Pletené stříbrné šaty: Návody a postupy
Ačkoli se zdá, že pletení stříbrných šatů je moderní záležitost, historie odívání sahá hluboko do minulosti. Nejstarší známé doklady o výrobě tkanin na oděvy z živočišných či rostlinných materiálů byly nalezeny na území Turecka a spadají až do šestého tisíciletí před naším letopočtem. Ve střední Evropě pochází nejstarší doklady u vlněné příze z mladší doby bronzové a u lněných tkanin už z mladší doby kamenné. Technika výroby tkanin i šití oděvů pak od pravěku prošla mnoha zdokonaleními. Specializovaná řemesla v oděvnictví se vytvořila již mnohem dříve, krejčovské cechy jsou známé v západní Evropě až v průběhu 11. století.
Románské odívání jako inspirace
Románské odívání se vyznačuje stylovou jednoduchostí a navazuje na starší, pozdně antickou tradici s výrazným ovlivněním módou byzantskou. Některé prvky románského odívání však ani s nástupem gotiky zcela nemizí. Každý oděv měl splňovat několik požadavků - chránit svého nositele před chladem, dostatečně halit, a současně být vyjádřením osobní reprezentace. Nákladné a bohatě zdobené oděvy nosili kromě příslušníků výkonné moci také církevní preláti, kvalitní látky pro své oděvy však využívali také kupci a obchodníci různých etnik.
Základní vrstvy oděvu v románském období
Spodní oděv tvořily plátěné kalhoty - tzv. bruchy (z německého brouche) či hace (česky) nebo femoralia (latinsky). Dosahovaly někdy jen ke kolenům, běžnější však byla zřejmě dlouhá varianta, dosahující ke kotníkům. V pase se tyto kalhoty buď uvazovaly přebytkem látky, nebo stahovaly koženým či plátěným opaskem či tkanicí. Přes bruchy se následně navlékly dvě oddělené nohavice, uvazované pomocí zvláštního podvazku vpředu a někdy i vzadu k pasu - buď na zvláštní opasek, či přímo na tkanici bruch, který do nich zastrčil, řidčeji k nohavicím bruch. Nohavice mohly být volnější i vypasovanější.
Spodní tunika (lat. tunica interior, camisia, fr. chainse, chamise, něm. hemd, it. camicia) bývala zpravidla z jemně tkaného plátna (zpravidla len, u vysoké nobility někdy i hedvábí). Spodní tunika plnila roli toho, co dnes chápeme jako spodní a též i ložní prádlo. Někdy se nosila tak, aby vyčnívala dole nebo i na rukávech z pod kratší, svrchní tuniky. Od pasu dolu měla střihově širší konstrukci, tím nepřekážela v chůzi, a někdy mohla mít zřejmě i rozparek pro jízdu na koni.
Přes tuniku spodní se poté oblékala svrchní - reprezentativní tunika (tunika, dalmatika, sukně). Obecně náležela k oděvu nazývaném v pramenech jako „sukně choděcí“ - tj. oděvu určeném pro užívání během dne. Mohla být o něco kratší než tunika spodní. Tento svrchník býval vyroben z nákladnějších materiálů - zpravidla kvalitních vlněných látek, zvláště cenného sukna (zpravidla z dovozu). Na knížecím a královském dvoře však nechyběly reprezentativní oděvy z importovaných hedvábných textilií. Délka svrchníku mohla být různá - od kratších po kolena po velmi dlouhé po kotníky.
Čtěte také: Vyšívání na pletené čepice
Urozená žena se oblékala podobně jako muž. Často oblékala i více, než jednu spodní tuniku (fr. chainse) což vycházelo z tradice antické (tunica interior) a byzantské. Svrchní tunika (dalmatika) pak měla někdy asymetrický tvar a zadní část byla protažena do náznaku vlečky. Od 11.-12. století byla ve Francii klasická svrchní tunika nahrazována složitějším a vypasovanějším bliaudem opatřeným na konci výrazně rozšířenými a bohatě lemovanými rukávy.
Vrchním kusem oděvu, který na sebe zvláště urozený člověk oblékal, představoval plášť. Po celé románské období se ještě hojně užíval starý čtverhranný plášť vycházející z antické tradice (lacerna). Vedle čtverhranného cípatého pláště se ale ve 12. st. používal běžně plášť kolový (z němčiny mantel), rovněž vycházející z antické tradice (paenula) a to buď půlkruhový nebo zřejmě až třičtvrtěkruhový (něm. nunchenmantel) a později starý čtverhranný pláštík vytlačil zcela.
Již v druhé polovině 12. st. se objevuje nový typ oděvu - tzv. gardecorps. Soudě dle dochovaných vyobrazení šlo v tomto období zejména o praktický svrchník určený do nepohody, na cesty, jízdu na koni apod. kde nahrazoval plášť. Střihově šlo o oděv vycházející z tuniky - musel být široký, protože se oblékal přes další vrstvy oděvu. Pro snazší jízdu na koni byl opatřen vpředu nebo i vzadu rozparkem. Měl pevně připojenou kápi, někdy mírně protaženou dozadu. Nezaměnitelným prvkem tohoto oděvu jsou však dlouhé, širší rukávy opatřené rozparkem - buď v podpaždí nebo v polovině rukávu. Tímto rozparkem mohl člověk protáhnout ruce ven, takže je měl volnější při práci, boji nebo ovládání koně. Naopak v případě zimy mohl ruce skrýt v dlouhých rukávech.
