Příčná Nit Pletení Techniky: Komplexní Průvodce

Tkaní, textilní technika s hlubokými kořeny v historii lidstva, slouží k výrobě tkanin křížením osnovních nití s nitmi útkovými. Již od sedmého tisíciletí před naším letopočtem si lidé usnadňují tuto činnost pomocí tkalcovského stavu. V současné době se ruční tkalcovské stavy využívají převážně v malovýrobě a zájmové činnosti pro tkaní běhounů a předložek, hadráků, gobelínů a dalších bytových textilních doplňků.

Historie a Vývoj Tkaní

Tkaní navazuje na techniku pletení z proutí a je známé od pradávna, kdy pračlověk utkal první primitivní rohož plátnovou vazbou. Dávno před naším letopočtem se tkalo na vertikálně uložené osnově v pevném rámu, napínané závažím. Ležaté stavy s vodorovnou osnovou se objevily mnohem později. V 18. století byl vývoj ručního tkalcovského stavu završen vynálezem létajícího člunku s útkem, opatřeného kolečky a prohazovaného osnovními nitěmi pomocí pudítka.

Materiály Používané při Tkaní

Tkát se dá prakticky ze všeho, co lze zpracovat na dlouhé a tenké pruhy, ať už z přírodního nebo umělého materiálu. Přírodní materiály, jako len, konopí, vlna, bavlna, lýko, sláma, kukuřičné šustí a traviny, jsou však ověřenější a příjemnější. Lněné textilní vlákno se získává ze stonku lnu setého. Technická vlákna dosahují délky 30-100 cm a sestávají z elementárních vláken s průměrnou délkou 32 mm, tloušťkou 19 µm a pevností 5-8 cN/dtex. Za mokra se pevnost zvyšuje až o 20 %. Vlákna mají malou pružnost a dobrou vodivost tepla.

Základní Princip Tkaní

Základní princip tkaní spočívá v křížení dvou soustav nití: osnovní a útkové. Podle rozložení vazebních bodů ve vazební tabulce se tkaniny dělí na základní, odvozené, smyšlené, složité, vícenásobné, dvojité, vlasové a perlinkové. Během vývoje ručního tkaní se měnily materiály, vazby a vyvíjely se i tkalcovské stavy.

Tkalcovské Stavy a Jejich Použití

K prostému tkaní koberců a přehozů či jiných středně hrubých pláten stačí dvoulistový stav, kde tkaní spočívá ve střídání dvou listů. Zdviháním listů vzniká prošlup, kterým se protahuje útková jehla. Nejvíce užívané jsou čtyřlistové stavy, které umožňují tkaní technicky jednodušších vzorů a umělecky zajímavých vazeb.

Čtěte také: Jak uplést ponožky na jehlicích

Tkalcovský stav se skládá z postranic, do kterých jsou příčně zasazeny dva válce - osnovní vratidlo a zbožový válec, fixované ozubenými koly a brzdou. Před zbožovým válcem je nasazen prsník (nábřišník). Nejdůležitější částí stavu je nádobí, skládající se z listů, do nichž jsou navedeny nitě osnovy, a z paprsku, jenž rozprostírá osnovní nitě. Paprsek je zasazen do bidla, jímž se přitlouká útek. Listy s paprskem se nazývají brdo. Počet listů je u jednoduchého stavu dva, u složitějších více. Každý list je spojen provazem s podnožkou, jejímž sešlapováním se zvedají příslušné listy, čímž vzniká vazba. Útek se prohazuje člunkem, a to buď ručním, nebo pudítkem, poháněným šňůrou. Do člunku se vloží cívka s útkovou nití.

Technika Tkaní

Při tkaní se útek s přízí protahuje do otevřeného prošlupu, poté se útková nit přirazí bidlenem (paprskem) a zamění se osnovní nitě pohybem listů. Přirazí se nový útek, opakovaně, aby se zabránilo oddalování příze od již vzniklé tkaniny. Paprsek se drží ve středu jednou rukou a snaží se útek razantně přirazit. V místech, kde se otáčí útek do nově vzniklého prošlupu, vzniká zpevněný okraj. Při zatahování útku se kontroluje druhou rukou pnutí na kraji tkaniny. Z útku se vytvoří malá smyčka, která se díky přiražení bidlenu ztratí. Ve správném okraji tkaniny je vidět zhuštění tří až čtyř osnovních nití. Pokud dojde k většímu zatažení útkové nitě, okraj se stáhne a vznikne nevzhledný zub, který je nutné zpětným postupem opravit. Tkaním se prostor mezi paprskem a hotovou tkaninou zmenšuje, takže ve vzdálenosti 6 - 8 cm je nutné kousek zhotovené tkaniny navinout na zbožový vál (vratidlo).

