Umělá inteligence, autenticita a faleš: Hrozí nám zánik lidstva, nebo jen nová forma komunikace?
Technologický pokrok by neměl být motivován primárně profitem, ale společností, která z něj bude mít prospěch. I to je jedna z vizí, kterou si přejí prosadit odborníci napříč výzkumnými organizacemi Evropské unie. Vydali stanovisko, ve kterém doporučují vybudování evropského centra pro umělou inteligenci ve vědě. Centrum by mělo nabídnout velkou výpočetní kapacitu, udržitelný cloudový prostor i infrastrukturu a tréninky pro vědce, jak s nástroji umělé inteligence zacházet. Zároveň by vědce mělo (nejen) finančně motivovat, aby možnosti umělé inteligence při svých výzkumech využívali. Lidstvo bezesporu jednou vyhyne. Bude v tom mít prsty umělá inteligence, nebo jsou takové scénáře jen bujnou fantazií alarmistů?
Na jaře tohoto roku se „zbláznilo“ více lidí - zvedla se vlna zájmu o umělou inteligenci. Spouštěčem byl ChatGPT, jazykový software, který dovede obratně s kýmkoli komunikovat (i v češtině), a navíc zdarma. Médii proběhla vlna zájmu, nadšení, ale i hysterie.
Svět skončí? Od Frankensteina po Terminátora
Najít literární díla, divadelní hry, filmy či seriály s tématem, kdy se lidský výtvor obrátí proti člověku (nebo dokonce lidstvo vyhladí úplně), není nijak těžké. Odpověď na otázku, zda se mohou proměnit v realitu, nehledají jen spisovatelé, nýbrž i vědci. A to nejen z oboru informatiky, ale - možná překvapivě - především filozofové. „Spor totiž nespočívá v nalezení rovnic či výpočtů. Klademe si přece otázky, co je inteligence, co je obecná umělá inteligence, co musí být její součástí. Objevují se dva hlavní názorové proudy. Jednomu dominuje obava, že se umělá inteligence jednoduše řečeno zvrtne. Až dosáhne obecné umělé inteligence (tj. na úroveň té lidské), spustí se nezadržitelný proces, kdy bude AI (z angl. Artificial Intelligence - umělá inteligence) sama sebe neustále vylepšovat a vznikne tzv. superinteligence. Tento zlomový bod, kdy už nepůjde vzít vývoj zpět, se nazývá singularita. Podobné scénáře se opírají o myšlenku, že pro superinteligentní entitu budou lidé pod její rozlišovací schopnost - budeme pro ni tím, čím jsou pro nás třeba mravenci.
Druhou skupinou jsou optimisté, kteří věří, že umělá inteligence v tomto směru rizikem není, nebo přinejmenším ne v nejbližších desetiletích. Mnoho odborníků z IT prostředí navíc zpochybňuje, že bude vůbec kdy možné zkonstruovat inteligenci na úrovni lidské, natož cokoli více. Pro umělou inteligenci je kupříkladu stále nepřekonatelný problém každodenní interakce se světem. Ta je přitom nesmírně důležitou složkou obecné inteligence. „Když přijdu ráno do kuchyně a uvidím na stole hrneček, který tam předtím nebyl, okamžitě si vytvořím nějakou obecnou hypotézu typu: přítelkyně měla v noci žízeň. Takové obecné věci děláme neustále, intuitivně, a to nám umožňuje orientovat se ve světě.
Souboj inteligencí: Od šachů po nalévání piva
Prakticky veškerá umělá inteligence v současnosti pracuje na principu strojového učení. Pod to spadají pojmy jako deep learning nebo (umělé) neuronové sítě. U běžného softwaru programátoři vytvářejí algoritmy, pomocí nichž pak program něco vykonává. U umělé inteligence si software na souboru dostatečně velkých dat vypracuje algoritmy sám, aby dosáhl výstupu, který zadali programátoři. AI ale musí vědět, co má dělat či hledat. Říká se tomu učení s učitelem. „Okamžik zlomu k superinteligenci by mohl nastat ve chvíli, kdy by stroj dostal něco jako duši, sebeuvědomění sama sebe, svých idejí, cílů, plánů. Ale ani u člověka netušíme, kde tohle vzniká. Na základě znalostí a vývoje současného strojového učení a současné umělé inteligence si nedokážu představit, že by takový systém něco podobného dokázal.
