucího kurzu pro korunu optimálním řešením? Těmito otázkami se budeme zabývat v tomto článku, který představuje některé aspekty týkající se problematiky měnového kurzu. Tento článek se zabývá komplexní problematikou systému tvoření kurzu eura, jeho historickým vývojem, současnými mechanismy a dopady na členské státy, včetně České republiky.
Historický Kontext Evropské Měnové Integrace
Zavedení společné měny euro je výsledkem dlouhodobého integračního procesu. Jeho počátky lze neformálně datovat do roku 1944, kdy byly v americkém letovisku Bretton-Woods dohodnuty principy nového světového měnového řádu, založeného na systému pevných avšak přizpůsobitelných kurzů (fixed but adjustable). Do tohoto kurzového uspořádání se zapojilo i šest evropských států (Belgie, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Lucembursko), které se v roce 1957 rozhodly pro užší ekonomickou spolupráci.
Ve snaze předcházet v Evropě dalším válečným konfliktům započala v 50. letech 20. století spolupráce několika států, která se stala základem budoucí Evropské unie. Prvními pilíři evropské integrace bylo Evropské společenství uhlí a oceli, Evropské hospodářské společenství a Evropské společenství pro atomovou energii. Sloučením jejich výkonných orgánů vznikla v roce 1967 Evropská společenství (ES), která měla jednotnou Radu (dnes Rada EU) a jednotnou Komisi (dnes Evropská komise).
Brettonwoodský systém se rozpadl v roce 1973. Na tuto událost členské země EHS reagovaly provozováním ne příliš úspěšného kurzového uspořádání nazývaného had (snake). Na začátku sedmdesátých let byl také podniknut první neúspěšný pokus o vytvoření měnové unie známý jako Wernerův plán.
První stabilizace vzájemných směnných kurzů se tak podařilo dosáhnout až v roce 1979, kdy byl zaveden Evropský měnový systém (EMS). Tento režim směnných kurzů prostřednictvím mnohostranného mechanismu směnných kurzů ERM řídil pohyby měn EMS vůči nově založené evropské měnové jednotce ECU (European Currency Unit), což byla účetní košová jednotka tvořená váženým průměrem měn EMS. ECU, jakožto měnový koš složený z měn všech členských států EHS, byla předchůdcem dnešní měny euro. Její hodnota byla odvozena od hodnot jednotlivých evropských měn. Váha každé měny v koši ECU byla určena podle ekonomické síly dané země, objemu jejího zahraničního obchodu a stability měnového kurzu. ECU sloužila jako základní měřítko pro udržování stability měnových kurzů v rámci EMS.
Čtěte také: Systémové modelování
Důležitým milníkem evropské integrace bylo podepsání Smlouvy o Evropské unii (tzv. Maastrichtské smlouvy) v únoru 1992, která stanovila pravidla pro budoucí jednotnou měnu a také pro zahraniční a bezpečnostní politiku a užší spolupráci v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí. Mimo jiné definovala tzv. maastrichtská kritéria konvergence, s jejichž pomocí se hodnotí pokrok členských států při plnění jejich závazků týkajících se uskutečňování hospodářské a měnové unie. Smlouva vstoupila v platnost 1. 11. 1993 (po její ratifikaci členskými státy), čímž se Evropská společenství změnila na Evropskou unii. Součástí smlouvy o EU bylo rovněž založení Evropského měnového institutu (EMI) - dočasné instituce, jejímž cílem byla příprava přechodu na jednotnou měnu euro.
Ke vzniku měnové unie (eurozóny) došlo 1. 1. 1999, kdy jedenáct členských států EU (Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko a Španělsko) neodvolatelně zafixovalo své směnné kurzy k nově vzniklé měně euro. To nejprve existovalo pouze v bezhotovostní podobě a používalo se pro účetnictví a elektronické platby. Eurové mince a bankovky byly uvedeny do oběhu 1. 1. 2002 ve dvanácti zemích eurozóny (v roce 2001 se totiž eurozóna rozrostla o Řecko). V následujících letech se eurozóna dále rozšiřovala.
Mnohostranný mechanismus směnných kurzů ERM byl se vznikem eurozóny nahrazen systémem ERM II, v němž jsou měny zúčastněných zemí navázány na euro. Standardní fluktuační pásmo tohoto mechanismu zůstalo v šíři ±15 % (tj. ve stejné šíři jako pásmo původního ERM po jeho rozšíření v r. 1993).