Pleteniny: Alternativa k Tkaní

Způsob provázání nití v pletenině (vazba) ovlivňuje její vlastnosti (prodyšnost, tažnost, splývavost, pružnost, kroucení okrajů) a vzhled (vzory). Typickou vlastností očka je stáčení se, způsobené technikou pletení, která vyvolává napětí v niti. Pleteniny se dělí na zátažné (tvořené příčnou soustavou nití) a osnovní (tvořené podélnou soustavou nití). Podle orientace oček a vazebních prvků se dále dělí na vazby jednolícní, oboulícní a obourubní. Dělení vychází i z použitého materiálu: pleteniny bavlnářského, vlnařského, hedvábnického a lnářského typu.

Kombinací oček a chytových a podložených kliček se tvoří vzory. Vzoru lze docílit také posunutím lůžek u dvoulůžkového pletacího stroje, přemístěním očka nebo vícero oček na jinou jehlu.

Vazební Vzorování

Použitím jedné nitě stejné barvy se vytvářejí různé vzory jako ažura, příčné vlny, copánky. Lze je mezi sebou různě kombinovat.

Čtěte také: Prodejna pletení: Most

Barevné Vzorování

Střídáním barevných nití se tvoří např. pruhy. Kombinací barevných nití a vazeb lze napodobovat i vzory, které jsou typické pro tkaniny.

Druhy Pletenin

Oboulícní řádek: Očka se tvoří na všech jehlách obou lůžek (u oboulícních pletenin).
Jednolícní řádek: Očka se tvoří pouze na jehlách jednoho lůžka, jehly druhého lůžka nepletou (definice platná pro oboulícní pleteniny, které se pletou na dvoulůžkových strojích).
Vzorový řádek: Podle navrženého vzoru pletou v řádku jen některé jehly.
Podložená klička: Podle vzoru není některými očky předcházejícího řádku nit protažena, ale zůstane položena na rubní straně pleteniny.
Chytová klička: Nit, která není protažena očkem, ale je přidružena k očku předcházejícího řádku. K jednomu očku může být přidruženo více chytových kliček.
Přenesené očko: Je přeneseno k vedlejšímu očku, tím vznikne malý otvor.

Jednolícní Pleteniny

Vznikají na pletacích strojích pouze s jednou řadou jehel. Všechny řádky i sloupky jsou jednolícní. Na lícní straně pleteniny se všechna očka jeví jako lícní a na rubní straně se jeví všechna očka jako rubní. Hladkou pleteninu tvoří pouze očka. Netvoří ji žádné další vazební prvky (např. chytové očko). Všechna očka jsou orientována jedním směrem. Podélné okraje se stáčejí z líce na rub a příčné z rubu do líce. Vazba je snadno paratelná, dochází k pouštění oček ve sloupcích, pletenina má velkou tažnost v příčném směru.

Kryté Pleteniny

Tvoří ji očka ze dvou nití. Krycí nit leží stále jen na líci pleteniny a krytá nit jen na rubní straně pleteniny. Způsob provázání oček je stejný jako u hladké pleteniny. Základem vazby je odlišnost kryté a krycí nitě, ať už vlastnostmi, materiálově nebo barvou. Použitím různě silných nití lze vytvářet krajkové efekty. Nitě lze také přesmeknout, tzn., že krytá nit se stane krycí a naopak (krytá přesmekovaná pletenina). Takto mohou vznikat různobarevné vzory.

Výplňkové Pleteniny

Je tvořena základní nití, která je provázána v jednolícní hladké vazbě, a nití výplňkovou, která je platinovými obloučky vázána na rubní stranu pleteniny. Pro výplňkovou nit se volí objemnější a méně zakroucené příze, které pak zvýší tepelně-izolační schopnost pleteniny. Rubní stranu s výplňkovou nití lze také počesat.

Plyšové Pleteniny

Tvoří jej základní nit, která je v hladké jednolícní vazbě, a doplňková nit - plyšová, která je současně kladená se základní nití (podobně jako krytá nit u kryté pleteniny). Plyšová nit má na rubní straně prodloužené platinové obloučky, které pak vytvářejí tzv. plyšové kličky. Ty zlepšují omak textilie, její tepelně-izolační vlastnosti a lépe absorbují vlhkost. Plete se na dvoulůžkovém stroji jako dvě vrstvy, které jsou vzájemně propojeny plyšovými kličkami. Každá vrstva se skládá ze základní nitě a doplňkové nitě (stejně jako u plyše kličkového). Po rozřezání plyšových kliček se obě vrstvy oddělí a vznikne pletenina s jemným, lesklým a měkkým vlasovým povrchem a velmi dobrou tepelně-izolační schopností.