Čtěte také: Návody na podzimní aktivity s dětmi
To ovšem neznamená, že je AI dobrá jen k chatování. Současné systémy nacházejí využití například v medicíně. AI se může naučit číst rentgenové snímky lépe - s větší přesností stanovení diagnózy - než jakýkoli lékař. A nejde jen o rentgen, ale třeba i analýzu krevního obrazu, DNA atp. Uplatňuje se také při řešení právních sporů, v dopravě, komunikaci nebo finančním sektoru. „Pokud mám udělat rešerši, tak si o tématu přečtu za měsíc třeba čtyřicet odborných článků a sepíšu text. Stroj jich může přečíst třeba tři sta tisíc. Moji zkušenost nebo lidský přístup nahradí enormním množstvím dat. Navíc může přijít na věci, kterých bych si já na malém souboru dat nevšiml. Umělá inteligence porazí člověka v hrách, jako jsou šachy či go, a v dalších činnostech, kde člověk nemůže zpracování „big data“ konkurovat. V jiných oblastech ale umělou inteligenci předčí každé malé dítě. Souvisí to s tzv. Moravcovým paradoxem (definoval jej rakousko-kanadský vědec Hans Moravec se svými kolegy v osmdesátých letech 20. století). Některé úlohy, které nám připadají obtížné, jsou pro počítače relativně lehké - například určité matematické úlohy. Proto vám asistenční robot nedokáže přinést a nalít pivo z lednice nebo robotický vysavač nepozná zvířecí exkrement (důsledky si můžete domyslet sami).
Systémy přesto vykazují jistou dávku inteligence, kterou jim upřít nelze. „I ChatGPT mi může poskytnout nějakou informaci, která dosud neexistovala. Dovede odpovídat na otázky, jak něco funguje, jak se to dá použít a k čemu je to dobré. To vám Google neřekne. Vědět, jak používat znalost, tomu se přece říká moudrost,“ říká Jiří Wiedermann z Ústavu informatiky AV ČR. „Velké jazykové modely aspirují na generování umělé moudrosti, která je v mnoha případech k nerozeznání od lidské. Ano, je to ‚fake‘, ale je to inteligentní fake.
Být či nebýt (člověkem): Kreativita a emoce v éře AI
Mohli jsme ChatGPT požádat o obyčejné dystopické sci-fi vyprávění, ale chtěli jsme poukázat na zajímavý aspekt: kreativitu. Příběh o Rachandě je bezesporu novátorským ztvárněním a má v sobě spoustu absurdního humoru. Nevytvořil jej ale člověk. „Ve všech humanitních oborech včetně klasické filozofie existuje představa, že kreativitu máme jenom my lidé. Velké jazykové modely ukazují, co je kreativita ve skutečnosti - ve většině případů se prostě díváte na spoustu materiálů, které už někdo vytvořil před vámi, a všimnete si nějakého nového vzorce, a to je váš příspěvek. Jak je to s dalšími „typicky lidskými“ vlastnostmi, jako jsou třeba emoce či schopnost cítit bolest? „Ve strojích je nedovedeme realizovat, pouze napodobovat. Někdy je to ale výhoda. Nechcete, aby stroj, který řídí bojovou operaci, měl emoce,“ upozorňuje Jiří Wiedermann. Absence emocí ale není překážkou vědomí či sebevědomí (sebeuvědomění). To jistě má i člověk, který z nějakého důvodu emoce není schopen prožívat. S nadsázkou řečeno, budou tedy některé moderní stroje vypadat, jako kdyby měly lidské duševní poruchy. Záleží na definici. Možná bude dobré opustit představu, že jím oplývá pouze člověk. O psech či kočkách asi nebudeme tvrdit, že žádné vědomí nemají. Registrují okolí, reagují na něj, přizpůsobují se mu. Ale totéž lze tvrdit i o bakteriích - do jisté míry. Vědomí může mít určité stupně, škálu, nejen černobílé ano/ne, 0/1. Pro účely informatiky proto definoval Jiří Wiedermann se svým holandským kolegou nově pojem minimálního strojového vědomí. „Snažili jsme se definovat vlastnosti, které musí obsahovat. Musí vědět, co se děje kolem stroje, musí vědět, co se děje vevnitř, a musí mít abstraktní model reality včetně sama sebe.