Proces rozšiřování eurozóny pokračuje i v současné době. Na začátku r. 2007 euro nahradilo slovinský tolar a na začátku roku 2008 jej jako svou měnu přijaly dva Středomořské ostrovní státy Kypr a Malta. Od 1. ledna 2009 se eurem platí i v sousedním Slovensku.
Mechanismus ERM II: "Čekárna" Na Euro
Mechanismus měnových kurzů ERM II (Exchange Rate Mechanism II) je někdy nazýván předpokojem eurozóny nebo „čekárnou“ na euro. To poměrně trefně vystihuje skutečnost, že by pro českou ekonomiku bylo vhodné, aby se ČR zapojila do ERM II pouze na nezbytně nutnou dobu před samotným přijetím eura. Asi málokdo by přece chtěl sedět v čekárně jen tak, nebo zbytečně dlouho. Ke vstupu ČR do ERM II by tedy mělo dojít až s plánem na brzké následné přijetí eura. Zapojení do mechanismu totiž bude pro ČR znamenat ztrátu nezávislé měnové politiky a stabilizační role kurzu, přičemž ještě nebude možné čerpat výhody plynoucí z přijetí společné evropské měny ani se podílet na tvorbě společné měnové politiky eurozóny.
Čtěte také: Návody na podzimní aktivity s dětmi
Měna zapojená do ERM II má stanovenu centrální paritu oproti euru (střední kurz) a šíři fluktuačního pásma pro pohyb devizového kurzu kolem této parity (od roku 1993 je standardní pásmo ±15 %). V případě kurzových tlaků je setrvání kurzu v rámci fluktuačního pásma automaticky bráněno jak národní centrální bankou, tak ECB a dalšími centrálními bankami zemí účastnících se ERM II. Centrální banky však mohou intervence pozastavit, pokud by byly v rozporu s jejich prvořadým cílem cenové stability. Na základě dohody lze koordinované intervence provádět i uvnitř fluktuačního pásma.
Plnění kritéria účasti v ERM II vyžaduje, aby členský stát alespoň po dobu posledních dvou let před hodnocením udržoval fluktuační rozpětí stanovené ERM II, aniž by byl směnný kurz vystaven silným tlakům. Zejména pak nesmí členský stát v tomto období z vlastního podnětu devalvovat centrální paritu své měny vůči euru. Pro úspěšné setrvání v ERM II tedy nestačí dodržovat standardní fluktuační pásmo ±15 %. Rovněž udržení kurzu v úzkém rozmezí kolem centrální parity "za každou cenu" pomocí nadměrných intervencí či netržních opatření nemusí být hodnoceno jako splnění kritéria kurzové stability. Evropská komise i ECB totiž posuzují nejen to, jak dalece se kurz od centrální parity odchyloval, ale i to, jak výrazně byl vystavován tlakům a jaká je udržitelnost jeho stávající úrovně. Berou přitom v úvahu pomocné ukazatele jako vývoj krátkodobých úrokových diferenciálů, roli devizových intervencí a mezinárodní finanční pomoc při stabilizaci měny.
Při vyhodnocování, zda kandidátská země plní kurzové kritérium, se zároveň rozlišuje, zda se kurz odchyloval na apreciační či depreciační straně. K apreciaci, která je doprovodným jevem ekonomické konvergence, je Evropská komise benevolentnější a toleruje i přenastavení centrální parity na silnější úroveň (po dohodě zúčastněných stran ERM II).
Současní Účastníci ERM II
V současné době jsou do mechanismu ERM II zapojeny tři země EU. Zatímco Dánsko nemá povinnost vstoupit do eurozóny a aktuálně neusiluje o přijetí eura, Bulharsko a Chorvatsko vstoupily do ERM II v červenci 2020 právě s cílem na brzký vstup do eurozóny.