Čtěte také: Spony na pletení: Jak na to?

Kličkové Pleteniny

Střídá plochy hladké bez kliček (krytá vazba) a plochy s plyšovými kličkami.

Vlasové Pleteniny

Do hladké jednolícní pleteniny se zaplétají staplová vlákna ve formě pramene. Do pramenů lze použít vlákna různé délky, jemnosti i barvy, díky tomu lze napodobit vzhled i omak zvířecích kožešin.

Ažurové Pleteniny

Charakterizují ji chybějící sloupky oček. Ve sloupku nebo jeho části jsou pouze podložené kličky, které spojují části jednolícní pleteniny. Ažurová pletenina je prodyšná a splývavá, její tepelně-izolační schopnosti jsou ale nízké.

Žakárové Pleteniny

Pletenina s velkými barevnými vzory. Vzoruje se záměnou barevných nití v řádku. Každá nit má v řádku určený počet oček. Díky tomu vznikají barevné obrazce, které jsou na rozhraní vzoru vazebně spojeny.

Flíz

Vyrábí se především ze syntetických materiálů. Má hustý vlasový povrch, který zakrývá vazbu. Základem může být jednolícní hladká pletenina s výplňkem nebo plyšová pletenina. Vlas může být pouze na rubu nebo na líci i rubu. Flíz má velmi dobré tepelně-izolační schopnosti, lze jej také vzorovat - např. tiskem.

Piké

Je pletenina s pravidelnými prolamovanými čtverečky a zrnitým povrchem. Vzor je vytvořen na rubu jednolícní chytové pleteniny, který se používá jako lícová strana. Pletenina se díky vazbě méně stáčí v podélném i příčném směru.

Strukturní Pleteniny

Je charakteristický podélnými proužky, které jsou tvořeny chytovou strukovou vazbou 2:2 (dvojitý struk). Jako líc se používá strana s chytovou vazbou.

Markýza

Na líci jsou vypleteny drobné barevné motivy. Jeden řádek pleteniny tvoří několik dílčích řádků. Jejich počet se odvíjí od počtu barev (většinou 2 až 3). Lícní strana pleteniny je hladká. Na rubní straně vidíme části podložených kliček nití, které zrovna na líci netvoří vzor. Proto se touto technikou vytvářejí spíše drobnější vzory, aby části nití na rubu nebyly příliš dlouhé, a nedocházelo k jejich zatrhávání.

Ketrovaná Pletenina

Přes povrch pleteniny jsou položena do délky výrazně vytažená očka. Základ tvoří jednolícní neb oboulícní hladká vazba. Vazební vzor se často kombinuje s barevným proužkováním.

Nopková Pletenina

Plastické nopky vystupují z povrchu pleteniny. Vzorový motiv, tzv. nopa, je tvořen až třemi lícními sloupky, které se jakoby vyboulí na povrch pleteniny. Při tvorbě vzoru se využívá chytových kliček.

Petinetová Pletenina

Má prolamovaný vzor s menšími otvory. Vhodným seskupením jednotlivých pinetových vzorů lze vytvářet velké vzorové motivy. Petinetový vzor můžeme uplatnit u jednolícních i oboulícních pletenin. Taková pletenina je pak prodyšná a dobře splývá.

Oboulícní Pleteniny

Jsou charakteristické střídáním lícního a rubního sloupku. Pouze při roztažení pleteniny vidíme rubní sloupky. Ty jsou jinak zakryty sloupky lícními, a proto se obě strany pleteniny jeví jako lícní. Vyrábí se na strojích se dvěma lůžky, kde jsou jehly postaveny proti sobě v mezerách. U hladké oboulícní pleteniny nit střídavě prochází jehlami obou lůžek. Pleteninu tvoří jen očka bez dalších vazebních prvků. Střídá se očko lícní s očkem rubním. Pletenina má žebrový charakter a zvýšenou příčnou tažnost a pružnost.

Žebrová Pletenina

Pletenina má podélné plastické pruhy, které jsou v jednolícní hladké vazbě. Střídají se skupiny lícních sloupků se skupinami rubních sloupků. Název jednolícní se odvíjí od popisu vzhledu žeber, a to nic nemění na tom, že tuto pleteninu řadíme do vazeb oboulícních.

