Řemeslo svatého Josefa: Historie tesařství v českých zemích

V českém prostředí je hluboce zakořeněno povědomí o svatém Josefu jako o tesaři. Není proto náhodou, že nová výstava věnovaná historii tesařského řemesla v českých zemích nese název „Pod ochranou svatého Josefa“. Tato výstava, umístěná v Panské sýpce v areálu Dřevěného městečka Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, zprostředkovává příběh tesařského řemesla z mnoha úhlů pohledu.

Vzdělávání a cechovní organizace tesařů

Výstava se stručně věnuje vzdělávání tesařů a jejich cechovní organizaci. Cechy hrály klíčovou roli ve vývoji řemesel, zajišťovaly kvalitu práce a chránily zájmy svých členů. Vzdělávání tesařů probíhalo tradičním systémem učňovského školství, kdy se mladí učni učili dovednostem od zkušených mistrů.

Tesařské nářadí a pomůcky

Expozice nabízí ukázky tesařského nářadí, včetně různých druhů seker, hoblíků a pil. Nechybí ani potřebné měřické pomůcky, jako jsou krokvice, úhelník a kružidlo. Tyto nástroje byly nezbytné pro přesnou a kvalitní práci tesařů.

Krovové konstrukce: Mistrovská díla tesařského umění

Mezi nejvýznamnější a dodnes obdivovaná tesařská díla patří krovové konstrukce. Na výstavě jsou k vidění modely příčných vazeb nejstaršího krovu z roku 1319 nad presbytářem kostela františkánského kláštera v Chebu, největšího pozdně gotického krovu z roku 1536 nad trojlodím kostela sv. Jakuba Většího v Jihlavě a model části krovu z roku 1484 nad presbytářem kostela sv.

Dioráma tesařské ohrady a dřevo jako stavební materiál

Práci tesařů přibližuje dioráma tesařské ohrady, doplněné doprovodným textem na protějším panelu. Text shrnuje základní informace o dřevě jako stavebním materiálu. Dřevo bylo a je cenným stavebním materiálem díky své dostupnosti, relativní lehkosti a dobrým tepelným vlastnostem.

Čtěte také: Historie a současnost kovářství

Trasologie: Stopy opracování sekerou

Výstava „Pod ochranou sv. Josefa“ je v některých ohledech průkopnická. Pravděpodobně poprvé jsou zde zájemcům o tradiční tesařské řemeslo názorně představeny stopy opracování vybranými druhy seker (tzv. trasologie). Právě stopy zanechané tradičními řemeslnými postupy určují charakter a jedinečnost historických konstrukcí.

Významný výstup pětiletého projektu

Výstava v Panské sýpce potrvá 2 roky a je vedle vědeckých publikací, metodiky, památkových postupů, knihy či aplikace mapující dřevěné konstrukce v ČR významným výstupem pětiletého projektu.

Svatý Josef v Bibli a tradici

Slovenský biblista František Trstenský poskytl u příležitosti slavnosti sv. Josefa rozhovor, v němž shrnul své znalosti o této biblické postavě. Snoubenec Panny Marie a vychovatel Ježíše sice v Bibli neřekl ani jedno slovo, přesto lze o tomto světci doložit řadu zajímavých poznatků.

Svatá země byla v 1. století n. l. součástí Římské říše. Novozákonní texty neumožňují vytvořit něco jako Josefův „životopis“. Ale to platí i v případě Panny Marie a apoštolů. V centru pozornosti svatopisců byla osoba a učení Božího Syna. Najdeme však alespoň některé detaily. Z rodokmenu v evangeliu podle Matouše víme, že jeho otec se jmenoval Jakub.

Josef pravděpodobně pocházel z Jeruzaléma nebo jeho okolí. Naznačuje to několik skutečností:

Čtěte také: Řemesla s nejvyšším výdělkem

  1. Patřil do Judova kmene, z něhož v minulosti pocházel i král David. Tomuto kmeni patřilo území kolem Betléma.
  2. Při návštěvě mudrců Svatá rodina už bydlela v domě. Josef mohl mít v Betlémě nějaké příbuzné.
  3. Po návratu z Egypta Josef plánoval vrátit se do Judska, protože asi tam měl jisté rodinné zázemí. Až na andělův pokyn odešel na sever do Galileje a usadil se v Nazaretu.

