Historie těžby uhlí v Ostravě a jejích dopadech na rozvoj regionu
Úvod
První písemné zmínky o nálezech uhlí na Ostravsku pocházejí z poloviny 18. století. Avšak skutečný rozvoj těžby nastal až koncem tohoto století a v následujícím 19. století. Tento rozvoj měl zásadní vliv na průmyslový a hospodářský rozmach celého regionu. V tomto článku se podíváme na historii těžby uhlí v Ostravě, od prvních nálezů až po systematickou těžbu, a zhodnotíme její dopady na společnost a krajinu.
Počátky hledání uhlí v Ostravě
V průmyslově rozvinutých zemích se na počátku 18. století objevila závažná překážka pro další technický rozvoj - nedostatek palivového dříví. Rozvoj průmyslu a stavebnictví kladly stále větší nároky na zásobování dřívím. V zemích habsburské monarchie se osvícení panovníci snažili odstraňovat všechny překážky pro rozvoj podnikání. Panovníci se obávali, že by Rakousko-Uhersko mohl stihnout stejný osud jako průmyslově vyspělou Anglii. Od poloviny 18. století se objevují reskripty, kterými státní úřady upozorňovaly na možnost využití nových druhů paliv, jako jsou rašelina a kamenné uhlí a vyzývaly, aby se po těchto surovinách pátralo a začalo s jejich těžbou. Ohlas na výzvy byl ale u vrchnostenských úřadů nepatrný, protože beskydské lesy poskytovaly dostatek dřeva a pro málo rozvinutý průmysl v ostravské oblasti nebyla po uhlí dostatečná poptávka.
Oblast Polské Ostravy měla zemědělský ráz, v okolí nebylo žádné průmyslové místo a hojnost dřeva v nedalekých horách plně stačila skromným potřebám nejbližšího okolí. O topení uhlím se zajímali jen venkovští kováři, majitelé pivovarů, lihovarů a cukrovarů a občas také některé domácnosti. Objevilo se však několik jedinců, kteří po nových palivech pátrali na vlastní pěst. Výsledky jejich hledání nevzbudily pozornost a tak první nálezy uhlí zapadly v zapomnění. Později tyto skutečné události nahradily pověsti, které v sobě obsahovaly skutečné i smyšlené příběhy.
První písemné zmínky a pokusy o těžbu
První písemně doložená zmínka o nálezu uhlí na Ostravsku pochází z roku 1753, kdy hejtman přerovského kraje, hrabě Václav Kořenský, žádal vídeňskou horní kancelář o udělení privilegia na těžbu uhlí. Stalo se tak, ačkoliv úřední zpráva o jeho nálezu na panství hraběte Wilczka v Polské Ostravě byla vydána až v roce 1757. Kořenský žádal, aby v privilegiu bylo výslovně uvedeno, že může na své náklady pátrat po uhlí a těžit je na kterémkoliv panství a že žádná vrchnost pod peněžitou pokutou i trestem na svobodě nesmí po dobu platnosti privilegia, tj. 20 let, na uhlí kutat; že panství, na jehož území se uhlí bude kopat, bude muset dodat za běžnou cenu důlní dřevo, dále že se panství bude muset postarat o obydlí pro horníky. Za to však, že dostane čtvrtý díl ze zisku. Vídeňský dvůr udělení privilegia zamítl.
V roce 1757 neznámý muž informuje majitele manského statku Sedlnice Františka Karla Josefa, svobodného pána z Eichendorfu, že objevil uhlí na panství majitele Polské Ostravy hraběte Wilczka. Na základě podnětu Eichendorfa se začalo po uhlí v okolí Ostravy pátrat a bylo zjištěno, že místní řemeslníci o něm vědí a někteří jej používají ve svých dílnách. První přesně lokalizovaný nález uhlí učinil v roce 1763 lagnovský (kdysi samostatná obec u Klimkovic) mlynář a amatérský prospektor Johann Augustin (1726-1790) v údolí Burňa v Polské Ostravě. Jeho nález přijel ověřil kutnohorský šichtmistr Johann Anton Alis, který dne 2. prosince 1763 sděluje c.k. Královskému úřadu v Opavě, že bylo nalezeno uhlí.
Čtěte také: Dekorace z kovu pro interiér
V červnu roku 1767 představený této instituce, baron Arnošt Locell, vysílá do oblasti Trojického údolí šichtmistra hornobenešovských rudných dolů Johanna Jakuba Lutze se čtyřmi horníky, aby zde pátrali po nerostných surovinách. Ti 9. června 1767 nalezli v Adámkově strži výchoz uhelné sloje o mocnosti 0,3 až 1,5 metru, která vedla z pohoří Jaklovec a o nálezu vyhotovili podrobnou mapu. Šichtmistr Lutz posílá 14. června 1767 do Opavy zprávu, že „vytěžili 10 vídeňských centů (560 kg) uhlí, které dva místní kováři s úspěchem vyzkoušeli“. Dne 20. června 1767 posílá baron Locell zprávu do Vídně o tom, „že uhlí bylo nalezeno, je kvalitní a jeho dost“. Náklady potřebné k zahájení soustavného dolování však přesahovaly možnosti opavského královského úřadu a také dvorská komora, i přes počáteční zainteresovanost, ztratila po zvážení odbytových možností o financování tohoto podniku zájem. Lutz proto dvorské komoře navrhnul, aby bylo ustaveno těžířstvo, jehož podílníky by se stal stát i pozemková vrchnost, v tomto případě majitel slezskoostravského panství hrabě Josef Maria Wilczek. Nezájem obou oslovených stran však uskutečnění projektu zablokoval.