Patentní Pletenina

Má podélné plastické proužky, které jsou pleteny v oboulícní hladké vazbě. Střídají se skupiny rubních sloupků se skupinou sloupků v oboulícní hladké vazbě, a právě tyto úseky pak vystupují na povrch. Je žebrová pletenina s jednolícními žebry, které jsou tvořeny dvěma až čtyřmi sloupky. Patent má vysokou tažnost i pružnost v příčném směru.

Obrázková Pletenina

Má plastický žebrovaný povrch pouze na lícní straně. Podložené kličky, které tvoří strukturu pleteniny, mají vliv na snížení příčné tažnosti pleteniny.

Copánková Pletenina

Na jejím povrchu jsou plastické obrazce připomínající copánky. Vzor je tvořen za pomoci křížení oček. Copánkový vzor se většinou aplikuje u žebrové pleteniny, kde jsou copánky v místě jednolícních žeber. Příčná tažnost je nižší než u žebrové jednolícní pleteniny.

Perličková Pletenina

Je oboulícní chytová pletenina, která má žebrový vzhled, kde na líci pleteniny je v lícních sloupcích každé druhé očko zvětšeno a má výrazný kulatý tvar, který připomíná perličky. Vazba střídá řádek oboulícní hladký s řádkem oboulícním chytovým. Pletenina je objemná a má velmi dobré tepelně-izolační vlastnosti.

Pletenina s Vytaženými Očky

Všechna očka pleteniny jsou vytažena přes řádek, čímž vzniká dojem hrubé a objemné pleteniny. Všechny řádky jsou oboulícní chytové. Pletenina je tedy z obou stran stejná, má tzv. oboustranný líc (perlový chyt, díky střídání oboulícního řádku hladkého s řádkem oboulícním chytovým, má rozlišitelnou rubovou a lícovou stranu, tzv. jednostranný líc).

Pletenina s Jemným Příčným Řádkováním

Střídá se jeden řádek oboulícní a dva řádky jednolícní, které se pletou střídavě na jednom a druhém lůžku. Pletenina má jemné příčné řádkování. Tažnost v příčném směru je snížená, ale pružnost pleteniny je dobrá. Pletenina má oboustranný líc.

Pletenina s Prodlouženými Stěnami Oček

Střídá se řádek oboulícní a řádek jednolícní. Pletenina má jednostranný líc. Stěny oček lícních sloupků na líci pleteniny jsou prodloužené. Podložené kličky jednolícních řádků omezují tažnost pleteniny v příčném směru.

Vlnové Pleteniny

Vlny mohou být příčné nebo žakárové. Pletenina s příčnými vlnami má plastická dutá žebra, tzv. vlny. Určitý počet řádků je pleten jen na jednom lůžku jako jednolícní, pak se zařadí alespoň jeden řádek oboulícní. Tím dojde k vyboulení dutiny na líc pleteniny. Pletenina má velmi dobré tepelně-izolační vlastnosti, sníženou příčnou tažnost a zvýšenou tuhost. Používá se pro svetry, sportovní nebo dámské oděvy, atd. Žakárové vlny se tvoří podobně jako vlny příčné, ale místo příčných pruhů vznikají různě tvarované plastické obrazce. Při vytváření barevných vzorů se neúplné řádky různobarevných nití doplňují na lícní straně na úplný řádek. Na rubní straně pletou všechny jehly hladký rub nebo keprový rub v poměru 1:1.

Kombinované Pleteniny

Vznikají kombinací jednolícních, oboulícních a chytových řádků. Vyrábí se na okrouhlých strojích. Má zátažnou oboulícní vazbu. Plete se pomocí dvou soustav jehel, které stojí proti sobě. Jeden řádek interlockové pleteniny se skládá ze dvou dílčích řádků oboulícních, navzájem posunutých o jednu jehelní rozteč. Obě soustavy jsou vzájemně propletené. Z obou stran pleteniny vidíme pouze lícní sloupky, a ani při roztažení pleteniny nejsou rubní sloupky patrné. Pletenina má velmi nízkou příčnou tažnost, je plnější a objemnější, nestáčí se.

Rubní Pletenina

Z obou stran pleteniny vidíme pouze jehelní a platinové obloučky oček. Na obou stranách má pletenina vzhled rubní strany jednolícní pleteniny. Pravidelně se střídá řádek lícních oček s řádkem rubních oček. Stáčení oček působí na řádky, čímž se zkrátí délka pleteniny, zvýší se její podélná tažnost, objem i plošná hmotnost. Pletenina má velmi dobré tepelně-izolační vlastnosti.

