Eva Krestová: Od houslí k viole a vedoucí pozici v České filharmonii
Eva Krestová, rozená Karová (1984), je výrazná osobnost české hudební scény. Působí v Praze jako členka České filharmonie a vyhledávaná komorní hráčka. Její hudební cesta je příběhem o hledání vlastního hlasu a naplnění v hudbě.
Hudební začátky a houslová léta
Na počátku její hudební dráhy stály housle. Studovala na konzervatoři v Brně a v Praze, poté absolvovala Akademii múzických umění v Praze u profesora Jindřicha Pazdery. Již během studií projevovala velký zápal pro komorní hru. Svoje dovednosti v tomto oboru zdokonalovala u členů věhlasných souborů.
V minulosti byla houslistkou smyčcového kvartetu Pavel Haas Quartet, se kterým procestovala celý svět a získala nejvyšší ocenění Gramophone Award. Hrála například v Carnegie Hall v New Yorku, ve Wigmore Hall v Londýně, v Herkulessaal v Mnichově nebo v Louvre v Paříži.
Objev violy a nová hudební identita
Zlom v její kariéře nastal v roce 2012, kdy jí manžel, houslista Radim Kresta, přinesl violu. V té době prožívala těžší životní období a cítila se hudebně vyhořelá. Viola se ukázala jako nástroj, který jí umožnil znovu nalézt radost z hudby a objevit svoji hudební duši. S manželem založili klavírní kvarteto Josef Suk Piano Quartet a brzy se ukázalo, že viola je pro ni tím pravým nástrojem. Najednou se cítila vnitřně opravdu naplněná.
Technické rozdíly mezi houslemi a violou vyžadují odlišný přístup ke hře. Aby Mozart fungoval, je potřeba výraz odlehčit, ale ne zas moc, o to je to těžší - musíte odhadnout správnou míru. Technicky vzato a velmi zjednodušeně řečeno, aby Mozart vyzněl tak, jak má, je potřeba pravou ruku častěji nadlehčovat, zatáhnout rychleji, aby se tón dostatečně nesl, ale zároveň nepůsobil hrubým dojmem. To je u Mozarta opravdu nežádoucí. Struna je hrubší, je potřeba vyvinout větší tlak, aby se rozezněla. A když to s rychlostí tahu přeženete, jednoduše vám tón nezazní. Z tohoto hlediska je složitější hrát „stylově“ na violu než na housle.
Čtěte také: Čalounické služby Rychnov a okolí
Úspěchy v komorní hudbě
Jako violistka Josef Suk Piano Quartet pravidelně koncertuje na významných festivalech a koncertních pódiích doma i v zahraničí. Se soubory Josef Suk Piano Quartet a Puella Trio získala mnoho ocenění z mezinárodních soutěží komorní hudby. Za své úspěchy získal soubor Cenu Českého spolku pro komorní hudbu za rok 2013.
Eva Krestová získala několik ocenění ze soutěží komorní hudby: Maria Yudina Competition, Rusko; Charles Hennen Concours, Holandsko; Rovere d ́Oro, Itálie.
Komorní hra je pro ni alfa a omega všeho. Od prvního ročníku na konzervatoři věděla, že to je něco, co ji baví a naplňuje. Komořina ji provází celý život, naučila se díky ní téměř vše, hlavně naslouchat. Ale taky jistý druh techniky, kterou vás nikde na škole nenaučí. A navíc pocit, že tři, čtyři lidi spolu dokážou vytvořit něco nádherného, právě ten pocit spolupráce ji nesmírně uspokojuje.
Vedoucí violové sekce v České filharmonii
V roce 2022 se stala vedoucí skupiny viol v České filharmonii. Stala se první ženou ve spodních smyčcových nástrojích, které byla udělena definitiva. Není tajemstvím, že vstup do České filharmonie byl pro ni hodně náročný, hlavně co se mezilidských vztahů týče. Skupina si tehdy pochopitelně přála na pozici někoho jiného, tím pádem její přijetí nebylo nejvřelejší. Díky podpoře vedení, šéfdirigenta a mnoho dalších kolegů z filharmonie, ale taktéž její povaze, vše zvládla. Nyní je vše, jak má být.