Na základě Lukášova evangelia se dozvídáme, že Josefova rodina patřila mezi ty chudší. Při obětování Ježíše v chrámu na 40. den po jeho narození přinesly pár hrdliček, což byl dar předepsán pro ty, kteří byli méně majetní. Přesto víra a plnění náboženských povinností byly v Josefově rodině na prvním místě. Lukáš vzpomíná, že Josef a Marie chodívali z Nazareta každý rok na velikonoční svátky do Jeruzaléma.

Evangelista Matouš uvádí, že anděl přikázal, aby po narození dítěte to byl právě Josef, který mu dá jméno „Ježíš“. Takže Josef určitě vyprávěl. Pokud evangelisté nezachovali žádné jeho slovo, byl to jejich úmysl, který chtěli zvýraznit. Chtěli, aby tento spravedlivý muž k nám „promluvil“ mlčením, přesněji řečeno nasloucháním Boží vůle. Josef je výmluvný přes své jednání a postoje.

Všimněme si mnohé odkazy na starozákonní postavy. Na začátku Ježíšova rodokmenu v Matoušově evangeliu stojí patriarcha Abraham a na konci je to „patriarcha“ Jozef. Proto i do modliteb o svatém Josefovi vkládáme oslovení „patriarcha“. Můžeme vidět jistou podobnost mezi těmito dvěma postavami. Abraham je známý svou věrností a poslušností vůči Bohu. Poslouchá Boží hlas a odchází z rodné země do země Kanaán. Podobným způsobem je vyobrazena Josefova poslušnost Božím příkazům. Poslušně plní Boží vůli a přijímá Marii, svou manželku, a její dítě.

Putování Josefa připomíná starozákonní putování patriarchů Abrahama, Izáka, Jakuba a Josefa, kteří také sešli do Egypta, aby se nakonec vrátili a usadili v zasnoubené zemi. Dále je to podobnost se starozákonním Josefem Egyptským. Bůh i s Nazaretským Josefem komunikoval přes sny a on se stal pro Svatou rodinu jejím živitelem.

Řecký výraz „Tekton“, který čeština překládá „tesař“, je třeba chápat v širším významu slova. Byl to „řemeslník“, který byl zručný ve zpracování dřeva od hrubých tesařských prací až po truhlářské výrobky. Židovské přísloví říká: „Otec, který nenaučí syna řemeslu, naučí ho krást“. Bylo zvykem, že otec dal syna vyučit nějakému řemeslu, které mu sloužilo později jako obživa, nebo jej naučil řemeslo, které sám ovládal.

Čtěte také: Sochařské řemeslo s Václavem Šedým

V případě Božího Syna evangelia o něm říkají, že není jen „synem tesaře“, ale že on sám je „tesař“. Je možné, že v tzv. skrytých letech, tzn. v období do začátku Ježíšova veřejného působení, Ježíš chodil s Josefem na stavby, nebo mu pomáhal v dílně.

Bůh promlouval k Josefovi ve snech, Josef dokázal rozlišit, kdy jde o sen a kdy jde o Boží hlas. Matoušovo evangelium zmiňuje čtyři Josefovy sny. V jednom mu anděl oznamuje, aby si vzal Marii za svou manželku, ve druhém, aby utekl do Egypta, ve třetím, aby se vrátil zpět do izraelské země a ve čtvrtém, aby nezůstal v Judsku, ale se aby usadil v Nazaretu. Můžeme říci, že Josef je člověkem snů. Je mužem, který umí snít. Přijal Boží příběh do svého života a stal se jeho součástí.