Změna legislativy a první těžířstva
V roce 1780 bylo nalezeno uhlí na Landeku, který tehdy patřil pod hlučínské panství, které bylo pod svrchovaností pruského státu. Uhlí objevil rychlebský důlní měřič Scholze. Zemské úřady v roce 1782 opětovně vyzývají hraběte Wilczka, aby zahájil systematickou a účinnější těžbu uhlí v Polské Ostravě. Poptávka po uhlí byla tehdy stále nízká, takže se do pravidelné těžby nikdo nechtěl pustit. O těžbu uhlí však zpočátku neprojevil nikdo velký zájem. Ložiska kamenného uhlí se totiž na Ostravsku nacházela na pozemcích vrchnosti. Kdokoli s těžbou chtěl začít, musel by od majitelů pozemků získat jejich povolení.
Změna nastává roku 1789, kdy je dekretem uhlí zařazeno do horního regálu, podle kterého ho mohl těžit už každý objevitel naleziště bez ohledu na vlastnictví pozemku. Nálezci k zahájení těžby dostačovalo získání kutacího práva a zápůjčky na důlní pole. Tím původní feudální vlastník pozemků ztratil monopol v důlním podnikání na svých panstvích. První zájemcem o těžbu uhlí byl lagnovský mlynář Johann Augustin, který byl známým nálezcem uhlí v údolí Burňa na polskoostravském panství v roce 1763. Augustin založil dne 22. srpna 1785 Klimkovické těžířstvo, které představovalo první těžební společnost v revíru. Těžířstvo začalo v údolí Burňa hloubit šachtici, štola byla opatřena výdřevou a chystalo se zahájení těžby. Augustin měl sice povolení státních úřadů, neměl však kutací povolení od majitele pozemku hraběte Wilczka. Ten se s Augustinem odmítl domluvit a připravené dílo mu zabavil.
Konkurence a rozvoj těžby
Druhým zájemcem o těžbu uhlí byl těšínský administrátor (vedoucí hospodářských a správních záležitostí) Martin Augustin Johann von Kühlenz, který od srpna 1784 jednal s vrchností polskoostravského panství o povolení těžby uhlí. Hrabě Wilczek smlouvu o těžbě uhlí v Polské Ostravě na Jaklovci s Kühlenzem dne 25. ledna 1785 podepsal, sám se totiž dolování nehodlal věnovat. O tři měsíce později, dne 15. Zahájení těžby ze strany Klimkovického těžířstva bylo proti Kühlenzovým těžebním zájmům. Dne 28. října 1795 byl Augustinův důl zabrán ve prospěch Kühlenzova těžířstva. Kühlenz důlní dílo převzal a zahájil těžební práce. Nejvyšší dvorská kancelář ve Vídni, kam byl spor o navrácení zabaveného dolu předložen, nároky Klimkovického těžířstva dne 25. V podnikání se ale Kühlenzovi moc nedařilo, těžba byla pro nedostatek peněz nepravidelná a brzy byla zastavena.
První doly
V 80. letech 18. století vznikají první doly v Polské Ostravě. Byly to: doly Klimkovického těžířstva, doly Martina J. Kühlenze a doly rodiny Wilczků. Teprve Wilczkové v roce 1787 zahájili pravidelnou těžbu v údolí Burňa ve slojích Josef, Korunní princ, František a dalších třech nepojmenovaných. Těžba byla soustředěna v Adámkově strži, v lokalitě U křivé březi a v lesíku Obora na Bunčáku. V roce 1790 se začala razit nejstarší Wilczkova štola, patrně ve sloji Josef, kterou známe pod názvem Josefská dědiční štola a která sloužila až do roku 1847 (342 m).
Čtěte také: Zkušenosti s obložkovými zárubněmi v Ostravě
Dne 6. května 1802 se správy hraběcích dolů ujal odborně vzdělaný hormistr Johann Anton John z Vejprt u Jáchymova, který ve své funkci vydržel až do roku 1854. V roce 1805 se těžba uhlí dostává i mimo údolí Burňa, do údolí Obora, kterou dnes nazýváme Zvěřina. První důl, který na východním úbočí Obory nechal hrabě Wilczeck vybudovat, byl důl Žentourový (Göppelschacht). Na dole byl vybudován žentour (odtud název), který byl poháněn koňmi nebo voly. Uhlí se vytahovalo v koši na konopném a později ocelovém laně. Kolem roku 1840 byla jáma napojena na Jakloveckou dědičnou štolu.
Dopady těžby na Ostravsko
Rozvoj těžby uhlí měl zásadní dopad na celou ostravskou oblast. Z původně zemědělské oblasti se stalo průmyslové centrum. Těžba uhlí přinesla pracovní příležitosti a podnítila rozvoj dalších průmyslových odvětví, jako například hutnictví a strojírenství. S rozvojem průmyslu se zvyšoval počet obyvatel a rostla města.
Nicméně, rozvoj těžby měl i negativní dopady. Těžba uhlí vedla k devastaci krajiny, znečištění ovzduší a vodních zdrojů. Důsledkem těžby byly také sociální problémy, jako například špatné pracovní podmínky horníků a nízké mzdy.
Čtěte také: Inspirace pro svatební den v Ostravě
tags: #drapalova #ostrava #siti #historie