Jako leader skupiny musí nejen sjednocovat smyky, ale i názory na interpretovanou hudbu, komunikaci s koncertním mistrem, dirigentem, managementem, dalšími muzikanty. Snaží se na sobě pracovat, hlavně co se komunikace s kolegy týče. Právě předávání informací do skupiny co a jak hrát někdy může pro někoho vyznívat příliš direktivně, i když to tak myšleno není. Často je v časové tísni, odhadnout kdy přesně, co a hlavně jak skupině říct, aby se celkový výkon zlepšil, je pro ni někdy složité. Často hraje roli i tón, jakým informaci podá. Tohle je pro ni snad ta nejtěžší věc, ve které má zatím upřímně rezervy.
Čtěte také: Historie čištění peří a šití dek
Po jejím příchodu do České filharmonie violová skupina ožila a začala vyzařovat zvukově i vizuálně větší energii. Upřímně jí záleží na tom, aby jejich skupina hrála co nejlépe. Snaží se hrát co nejvíce programů a hlavně nechybět na žádném velkém projektu. Jako vedoucí viol má odehráno opravdu více, než jiní vedoucí smyčcových skupin. Tím si ale nestěžuje.
Hodně dirigentů oceňuje u České filharmonie „český“ zvuk, i když je těžké jej specifikovat. Ona by to spíše nazvala jakýmsi „českým teplem“. To je něco, v čem se vymykají, to české srdce, které je spojuje a díky kterému se na koncertě umí sjednotit a předat posluchačům něco krásného. To je myslím zcela výjimečné… Samozřejmě je neustále co zlepšovat, z jejího pohledu hlavně co se rytmické přesnosti týče. V tom bychom se od Berlínských filharmoniků mohli malinko inspirovat.
Česká filharmonie se od příchodu Jiřího Bělohlávka a Davida Marečka začala zlepšovat i v kvalitě nástrojů. Hraje teď čerstvě na nový nástroj, který si vybrala v Londýně a v současné době se vyřizuje jeho nákup. Postavil ho v roce 2023 mladý talentovaný belgický houslař Pierre Smets. Nástroj má překrásnou barvu a alikvoty stejné kvality, jako starý nástroj.
Sólové příležitosti a další aktivity
Příležitostně vystupuje i sólově, například s orchestrem Virtuosi Italiani, Pražským komorním orchestrem, Plzeňskou filharmonií, Czech Virtuosi, Moravským komorním orchestrem (který během svých studií na konzervatoři několik let vedla jako koncertní mistr). V letech 2013- 2015 byla první violistkou Pražského komorního orchestru, v sezoně 2020/2021 byla členkou violové skupiny orchestru Národního divadla v Praze.
V létě učí na kurzech ve Vodňanech a také soukromě. Jednak členy akademie České filharmonie, ale také i studenty z venku, kteří mají o konzultaci zájem. Je pro ni i vzhledem k filharmonii do budoucna určitě přínosné mít přehled o mladých talentech. Času opravdu nemá moc, ale myslím, že předávání zkušeností je moc důležité.
Čtěte také: Vliv rychlého postupu sítí
Osobní život a inspirace
Eva Krestová je matkou dvou dětí, Juliannky a Danečka. Sladit diáře je pro ni nesmírně náročné. Nebýt babičky, manžela a naší rodinné chůvy, nemohla by dělat práci, kterou dělá… Musí se prostě jenom nějak snažit vše zvládnout a pokud možno zůstat pozitivní, i když dělá chyby, i když se zrovna nedaří, i když se dlouhodobě moc nevyspí, jste vyčerpaný a nemáte čas na žádný koníček.
O módu se hodně zajímá už od mých školních let. Měla plán B, pokud by jí to s muzikou nevyšlo: chtěla se stát vizážistkou.
Její manžel, houslista Radim Kresta (1974), působí jako pedagog hlavního oboru housle na Pražské konzervatoři, komorní hráč a sólista.
tags: #siti #eva #krestova #životopis