Povolání vs. Řemeslo: Rozdíly, Historie a Současnost
V dnešní době se často setkáváme s pojmy "povolání" a "řemeslo", které se někdy zaměňují, ale ve skutečnosti se jedná o odlišné koncepty. Zatímco povolání zahrnuje širší spektrum činností, řemeslo se zaměřuje na specifické manuální dovednosti a tradiční postupy. Tento článek si klade za cíl objasnit rozdíly mezi těmito dvěma pojmy, prozkoumat historii řemesel a zamyslet se nad jejich současným postavením ve společnosti.
Historie a Vývoj Řemesel
Tradice řemesla je hluboce zakořeněna v historii lidstva. Mnohá řemesla mají své kořeny v činnostech, které umožňovaly přežití našich předků. Původně každý rod vykonával výrobní a zemědělské práce samostatně, jako například stahování zvířecích kůží nebo mletí mouky.
S postupem času se objevila specializace. Vedle zpracovávání kovů a hrnčířství, které mají velmi dlouhou historii, se ve středověku objevují pekaři, sladovníci (výroba piva), mlynáři, bečváři (výroba sudů), koželuzi (zpracování kůží) a další. Z 11. století pocházejí zmínky o zlatnících a číšnících, a na počátku 12. století už existovali ševci a řezníci.
Důležitým mezníkem byl příchod řemeslníků ze západní Evropy do královských měst zakládaných českými králi, zejména Přemyslem Otakarem II. To vedlo ke změně postavení řemeslníků a řemesla se stala svobodnou živností.
V době husitských válek existovala díky extrémní specializaci nepřeberná škála profesí. Vedle pekařů, kteří pekli jen rohlíky a chléb, existovali mazanečníci, koblížníci a perníkáři. Od krejčířů se lišili kabátníci, kacníci (spodkaři), šataři a vetešníci (správkáři). Prťáci, na rozdíl od ševců, smeli pouze opravovat a vyměňovat podrážky, přičemž dřevěnou obuv měl na starost někdo jiný. Výrobky ze dřeva dělalo celkem 25 specialistů - každý z nich jen jeden druh (např. stoly vyráběli pouze stolaři). Žádný z těchto odborníků nesměl provozovat více než jednu živnost.
Čtěte také: Eva Koubková: Řemesla a povolání v tanci
Cechy: Organizace a Regulace Řemesel
Cechy hrály klíčovou roli v organizaci a regulaci řemesel. Cech bylo společenství řemeslníků jednoho nebo více příbuzných oborů, jehož cílem bylo zachovat pořádek mezi členy, hájit jejich zájmy proti dalším cechům a stíhat provinilce pokutami. V čele cechu stáli přísežní mistři, tzv. cechmistři, voleni na dobu jednoho roku.
Podmínkou pro vstoupení do cechu a získání titulu mistra bylo splnění několika požadavků: žádost obsahující vysvědčení zachovalosti (rodný list), měšťanské právo od purkmistra a potvrzení o řádném manželství. Uchazeč musel také vyrobit mistrovský kus pod dohledem cechmistrů, aby prokázal kvalitu svých výrobků. Například budoucí kováři museli vyrobit sekyru, lopatu, podkovu (tzv. bílé dílo) a okovat koně a vůz (černé dílo).
Každý mistr měl k ruce tovaryše, kteří se učili řemeslu a umožňovali mistrovi soustředit se na náročnější práci. Po nějaké době se tovaryši mohli stát mistry, nebo putovali dál. Učedníci se u mistra pouze učili a neměli nárok na finanční odměnu. Doba vyučování se pohybovala od 1 roku do 6 let. Na přijetí učedníka dohlížel cechmistr, a učedník musel pocházet z řádného manželství a přispět do cechovní pokladnice.
Cechovní uspořádání přinášelo vzájemnou soudržnost, pomoc a podporu řemeslníků, a každý cech hájil svou čest a práva.
Současné Postavení Řemesel
V současné době se řemeslo často vnímá jako ruční výroba předmětů nebo práce na stavbách. Znalosti, zkušenosti, dovednosti, vědomosti, zážitky, prožitky, chyby, úspěchy a neúspěchy formují každého řemeslníka. Mistři řemesla se své práci věnují desítky let a jejich zkušenosti jsou neocenitelné.