Dánsko
Dánsko se od 70. let minulého století účastnilo původního multilaterálního kurzového systému ERM, v jehož rámci byly měny zemí Evropského společenství vzájemně provázány přes společnou košovou měnovou jednotku ECU (European Currency Unit). Důvěra v dánský fixní kurzový režim postupně rostla a měna úspěšně prošla i obdobím měnových turbulencí na počátku devadesátých let, které vedlo k rozšíření přípustných fluktuací měn z ±2,25 % na ±15 %. V červnu 1992 však dánští občané v referendu odmítli Maastrichtskou smlouvu, pro jejíž platnost byla nutná její ratifikace všemi členskými státy. Dánsko si následně pro čtyři nejproblematičtější oblasti (včetně zavedení společné evropské měny) vyjednalo výjimky. Upravenou smlouvu pak dánští občané v referendu v květnu 1993 podpořili. Dánsko tak nepřijalo společnou měnu euro, země nicméně zůstala v ERM, který byl po zavedení eura (v lednu 1999) nahrazen bilaterálním systémem ERM II. Vzhledem k vysoké úrovni konvergence uzavřelo Dánsko s ECB a členskými státy eurozóny dohodu o dodržování úzkého fluktuačního pásma ±2,25 % kolem centrální parity. K tomu Dánská národní banka používá úrokové sazby, které v klidných dobách mění v souladu s pohybem sazeb ECB, naopak v případě tlaku na dánskou korunu je mění jednostranně, případně intervenuje na devizových trzích. Vyjednané výjimky z Maastrichtské smlouvy jsou jednostranné a Dánsko je může kdykoli odvolat. Musí však nejprve uspořádat referendum.
Čtěte také: Tvoření vánočních zvonečků
Bulharsko
V Bulharsku v 90. letech minulého století vyústila nepříliš zdařilá transformace ekonomiky do vážné bankovní a měnové krize. V rámci rozsáhlého stabilizačního programu zaměřeného na potlačení hyperinflace byl v zemi v roce 1997 zaveden režim currency board, přičemž kurz bulharského leva byl zafixován k německé marce. Od vzniku eura (v lednu 1999) je fixován na euro. Vstup do ERM II tak pro zemi neznamenal změnu kurzového režimu ani nastavení hodnoty kurzu.
Chorvatsko
Pro Chorvatsko, které vstoupilo do ERM II současně s Bulharskem, je přijetí eura přirozenou cestou, jak eliminovat rizika plynoucí z vysokého stupně spontánní euroizace ekonomiky, jejíž kořeny sahají již do 70. let minulého století. Hluboce zakořeněnou nedůvěru v domácí měnu se dodnes nepodařilo zvrátit a podíl zahraniční měny (zejména eura) na celkových bankovních vkladech se dlouhodobě pohybuje mezi 80 až 90 %. Vysoká euroizace na straně vkladů vedla postupně k euroizaci i na straně bankovních úvěrů, neboť banky se snažily zajistit proti kurzovému riziku. V Chorvatsku je zároveň značné zadlužení všech sektorů ekonomiky (tj. domácností, firem i vlády) v zahraničních měnách. Kurzová stabilita je tak klíčová pro udržení finanční stability. V obavě z možných důsledků výrazných výkyvů kurzu kuny Chorvatská národní banka v rámci režimu přísně řízeného plovoucího kurzu často intervenovala na devizových trzích již před vstupem do ERM II. Přestože nestanovila žádnou cílovou úroveň kurzu, v posledních patnácti letech kurz chorvatské kuny k euru fluktuoval kolem průměrné hodnoty v relativně úzkém pásmu ±5 %. Centrální banka tak využívá kurz jako tzv.
Dopady ERM II na Měnovou Politiku
Zatímco pro Bulharsko a Chorvatsko vstup do ERM II de facto neznamenal změnu měnové politiky, neboť dlouhodobě využívají stabilní kurz k euru jako nominální kotvu k dosahování nízké inflace, pro země s volně plovoucím kurzem znamená vstup do ERM II změnu zásadní. Tak by tomu bylo i v případě ČR, jejíž měnová politika dosahuje inflačního cíle prostřednictvím změny úrokových sazeb, zatímco kurz se volně přizpůsobuje a svými pohyby tlumí dopady vnějších šoků do ekonomiky. Zredukování pružnosti kurzu koruny na ±15 % (v případě snahy o bezpečné splnění kurzového kritéria ještě úžeji) kolem zvolené centrální parity by však toto fungování kurzu jakožto přirozeného přizpůsobovacího mechanismu výrazně omezilo.
