Starý kroužek na vyšívání: Historie a umění, které přetrvává
Vyšívání, prastará technika zdobení textilií, má bohatou historii a v různých formách se objevuje po celém světě. Od starověké Číny až po současnost, vyšívání sloužilo nejen jako praktický způsob opravy a zpevnění látek, ale také jako výraz uměleckého cítění, kulturní identity a osobního příběhu. Tento článek se zaměří na historii vyšívání, s důrazem na jeho význam v českém prostředí, a to i s ohledem na současné snahy o zachování a rozvoj tohoto tradičního řemesla.
Kořeny vyšívání v historii
Některé zdroje uvádějí, že ve staré Číně byla metoda vyšívání známá už v pravěku, později se přesunula i do Indie a Egypta. V Evropě se vyšívání začalo objevovat na počátku našeho letopočtu, a od té doby se těší velké oblibě. V různých obdobích byly preferované různé styly vyšívání, například v době renesance byl oblíbený styl tzv.
Vyšívání jako součást lidové kultury
V českých zemích, a zvláště pak na Moravě, má vyšívání hluboké kořeny v lidové kultuře. Zdobení krojů, bytového textilu a církevních rouch bylo nedílnou součástí života venkovských komunit. Valašské vyšívání, s jeho jemnými přírodními motivy, je toho zářným příkladem.
Valašské vyšívání: Skvost lidového umění
Valašské vyšívání patří ke starobylým a vzácným památkám, zděděným po předcích. Bylo to překrásné vyšívání na jednotlivých částech národního kroje. Zvláště při národopisné výstavě ve Vsetíně roku 1892 byl valašskému vyšívání projevován ze všech stran nelíčený obdiv. Valaši, lidé srostlí s přírodou, využívali pro výšivky především přírodních námětů: rozpůlená jablíčka, srdečka, zvonky, růže, chrpy, různé traviny, žebříček, metlička, motivy v provedení nadmíru jemném a vkusném. Vyšívačky se snažily převést ornamenty rostlinné na geometrické, tj. okrouhlý tvar květiny, srdečka nebo jablíčka přeměnit bez kreslení, jen podle osnovy plátna na tvar částečně geometrický.
Zuberská výšivka: Unikátní fenomén
Zvláštní pozornost si zaslouží zuberská výšivka, specifický druh valašského vyšívání, který se vyznačuje precizností, jemností a bohatstvím ornamentů. Tato výšivka se stala symbolem Zubří a okolí a dodnes je předmětem obdivu a zájmu.
Čtěte také: Stavba hradu do akvária
Osobnosti zasazující se o zachování vyšívání
Důležitou roli pro zachování valašské bílé výšivky měly učitelky vyšívání. I když se tradice bílé výšivky dědila, předávala v rodině z generace na generaci, zejména v období stagnace, úpadku lidového kroje a všeobecného nezájmu, kdy už hrozil zánik valašské bílé výšivky, sehrály nezastupitelnou roli právě industriální učitelky vyšívání.
Marie Schoberová: Průkopnice zuberského vyšívání
MARIE SCHOBEROVÁ se narodila 2. února 1863 ve Valašské Bystřici, ale od svých deseti let žila v Zubří, kde byl její otec Josef Schober jmenován nadučitelem dolní školy. V té době se v Zubří vyšívalo téměř v každé chalupě, ještě v osmdesátých letech 19. Od mládí se Marie Schoberová seznamovala s kreslením vzorů i s vyšíváním. Se zájmem sledovala ukázky a vzory lidového umění krajkářského a vyšívačského na Moravě. Valašská výšivka byla v tehdy vydávaných odborných časopisech zastoupena jen mizivě. Když roku 1889 zaslala M. Její umění vyšívačské bylo 13. dubna 1891 ohodnoceno jmenovacím dekretem industriální učitelky, takže mohla vyučovat ručním pracím na trojtřídní obecné škole „U kostela“ v Zubří a na jednotřídce ve Starém Zubří, a byla jí vyměřena renumerace 200 zl. Koncem 19. století upadal zájem o lidový kroj, ubylo vyšívaček, hrozil zánik vyšívání. Industriální učitelka Marie Schoberová se s tím nemínila smířit. Ve snaze zajistit práci vyšívačkám neúnavně hledala nové uplatnění valašské výšivky, propagovala ji, psala články. „Považovala jsem za svou povinnost výšivky takto do Prahy poslat na výstavu, aby bylo patrné, proč se to děje, k jakému užitku, když už staré výšivky se ztratily i s krojem. Také mnoho výšivek je pochováno se zemřelými ženami. Marie Schoberová obesílala výšivkami výstavy také v Kolíně nad Rýnem, Londýně a v jiných zemích. Dne 1. 11. 1920 zřídila v Zubří na Petrohradě soukromou školu zuberského vyšívání. Děvčata dostávala materiál hrazený subvencemi, vyučování bylo zdarma. Industriální učitelka Marie Schoberová zemřela v Zubří 11. 11. 1936 ve věku 73 let. Pamětní deska Marie Schoberové, odhalená 11.