Čtěte také: Povolání - výukový materiál
Bohužel, učiliště byla zredukována na minimum a za řemeslo se lidé někdy stydí. Mnoho mladých lidí se snaží získat maturitu nebo dokonce vysokou školu, i když nemají pro studium vlohy.
V mezinárodním prostředí je řemeslo velmi ceněno, jak z pohledu kulturního, tak z pohledu finančního ohodnocení. Na západ od nás je řemeslo velmi ceněno, jak z pohledu kulturního, tak pohledu finančního ohodnocení. Bohužel, v České republice se společnost stále snaží rozvíjet to, co lidem evidentně nejde. Mnoho absolventů s maturitou neumí nic konkrétního a nemají talent pro danou práci.
Je důležité si uvědomit, že není ostuda mít řemeslo. Pokud má někdo talent na práci s dřevem, pečení, zahradničení nebo jinou manuální činnost, měl by se jí věnovat. Konstruktivní kritika může pomoci při hledání talentu a nasměrovat jedince k správné profesi.
Řemeslo a Ekonomika
Řemeslo má v ekonomice nezastupitelnou roli. Kvalitní řemeslníci jsou základem infrastruktury a vizitkou regionů. Podpora řemesel je však v České republice v žalostném stavu. Diskuse o řemeslech se zužuje pouze na ekonomické faktory, a chybí společenská hrdost z dobře odvedené řemeslné práce.
Největší přítěží pro řemeslníky je konkurence nekvalitních a neodborných pracovníků, kteří škodí pověsti poctivého řemesla. Dále je to platební neschopnost a složitá administrativa.
Čtěte také: Vývoj řemesel v regionu
Při výběru řemeslníka je důležitá odbornost a zkušenosti, poměr cena/výkon a předchozí zkušenosti. Většina obyvatel České republiky je s prací řemeslníků spokojena.
Perspektivy Řemesel do Budoucna
Studium řemesel považuje za zajímavé pro mladé lidi většina populace. Trvalá poptávka po řemeslech znamená, že učební obory nejsou slepou cestou a že je šance na solidní obživu.
Rodiče by měli podporovat své děti v případě zájmu o studium řemesla. Lidé si váží práce řemeslníků, a očekává se vzrůstající úloha řemesel a hodnoty ruční práce.
Je však nutné řešit problémy, jako je upřednostňování sériové velkovýroby a negativní image řemesla jako podřadné práce.
Platy a Uplatnění Řemeslníků
Kvalifikovaní řemeslníci na trhu práce chybí a učňovské školství stále strádá. Firmy se o kvalitní řemeslníky přetahují a nabízejí jim mzdy i přes 50 tisíc korun měsíčně. Zkušení svářeči, klempíři, soustružníci, instalatéři, elektrikáři nebo specializovaní lakýrníci skutečně dosáhnou na plat srovnatelný s manažerským.
Mezi žádané a slušně placené profese patří malíři a lakýrníci, kteří dosáhnou na nejvyšší výdělky. Pro mnohé z těch, kteří mají živnostenské oprávnění nebo vlastní firmu, je to solidní byznys.
Teplo v zimě, tekoucí vodu a funkční odpad potřebují všichni, a lidé jsou za to ochotni zaplatit cokoliv. Podobně nepostradatelní jsou i elektrikáři.
Instalatéři a topenáři provádějí práce související s vytápěním, vnitřními rozvody vody, kanalizací, plynem a vzduchotechnikou. Montují a opravují potrubí, kotle, topná tělesa, vany, umyvadla, pračky, dřezy a myčky. Minimálně na nedostatek klientů si tedy zástupci tohoto řemesla stěžovat nemohou, a to celoročně.
Šikovný řemeslník může na průměrnou mzdu 30 tisíc korun dosáhnout už tři roky po vyučení. Zedníci nebo truhláři jsou na tom ale v průměru hůře než zmínění instalatéři či elektrikáři.
Problémy Učňovského Školství
Školy nesvěřují výuku odborníkům z profesních spolků. Učitelé nemohou jít s dobou, nechodí do terénu, často se nevyznají v nařízení a normách, která se neustále mění. Stát místo podpory učňovského školství nakupuje levné pracovní síly ze zahraničí.
Na řemesla se hlásí především děti se špatnými školními výsledky, mnohdy propadající a s výchovnými problémy. Získat a z absolventů vybrat potencionální a kvalitní pedagogy je téměř nemožné.
tags: #povolání #vs #řemeslo #rozdíly