Prsteny pletené: Italský původ a zákopové umění z první světové války
Drobné předměty zkrášlující tělo provází lidstvo od nepaměti. Z hlediska vojenských dějin je prsten ozdobou historicky spojenou s armádou. Podle řecké mytologie byl prvním nositelem prstenu bájný Prométheus a vyznamenání, památka nebo závazek zhmotněný do podoby prstenu je zdokumentován už u římských legionářů a germánských válečníků. Pamětní prsteny se znakem útvaru jako doplněk vojenského stejnokroje můžeme nalézt i v současné AČR. Prsteny vyráběné vojáky v letech první světové války se staly symbolem tzv. zákopového umění.
Tento text si klade za cíl nastínit problematiku zákopových a patriotických prstenů z období první světové války. Primárními prameny jsou deníkové záznamy, korespondence a vzpomínky vojáků, kombinované s nálezovými zprávami prstenů ze sbírky VHÚ Praha. První část se věnuje komerčně vyráběným a patriotickým prstenům, které jsou se zákopovým uměním často zaměňovány. Druhá část se pokusí odpovědět na otázku, proč a jak se zákopové prsteny vyráběly. Pro prsteny vyráběné v polních podmínkách se používá termín zákopový prsten, pocházející z angličtiny.
Komerční a patriotické prsteny
Nejznámější prsteny z 1. světové války jsou ty, které si vojáci zhotovovali sami. Je však potřeba zmínit průmyslově vyráběné prsteny s vojenskou nebo patriotickou symbolikou, které bývají se zákopovým uměním zaměňovány. Těchto prstenů existovala široká škála od levné bižuterie přes šperky navržené umělci a byly nabízeny širokému spektru zájemců.
Část z nich vznikla na oficiální objednávku a byla využívána při propagaci vlasteneckých akcí, jako byla například Gold gab ich für Eisen (Dal jsem zlato za železo), nebo Durch Kampf zum Sieg (Bojem k vítězství). V takových případech byl výtěžek z prodeje často určen na dobročinné účely nebo k podpoře válečného úsilí monarchie. Někteří výrobci zahájili výrobu prstenů s patriotickou nebo vojenskou symbolikou z vlastní iniciativy. Zdá se, že poptávka mezi koncovými zákazníky byla v prvním roce války tak velká, že část z nich vznikla předěláním již vyrobených běžných pouťových prstýnků přiletováním štítku s patriotickou symbolikou.
Komerčně nabízené prsteny se vyráběly především v prvních letech války a jejich produkce klesala spolu s tím, jak byly dílny bižuterního a šperkařského průmyslu převáděny na válečnou výrobu.
Čtěte také: Piknikový koš z papíru
Vojenské pamětní prsteny
Mezi prsteny spojené s 1. světovou válkou lze zařadit i vojenské pamětní prsteny. Jejich nošení a výroba nejsou přímo spojeny s válkou, ale navazují na starší tradice, kdy mohl prsten posloužit jako forma ocenění pro statečné vojáky. Ačkoli tento zvyk v podunajské monarchii nikdy nezdomácněl, jsou takové darovací prsteny zdokumentovány i v prostředí rakousko-uherské armády. V případě důstojníků mohl také specifický prsten upozorňovat na příslušnost ke konkrétnímu útvaru nebo skupině. V obou případech bylo pořízení prstenu soukromou iniciativou dárce, respektive nositele.
Průmyslově vyráběné prsteny se od běžných zákopových prstenů obvykle liší zpracováním i materiálem. Při jejich zdobení jsou využívány plasticky vystouplé motivy různých vzorů. Od národních nebo spojeneckých barev přes portréty panovníků, iniciály vojevůdců, státní symboly i symboly organizací, které je pro svou propagaci nechaly vyrobit. V českém prostředí byly oblíbené především prsteny s vlasteneckými hesly jako Kde domov můj, Nedejme se nebo Bohu, Vlasti, Králi. Jako materiál se nejčastěji používalo železo, vzácněji nikl, hliník či alpaka.
Zákopové prsteny: Výroba a motivace
Typické zákopové prsteny jsou dílem zručných vojáků, kteří si jejich výrobou krátili dlouhou chvíli v zákopech. Dnešní výzkum ukazuje, že ne všechny prsteny musí pocházet od vojáků. Jejich produkcí si zřejmě přivydělávali i civilisté, žijící poblíž frontové linie, a to ještě dlouhá desetiletí po skončení války, kdy se bojiště proměnilo v turistickou atrakci. Dále je třeba zahrnout válečné zajatce, raněné vojáky v lazaretech, rekonvalescenty a novodobé padělatele.