Hermína Strohschneiderová: Obrození vyšívání na Rožnovsku
HERMÍNA STROHSCHNEIDEROVÁ, rozená Mikundová (29. 9. 1884 - 15. 3. 1974) se zasloužila o obrození valašského lidového vyšívání na Rožnovsku. Pocházela ze selské rodiny z Tylovic, kde se lidové tradice věrně zachovávaly. Doma se také vyšívalo. Dvanáctiletá Hermína byla šťastná, když dostala od kmotřičky za prvou mřežku k čepci „šestku“ (20 hal.). Po skončení 1. světové války bylo veliké nadšení pro obnovu národních a lidových tradic. Tak byla ve dvacátých letech založena Marii Schobrovou v Zubří, kde se poměrně nejvíce chodilo v kroji a bylo hodně starých vyšívaček, škola lidového vyšívání. Byla to dobrá příprava na I. Valašský rok, které se uskutečnil v Rožnově pod Radhoštěm v roce 1925. Ten ukázal nejpěknější tradice valašského lidu v krojích, zvycích, písních a tancích. Učitelka Hermína Mikundová - Strohschneiderová spolupracovala i při přípravě III. Valašského roku 1947. Pomáhala při instalaci lidových krojů ve Valašském muzeu, pořádala kurzy vyšívání ve Valašském Meziříčí a jinde. Ke konci života vyšívala i oltářní plachtu pro kostelík sv. Její zásluhou se lidové krajky udržely ještě i v polovině 20. století.
Anna Zwillingerová: Celý život zasvěcený zuberské výšivce
ANNA ZWILLINGEROVÁ, narozena 3. 9. 1909, upsala svůj život lidové výšivce, označované jako zuberská výšivka. Vyšívalo se u nich doma odnepaměti, ostatně jako v mnoha dalších zuberských rodinách. Anna Zwillingerová, zuberská vyšívačka. „Celá dlouhá staletí s láskou tvořili naši předkové tuto uměleckou ozdobu ke svým krojům,“ vyprávěla paní Anna Zwillingerová. „Když viděli, jak se vrchnost nosí v samém krajkoví, chtěli mít něco krásného alespoň na svých svátečních krojích. Vzory si vyšívačky braly z přírody. Je v Zubří ještě hodně lidí, kteří prastaré výšivky opatrují s láskou a úctou ke svým předkům. Anna Zwillnigerová musela během těch let ledacos špatného překonat, nemoc i nepochopení, ale vyšívat nepřestala. Také vedla v místní škole kroužek vyšívání. „Vyšívám stále,“ uvedla Anna Zwillingerová v době, kdy už jí bylo přes osmdesát let. „Ještě i teď po chvilkách. Z každé výšivky mám radost. Nejvíce si však přeji, aby zuberská výšivka přetrvala, aby si poctivou prací zdejších lidí znovu vydobyla světového věhlasu. Žila s námi celé věky, byla nám chlebem, potěšením, pýchou i trápením, ale přes všechno naši lásku neztratila.
