Dřevořezba Kalvárie Ježíše na kříži: Historie a význam
Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha je významnou dominantou Prahy a celého Česka. Její historie je bohatá a složitá, plná období rozkvětu i pádů, budování i ničení. V tomto článku se zaměříme na jeden konkrétní artefakt, který je s katedrálou spojen - dřevořezbu Kalvárie Ježíše na kříži, a zasadíme ji do kontextu dějin chrámu.
Stručná historie Katedrály sv. Víta
Pro pochopení významu dřevořezby Kalvárie je nezbytné znát alespoň základní rysy historie katedrály. Na místě dnešní katedrály stály postupně tři kostely:
- Románská rotunda sv. Víta: Kníže Václav ji nechal postavit kolem roku 925. V roce 1039 sem byly přeneseny ostatky sv. Vojtěcha.
- Bazilika sv. Víta: Kníže Spytihněv II. ji nechal postavit v roce 1060 na místě rotundy.
- Gotická katedrála sv. Víta: Základní kámen byl položen 21. listopadu 1344 králem Janem Lucemburským a jeho syny Karlem IV. a Janem Jindřichem, spolu s arcibiskupem Arnoštem z Pardubic. Dostavba byla dokončena až v roce 1929.
Katedrála byla po obnově vysvěcena 29. února 1621. Další část dostavby začala v roce 1873 a dokončena za prezidenta T.G.Masaryka k 1000. výročí smrti svatého Václava v roce 1929 (tehdy uznaný rok vraždy sv. Václava 929). V Praze a celém Československu se konaly velkolepé oslavy sv.
Vnitřní délka katedrály je 124 m, šířka 60 m, výška 33 m. Výška předních (západních) věží 80 m, výška střední věže 97 m, výška ochozu 58 m (287 schodů). Délka svatovítské katedrály je vyznačena v podlaze velechrámu sv. Petra (211 m) ve Vatikánu v Římě. 12. května 1929 katedrálu slavnostně vysvětil (posvěcení chrámu=posvícení) první pomocný biskup pražský Jan Nepomuk Sedlák (9.4.1854, +30.9.1930, biskupem 1917-1930). Ve dnech 22.9.-5.10.1929 byly v katedrále vystaveny korunovační klenoty. Katedrálu slavnostně otevřel na svátek sv. Václava 28.9.1929 druhý pomocný biskup pražský Antonín Podlaha (22.1.1865, +14.2.1932, biskupem 1920-1932). Dočasně uložené ostatky sv. Víta a Václava v basilice sv. Jiří, přenesl do katedrály a slavnostní mši sloužil arcibiskup pražský František Seraf Kordač (11.1.1852, +26.4.1934, arcibiskupem 1919-1934). Slavnostního otevření se v roce 1929 zúčastnil bulharský nuncius arcibiskup Angelo Giuseppe (Anděl Josef) Roncalli (25.11.1881, +3.6.1963), v letech 1958-1963 papež sv. ve velechrámu sv. Hlavní novogotický oltář podle návrhu Josefa Krannera, zhotovený v letech 1868-1872.
Kalvárie v Kapli Navštívení Panny Marie
Dřevořezba Kalvárie, o které je zde řeč, se nachází v kapli Navštívení Panny Marie, známé také jako Císařská kaple. Tato kaple má bohatou historii a zasvěcení se v průběhu dějin měnilo. Původně ji arcibiskup Jan Očko z Vlašimi zasvětil Nejsvětější Trojici, a byly zde postaveny oltáře zasvěcené sv. Ludmile, sv. Mikuláši a sv. Alžbětě.
Čtěte také: Antropologický význam Medvědího stolku
Kaple byla v roce 1619 vypleněna kalvinisty, ale již v roce 1621 obnovena a arcibiskup Jan Lohelius ji znovu zasvětil Nejsvětější Trojici a dalším světcům. Novogotický oltář Navštívení Panny Marie pochází až z počátku 20. století a byl vysvěcen kanovníkem a biskupem Františkem Borg. Kráslem.
Historie a význam Kalvárie
Na dlouhém břevně nad vstupem do kaple je umístěno starobylé polychromované sousoší Kalvárie, tedy Krista na kříži, na kterého hledí Panna Maria a svatý Jan. Přímo pod křížem je pozlacená kartuše s dvouhlavým císařským orlem a nápisem "Ferdinand II." a letopočtem 1621.