Při účasti ČR v ERM II by tak vedle sebe fakticky existovaly dva cíle měnové politiky: pro inflaci a pro devizový kurz, což může vést k výraznému snížení srozumitelnosti měnové politiky a poklesu její efektivnosti. To by se projevilo zejména v případě delšího pobytu v ERM II či při nedostatečné kompatibilitě hospodářských politik, kdy by mohla kombinace cílování inflace a fixního kurzu s omezujícím fluktuačním pásmem vést k makroekonomickým tlakům. Tento režim by pak byl náchylný na kurzové spekulace a ČNB by i přes aktuálně vysoké devizové rezervy nemusela být schopna dlouhodobě udržet kurz koruny uvnitř fluktuačního pásma.
V české ekonomice je měnový kurz zároveň nedílnou součástí tzv. transmisního mechanismu, jehož prostřednictvím vedou změny úrokových sazeb ČNB ke změnám inflace požadovaným směrem. Omezení pohybů kurzu by tak komplikovalo dosahování primárního cíle ČNB, kterým je péče o cenovou stabilitu. Při tendenci české koruny k dlouhodobému reálnému posilování by totiž při delší než nutné účasti ČR v ERM II pravděpodobně docházelo k nutnosti omezit posilování nominálního kurzu koruny (z důvodu udržení kurzu v požadovaném fluktuačním pásmu). Cenová konvergence by pak musela ve větší míře probíhat prostřednictvím zvyšování cenové hladiny, což by mohlo vést k přestřelování stávajícího 2% inflačního cíle ČNB i k neplnění maastrichtského kritéria cenové stability.
Podmínky Vstupu do ERM II: Změny a Nové Požadavky
Při plánování vstupu ČR do ERM II je kromě makroekonomického dopadu zafixování kurzu nutné zvažovat také podmínky a závazky, které budou se vstupem a pobytem ČR v ERM II spojeny. Zatímco rámec primárního práva EU, který stanoví základní principy, na nichž je založena hospodářská a měnová unie, je velmi stabilní a v posledních letech se významně nemění, faktické institucionální, věcné i politické fungování eurozóny se proměňuje výrazně. Tento vývoj pochopitelně ovlivňuje rovněž přístupový proces států, které aktuálně usilují o vstup do eurozóny, stejně jako úvahy a přípravy států, které přijaly závazek v budoucnu k euru přistoupit.
Změnu podmínek je aktuálně možné demonstrovat na procesu vstupu již diskutovaných zemí, tedy Bulharska a Chorvatska do ERM II. Posun, k němuž v jejich případě došlo, spočívá především v tom, že na země mohou být nově kladeny určité podmínky nejen během jejich členství v ERM II, ale také již před samotným vstupem do ERM II. Současně je rozsah těchto závazků obsahově širší v porovnání se závazky, které na sebe braly státy vstupující do ERM II v předchozích letech (byly to Slovinsko, Kypr, Malta, Slovensko a baltské země).
Se členstvím v ERM II byla již dříve spojena povinnost naplnit ještě před vstupem do eurozóny určité podmínky, které přesahovaly pouhou povinnost dvouletého úspěšného zapojení do kurzového mechanismu. Tyto podmínky však v minulosti bývaly úzce vymezeny, měly přímou vazbu na cíl ERM II, tedy stabilitu měnového kurzu (např. udržení nízké inflace nebo rozpočtová zodpovědnost) a byly stanoveny pro dobu po vstupu do ERM II.
První změnou, ke které došlo při vstupování Bulharska a Chorvatska, bylo stanovení vstupních podmínek, jež tedy obě země musely splnit ještě před svým vstupem do ERM II. Druhou změnou pak bylo značné rozšíření těchto podmínek i mimo úzkou souvislost se stabilitou měnového kurzu. Mezi ex-ante podmínkami, k jejichž splnění se Bulharsko a Chorvatsko v rámci výše zmíněného přístupového procesu de facto musely zavázat, byly například tak významné kroky jako vstup obou zemí do bankovní unie nejpozději se vstupem do ERM II (se vstupem do bankovní unie mimo jiné přebírá ECB dohled nad systémově významnými bankami dané země), změny v insolvenčním rámci či zlepšení řízení státních podniků. Obě země pak musí během svého členství v ERM II pokračovat s dalšími reformami, přičemž pro vstup do eurozóny bude potřeba potvrzení splnění těchto ex-post podmínek ze strany členů eurozóny.
Forma, rozsah a podoba podmínek stanovených Bulharsku a Chorvatsku se pak dle stran ERM II s odkazem na princip rovného zacházení mají z velké části aplikovat i pro státy, které budou k ERM II přistupovat v budoucnu. Současně také platí, že v budoucnu přistupujícím zemím mohou být stanoveny i podmínky další, jejichž přesnou podobu není v současnosti možné plně odhadnout.
Stanovení předběžných podmínek vstupu do ERM II v uvedeném rozsahu vyvolává otázky stran souladu takového postupu s platnou právní úpravou. Sporné je též to, zda je možné, resp. nezbytné uplatňovat shodný či obdobný postup též vůči (všem) dalším potenciálním kandidátským zemím, případně v jakém rozsahu. Obě tyto otázky posoudila na základě výzvy ČNB Právní služba Rady EU, která došla ve svém stanovisku ke kladnému závěru. Dle uvedeného stanoviska je tedy například požadavek vstupu do bankovní unie před vstupem do ERM II podmínkou přípustnou, neboť směřuje k dosažení finanční stability jakožto jednoho z cílů účasti v ERM II. Z hlediska principu rovného zacházení nevidí pak Právní služba Rady jako problematickou skutečnost, že dosavadní členové při svém vstupu podobnou podmínku plnit nemuseli. Dle Právní služby Rady je totiž změna institucionálního rámce EU, spočívající zde ve vytvoření bankovní unie, objektivní změnou relevantních okolností. Takový výklad ovšem zmíněné pochybnosti zcela nerozptyluje především pro svou zjednodušující generalizaci (propojení finanční stability s nutností vstoupit do bankovní unie bez ohledu na konkrétní hospodářskou situaci jednotlivých zemí) a extenzivnost. ČNB proto v průběhu souvisejících jednání upozornila na to, že povinnost vstupu do bankovní unie, stejně jako kladení dalších ex-ante podmínek nad rámec těch, které v individuálním případě daného uchazeče přímo ovlivňují stabilitu měnového kurzu, nejsou stanoveny platnou unijní legislativou, a tudíž je nelze považov…
Maastrichtská Kriteria: Podmínky Pro Přijetí Eura
Pro přijetí eura musí Česká republika splnit tzv. maastrichtská kritéria. Tato kritéria stanovují určité meze pro inflaci, úrokové sazby, kolísání měnového kurzu, schodek a velikost dluhu sektoru vládních institucí. Podmínkou pro vstup členské země Evropské unie do eurozóny je vedle slučitelnosti právních předpisů dosažení vysokého stupně udržitelné ekonomické konvergence. Ta je formálně hodnocena prostřednictvím tzv. maastrichtských kritérií, která vznikla jako součást Smlouvy o Evropské unii (tzv. Maastrichtské smlouvy), jež vstoupila v platnost v roce 1993. Udržitelné plnění maastrichtských kritérií je nutnou podmínkou pro vstup do eurozóny.
Kritérium Cenové Stability
Kritérium cenové stability posuzuje míru spotřebitelské inflace, která nesmí být o více než 1,5 procentního bodu vyšší než průměr tří zemí EU (nikoli jen eurozóny) s nejlepšími výsledky v oblasti cenové stability. V praxi se pro posuzování kritéria používá míra inflace spočtená jako přírůstek posledního dostupného dvanáctiměsíčního průměru harmonizovaného indexu spotřebitelských cen oproti průměru předchozích 12 měsíců. Před stanovením referenční hodnoty kritéria mohou být z výpočtu vyloučeny země s mimořádnými hodnotami.
Kritérium Stavu Veřejných Financí
Kritérium stavu veřejných financí vyžaduje dlouhodobě udržitelný stav veřejných financí. Kritérium je standardně hodnoceno skrze dvě referenční hodnoty: schodek sektoru vládních institucí by neměl přesahovat 3 % HDP a dluh sektoru vládních institucí by neměl přesahovat 60 % HDP. Formálně je nicméně kritérium splněno, pokud s daným státem neprobíhá postup při nadměrném schodku (tzv. excessive deficit procedure). Ten bývá zpravidla zahájen, pokud stát překračuje některou z uvedených referenčních hodnot, mohou však existovat výjimky. Například po vypuknutí pandemie covidu byla až do roku 2023 v EU aplikována tzv. obecná úniková doložka a postup při nadměrném schodku nebyl zahajován ani se zeměmi, které referenční hodnoty přesahovaly. Stejně tak nemusí být postup při nadměrném schodku zahájen, pokud poměr dluhu sektoru vládních institucí k HDP dostatečným tempem klesá k 60% referenční hodnotě.