Reliéfní Pletenina

Na povrchu pleteniny se pravidelně střídají čtverečky tvořené lícními očky a čtverečky tvořené rubními očky. Vzniká tak reliéfní vzor.

Zvlněná Pletenina

Pletenina má příčné plastické pruhy, které se tvoří střídáním určitého počtu lícních a rubních řádků. Díky tomu se pletenina plasticky zvlní a má velkou tažnost v podélném směru.

Další Důležité Pojmy v Textilním Průmyslu

Nit: Výrobek z jednoho nebo několika vláken.
Mykaná příze: Příze z mykaného materiálu, zpracovaného bez vyčesávání krátkých vláken.
Nánosování (tužení): Úprava plošných textilií s vrstvou apretační hmoty pro nové vlastnosti.
Nylon: Obchodní označení polyamidu 6.6, později celá skupina syntetických polymerů.
Öko-Tex Standard 100: Mezinárodní testovací a certifikační systém pro zdravotně nezávadné textilie.
Optické zjasňování textilií (OZP): Chemický proces pro zvýšení bělosti pomocí fluorescentních barviv.
Osnova: Soustava rovnoběžně uložených nití, do které se zanáší útek.
Panama: Vazba tkanin odvozená od plátnové vazby s prolínáním nejméně dvou osnovních a dvou útkových nití.
Pevný kraj: Zakončení okraje tkaniny v útku, kde se zatkává útková nit zpět do osnovních nití.
Pevnost v tahu: Schopnost vlákna odolávat přetržení nebo natažení, měřená v gramech na denier (g/d).
Perkal: Tkanina utkaná z jemných česaných přízí v plátnové vazbě.
Pigment: Nerozpustné barvivo v jemném prášku, spojované s textilními vlákny pomocí umělých pryskyřic.
Pigmentový tisk: Technologie nanášení pigmentových barviv tiskařskými technikami na textilní materiály s pomocí pojidel.
Plátno: Textilie tkaná plátěnou vazbou, prostým křížením osnovy a útku.
Polyesterová vlákna (PES): Syntetické výrobky ze skupiny polyetylentereftalátu (PET), polybutylentereftalátu(PBT) a polytrimetylentereftalátu (PTT).
Prací symboly (symboly údržby): Symboly ošetřování uváděné v pořadí praní, bělení, sušení, žehlení a profesionální ošetřování textilií.
Příze: Délková textilie z jednoho nebo více vláken.
Rámování textilií: Zachycení textilie obou krajích záponkami nebo jehličkami upevněnými na nekonečných řezech.
Reaktivní barviva: Látky vhodné k barvení a potiskování textilních vláken obsahujících celulózu, fixované za přívodu tepla a přítomnosti alkalických rozpouštědel.
Ripsová vazba: Odvozená plátnová vazba, která je vytvořena zesílením vazných bodů po osnově nebo po útku, čímž na tkanině vzniknou charakteristická žebra.
Ripstop: Tkanina s vysokou pevností, vyrobená zvláštní technikou se zatkanými tlustšími osnovními nebo útkovými nitěmi s odstupem 5-8 mm.
Rozměrová změna (srážlivost): Proces, kdy je příze a tkanina vystavena podélnému i příčnému tahu během výroby.
Sanforizace (SANFORO): Kontrolované kompresivní srážení textilií z celulozových vláken pro snížení sráživosti při praní.
Satén: Tkanina v atlasové vazbě s vysokým leskem na lícní straně, kde převažují osnovní nitě.
Směsová tkanina: Plošná textilie ze dvou nebo více rozdílných materiálů.
Stálobarevnost: Odolnost barev materiálů vůči ztrátě barevného odstínu čili vyblednutí.
Šíře tkaniny: Užitný rozměr tkaniny po finální úpravě.
Tex: Jednotka užívaná v textilním průmyslu pro jemnost příze, hmotnost 1 kilometru příze v gramech.
Tkaní: Technologický postup výroby tkanin provazováním dvou navzájem kolmých soustav nití (osnova a útek).
Konstrukce tkaniny: Způsob, jakým jsou příze nebo vlákna uspořádány a kombinovány za účelem vytvoření tkaniny.
Tužení (appret): Úprava plošných textilií s vrstvou apretační hmoty pro nové vzhledové nebo mechanické vlastnosti.
Útek: Nit, která se provléká v příčném směru osnovou.
Viskóza: Vlákna z regenerované celulózy se specifickou hmotností 1,52 cN/cm³ a vysokou navlhavostí (26-28 %).
Xenotest: Test světlostálostí barvy na textilu kategorizována od jedné do osmi.

tags: #příčná #nit #pletení #techniky