Tato Kalvárie má zajímavou historii. Na dřevořezbě od Kašpara Bechtelera, která zobrazuje plenění katedrály kalvinisty, je vidět, že již dříve v katedrále existovalo příčné břevno se sousoším Kalvárie, zhruba nad dnešní oltářní mensou. Dřevořezba zachycuje okamžik těsně před zničením tohoto sousoší kalvinisty.
Sousoší nad Císařskou kaplí bylo doplněno jako náhrada za dřívější zničené. Zhotovil jej hradčanský řezbář Daniel Altmann z Eidenbergu a použil přitom částečně zbytků rozbitého původního kříže.
Plenění Katedrály Kalvinisty
Událost z roku 1619 připomíná rozsáhlá dřevořezba zhotovená truhlářem a řezbářem Kašparem Bechtelerem v I. polovině 17. století, kterou si můžete prohlédnout v chórovém ochozu katedrály v těsném sousedství stříbrného náhrobku sv. Jana Nepomuckého. Vedle požáru v roce 1541 a pozdějšího bombardování během pruského obléhání Prahy v roce 1757 se jednalo o událost s jedněmi z nejničivějších následků, která kdy pražskou katedrálu postihla a jejíž následky můžeme vnímat ještě dnes.
Čtěte také: Průvodce řezbářstvím motorovou pilou
Podnět k vyplenění chrámu a jeho úpravám v kalvínském duchu dal dvorní kazatel krále Friedricha Falckého a královny Alžběty Abraham Scultetus, který přišel do Čech právě s novým králem a kterému vadily zejména relikvie, sochy a obrazy svatých a Panny Marie v českých chrámech, neboť jejich kult kalvínské vyznání neuznávalo. Scultetus opakovaně vyzýval krále k přestavbě interiéru kostela v kalvínském duchu, tj. odstranění všech katolických uměleckých děl a vybavení chrámu souvisejících s úctou k Panně Marii a svatým.
Masivní plenění inventáře chrámu začalo 21. prosince. Ničeny a spalovány byly vzácné sochy, oltáře, obrazy a liturgické nádoby, hroby světců a českých národních patronů byly zneuctěny. Hroby světců byly rabovány, kosti z nich vyhazovány, liturgické náčiní rozbíjeno, sochy Panny Marie a sv. Jana ze sousoší kalvárie nad chórem shozeny, bylo na ně pliváno, kopáno do nich a dalšími způsoby byly hanobeny.
Kapitula však ani v době vyhnanství nezůstala nečinná a usilovala - nikoliv zcela neúspěšně - o navrácení a záchranu alespoň části cenného mobiliáře. Během doby, kdy byla nucena opustit Pražský hrad a působila v kostele sv. Benedikta na Hradčanském náměstí, žádala opakovaně a uctivě krále o vydání antifonářů, graduálů, psalterií, kalichů, ornátů a dalších liturgických knih a předmětů, naléhavě prosila za zachování cenných uměleckých děl, relikviářů s ostatky svatých, oltářů, soch a obrazů. Za tím účelem napsali kanovníci královským úředníkům mnoho dopisů, které se nám dodnes dochovaly a ze kterých je patrné, jak těžce pustošení chrámu kapitula nesla. V některých požadavcích kapitule vyhověno bylo a díky tomuto úsilí se přece jen alespoň část cenného inventáře podařilo zachránit. Pozoruhodná je uctivost, s jakou byly tyto dopisy v dané situaci psány. O záchranu inventáře však vedle kapituly usilovaly další osoby mj. z řad české šlechty, kterým se podařilo část cenného vybavení převzít, uschovat a zamezit jeho zničení.
Další zajímavosti z katedrály
Katedrála sv. Víta je plná uměleckých děl a historických artefaktů. Mezi další zajímavosti patří:
- Kaple sv. Anežky České: Hrob arcibiskupa Josefa kardinála Berana.
- Okno Alfonse Muchy: V kapli Nanebevzetí Panny Marie, zobrazuje misii sv. Cyrila a Metoděje.
- Jeruzalémský svícen: Uložen v kapli sv. Jana Křtitele.
- Hroby knížat Břetislava I. a Spytihněva II.: Nacházejí se v kapli Navštívení Panny Marie.
- Kaple sv. Vojtěcha: Ostatky pražského biskupa Ondřeje z Gutenštejna.
- Sousoší sv. Vojtěcha, sv. Radima a mnicha Radly: Instalováno v roce 2018.
- Zvon Zikmund: Největší zvon v České republice. V roce 2002 mu prasklo srdce.
- Nové zvony Ježíš, Marie a Dominik: Ulity v roce 2012.
tags: #drevorezba #kalvarie #jezis #na #krizi #historie