Poslední zmínka o Josefovi je v Bibli o návštěvě chrámu s 12 letým Ježíšem. Dál se už o něm více nezmiňuje. Ano, někteří odborníci soudí, že zemřel dříve, než Boží Syn začal ohlašovat Boží království. Máme před sebou obraz, který je celé církvi, i mně velmi blízký. Je to obraz Josefa - patrona dobré smrti. Josef umírá v blízkosti dvou nejmilovanějších osob - své manželky Marie, kterou vždy věrně a čistě miloval a „svého“ Syna, o kterého se se vší láskou otce staral.

Josef se pro Ježíše nestal pozemským otcem na způsob nějaké „role“, jak to vidíme v divadle. On se stal skutečně otcem se vším, co k tomu patří. Pokud díky Marii si Boží Syn vzal lidskou přirozenost a stal se člověkem, díky Josefovi dostal konkrétní identitu židovské společnosti a náboženství a zařazení do Davidova domu z kmene Judy.

Svou prací tesaře zabezpečoval rodinu. Chránil rodinu, když se ocitla v ohrožení. Předával Ježíši víru - modlil se, vyprávěl mu příběhy Izraele, chodil s ním do nazaretské synagogy a na svátky do Jeruzaléma a vedl ho k pracovitosti. Bůh se rozhodl požádat tohoto jednoduchého muže z Nazareta, aby se stal pro jeho Syna pozemským otcem. Evangelista Lukáš mezi posledními větami, které vysloví o Ježíšově dětství, uvede: „A poslouchal je“. Ježíš Kristus se stal člověkem, tzn. Nezapomínejme, že Ježíš je pravý Bůh a pravý člověk. Jako pravý člověk prošel tím, čím prochází každé lidské bytí. Počal se a narodil se matce, měl zajištěné živobytí, výchovu ve víře, vedly ho k pracovitosti.

Když Svatá rodina utíká před králem Herodem, evangelista Matouš píše, že Josef „vstal, vzal za noci dítě i jeho matku a odešel do Egypta.“ Ten výraz „za noci“ není jen časový údaj. Má hlubokou symboliku. Jestliže ženu zdobí oběť, tak ozdobou muže je odvaha. Svatý Josef byl odvážný. Odvahu neprojevil pouze „ve dne“, když je všechno viditelné a předvídatelné, ale dělá to i „za noci“, přičemž víme, že „noc“ a „temnota“ jsou v Bibli často symbolem nejistoty a strachu. Písmo tak k jemnosti matky Marie, bezbrannosti dítěte Ježíše klade odvahu a prozíravost otce Josefa.

Josef je nakonec označen jako muž spravedlivý, což je vlastnost, kterou uděluje biblická kniha Genesis patriarchovi Abrahámovi. Do popředí tak má vystoupit jeho poslušnost Božímu slovu. Evangelia nám chtějí Josefa představit jako toho, který do puntíku vyplnil Boží vůli, a tak sloužil důstojně jako otec Božímu Synu.

Josefa v evangeliích vystihuje sloveso „vzít“. Jozef si vzal Marii za svou manželku. Před pronásledováním Heroda Jozef vzal svou manželku a dítě a utekl do Egypta, aby po Herodově smrti znovu vzal manželku a dítě a vrátil se do Izraele a usadil se v galilejské Nazaretu. Toto slovo „vzít“ charakterizuje Josefa jako člověka, který se umí postarat o druhé, dokáže vzít na sebe odpovědnost a ztotožnit se s posláním, které je mu určeno. Toto je jeho spiritualita - převzít zodpovědnost.

Josef plánoval s Marií manželství a byli spolu už zasnoubeni. V židovském náboženství to znamenalo, že muž a žena vůči ostatním si už byli „slíbení“, avšak spolu nebydleli. Do těchto jeho plánů vstoupila událost Pánova zvěstování, kdy Marie počala z Ducha svatého Božího Syna. Pro tuto jeho nefalšovanost víry mu zaznívá ujištění, které Pán vyslovil prostřednictvím anděla: „Josefe, neboj se!“

Evangelista Lukáš uvádí jak Josef a Marie přicházejí společně do jeruzalémského chrámu, aby obětovali dítě Ježíše Pánu. Simeon jim oběma požehnal. Když se 12 letý Ježíš ztratil v chrámu, opět Josef a Marie ho společně hledali.