Zvyk vyrábět prsteny byl rozšířený u vojáků obou bojujících stran a na všech frontách první světové války. Pozoruhodná je i vzájemná podobnost mnoha prstenů, na kterých by mnohdy bez vyrytých nápisů bylo obtížné rozeznat, zda vznikly ve Francii, Itálii či v Rusku.
Co vojáky uprostřed válčícího běsnění vlastně přivedlo k výrobě prstenů? Lze předpokládat, že prsteny měly pro své tvůrce dvojí účel. Původním motivem byla zřejmě snaha ukrátit si čas, následně se z nošení prstenů stala móda a zvýšená poptávka odstartovala komerční produkci a s ní spojené zdokonalování výrobních postupů.
Čtěte také: Originální dekorace květináče
Směnu prstenů popsal i rakouský voják Čeněk Slejška, který ve svém deníku před Vánocemi 1915 píše: Jsme asi dva kilometry za frontou v lese. Jsme v dosti slušných barácích. I teplo jest v barácích pěkné. Dělám z ruských šrapnelových hlaviček prstýnky. Jsou pěkné a prodávám je za chleba nebo peníze. Několik jsem jich prodal nedaleko tábořícím dělostřelcům. V předvánočním období mohly prstýnky představovat pro vojáky žádané suvenýry.
Britská badatelka Rachel Duffet ve svém výzkumu věnovaném korespondenci britských vojáků v letech 1. světové války upozorňuje na skutečnost, že někteří muži horliví dokázat svou statečnost posílali domů celé kusy šrapnelů a jiných na bojišti nalezených artefaktů. Snažili se tak zprostředkovat svým blízkým dojmy z války lépe, než by to dokázali zachytit na papíře. Tento zvyk se rozšířil do té míry, že musel být s ohledem na bezpečnost rodin i poštovních doručovatelů zakázán rozkazem. Je možné, že zasílání hotových výrobků z dělostřelecké munice představovalo vhodnou, a především bezpečnou alternativu k takovému počínání. Pro tuto teorii by mohly svědčit i hojně se vyskytující prsteny ozdobené motivem dělostřeleckého granátu nebo kusem šrapnelu.
O popularitě prstenu jako daru pro blízké svědčí i část dopisu rakousko-uherského vojáka Tomáše Hrbka ze 4. ledna 1916: Koupil jsem Vám na památku od Rusů dva náramky a tři prstýnky a fajfku od kamaráda. Tu bys dala tatínkovi, ale musil by ji mít jen v neděli, je pěkná, drahá. Mařce a Pepičce dej ty náramky.
Materiál a výrobní postupy
Zákopové prsteny byly vyráběny z materiálu nalezeného na bojišti. Vzhledem k omezeným možnostem obrábění se preferovaly měkké a snadno roztavitelné kovy. Zdaleka nejpopulárnější byl hliník, který se získával z časovačů dělostřelecké munice, ale nadšení řemeslníci dokázali zužitkovat prakticky libovolný kousek kovu.
Karel Poláček ve svém románu Podzemní město popisuje zálibu vojáků v hledání surovin na výrobu prstýnků prostřednictvím postavy protřelého šmelináře Maštalíře takto: „Někde vybuchl šrapnel. Nejdříve spatřil bílý obláček a po chvíli se ozvala temná rána. Malinký pěšák litoval, že střela nevybuchla blíže. Hned by hledal pouzdro a vršek střely, vykládané mědí a aluminiem.“
Čtěte také: Pohodlí pro kočku: pletený pelíšek
Dělostřelecká munice neposkytovala vojákům jen vyhledávaný hliník, ale i oblíbenou mosaz a měď. Kromě zapalovače byly žádanou komoditou především měděné vodicí obroučky, které mohly vojákům posloužit jako základ pro realizaci náročnějších uměleckých projektů, například náramků. Mosaz i měď se hojně využívaly i pro finální zdobení zákopových prstenů, ale pro tento účel jí stačilo málo a dala se snadněji opatřit i z jiných zdrojů. O tom, že to byla činnost více než riziková, svědčí již zmiňované vzpomínky Čeňka Slejška z konce roku 1915: „Našli jsme si novou zábavu. Sbíráme nevybuchlé ruské šrapnely a zbavujeme je aluminiových kroužků na dělání prstýnků. Jsme u toho neodborníci, a teprve po letech si uvědomuji, jaká to byla troufalost rozebírati vystřelený šrapnel. Však se také stalo, že u našeho regimentu ve dvou případech náboje vybuchly a bylo vždy několik nešťastných.
Samostatnou kapitolou je výroba prstenů v zajateckých táborech; ekonomický zisk z tohoto obchodu se pro zajatce stal natolik významný, že neváhali kvůli hliníku roztavit ani součástky své vojenské výstroje. Karel Fibich na to vzpomíná takto: Vyrábějí se pilně prsteny ze šrapnelových tempírunků a polních lahví hliníkových, které výrobci rozprodávají podle knoflíků. Cena prstýnku pohybuje se od 20 kopějek do půl ruble, kdo si dá aluminiový předmět, obdrží prsten zdarma a výrobce si jich pak uleje několik.