Kdo jsou oni? Práva pro roboty a morální dilemata
Pokud jim přisoudíme nějakou formu vědomí, vyvstává otázka, jak se k robotům či strojům s umělou inteligencí chovat. Máme jim přisuzovat nějaká vlastní práva? Nejsou přece živí. Na druhou stranu jde jistě o sofistikované (ná)stroje. Právní ochrany tak jistě požívají, stejně jako jiné věci, které vlastníme a ke kterým můžeme mít určitý vztah - třeba auto nebo hudební nástroj. „Málokdo si myslí, že by roboti nebo umělá inteligence měli mít práva podobně jako člověk nebo pes. A to proto, že nemají něco, čemu bychom mohli říkat morálně relevantní vlastnosti, například schopnost prožít něco pozitivního či negativního,“ vysvětluje David Černý. Otázkou ale je, co přinese budoucnost a jak moc se bude lišit od představ autorů sci-fi (vzpomeňme v této souvislosti třeba na kultovní film Blade Runner). Co když se všechna ta sci-fi díla prostě mýlí? Když vznikly první parní stroje, asi si také nikdo nepředstavil, že budeme jezdit auty na baterie a mít v rukou telefony, které budou nevyčerpatelnou encyklopedií, hrou, televizí a ještě peněženkou v jednom.
Naše představy o vývoji technologií se často ukázaly jako nepřesné. Například roboty si lidé představovali jako chodící androidní bytosti, které za nás dělají domácí práce, pracují u pásů v továrnách… Nakonec se ukázalo, že roboti jsou něco jiného. Třeba speciální „jeřáb“ montující součásti automobilů, který je mnohokrát přesnější, rychlejší a sofistikovanější, než by kdy byla lidská ruka - ovšem člověku se nepodobá ani trochu a rozhodně nemá nohy ani hlavu. S umělou inteligencí to zřejmě bude podobné. Je a bude spíše různým specializovaným softwarem, který v dané oblasti bude výkonnější než člověk, ale to je možná vše. A je to tak v pořádku. Nepotřebujeme, aby robotický vysavač uměl psát texty nebo aby ChatGPT uměl vysávat. Právě tohle je jeden z argumentů optimistů, proč se nemusíme vzbouřených strojů bát - nikdy nevzniknou takové, které by toho byly schopny! Není důvod je vyrábět (navíc by byly drahé a neefektivní). Což ovšem neznamená, že nebudou schopné ubližovat lidem. Stačí si představit vojenský stroj, který bude mít umělou inteligenci se zadaným cílem najít a zlikvidovat všechny dvounohé tvory o teplotě 37 stupňů.
Čtěte také: Tvoření vánočních zvonečků
Hrozby za dveřmi: Manipulace a ztráta zaměstnání
Umělá inteligence s sebou nese rizika - jen ne ta ze sci-fi příběhů. Pojí se s ní nebezpečí spojená s jejím užíváním. Podobně jako u každého jiného nástroje nebo technologie. Dá se předpokládat, že pokud by nám umělá inteligence ublížila, bude to vinou člověka, který jí takový cíl určí. A nemusí jít hned o fyzickou likvidaci. „Někdo vám třeba zavolá z neznámého čísla, bude říkat věci, které může znát jenom někdo z vašich blízkých. Představí se, že je vaším vzdáleným příbuzným a je v nesnázích, ze kterých mu pomůžete, když mu pošlete peníze. Další obavou zmiňovanou v souvislostmi s technologiemi je, že nás roboti, potažmo umělá inteligence nahradí v zaměstnání a mnoho lidí zůstane bez prostředků. Jenže technologie nahrazuje lidskou práci už staletí a lidí i pracovních míst stále přibývá. „Před několika lety se říkalo, že pokud dokážete zapsat, co děláte během vašeho pracovního dne formou jednoduchého algoritmu, tak vás do pěti let nahradí umělá inteligence. Dnes s ChatemGPT se zdá, že umělá inteligence ohrožuje dokonce některé tvůrčí profese v oblastech jako design či žurnalistika. Osobně ale spíš vidím vztah umělé inteligence i třeba v kreativních profesích spíše jako spolupráci lidí a umělé inteligence. Na druhou stranu je třeba dát si pozor, jak umělá inteligence připravuje lidi o výdělek, zjednodušeně řečeno, aby nezpůsobila vykořisťování zaměstnanců - ne snad, že by za to mohla umělá inteligence jako taková. Jeden příklad, který není z říše sci-fi, a právě proto možná uniká pozornosti, ačkoli významně zasahuje do života některých z nás již dnes: AI umožňuje majitelům firem přenášet některé náklady byznysu na své zaměstnance v mnohem větší míře, než bylo dosud možné. „Například profese, kde jsou lidé potřeba jen v nějakých časových úsecích během dne, týdne, měsíce. V jejich práci tedy uplyne spousta hodin, kdy ‚nedělají nic, ale jsou za to placeni‘. Umělá inteligence dovede zajistit jiný režim, předpovědět dobu vytížení a podobně. Majiteli umožní lidi platit, jen když jsou aktivní.
Čtěte také: Nápady pro vánoční tvoření
tags: #sit #na #tvoreni #falesnych #vousu #navod