Svatý Josef jako patron

Sv. Josef je patron tesařů a stavbařů, dělníků, inženýrů, zemský patron Čech. Byl zasnouben Panně Marii a když porodila Ježíše Krista, kterého počala z Ducha Svatého, stal se jeho pěstounem. Podle tradice byl tesařem. Potvrzuje to i evangelium sv. Marka, kde se o Pánu Ježíši píše jako o tesaři, synu Mariinu (6,3). Jako většina ostatních lidí se musel vyučit doma, tedy u sv. Josefa, tesařského mistra.

Novější biblické výzkumy zjistily, že právě v té době budovali Římané poblíž Nazareta město Sephoris a že na něm pracovali muži z celého okolí. Přitom dělali všechny práce, ještě nebyla taková specializace, proto můžeme říci, že sv. Josef (i Pán Ježíš do začátku svého kázání) byli stavbaři. A protože si tenkrát mistr musel sám všechno předem promyslet podle hesla: Dvakrát měř, jedou řež!, dělal vlastně i práci dnešního inženýra a projektanta.

Papež Pius XII. zavedl v roce 1955 svátek Josefa dělníka na 1. května, kdy je občanský svátek práce. Tím se sv. Josef stal i patronem dělníků. Sv. Josef také od roku 1654 patří k patronům země české, přesněji Čech.

Další patroni a jejich role

Kromě svatého Josefa existují i další světci, kteří jsou patrony různých profesí a činností:

  • Sv. Marta, patronka kuchařů, kuchařek, hostinských, pomocnic v domácnosti, ale také děvčat pracujících au-pair.
  • Sv. Kosma a Damián, patroni lékařů a lékárníků.
  • Sv. Lukáš, patron malířů (a lékařů).

Svátek svatého Josefa a lidové tradice

Ačkoli patří svatý Josef k nejpopulárnějším světcům a papež Pius IX. jej vyzdvihl na ochránce celé katolické církve, o jeho životě nevíme skoro nic. Také není jasné, proč svátek svatého Josefa připadá právě na 19. března. Je možné, že z důvodu blízkosti slavnosti Zvěstování Páně (Zvěstování Panny Marie), která následuje 25. 3., anebo zde mohly sehrát roli i pohanské zvyky. První písemné zmínky o oslavách sv. Josefa pocházejí až z 12.

Svátek sv. Josefa byl považován za první skutečně jarní den. Na venkově v tento den odhadovali, jaká bude úroda, zpívali a veselili se. Popularita světce a nadcházející jaro lákalo lidi k různým josefovským zábavám. Na venkově vyhrávaly kapely, v Praze a dalších městech se slavil svátek jarní josefovskou poutí. Zamilované páry si na svátek patrona manželství slibovaly věrnost.

Svátek svatého Josefa oslavovali také skláři. Ti sice pracovali po celý rok, ale v zimním období pracovali při umělém osvětlení. Od svatého Josefa ho již potřeba nebylo. V sobotu po sv. Josefu pak brusiči zakončovali toto období jakousi slavností - odnesli do lesa lucernu se světlem a uvázali ji na vysoký strom. Pod lucernou se udělal oheň, peklo se maso a popíjelo se, bylo-li teplo sedělo se a veselilo se třeba až do rána.

Pepík a Josef: Původ jména

Jméno Josef, jakožto jedno z nejdůležitějších biblických jmen se zejména s rozmachem křesťanství rozšířilo do bezpočtu zemí a sáhli po něm leckteří rodiče. Na území Itálie se uchytilo jako Giuseppe a začalo se krátit na familiární Beppe. Tato forma se pak dostala až k nám do České republiky a vžila se jako Pepa. Mimochodem v Itálii se na den svatého Josefa pečou zvláštní koláčky, svatojosefské pečivo Zeppole di San Giuseppe.