Doplňky a šperky v románském odívání
Hlavu chránil urozený muž tkanou, koženou či plstěnou čapkou nejrůznější konstrukce - šlo převážně kónické nebo kulovité čapky, často zdobené na obrubě i jinde výraznými pásy, kožešinovými lemy apod. V zimě bylo obvyklé halit se do kožichů - u nobility do kožichů z lovné zvěřiny.
Na nohy obul pán buď nízké střevíce (střevíce, třevíce, krpce) nebo i vyšší boty (ke kotníkům, někdy ale až do poloviny lýtek) s měkkou podešví. Ženy obouvaly střevíce nízké. Materiálem byla zpravidla kvalitní, jemně činěná kůže. Vedle běžné obuvi pak světská či církevní elita nosila také obuv z drahé tkaniny, vyšívanou zlatou či stříbrnou nití, pošívanou perlami nebo kovovými plíšky, popřípadě drahokamy. Obuv sama byla konstrukčně poměrně jednoduchá - tvořená podešví a svrškem z jednoho nebo více dílů. K noze se upevňovala řemínky, zdobenými někdy snad stříbrným vbíjením nebo se na nártu spínala jedním či více pásky s knoflíčkem - olivkou z kůže, dřeva či kosti aj. Nobilita nosila střevíce často zdobené ozdobným prostřiháváním, vyšíváním, perlami, skleněnými korálky nebo kovovými destičkami.
Čtěte také: Průvodce nákupem levných dámských svetrů
Celek u mužů i žen doplňovaly jemně a precizně zdobené domácí i cizí šperky - řetízky, kříže (enkolpia), prsteny, spony a u žen také různé čelenky, náušnice, záušnice, náramky atd. Dražší šperky byly zhotoveny buď celé z drahých kovů - zlata či stříbra nebo byly v základu často pouze bronzové/mosazné a jen na povrchu následně zlacené či stříbřené. Unikátní příklad nákladného ženského šperku představuje nález románské stříbrné čelenky z Českých Budějovic. Byla vyrobena z tenkého stříbrného plechu, vysokého v předu 90mm, který se směrem dozadu mírně zužuje. Vzadu není uzavřena, ale opatřena po páru otvorů na každé straně, sloužících zřejmě ke stažení čelenky. Povrch čelenky je zdoben figurálním a geometrickým reliéfem.
Důležitým doplňkem, jak mužů tak žen, byl opasek, u mužů vesměs kožený, protože krom váčku musel držet u boku i pochvu s mečem či dýku, ale objevují se i masivní opasky tkané, u žen šlo častěji jemnější kožené či z bohatě vyšívané tkaniny. Protože románské odívání nezná kapsy v moderním slova smyslu, musel člověk nosit své cennosti a osobní věci ve váčku upevněném na opasku nebo přímo zavěšené na něm.
Rukavice - tento doplněk oděvu urozeného muže nebo ženy jsme si nechali úmyslně až na konec. Ve sledovaném období zdá se nebyl tento oděvní doplněk ještě zcela běžný. Uvedená poznámka zřejmě dokládá jejich používání coby znaku prestiže a postavení v prostředí vysoké nobility již v 11. st. což podporuje i zmínka Vincenciova ze 12. st. Rukavice máme jinak doloženy i dochovány především z církevního prostředí, jako součást liturgického oděvu biskupů, opatů a jiných vyšších církevních hodnostářů.
Pletení jako moderní trend
Oděvy neprivilegovaných lidí se ponejvíce zhotovovaly podomácku, jako materiál sloužila živočišná (nejčastěji vlna) nebo rostlinná vlákna (len, konopí, kopřiva). V dnešní době se pletení stává opět populárním.
Návody a inspirace pro pletení
V dnešním článku najdete návod na pletený vzor, ve kterém plasticky vystupují zkřížená oka. A také návod zdarma na dámský letní pletený top. Můžete se inspirovat i pletenou vestičkou, pleteným kabátkem nebo přiléhavým topem s krásným ažurovým vzorem. Pro chladnější dny se hodí pletené čelenky.
Čtěte také: Jak vybrat bílé pletené punčocháče XXL
Pokud se chcete naučit plést nebo se jenom zlepšit, podívejte se na návody na pletení svetrů, dětského oblečení, šál apod.
Pletené stříbrné šaty: Kombinace historie a moderny
Pletené stříbrné šaty jsou moderní interpretací historického odívání. Kombinují tradiční techniky pletení s moderními materiály a designem. Inspiraci můžeme hledat v románském odívání, které se vyznačovalo vrstvením oděvů a okázalostí při zdobení lemů. Pletené stříbrné šaty mohou být zdobeny šperky, perlami nebo kovovými plíšky, podobně jako obuv nobility v románském období.
Možnosti využití pletených stříbrných šatů
Pletené stříbrné šaty mohou být vhodné pro různé příležitosti. Mohou být nošeny jako večerní šaty, ale i jako součást běžného outfitu. Záleží na designu a materiálu šatů. Pletené stříbrné šaty mohou být kombinovány s různými doplňky, jako jsou opasky, šperky nebo kabelky.
tags: #pletené #stříbrné #šaty #návody #a #postupy