Kritérium Účasti v Mechanismu Směnných Kurzu
Kritérium účasti v mechanismu směnných kurzů vyžaduje úspěšné minimálně dvouleté setrvání národní měny v mechanismu směnných kurzů (ERM II). Před vstupem dané země do ERM II je stanovena centrální parita domácí měny k euru, vůči níž se fluktuace měnového kurzu sledují. Mechanismus předpokládá pohyb kurzu v rámci stanoveného fluktuačního rozpětí bez devalvace centrální parity a nadměrných tlaků na kurz. Interpretace tohoto kritéria není zcela jednoznačná - standardním fluktuačním pásmem v mechanismu ERM II je ±15 % od centrální parity, v době schválení Maastrichtské smlouvy však bylo fluktuační pásmo tehdejšího mechanismu ERM jen ±2,25 %. Na základě minulých zkušeností s přístupem Evropské komise a ECB k posuzování plnění kurzového kritéria lze shrnout, že za bezproblémové plnění lze považovat asymetrické fluktuační pásmo v intervalu (-15 %; +2,25 %), tedy hodnocení je benevolentnější k odchylkám na straně silnějšího kurzu. Při hodnocení plnění kurzového kritéria se navíc posuzuje řada dalších faktorů, například velikost odchylek kurzu od centrální parity a délka jejich trvání, ohled by se bral také na to, jaký vliv měly na vývoj kurzu případné devizové intervence. Co se týče samotné centrální parity, ani její revalvace v minulosti nepředstavovala překážku pro úspěšné splnění kritéria (např. Slovensko centrální paritu během svého pobytu v ERM II před svým vstupem do eurozóny revalvovalo dvakrát).
Kritérium Konvergence Úrokových Sazeb
Kritérium konvergence úrokových sazeb je motivováno snahou zachytit stálost ekonomické konvergence dané země.
Proces Přijetí Eura v ČR
Od chvíle, kdy vláda ČR rozhodne o termínu přijetí eura, uplyne do jeho faktického přijetí několik let. Jedním z důvodů je, že Česká republika musí mimo jiné splnit maastrichtské kurzové kritérium, které vyžaduje minimálně dvouleté úspěšné členství v tzv. kurzovém mechanismu ERM II.
Klíčovým domácím aktérem z hlediska procesu vstupu do eurozóny je vláda, do jejíž gesce spadá rozhodování o podání žádosti o vstupu do ERM II a následně i do eurozóny. Nicméně vzhledem k tomu, že před vstupem do ERM II i před přijetím eura je nutné upravit legislativu, nelze do ERM II ani do eurozóny vstoupit bez aktivního souhlasu Parlamentu ČR.
Po rozhodnutí vlády zahájit proces vstupu do eurozóny by následovala příprava na vstup do ERM II. V rámci konzultací kandidátské země se stranami ERM II (ECB, členské státy eurozóny a země aktuálně zapojené do ERM II) a Evropskou komisí by došlo k vyjasnění podmínek, které musí daná země před vstupem do ERM II splnit. Po splnění stanovených podmínek a kladném vyjádření ze strany Evropské komise a ECB může země formálně požádat o vstup do ERM II. Těsně před samotným vstupem by byla stanovena centrální parita měnového kurzu, která určuje fluktuační pásmo pro pohyb kurzu během účasti v tomto mechanismu.
Pro samotný vstup do eurozóny je nutné splnění maastrichtských konvergenčních kritérií a slučitelnost právních předpisů - obojí je u členských států EU s vlastní měnou (kromě Dánska) pravidelně jednou za dva roky hodnoceno v Konvergenčních zprávách Evropské komise a ECB. Na žádost členského státu může být zpracována i mimořádná Konvergenční zpráva nad rámec pravidelného dvouletého harmonogramu. Pokud daná země splní všechny podmínky včetně úspěšného pobytu v ERM II (formálně je pro toto vyhodnocení klíčová Konvergenční zpráva Evropské komise), navrhne Evropská komise Radě EU, aby zrušila výjimku ze zavedení eura pro daný členský stát. Rada EU k tomuto následně přijme rozhodnutí a stanoví také konverzní kurz, v němž daná země euro přijme. Samotnému vstupu do eurozóny by pak předcházely související technické přípravy, např. výroba eurových bankovek a mincí, uvádění duálních cen.
tags: #systém #tvoření #kurzu #eura