Místa a stavby zasvěcené svatému Josefu

V České republice se nachází řada míst a staveb zasvěcených svatému Josefu:

  • Josefovské údolí (Křtinský žleb) je 10 km dlouhý krasový kaňon táhnoucí se mezi Adamovem a Křtinami.
  • Kaple sv. Josefa byla postavena roku 1695 jako součást městského špitálu sv. Anežky.
  • Kostel sv. Josefa v obci Úherce na Plzeňsku pochází z roku 1901.
  • Svatojosefský pramen se nachází v obci Kersko.
  • Kapucínský klášter ve Fulneku s kostelem sv. Josefa je výjimečným komplexem řádového barokního stavitelství na severní Moravě.
  • Lom U sv. Josefa nedaleko Hořic v Podkrkonoší se proměnil v živý přírodní amfiteátr.
  • Kostel sv. Josefa se nachází u mostu na prostranství před zámkem Hrubá Skála.
  • Kaple sv. Josefa v Markoušovicích.
  • Bylinková zahrada v Domově svatého Josefa v Žirči u Dvora Králové nad Labem.
  • Barokní pevnostní město Josefov vzniklo na sklonku 18. století.

Sv. Josef jako hlava Svaté rodiny

Svatý Josef byl hlavou Svaté rodiny. To je jistě jedinečná hodnost, v níž se mu nikdo nevyrovná a pro kterou si sv. Josef zasluhuje zvláštní úctu. To, co o něm víme, nacházíme téměř všechno v prvních kapitolách Matoušova a Lukášova evangelia. Sv. Josef zde vystupuje jako potomek krále Davida, ženich Panny Marie a zákonitý pěstoun Pána Ježíše se všemi právy a povinnostmi otce rodiny. Josefovým rodovým městem byl judský Betlém. Ale on sám bydlel v galilejském Nazaretě, kde byl chudým tesařem. Tam se i zasnoubil s mladou ušlechtilou dívkou, která se jmenovala Maria.

Ale určitý čas po zasnoubení Josef s překvapením spatřil na snoubence znaky mateřství. Josef byl však výjimečně spravedlivý muž, jak ho nazývá evangelium. Neodsoudil Marii, které si velmi vážil, a nedal ji odsoudit ani jiným. Chtěl ve skrytu zrušit snoubenecký svazek a dát tak Marii plnou svobodu, aby se mohla spojit s mužem, který měl být podle lidského úsudku otcem čekaného dítěte.

V Matoušově evangeliu čteme: "Ukázal se mu ve snu anděl Páně a řekl: Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku, neboť to, co v ní bylo počato, je z Ducha Svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid od jeho hříchů … Když se Josef probudil, udělal, jak mu přikázal anděl Páně."

Když se zdálo, že je už všechno vyřešeno, situaci zkomplikovalo římské vládní nařízení o sčítání lidu. Izraelští občané se měli dát zapsat ve městě nebo obci svého rodu. Tak se i Josef musel odebrat s Marií do Betléma, odkud pochází Davidův rod. Betlémané zpočátku neposkytli Svaté rodině ani to nejskromnější pohostinství. Proto se musel největší Davidův potomek a Spasitel světa narodit v jeskynním útulku pro zvířata.

Po obětování dítěte v jeruzalémském chrámu se Svatá rodina vrátila do Betléma. Možná chtěla zůstat ve městě, ke kterému ji poutaly rodové kořeny a kde se narodilo předpovězené dítě. Betlém jim měl poskytnout útulek pouze do doby, než se věřící a šlechetní mudrci z východu pokloní novorozenému Mesiáši.

Tady se ukázalo, jak ten skromný a naoko málo podnikavý muž uměl být velmi rozhodný, když šlo o vážné věci a o plnění Boží vůle. Odchod rodiny do ciziny nebyl nikdy snadný a vždy vyžadoval určitý čas na přípravu. Ale v tomto naléhavém případě Josef neztrácí ani chvíli: hned vstal, vzbudil Marii a Ježíška a ještě té noci se vydali na cestu.