Marie Pyrchalová: Šíření zuberské výšivky do světa
MARIE PYRCHALOVÁ. Narodila se 21. 11. 1955, po gymnasiu vystudovala Pedagogickou fakultu v Ostravě, kde v roce 1979 promovala. Od září téhož roku učila. V roce 1998 se Marii Pyrchalové podařilo objevit rukávce, které vyšívala její babička. Při pohledu na ně zjistila, že pověsti o jejím vyšívačském umění nelhaly. Marie Pyrchalová začala s výšivkou v roce 1985, kdy během mateřské dovolené rok docházela do kurzu, který v základní škole vedla paní Zwillingerová. Později kromě vyšívání sama začala pořádat kurzy pro vyšívačky. Své výšivky prezentovala Marie Pyrchalová v roce 1991 na Všeobecné výstavě v Praze, 2001 - 2002 v Zubří, ve Vsetíně, Valašském Meziříčí, Hranicích na Moravě, v polském městě Šrem a v Jablůnce. Zájem o kurzy zuberské výšivky, vedené Marii Pyrchalovou, byl velký. Frekventantky kurzu velmi vysoko hodnotily bílou zuberskou výšivku. Do kurzu docházely vyšívačky ze Zubří, ale dojížděly i z Rožnova a z okolních vesnic, také až ze Vsetína a z Kopřivnice. Marie Pyrchalová se také zasloužila o rozšíření vyšívání a povědomí o zuberské výšivce do Japonska a to prostřednictvím japonského klavíristy Hidehita Takeuchi, který studoval hudbu v Praze a přitom z vlastního zájmu se prostřednictvím Marie Pyrchalové seznámil i se zuberskou výšivkou. Hidehito Takeuchi se nejprve učil zuberské vyšívání korespondenčně, později přijel do Zubří a učil se prezenčně. Vcera jsem posílal bavlnk. Az za tyden budete dostat zasilku. Rad bych ukazal fotku na vystave. Ta holka je svoje kamarádka. My zname uz 23let. Ona bydli opravdu kousek. Dnes jsem mluvil s jednou vysivackou na vystave. Ale nelibi se mi jeji nazor. Treba sit Zberskou vysivku s jinou vysivkou. „Jsou na výstavě výšivky rukávce i čepce od mojí stařenky, kterou už jsem nezažila,“ uvedla Marie Pyrchalová. „Každá výšivka je originální a zachovává tradiční zuberské vzory. Díky zuberské výšivce jsem se dostala do míst, kam bych se jinak nikdy nepodívala. Poznala jsem spoustu zajímavých lidí.
Čtěte také: Neopracované dřevěné kroužky: Průvodce
Současnost a budoucnost vyšívání
I v moderní době má vyšívání své místo. Stále existují lidé, kteří se věnují tradičním technikám a snaží se je zachovat pro budoucí generace. Zároveň se vyšívání rozvíjí i v nových směrech, objevují se moderní designy a kombinace s jinými uměleckými technikami.
Cena Vladimíra Boučka: Ocenění pro mistry řemesla
Cena Vladimíra Boučka může být udělena osobám, které udržují a zachovávají při své činnosti znalosti a dovednosti nutné pro provozování tradičních lidových řemesel, a které výsledky své činnosti prezentují na veřejnosti při konání jarmarků tradiční rukodělné výroby v Uherském Hradišti, při akcích pořádaných Slováckým muzeem a při jiných podobně zaměřených akcích. Dále je od roku 2009 udělováno čestné uznání osobnosti, která není přímým nositelem řemesla, ale na zachování a rozvoji umělecké výroby se podílí či v minulosti podílela. Podle místostarostky Marcely Čechové jsou oceněné osobnosti důležitou inspirací pro udržování a rozvoj tradičních řemesel. „Jsou nedílnou součástí našeho kulturního dědictví. Práce těchto osobností nám dokazuje, že i v moderní době je možné excelovat v tradičních řemeslných oblastech. „Oceněním chceme vyjádřit úctu k trvalým hodnotám, které tito mistři svých řemesel zanechávají v naší společnosti,“ zdůvodnil oceňování starosta města Stanislav Blaha. „Jedná se o hodnoty v podstatě nedocenitelné, protože vycházejí z našich kořenů a napomáhají udržovat naživu řemesla, která by bez lidí, jako jsou oni, byla odsouzena k zániku. Vladimír Bouček (1901 - 1985) byl významnou a důstojnou osobností města Uherské Hradiště. Slavnostní předávání Ceny Vladimíra Boučka se uskuteční dne 14.
Oceněné osobnosti a jejich umění
Ludmila Dvořáková: Mistrně batikované kraslice
Ludmila Dvořáková se díky rodinnému zázemí naučila techniku batikování novoveských kraslic již v dětství. Nicméně na časově náročnou práci malování kraslic měla čas až v době, kdy odešla do penze. Dnes kraslice precizně maluje, rozvíjí nové vzory a pokračuje v tradici svých předků. Ludmila Dvořáková bravurně ovládá techniku batikování, která využívá vosk jako prostředek k vytvoření ornamentu. Zabývá se i batikováním v kombinaci s leptem. Tvoří tak kraslice zelové, zdobené drobným ornamentem, který vytváří síť kosočtverců v barvě žluté (sirkové), oranžové (mrkvové), červené (rumělkové). Umění Ludmily Dvořákové, která mistrně ovládá techniky k precizní tvorbě kraslic, je výjimečné.
Alena Minaříková: Virtuózka výřezové výšivky
Alena Minaříková se narodila v Uherském Hradišti. Šít a vyšívat jednoduché vzory začala již v době svého studia v n. p. Mesit. Stejně tak měla již od mládí blízko k lidovému kroji. Naučila se struhadélkový a bubínkový výřez, častěji a pravidelně začala od roku 2002. Každým rokem vyšije dvě až tři kompletní vyšívání z oblasti Uherskohradišťska, a to podle starých vzorů. Současně opravuje i některé staré vyšívání. I když žije v obci Kelníky (na pomezí Luhačovického Zálesí a Uherskohradišťska), vyšívá především do obcí, kde se hrubý výřez uplatňuje na slavnostním kroji - do Březolup, Bílovic, Mařatic, Košíků, Zlámance, Kněžpole. Vyšívala však také do Hluku či Uherského Brodu. Kromě zájmu o krojové vyšívání je jejím velkým koníčkem údržba a správné oblékání krojových součástí. Alena Minaříková působí také osvětově a má tak v technice vyšívání na výřez několik pokračovatelek; pro spolupráci je oslovována také folklorními soubory. Pro Bartošův soubor ve Zlíně vyšívala ženské zástěry, pro folklorní soubor Včelaran z Bílovic šila krojové součásti, pro CM Ženičky z Hluku vyšívání. Alena Minaříková bravurně ovládá techniku na výřez.
Eva Horáková: Modrotiskem inspirovaná tvorba
Své výtvarné nadání začala rozvíjet již od dětství, kdy se na lidové škole umění poprvé seznámila s technikou modrotiskové tvorby. Výtvarnou výchovu vystudovala na Univerzitě J. E. Purkyně v Brně v letech 1979-1984 a později, v letech 1991-1994, studovala angličtinu na Univerzitě Palackého v Olomouci. Celoživotní práce s dětmi a výuka nejrůznějších výtvarných technik se staly stěžejními středobody její činnosti v zaměstnání, kde jako učitelka vštěpuje dětem lásku k výtvarnému umění. Na ZŠ Sportovní, kde učí, vedla výtvarné kroužky. Současně byla v letech 1996-2006 lektorkou výtvarných kurzů na Základní umělecké škole v Uherském Hradišti. Velmi často spolupracovala se Slováckým muzeem, kde předváděla v rámci dílniček pro děti. Modrotiskové práce Evy Horákové byly často součástí mnoha výstav doma i v zahraničí. Ve své tvorbě se Eva Horáková často inspiruje pohádkami, přírodou a dětským světem. Náměty čerpá také z lidových tradic, lidového umění, často vychází z lidové výšivky nebo krajky. Kromě techniky modrotisku okrajově maluje na hedvábí nebo kreslí exlibris. U modrotisku si oblíbila jeho variabilitu, kontrastní barevnost světlých a tmavých ploch, díky kterým vynikne její námět.
Čtěte také: Tvoření: šablony a inspirace
Vyšívání jako relaxace a zábava
Vyšívání je technika ručních prací, která je vhodná i pro úplné začátečníky i z řad dětí. Pro ty je nejlepší předtištěný vzor na textilii s velkými oky, na který se vyšívání tupou vyšívací jehlou a nehrozí tak poranění. Obecně lze říct, že vyšívání může být zábavou pro kohokoliv, každý může najít styl, který se mu líbí. Pro pokročilejší, a zvláště starší, může být vhodné vyšívání ostrou jehlou do látky. Existují i vyšívací stroje, které vyšívání předem naprogramovaný vzor, nebo vyšívají podle vedení rukou. Pro úplný základ budeme potřebovat vyšívací jehlu, vyšívací přízí a látku. Vyšívací jehla se od obyčejné jehly na šití liší širším a větším očkem, do kterého je možné navléknout i silnější přízi. Příze je velký výběr, a je jen na Vás jakou zvolíte. Nejlépe Vám pořadí přímo v galanterii, kde můžete pořídit veškeré vybavení pro vyšívání. V dnešní době na tuto otázku existuje jednoduchá odpověď - na internetu. Podle mě je nejlepší najít si video s návodem k různým stehům, výšivkám, technikám, prostě podle toho, co se Vám líbí. Na videu můžete vidět přímo postup, jednotlivé kroky, které někdy v kreslených a popisovaných článcích nejsou dobře pochopitelné. Závěrem bych Vás k vyšívání chtěla povzbudit. Zkuste to, buďte hraví, a když se něco nepovede napoprvé, nezoufejte.
Kroužky vyšívání: Místa pro setkávání a tvoření
Výstava výšivek, které vyrobily členky kroužku vyšívání v Městském klubu důchodců v Blansku. Foto: O. Kroužek vyšívání funguje od devadesátých let a několik desítek krásných výšivek teď zdobí tři stěny a několik stolů v klubu důchodců.
tags: #starý #kroužek #na #vyšívání #historie