Získané suroviny mohl nálezce zpracovat buď sám, nebo je přenechat zručnějším kamarádům výměnou za podíl z hotových prstenů. V případě dostatečně velkého úlomku teoreticky stačilo vybrousit materiál do požadovaného tvaru. Pokud to podmínky dovolovaly, dávali vojáci přednost odlévání. To mělo před pomalou ruční výrobou výrazné výhody v rychlosti produkce i úspoře materiálu. Odlévat se mohly buď jednotlivé prsteny, nebo jedna velká kulatina, z níž se jednotlivé polotovary odřezávaly. Šetření materiálem mělo své opodstatnění především v zajateckých táborech, kde byla zásoba hliníku omezená. V tomto stavu už mohl být prstýnek zřejmě připraven k prodeji a koncový vlastník si ho následně mohl sám dozdobit drobnými rytinami podle vlastního vkusu.
Sbírka VHÚ Praha
Ačkoli systematické sbírání zákopového umění nepatřilo mezi priority předchůdců Vojenského historického ústavu Praha, má i tato instituce svou nezanedbatelnou sbírku patriotických a zákopových prstenů z období 1. světové války. Celkem jde asi o 80 kusů, přičemž poměr zákopových a průmyslově vyráběných prstenů je zhruba vyrovnaný.
První prsteny získal tehdejší Památník odboje ve 20. letech a pocházely především od francouzských legionářů. Zatím poslední zákopový prsten byl do přírůstkových knih zapsán v únoru 2015, jeho původním majitelem byl někdejší ruský legionář plk. Po badatelské stránce jsou nejzajímavější především exempláře, které byly získány do sbírky v období mezi světovými válkami. Ačkoli u některých dochovaných prstenů z tohoto období se část akvizičních informací ztratila v době německé okupace, stále lze dohledat řadu autentických příběhů.
Asi čtvrtina zákopových prstenů pochází z Francie a jejich výrobci byli kromě československých legionářů i vojáci rakousko-uherské armády, kteří se dostali do francouzských zajateckých táborů. Podle některých indicií lze předpokládat, že část těchto prstenů pochází i od příslušníků Roty Nazdar. Další ucelenou skupinu tvoří prsteny z provenience vojáků rakousko-uherské armády, které jsou často zdobené česky psanými nápisy. Poslední velkou skupinu, jejíž původ lze v evidenčních knihách z meziválečného období dohledat, představují výrobky ruských válečných zajatců.
Jednotlivé kusy ze sbírky VHÚ Praha představují poměrně širokou paletu možných typů. Najdeme zde běžné varianty z hliníku i méně běžné z mědi, prsteny stočené z tenkého plíšku do podoby opasku, vybroušené z mincí nebo zcela atypické exempláře, u kterých by běžný návštěvník hledal souvislost s první světovou válkou jen stěží. Jako příklad lze uvést rozsáhlou skupinu prstenů vyrobených z koňských žíní a zdobených korálky nebo nití sešitý prsten z vulkanizovaného papíru.
Neméně široká je i škála možné výzdoby. Část prstenů tvoří pouze samotný hliníkový skelet, který je po obvodu nebo na místě kamene doplněn vyrytým textem nebo ornamentální výzdobou, případně kombinací obou uvedených možností. Prsteny s textem pocházejí zpravidla z provenience českých vojáků rakousko-uherské armády a odkazují neutrálním způsobem na léta strávená ve světové válce. Podle dalších nápisů je patrné, že jejich majitelé sloužili na italské frontě a mnozí bojovali v krvavých bitvách na Soči a Piavě. Kdo by však čekal prsteny odkazující svým nápisem jmenovitě k jiným frontám, bude zklamán, ve sbírce se takové nenacházejí.
Více než polovina zákopových prstenů je ozdobena vsazenou destičkou ze žlutého kovu. Často je použitá mosaz nebo měď, ale ve sbírce se nachází i jednotliviny s výzdobou z perleti, umělé hmoty, knoflíku nebo mince. Podoba takového „kamene“ je různá, pokud se výrobcům jevil sám o sobě esteticky zajímavý, byl ponechán v původním nálezovém stavu, jindy opracovaná destička posloužila jako prostor pro další text nebo jako doplněk zvýrazňující již provedenou rytinu. Uchycení na hliníkový skelet je provedeno buď nýtováním skrze přiletovaný nýtek, nebo prostým usazením do předem vybroušeného místa. Pokud pomineme nápisy a iniciály, opakuje se ze znázorněných symbolů nejčastěji srdce.
tags: #prsten #pletený #italský #původ