Evangelium neříká nic bližšího o tom, kde našla Svatá rodina přístřeší. Pobyt Svaté rodiny v Egyptě trval do smrti krále Heroda. O návratu z Egypta říká Matoušovo evangelium: "Po Herodově smrti se Hospodinův anděl zjevil ve snu Josefovi v Egyptě a řekl: Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do izraelské země. Ale když se doslechl, že v Judsku kraluje Archelaus namísto svého otce Heroda, bál se tam jít. Varovaný ve snu, odebral se do Galilejského kraje. Josef nevykonával Boží pokyny bezmyšlenkovitě, ale s poslušností spojoval i chytrou péči.

Poslední zprávu o Josefovi nám podává Lukášovo evangelium v ​​souvislosti s poutí dvanáctiletého Ježíše do jeruzalémského chrámu. Ježíš se vyučil řemeslu svého pěstouna a evangelium ho na jednom místě přímo nazývá tesařem. Slova Evangelia: "Copak to není tesař, syn Marie …" naznačují i další skutečnost, a to, že při Ježíšově veřejném vystoupení Josef už nežil a že Ježíš už samostatně vykonával tesařské řemeslo.

Sv. Josef a řemeslníci

Svatý Josef byl tesař, proto si ho od nepaměti uctívali jako svého patrona ti, co pracovali se dřevem, především truhláři a tesaři. V Římě vzniklo v 16. stol. truhlářské arcibiskupství zasvěcené sv. Josefovi. Začátkem 17. stol. se připojila k tomuto bratrstvu pod patronátem sv. Josefa i tzv. Stolařská univerzita (University dei Falegnami). Byla to korporace rozličných užitkových a uměleckých řemesel, mezi nimiž převládalo zpracování dřeva. Patřili tam řezbáři, bednáři, sedláři, výrobci nábytku, hudebních nástrojů, kočárů, člunů a jiní. Podobná řemeslnické bratrstva a sdružení, která uctívala sv.

Šíření úcty ke svatému Josefu

O rozšíření úcty ke sv. Josefovi se přičinili křižáci, kteří z Východu přinesli církevní hodinky o něm. Doplňovali a přizpůsobovali si je karmelitáni, františkáni a dominikáni. Používali při tom texty od sv. Bernarda, Alberta Velikého, Tomáše Akvinského a Bonaventury. Ve 13. a 14. stol. se na Západě slavil den sv. Josefa v mnoha chrámech jako místní svátek. Ve 14. stol. šířila úctu sv. Josefa sv. Brigita Švédská. V 15. stol. se o to přičinil zejména sv. Bernardýn Sienký, Petr z Ailly a Jan Gerson, kancléř na pařížské univerzitě, který napsal i církevní hodinky. O šíření úcty se přičinili i sv. František Saleský, sv. Ignác z Loyoly a sv. Terezie z Avily.

Z papežů se o šíření úcty sv. Josefa přičinil zejména Sixtus IV., který r. 1484 uvedl officium sv. Josefa v breviáři. Řehoř XV. roce 1621 přikázal slavit svátek sv. Josefa a zařadil ho mezi zasvěcené a přikázané svátky. Urban VIII. ho určil na 19. března. Papež Pius X. povýšil slavnost sv. Josefa na hodnost prvního stupně s oktávem a schválil i litanie. Papež Piux IX. vyhlásil 8. prosince 1870 sv. Josefa za patrona a ochránce Katolické církve. Pius XII. zavedl vzpomínku na sv. Josefa dělníka, která se slaví 1. května. Velkým ctitelem sv. Josefa byl i Jan XXIII. Prohlásil ho vedle Matky Boží za patrona koncilu. Papež Jan Pavel II. vydal dne 12. ledna 1990 apoštolský list o sv.

tags: #řemeslo #svatého #Josefa

Oblíbené příspěvky: